Nečtu

Čtení knížek bylo vždycky mým nejoblíbenějším způsobem relaxace. Možná bych to dokonce mohla nazvat vášní. Zavřít se doma, popíjet čaj (a večer klidně i víno) a číst si se mi vždycky jevilo jako ideálně strávený čas. Už jako dítě jsem se těšila domů ze školy, abych si mohla číst. Za studentských let mě někdy až obtěžovalo, že mě pořád někdo někam zve, a bylo těžké vysvětlit, že raději zůstanu doma s knížkou. Kolikrát mi prolétlo hlavou, když jsem měla nějaké nepovedené rande, že ztrácím čas, který jsem mohla věnovat minimálně třem novým kapitolám v právě rozečteném románu.

Samozřejmě jsem postupně musela čas věnovaný četbě trochu omezit. Pracovní proces, péče o domácnost a budování harmonického vztahu s mužem obnáší určité oběti. Ale i přesto si knížky v mém životě vždycky dokázaly najít své místo.

Když jsem byla těhotná, jednou z mých velkých obav spojených s narozením dítěte byla samozřejmě DEFINITIVNÍ ztráta volného času. Proto jsem ze začátku byla příjemně překvapená, když mi Motýlek pěstování mé největší záliby dopřával. Hezky spinkal a hlavně často a dlouho jedl: cumlal mlíčko někdy celé hodiny s takovým soustředěním, které nevyžadovalo příliš mojí pozornosti, a tak jsem si dobu kojení mohla krátit četbou a náramně jsem si to užívala.

Samozřejmě jsem tušila, že to nebude trvat věčně. Dnes už Motýlek cumlá rychleji a často s ním při tom šijou všichni čerti, takže je nemožné se snažit udržet knihu v ruce. Nehledě na to, že mi je velmi příjemné, když si vzájemně hledíme do očí a když se na mě Motýlek občas usměje. Jsou to takové zázračné chvíle, které bych nechtěla propást.

Během dne se mi ale už jiná příležitost k nerušené četbě obvykle nenaskytne. Když už Motýlek na chvilku usne, jsou mé priority zaměřené na naprosto jiné věci. A když se nakonec stihnu dopracovat i k nějaké zábavě, raději si pročtu své oblíbené blogy na internetu (protože to se dá přerušit snáz, když se Motýlek náhle probudí) nebo sama napíšu příspěvek. A když večer uléhám do postele, knížce na nočním stolku věnuju jen letmý pohled, než zhasnu.

Přišla jsem ale na to, že mi čtení vlastně zase tolik nechybí. Ještě před pár měsíci bych tomu asi neuvěřila. Moje dny jsou teď naplněné úplně jinak než dřív. Neuvěřitelně rychle utíkají, ale naštěstí si to aspoň stíhám uvědomovat a soustředit svou pozornost na Motýlkovy pokroky a proměny. Na čtení budu mít ještě spoustu času, až bude větší a až o mou pozornost nebude stát.

Reklamy

6 thoughts on “Nečtu

  1. avespasseri 26.10.2013 / 11:54

    Chápu. Manžel říká, že život je otázka priorit. Někdy prostě na čtení není dost času a je fajn, když je život v nějakých chvílích zajímavější než knížka 🙂 Také jsem měla období, kdy jsem si život bez knížek nemohla představit. No, ono mi to zůstalo dosud. Jediné místo, kde se malá uměla chovat už jako hodně malá podle toho, jak to prostředí vyžadovalo (tj. tiše), byly různé knihovny. Ale beletrii už hodně dlouho nečtu, i když jako malá jsem v tom ležela od rána do večera a zcela jistě jsem jim dávala přednost před kamarády. Knížkám jsem se totiž nemusela přizpůsobovat, mohla jsem si číst, co jsem chtěla a kdy jsem chtěla a myslet si o tom, co jsem chtěla :-)) Ale nechávám si je v létě na dovolenou. Zajímavé je, že většinou čtu své oblíbené knížky z dob, kdy jsem je hltala 🙂

  2. Bára 26.10.2013 / 13:25

    Měla jsem to stejně 🙂
    Když pak přišlo první dítko, užívala jsem chvíle, kdy synek spinkal v kočárku a já se usadila s knížkou v parku. Moc ráda na tu pohodu vzpomínám 🙂
    Postupem času čtení ubývalo, a když už jsem se k němu dostala, byla to povinná četba odborné literatury do školy.
    Teď jsou děti dvě, letos jsem odpromovala, a čtení už není mou prioritou jako dřív. Ale občas se staré choutky vrátí a to jsem pak ochotná obětovat i klidný noční spánek a čtu a čtu a čtu 🙂 Takže sem tam, nárazově, přlouskám nějaký ten román a jsem spokojená. A jak říkáš, jednou, až nás nebudou tolik potřebovat, bude zase na čtení času mnohem víc 🙂

  3. Calad 27.10.2013 / 20:56

    Koukam, ze jsme na tom dost podobne. Snazim se si maleho uzit nez se ze me stane ta trapna mama, ktery se uz nedava ani pusa. 😀 Dokud je rad, ze se ke mne prituli a neni mu to na obtiz.

  4. hustekrutoprisna autorka 29.10.2013 / 08:47

    Veľmi pekný článok. Krásne vystihuje princíp zmeny v ľudskom živote. Sama si v poslednej dobe uvedomujem, že roky som sa snažila o isté zmeny v mojom živote a bez niektorých činností som si nevedela svoj život predstaviť. Presne ako si celoživotný milovník kníh nedokáže predstaviť život bez svojej knižnice…A potom sa niečo stane a tieto „veľké“ zmeny prestanú byť násilné…Všetko sa akosi stane. Je ukľudňujúce vedieť, že vždy môžme žiť úplne iným život, ktorý nie je o nič horší, menej zábavnejší, proste je iba úplne iný. A ako čítam vaše články, môže byť aj oveľa lepší, než som si ho kedy dokázala vysnívať 😉

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s