Třicet

Před dvaceti lety jsem nevěřila, že se mi někdy bude stýskat po školních letech. Nechápala jsem, proč mi dospělí tvrdí, že by se do školních lavic vrátili hned. Připadalo mi, že jejich život je daleko snadnější než ten můj a že mají méně starostí. Žádné nervy kvůli zkoušení před tabulí, žádné písemky, žádná vysvědčení, žádné ohavné obědy ve školní jídelně. A hlavně: dospělí si přece můžou dělat, co chtějí; nikdo jim nic nediktuje a nepřikazuje.

Před deseti lety jsem nevěřila, že někdy budu mít děti. Proč bych se dobrovolně pouštěla do něčeho tak omezujícího? Mně přece čekají daleko zajímavější dobrodružství! Například kariéra někde v zahraničí, cestování po světě, potloukání se po kavárnách, sbírání námětů pro mé romány. Nehledě na to, že na dětech není nic roztomilého. Slintají, žvatlají, křičí, jsou upatlané. A co teprve ty plínky!

Před osmi lety bylo mojí sestře třicet a trochu si nad svým věkem vzdychala. Nechápala jsem to. Pro mě byla pořád stejná jako ty roky předtím. Co by na tom mohl změnit den jejích třicátých narozenin? Říkala jsem jí, ať to neřeší, že věk přece není důležitý. Odpověděla mi: „Jen počkej, až ti bude třicet. Taky to budeš řešit.“ Nevěřila jsem jí.

Tohle měl být původně příspěvek velmi pozitivní. Chtěla jsem napsat o tom, co je na třicátých narozeninách hezké. Přemýšlím o tom už několik dní. A zatím jsem na nic nepřišla.

Nehodlám tu fňukat a tvrdit, že se cítím stará. Právě že se stará necítím. Připadám si pořád stejná už zhruba od maturity. A myslím, že i tehdy jsem si připadala pořád stejná jako dřív. Nějaké změny se ale přece jen dějí.

Mám jen takový zvláštní pocit, když to řeknu nahlas: je mi třicet. Kdysi dávno jsem i šestnáctileté vnímala jako dospělé a samostatné lidi. Třicátníky jsem se tehdy nejspíš vůbec nezabývala – ti byli moc staří 🙂

Nepřipadám si stará, ale těch „třicet let“ zní až nebezpečně dospěle. A mně se pořád nechce akceptovat, že už jsem doopravdy dospělá. Dospělý člověk je přece samostatný a se vším si umí poradit.

Nemám důvod být se svým životem nespokojená. Mám za sebou úspěchy i neúspěchy a za obojí jsem vděčná, protože vždycky to byla zkušenost, která mi něco dala. V současné době jsem šťastnější než kdy předtím (a vím o tom!). A nejspíš mě toho ještě hodně čeká a těším se na to.

Od maminky jsem k narozeninám dostala krásný dárek: fotoalbum dokumentující třicet let mého života. Byla jsem nadšená a dojatá. Darovala mi tím souhrn mého dětství a mládí. Zároveň jsem si uvědomila, jak těch třicet let bylo krátkých. Vždyť se dají vtěsnat do jediného fotoalba! A to si myslím, že dětem utíká čas pomaleji než dospělým. Takže se budu muset připravit na to, že těch následujících třicet let, budou-li mi dopřány, uteče ještě rychleji.

Žít naplno, neztrácet čas, nezabývat se zbytečnostmi. 

30

Reklamy

6 thoughts on “Třicet

  1. Barb 26.7.2013 / 17:34

    Všechno nejlepší! 🙂
    Mně věk absolutně nevadí. Jedině se bojím toho, že nestihnu mít potomka… Jinak je mi to jedno.

  2. misunka 26.7.2013 / 17:52

    krasne narozeniny Vanilko! ja se 30 taky desim, a jak je krasne leto a ja 9 – 18 v praci, taky si rikam, ze zlata skola a PRAZDNINY!!!! 🙂

    doufam, ze do 35 potkam manzela a budu mit dite taky… doufam v to uz dlouho, ale do 30 to nestihnu urcite 😦

    ale aspon hrozne rada ctu tebe. pusu k narozkam a dalsi posty, prosim!

  3. olivia 26.7.2013 / 20:27

    Vanilka, všetko najlepšie, krásne narodeniny a nech zostaneš takto šťastná (ak nie ešte viac) aspoň do… ani neviem, čo napísať. Môžem ťa však ubezpečiť, že rovnako čudné pocity okolo svojho veku budeš mať aj v päťdesiatke 🙂

  4. avespasseri 26.7.2013 / 20:36

    člověk má najednou pocit, že už by měl být dospělý, zodpovědný, usazený, že? A přitom se pořád cítí jako dítě, hlavně když si to své pořídí 🙂 Přesně tak jsem to taky cítila. Jen jsem to měla až ve 40, to jsem poprvé cítila, že začínám být „stará“ a nějak mi začalo být hloupé říkat svůj věk 🙂 Ale to je asi způsobené hlavně tím, že já ve 30 pokračovala ve studiu na VŠ, pracovala jsem v zahraničí a dítě a manžela si pořídila až ve 35 letech…. to pak teprve na mě sedla ta zodpovědnost…

  5. vimneok 27.7.2013 / 14:21

    Vsechno nejlepsi 😀 BTW to jsem netusila, ze jsi narozena ve stejny den, jako muj muz 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s