Králíčková pomsta

Ve Francii má každé dítě svého „doudou“.

„Doudou“ je plyšová hračka, na které se postupem času dítě stane závislé, všude ji s sebou tahá (a podle toho taky hračka časem vypadá), nechce bez ní usnout, hystericky křičí, když ji rodiče někde zapomenou nebo když ji nedej bože ztratí!

U některých „doudou“ visí hadr ve tvaru čtverce, který si dítě může šmudlat po obličeji nebo si ho celý nacpat do pusy:

doudou

Mně se to zdá nehygienické až odporné, ale ve Francii to má své odůvodnění: dítě v tom hadru cítí vůni – svou nebo svojí matky – a ta mu dodává pocit bezpečí. Moji rodiče s oblibou vyprávějí, že jsem jako batole všude tahala jednu zašedlou bavlněnou plenu a že jsem do ní taky ráda bořila svůj obličej… jako bych tu vůni ještě dnes cítila. Asi na tom něco bude.

V některých odborných knihách se citová vazba na „doudou“ velmi podporuje. Jako alternativa je nabízen dudlík nebo cucání palce, které dítě také může uklidnit. Já osobně nevím, co  je lepší (nebo spíš horší). Proti dudlíkům nic nemám, pokud ho nevidím cumlat pětileté dítě (ovšem i to se stává). Cucání palce jsem taky schopná tolerovat jen do určitého věku. V této souvislosti už se na mě ale obořilo hned několik francouzských matek, kterým cucání palce připadá roztomilé a nehodlají proti němu u svých – třeba sedmiletých – ratolestí nijak bojovat. Pravda, ono se proti tomu moc bojovat nedá. Dudlík se může „ztratit“, palec těžko.

Ale zpátky k „doudou“. Motýl už před pár měsíci projevil přání vybrat „doudou“ pro svého syna. Proti tomu jsem nic nenamítala, vyjádřila jsem jen jedno přání: hlavně ne králíka.

Poznamenala mě totiž zkušenost s jeho mladší dcerou, která ještě v osmi letech s oblibou žužlá uši svého „doudou králíka“. Je schopná si obě uši celé nacpat do pusy! Králík je samozřejmě celý ošuntělý, smradlavý a hlavně jeho uši jsou v opravdu zuboženém stavu. Proto se mi v hlavě při jakékoli zmínce o „doudou“ rozsvítí červené alarmující světýlko a můj vnitřní hlas křičí: „Králíka ne!“

Bohužel Motýl pojal nákup „doudou“ pro svého syna jako prostředek k utužení budoucích sourozeneckých vztahů a vzal své dvě dcery do obchodu s vybavením pro miminka s sebou. A té mladší samozřejmě padl do oka králík, který navíc i Motýlovi připadal tak roztomilý, že i přes můj výslovný zákaz neodolal. Aby mě uchlácholil, koupil také plyšového hrošíka.

S kralíkem trpělivě čekajícím na miminko v jeho postýlce jsem se dlouho smiřovala. Už v porodnici ale dostal můj problém zcela nový rozměr. Motýlova šéfová nám nechala poslat kurýrem dárkovou sadu, jakmile se dozvěděla, že je náš syn na světě. A mezi těmi dárky byl další plyšový králík. Třetího králíka přinesla moje kolegyně. Čtvrtého dostal Motýl od jednoho dodavatele a pátého nám poslali kolegové z jednoho lucemburského týdeníku.

Náš syn vlastnil tedy už ve věku jednoho týdne pět různých králíků. Bojím se, že ještě nějací přibydou. Považuju to jako trest za to, že jsem proti „doudou králíkovi“ vůbec něco namítala.

kralici 7825

 

Reklamy

12 thoughts on “Králíčková pomsta

  1. Femme Fatale s Bohyní 26.4.2013 / 15:18

    No,Vanilko, tomu se rika sila myslenky. Tak moc jsi se soustredila na kralika,az si Vesmir rekl,ze ho asi chces a ze ti ulevi od trapeni a par ti jich posle 🙂 Vesmir ma proste smysl pro humor! Boh

