Hlášky a rady, bez kterých bych se obešla

„Spi přes den, když spí tvoje miminko,“ radily mi sestry v porodnici a radí mi to i Motýl, abych dohnala spánkový deficit z noci. Za ty dva měsíce, co je Motýlek na světě, se mi přes den usnout podařilo dvakrát.

„Každé miminko si potřebuje poplakat a zakřičet. Posilují se mu tím plíce,“ tvrdí oba Motýlkovi dědečci. Tohle nechám raději bez komentáře.

„On asi tlačí, že?“ říká Motýlkova babička (Motýlova matka), která tím komentuje Motýlkův výraz, který má jeho obličej velkou část dne. Když „tlačí“, tváří se jinak.

„Už mu padají vlásky?“ ptá se mě každý týden naše paní na úklid. Vlásky mu nepadají a doufám, že ani nezačnou.

„Neměla bys ho dát na odpolední siestu do postýlky?“ ptá se mě jedna francouzská známá, když zrovna ukládám Motýlka na siestu do kočárku.

„Jak spinká? Dopoledne tak hodinku, odpoledne dvě? A večer usíná v kolik?“ vyzvídá manžel výše uvedené Francouzky. Bezradně krčím rameny, protože Motýlek zatím nemá tak přesně daný režim. Někdy dopoledne spí, jindy vůbec a večer taky usíná pokaždé jindy.

„A kdy mu dáváš najíst? Každé tři, čtyři hodiny?“ ptá se tentýž známý. Opět bezradně krčím rameny. Dávám mu najíst, kdykoli má hlad. Tedy třeba každou hodinu, je-li to nutné. A zrovna předevčírem jsem kojila nepřetržitě od půl šesté do devíti.

Přitom moje mamka, když u nás byla na návštěvě, často říkala: „Nemůže mít hlad, vždyť před hodinou jedl.“ Jenže on asi klidně hlad mít může.

Advertisements

23 thoughts on “Hlášky a rady, bez kterých bych se obešla

  1. Barb 11.6.2013 / 12:22

    Já, která dítě nemám, se raději novomaminek ve svém okolí nebudu na nic ptát, abych se jich náhodou nedotkla – nenapadlo mě, že to některé berou až tak… 😀 I když, mělo mě varovat, když jsem se kdysi známé, která byla v osmém měsíci, zeptala, jak se cítí. Vyjela na mě, že už má těch otázek dost. Tak sorry, no. Ale když člověk nejeví zájem, tak je to taky špatně…

    • Vanilka 11.6.2013 / 12:49

      A já zase netušila, že můj příspěvek vyzní tak, že je lepší na nás novomaminky vůbec nemluvit 🙂
      S těhotnými ženami je potíž v tom, že obzvlášť ke konci těhotenství jim lidé opravdu kladou moc otázek. A i když to ti lidé myslí dobře, někdy toho je prostě moc. Obzvlášť náročné bývá odpovídat na dotazy jako: „Tak co? Už?“ a „Tak co? Pořád nic?“ Emoce, hormony a stoupající nervozita pak můžou vyvolat explozi.
      A my novomaminky máme zase trochu potíže se sebejistotou a všechny ty dotazy nás spíš ještě víc znejistí. Mně osobně štvou hlavně ty, které jedna a ta samá osoba opakuje. Třeba to padání vlásků si užívám každý týden. Zájem oceňuji, ale po čase to prostě začne lézt na nervy.

  2. Calad 11.6.2013 / 12:55

    A moje oblibene: Ty ho porad chovas? Takhle ho akorat rozmazlis… A nebo to spani v posteli… 😀
    Myslim si ze behem tehotenstvi jsme si na sebe uz zvykli a vime co ten druhy potrebuje. A my matky vime co je „spravne“.

  3. Quanti 11.6.2013 / 13:45

    jo, bože! „ona tlačí“ mě vytáčí doběla, pořádně ani nevím proč, možná pro tu přemoudřelost, když to tak vůbec není? A taky jsem si myslela, že „když jedla před hodinou, nemůže mít hlad“. Může. Zvlášť ze začátku, když jsem ještě neměla moc mlíka.

    Akorát ty vlásky, nechci brát iluze, nám začaly vypadávat zhruba ve stejnou dobu, kolem těch tří měsíců 😀 ale jasně, nemusej nutně…

    • Vanilka 11.6.2013 / 13:52

      Ale jo, když vypadaj, narostou nový. Co naplat 🙂 Ale už jsem viděla i miminka, kterým nikdy nevypadaly. Uvidíme.

