Smrdutá historka

Jednoho dne jsem doma z ničeho nic ucítila podivný puch. Nereagovala jsem na něj hned, protože jsem ho přisuzovala svým poporodním proměnám (v těhotenství mi občas smrděly věci, které mi dříve voněly, a naopak). Jenže aniž bych se o pachu zmínila, ucítil ho i Motýl. Linul se z naší ložnice, která se nachází v podkroví (to podkroví je detail jen zdánlivě důležitý). Začali jsme pátrat, odkud může pocházet. Byl to pach velmi zvláštní. Částečně mi připomínal dům mojí babičky… Velmi vlhký, částečně plesnivý dům. Jenže budova, ve které se náš byt nachází, byla postavena teprve před pár lety, což sice neznamená, že nemůže být vlhká, ale tuto alternativu jsme zamítli. Poté, co jsme očichali (a čichali jsme mnoho dnů i nocí) všechny rohy a stěny v místnosti a lezli přitom na židle, pod postel a nakonec i na půdu, vymysleli jsme verzi, podle které nám na střeše nad oknem zemřelo nějaké zvíře (třeba kočka nebo pták) a jeho tělo tam tleje. Motýl se tam jednou v noci chtěl vylézt podívat. Naštěstí se mi podařilo mu to rozmluvit – naše střecha je velmi strmá. Po několik dní jsem dumala nad tím, kdo by mohl na střechu vylézt – a hlavně jak a odkud. Nakonec jsem vymyslela, že bychom mohli oslovit našeho souseda, dobrovolného hasiče, a požádat ho, aby na střechu vylezl s pomocí žebříku vysunutého z hasičského vozu. Než jsem sebrala odvahu u něj zazvonit, Motýl přišel s novou verzí: že smrdí klimatizace. Předchozí obyvatelé našeho bytu nechali v ložnici nainstalovat klimatizaci, kterou v podstatě vůbec nepoužíváme. Přišlo mi divné, že by najednou začala smrdět, ale pro jistotu jsem kontaktovala firmu, která poslala technika, aby provedl kompletní revizi a vyčištění. Technik byl opravdu pečlivý, klimatizaci celou rozebral a každou součástku umyl. Nějakou dobu jsme si potom s Motýlem namlouvali, že už ten pach necítíme. Ve skutečnosti jsme si jenom nechtěli přiznat, že jsme zaplatili tak velkou sumu za revizi klimatizace, která náš problém nevyřešila.

Potom se nám ucpal odpad u dřezu, a to takovým způsobem, že nepomohl „krtek“, zvon ani Motýlovo nadávání, když se snažil rouru prošťouchnout. Při „krtkování“ si málem rozleptal ruce, neboť si nevzal gumové rukavice, a když trochu toho prášku rozsypal po lince, neodolal pokušení to holýma rukama uklidit. Zavolali jsme instalatéra, který do odpadu nalil kyselinu, která nám zničila dřez. To, co nám ucpalo odpad, ale nerozežrala. Museli jsme zavolat speciální firmu, která přijel s nákladním vozem a velmi dlouhou hadicí (nakonec tedy skoro došlo i na ty hasiče). Do odpoadu byl vpuštěn silný proud vody, který konečně rouru prošťouchnul. Předtím jsme ale museli kontaktovat naše sousedy, kteří bydlí v bytě pod námi a kteří byli zrovna na dovolené v Itálii, abychom se složitě dostali do jejich bytu (to, jak jsme sháněli jejich náhradní klíče, raději ani popisovat nebudu) a ucpali tam všechny odpadní kanálky, neboť hrozilo, že kvůli tomu silnému proudu vody v našem odpadu vytryskne ta špína z jejich umyvadel a dřezu a potřísní jejich čerstvě vymalované stěny.

Když byl odpad prošťouchnutý, přesvědčila jsem sama sebe, že tentokrát bude určitě vyřešen i zápach v naší ložnici. Věřila jsem, že klimatizace byla nějakým způsobem napojena na odpadní rouru, a proto tolik smrděla. Bohužel jsme s Motýlem za pár dní museli konstatovat, že zápach nezmizel.

Co dál? Marně jsem přemýšlela, kdo by nám mohl pomoci. Hledala jsem na internetu nějakého specialistu přes pachy, ale doteď netuším, zda taková profese vůbec existuje.  A tak jsme další týdny a měsíce spali ve smradlavé ložnici. V srpnu jsme odjeli na prázdniny a doufali, že se během té doby náš problém nějak sám vyřeší.

A vlastně se tak nakonec stalo. Jednou z prvních věcí, kterou dělám po návratu z dovolené, je zalévání kytek. A zrovna v naší ložnici mě čekalo nepěkné překvapení: jeden z kaktusů na naší knihovničce se úplně vyprázdnil. Byla kolem něj louže nažloutlé vody a jeho „kůže“ visela přes okraj květináče. Už se mi to jednou s jedním kaktusem stalo. Taky jsem tehdy byla na prázdninách a kytky mi chodila zalévat kamarádka. Podezřívala jsem jí, že mi kaktus přelila a on se z toho „počůral“.

No nic, kaktus jsem vyhodila a shledala, že smrad je v ložnici pořád. Vůbec jsem si ty dva jevy nespojovala. Teprve naše paní na úklid mi za pár týdnů pověděla, že kdesi četla o tom, že některé kaktusy dlouhodobě tlejí zevnitř a smrdí jako shnilé maso. Jedná se prý o smrad, který je navíc těžké vyvětrat. Asi to bylo ono, neboť po mohutném několikatýdenním větrání se nám snad ten pach konečně podařilo vyhnat. Tentokrát mám opravdu pocit, že je problém vyřešen.

A proč vám o tom píšu? Protože jsem z toho smradu byla několik měsíců opravdu zoufalá a říkám si, že když se to stalo nám, může se to stát i jiným lidem, kteří mají doma kaktus! 

kaktus

Advertisements

6 thoughts on “Smrdutá historka

  1. Zdenča 22.9.2013 / 09:44

    Tak tohle jsem taky vloni řešila asi 3 týdny a byl to děs, jak popisujete.. Po zoufalém bezvýsledném hledání zdroje u nás v bytě jsem nakonec rezignovala a došla k závěru, že puch se zřejmě line z díry ústící ve zdi obýváku, kudy je vyveden kabel k TV anténě na střeše přes 4 patra, takže zdroj mohl být v kterémkoliv bytě nad námi. Ucpala jsem okolí kabelu aspoň vatou zkušebně a modlila se…Je fakt, že úplně hermeticky jsem si nedovolila to ucpat a tak se mi ještě nějakou chvíli zdálo, že i přesto zápach proniká, ale postupně se to ztratilo. Možná to nakonec smrdělo i někomu nad námi a tomu se povedlo zdroj zlikvidovat…Já sama neměla odvahu oslovit všechny horní partaje, protože jsem se obávala, že nakonec bych byla za zády zdrbána, že jsem špindíra a kdovíco doma mám za hnusy a ještě to svaluji na druhé…A nepřejte si vidět, co vše jsem podnikla za pátrací čichací akce v bytě, jak jsem z toho šílela a kolik jsem použila všelijakých pohlcovačů pachů, které samo nepomohly. Soucítím s vámi.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s