      • Quanti 12.6.2013 / 11:07

        (jen doplním, že nám nebyl mateřský plurál; nám oběma – mně o něco dřív 😀 ) jasně, uvidíte 🙂

  4. Witch 11.6.2013 / 17:30

    jednomu ze tří vypadaly vlásky kolem roku, na fotkách z narozenin má hlavu jako vejce a dokonale plešatou. No a co?
    Pokud jste měla děcko u bradavky tak dlouho nepřetržitě, dejte si pozor, abyste nebyla dudlík. Ono mimčo opravdu vypije nejvíc během prvních pěti minut – a potom je mu slastně dobře… Jídlo je totiž fantasticky skvělá věc a když si tu a tam přicucne, jéje! Jenže bradavce to nesvědčí a může dostat trhlinky a svinsky bolet. Zbytek uvidíte – a přežijete 🙂

    • Vanilka 11.6.2013 / 18:00

      Já vím, že moje prso není dudlík. Ale on celou tu dobu opravdu polyká.

    • Lenka 11.6.2013 / 18:07

      Jsem zastáncem teorie i praxe: „Kojím tak často a dlouho, jak dítě potřebuje.“ 🙂
      Kojení není jen zdrojem potravy, ale probíhají při něm i důležité procesy v mozku a ano, je to pro dítě i slastný zážitek (někdo to dokonce považuje za meditaci), který se dá v případě potřeby nahradit dudlíkem. Avšak pokud mám čas, proč dítěti nedopřát, to co potřebuje?
      Také jsem se setkávala s tímto názorem (že si dítě jen dudá) u mé maminky i babičky… ale což…
      syn stejně takto dlouho sál několik prvních měsíců a později mu stačilo méně. Je to otázka vývoje.
      Popraskané bradavky jsou výsledkem nesprávné techniky kojení nebo sání – z informačního letáku Laktační ligy. Tímto nechci nijak poučovat, jen nemám ráda zavádějící informace. 🙂

      • Witch 11.6.2013 / 19:19

        No, letáky jsou dobré, ragády na bradavkách ovšem vznikají i logicky díky dlouho žužlané, mokré kůži. Polykat budete, i když máte třeba žvýkačku… Nemá cenu se dohadovat, pokud si to nezjistíte vážením. Což jsem zvládla ověřit i u prcka, co byl ochrnutý, neměl sílu tahat a usínal. Platilo to i v tomto případě, nemělo cenu nechávat ho déle, než dvacet minut. A kojila jsem podle něj, i 13x denně.
        Těžko říct, co je „špatná technika kojení“ v případě, že se dítě v pohodě přisaje a nepolyká moc vzduchu. Vzala jsem rozum do hrsti právě kvůli prasklinkám a při těch hektolitrech, co jsem do svých dětí vypustila, se jaksi považuji za celkem zkušenou 😉

      • Vanilka 11.6.2013 / 20:47

        Když mu prso vezmu, začne plakat. Na váze přibývá. Takže se vší úctou k vašim zkušenostem si stále myslím, že má prostě takový hlad. Slyšela jsem o růstových fázích. Možná se zrovna v jedné nachází. Však on takhle „nenažraný“ není pořád, jen občas má pár takových dní, kdy jí často a dlouho.

      • Witch 12.6.2013 / 17:24

        Přečetla jsem si svoje poznámky i další reakce. Nemám pocit, že bych Vám něco striktně nutila. No, když někdy budete mít pocit, že byste chtěla znát více variant na své otázky nebo zamyšlení, víte, kde mne najdete. 😉

  5. zuzana 11.6.2013 / 19:37

    Vidím, že je to všude stejné:) Mě točilo, když plakala dcera – Co jí je? Nebo teď, když je jí rok – Ty ještě kojíš? Atd. Hodně zdaru, myslím, že každé období přinese nové rady a dotazy:) Máme se na co těšit,

  6. Lenka 11.6.2013 / 22:06

    Každá maminka ví nejlépe, co její dítě potřebuje. Tím bych to uzavřela. Není třeba se obhajovat.
    🙂

  7. Simisek 11.6.2013 / 23:19

    Tak mně teď dostalo s tím chlapem co vyzvídá, jak malý spinká a jí … Připomnělo mi to kamaráda co semnou začal rozebírat jaké kupuji malé plínky a kolik jedna stojí atd… Považuji svého manžela za pozorného otce, ale o tohle se opravdu nezajímá 🙂

    Není nad nevyžádané rady, každý je jiný a nikdy to nefunguje u každého to stejné.
    Já jsem nejvíce „alergická“ když moje tchýně spustí, že malá je mamiňák, ona má maminku, ta je pro ní nejlepší… jen proto, že k ní nechce, ale ona k ní nechce proto, že pro ní to je skoro cizí člověk, s druhou babičkou, tatínkem může být celý den a vůbec jí to nevadí…
    A pak „miluji“ známou, která na mně kouká přes prsty, že na ulici malou plácnu přes zadek, protože neposlouchá. Ona by to nikdy neudělala, protože by jí lidi pomluvili, ale pak se diví, že jí malá přerostla přes hlavu a neposlouchá a zlobí.

    A jen k tomu kojení, v růstovém spurtu, jsem malou měla taky pořád na prsu a opravdu stále jedla i přesto, že normálně byla nakojená za pět minut. Pokud skutečně jí a vám to nevadí, tak není co řešit. Ať si kdo chce co chce říká.
    Jo a kojila jsem do 13 měsíců a to jsem musela přestat a každý na mně už koukal jak na raritu 😀

    • Zdenča 12.6.2013 / 12:44

      Matce v šestinedělí, kdy s ní hážou hormony je zbytečné cokoliv radit, stejně vlastně radu nechce, neb ona sama „nejlíp ví, co její dítě potřebuje“…Věty tohohle typu fakt miluji. Víte houby, dítě vyžaduje a vyplakává si, co je mu příjemné, ne co je mu prospěšné či je pro jeho vývoj nezbytné. A na to, co je mu příjemné přijde velice rychle a to zkoušením, co vydržíte a co mu hodláte tolerovat, to vám řekne každý psycholog… Když budete na dítě sama a nebudete mít čas, mít ho hodiny přisáté u prsu, ze kterého si nabeton jen udělal dudlík, tak to tu nebudete řešit…Každá chceme být 100% matka, ale ne každá chce z toho skončit na antidepresivech, protože nestíhá vyhovět rozmarům novorozence, co zkoumá, co vše si může na tomto světě dovolit a požadavkům ostatní rodiny, která chce taky své…Vše má mít svá pravidla a i ten mrňous na to přijde a po počátečním bouření se rychle pochopí, když nedosáhne svého… Ono prý stačí, když si něco vehementně vyřvává a vy víte, že nemá teplotu, je přebaleno, vyspáno, napapáno,nic ho netlačí, odříhlo si, tak se k němu v postýlce sklonit, trošku ho chytit, ale nezvedat, promluvit na něj konejšivě na chvilku, aby se uklidnil a ubezpečil, že tam pro něj jste a nechat ho být, hlavně si ho odevzdaně zase nepřiplácnout k prsu…Ne vždy se to daří, je nutné hledat způsob, ale rozhodně neskákat, jak ono píská, Zkušení pediatři vám všichni potvrdí, že dítě je prostě zvídavý tvor a jen vy ho můžete naučit vše nové a když ho naučíte na něco zbytečného z přehnaného pudu, ježiši jen mu neublížit, tak se pak budete divit, že se stanete otrokem dítěte, uštvanou matkou a otravnou unavenou manželkou, od které později partner zdrhne, když ztahaná přehnanou péčí ho odsunete na dlouho na druhou kolej…Dítě vaši péči nikdy nedocení a nebojte se, nic se mu nestane, když se málem přerazíte při každém jeho s prominutím prdnutí…Ukážete mu s láskou hranice a ono pochopí a když ne, tak ho nechte klidně brečet, jen ho uklidňujte tak jak minule radila jedna odbornice na kojence v Sama doma…Mile příjemně, ale ….. nazdvihněte mu v postýlce rukou hezky hlavičku a tílko trošku a konejšivě mluvit, i když ječí jak na lesy a položit zpět po chvilce…Jinak selský rozum stačí.Rodění dětí a bezbřehá péče o ně nikdy nebyla jedinná životně důležitá činnost žen, měly daleko více povinností a přesto to šlapalo a možná byly děti méně neurotické, alergické, drzé na všepromíjející milující rodiče… a potažmo na téměř každého dospělého ve svém okolí včetně učitelů…Kojila jsem rok – odvápnila jsem si páteř, protože jsem pro samou péči o syna neměla čas se ani přádně a kvalitně najíst a napít a 30 let mám potíže. 3 roky jsem se nevyspala, neb jsem strašila okolo dítěte i v noci, jen abych něco nezanedbala…Ze zkušenosti mohu říci, že to chce mít jen vůli vydržet počáteční bouření se potomka proti pravidlm rodiny, ve které žije a pak nastane i pro vás určitě i ten kýžený dětský denní rytmus, jež vám umožní i něco jiného, než se trápit pocitem, že něco zanedbáte. A pamatujte si, když z vašeho krásného dítka vyroste gauner, tak ne díky vám, že jste něco zanedbali, ale proto, že někde v genech po nějakém pradávném předkovi o kterém ani netušíte, něco podědil…a to z něj žádnou láskyplnou výchovou nevyženete…Tak rozum do hrsti a co zvládáte zvládáte, jen se nestaňte hračku v jeho nevinných, ale už malinko vychytralých ručičkách…A ono hlady neumře, když mu prso po půlhodince vezmete. Aspoň se pro příště bude víc snažit, aby se stihl pořádně nasát ve vyměřeném čase a ne se courat a udělat si z kojení celodenní siestičku…Kdyby se narodil nedonošený se slabým sacím reflexem, tak možná by potřeboval víc času, ale takhle jen zkouší vaši trpělivost… Jak si dítě naučíte, tak to budete mít. Moje švagrová celé noci dítě drndala v kočárku, tak si ho naučila a ono to pak vyžadovalo , slyšela jsem to přes zeď a nechápala jsem, kdy spí…Byla tak ztahaná, že přestala na sebe i dbát a chodila ve večně usmolené šatové zástěře, děs…Držím palce.Mějte se ráda, dítě je prvořadé, ale neudělejte si z něj modlu a tyrana a tím se stane, když mu vždy jen vyhovíte.Přijdete o manžela a o všechny přátele, které vás budou mít plné zuby s tím vaším únavným mateřstvím…Když jste doma, tak vám 3 hodiny kojení nevadí, ale až budete mimo a budete potřebovat nakojit rychleji, jak to tomu mrňousovi vysvětlíte, aby ukřívděně neřvalo na celé kolo a nebudilo to dojem na veřejnosti co to je matku, když to dítě tak pláče, to tedy nevím…Proto ho na to neučte.Můj názor. Držte se já mám dodnes pocit, že můj dospělý syn mi ani do konce života nevrátí, co mě stála jeho výchova nervů, času a zdraví…A přitom je to hodný kluk…Tak se z toho nekakejme. Jestli váháte zdali hodit prádlo do pračky nebo letět k už asi po 20. za hodinu k plačícímu potomkovi, kterému evidentně nic nechybí, jen vaše plná pozornost, tak klidně to prádlo do pračky hoďte, za tu chvilku vzteky nezmodrá a neudusí se, nebojte..Já si taky myslela, že jo a šílela, ale je to zbytečné.Dnes už to po zkušenostech vím, vy ty zkušenosti nemáte.

      • L. 12.6.2013 / 23:21

        Tohle mi příjde jako super komentář a děkuju za něj. Je mi sice teprve 22, mám ještě nějaký ten čas před sebou, ale když čtu Vanilky úvahy, samotnou mě napadá, jak asi budu řešit to a ono. A Váš komentář mi opět potvrdil, jakkoliv to zní blbě, že výchova malého miminka se nápadně podobá výchově psa… 😀 Kam mu dovolím zajít, takový bude a to si dovolí. Sama jsem taky dost starostlivá, asi až přehnaně, ale je pravda, že stejně jako to zvíře si uvědomí mantinely, tak i miminko by je mělo mít tak nějak dané. No, uvidíme za pár let, jaká budu máma :)))

      • Vanilka 13.6.2013 / 16:02

        Ano, uvidíte za pár let… A nezlobte se, ale doufám, že se jednou své dítě nebudete pokoušet vycvičit jako pejska. To přirovnání mě trochu irituje. Já jsem na spoustu věcí měla taky dost vyhraněné názory, které se začaly během těhotenství postupně měnit a dnes nechápu, jak jsem si takové věci mohla někdy myslet.

  8. Vanilka 12.6.2013 / 18:52

    Milé dámy, i když s některými názory nesouhlasím, děkuji vám za ně. Alespoň je debata pestřejší 🙂

  9. Oh My Beautiful Life 14.6.2013 / 12:48

    Tak za zento příspěvek jsem vyloženě ráda. Asi to vyzní škodolibě, i když to tak není míněno, ale jsem ráda, že se tohle děje i v jiných rodinách a v jiných zemích.
    Mně to štvalo už od těhotenství – kolik jsem nepřibrala a kde mám břicho…!!!??? No a pak komentování všeho.
    Proboha, proč se všichni musí pořád srovnávat? Snažím se to odfiltrovat a nepřipouštět si. Hodně jsem bojovala i se svojí mamkou, protože jsem měla jiný přístup hned od začátku a nepřišla jsem si pro „rady“.
    Teď řeší naše okoli, že v roce a třičtvrtě nechodí na hrnec a nosí dudlíka :-))))). I kdyby tohle nebylo, najdou si zas jiná témata.
    Hlavně se z toho nezbláznit, dělat si to podle svého citu, na kecaly se usmát a říct jim, že to prostě děláte jinak a je to. No stress! 🙂

  10. ZuzkaC 14.6.2013 / 18:41

    No jo…držte se. Ono je to někdy těžké. Taky jednou budete babičky a tchyně. Když se snažíte pomoct, jsou to nevyžádané rady, Když mlčíte, nemáte o vnouče zájem…tož co s tím,že. Najít rovnováhu není snadnné a musí mít snahu o pochopení obě strany.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s