  2. Ay 26.4.2013 / 16:27

    „Odříkanýho chleba, největší kus“.. říkávala už moje babička.. A mě se to rčení dokola vrací, protože (bohužel) opravdu platí. K Doudou: téměř každé dítě si opravdu najde plyšáka, ke kterému si vypěstuje až nezdravou citovou vazbu. Je to ale lepší, než zmiňovaný dudlík, nebo dokonce cucání palce! Nevím, jak dudlík, ale palec má za následky ortodontické potíže, které se léčí léta, nebo se nevyléčí vůbec. Pro příklad vypáčené vysoké patro, vadné postavení zubů atd. Takže díky Bohu za Doudou, kterého můžeš v ten správný čas „ztratit“.. 😉

  3. Clara 26.4.2013 / 17:57

    Nasi kluci zadny tenhle „Platzhalter“, jak se doudou nazyva v odborne nemecke literature :-D, nemeli a nemaji. Ale pry existence oblibeneho plysaka svedci o zdravem vyvoji ditete a nahrazuje rodice/mamu v situaci, kdy jsou deti s jinymi lidmi nebo samy. Mozna ze chlapecci spali celkem dlouho u nas v posteli, mladsi vlastne doted, a tak jsou jen radi, kdyz jim aspon pres den nestojim furt za zadkem a nijak si me nahrazovat nepotrebuji. Dudliky meli naopak oba, druhemu jsem dudel vyslovene vnutila. Po ctrnacti dnech odmitani si dal rict. Dite se dudlem dobre uklidni, oralni fazi je ucineno zadost a ve dvou letech se dudel vyhodi a je to. Cucani prstu jde odnaucit nepomerne hur, jak vidim v okoli.

  4. erika 26.4.2013 / 18:59

    Neodporucam nechat dieta cmulat palec – moja dcera uz aj sama chcela prestat a stale si ho mimovolne davala do ust !!!
    Druha dcera narodena vo fr. dostala do daru ZAJACA 🙂 a doporucujem dokopit dalsie dva exemplare. Pravidelne som jej ich striedala a prala a tak vydrzali dlho vo vybornom stave. Akurat, ze kym ma to napadlo ich kupit, tak uz ich v obchode nemali a na ebay ma to stalo hotovy majland!!!

  5. Witch 27.4.2013 / 08:09

    Oblíbený plyšák je klasika, jenom to žmoulání je kulturní ďoura, přes kterou se nějak těžko přenáším 😉 Naše děcka měla dudlíka a jen dokud nechodila. Ale spali s námi v jedné ložniic, miminko jsem měla vedle postele a stačilo natáhnout ruku. Také jsem tím pádem prvorozence občas přiměla nadechnout, když ztichnul – myslím, že je to rychlejší, než monitorovací chůvička, spolu s kojením. Ano, plyšák je kousek bezpečí, ale když je máma za zadkem, jak tu bylo výše řečeno, potřeba není tak silná.
    Ostatně, vezmeme-li to obráceně, uši žmoulající holčička je přece ze vztahu, který se rozpadlo, že. Čili jako malinká prošla odcizením dospělých, které jí dost pocuchalo pocity bezpečí v jejím základním hnízdě. To mělo být dospělými nedotknutelné – což říkám obecně, aniž bych se chtěla nějak rejpat v dotyčných rodinách a lidech. Děti jsou prostě oběti dospěláchkých krizí a doudou je z tohoto hlediska docela trapný kulturní únik…

    • bosorrka 27.4.2013 / 11:39

      Určitě bych se nespolehla na to, že si dech malého dítěte uhlídám tím, že u mě spí. To bych se hrůzou budila s pocitem, že nic neslyším, což se mi stávalo, než jsem si pořídila monitor dechu. Pak se mi spalo mnohem lépe. A matka může scházet i jen tím, že je dlouho v práci, nebo se s dítětem nemazlí, je k němu odtažitá apod., asi to nejde tak zjednodušit.

      • Witch 27.4.2013 / 16:49

        Měla jsem na mysli spíš to, že je módní udělat už novorozenci jeho pokoj. Za nás chůvičky ani nebyly, ale je fakt, že jsem věděla o lecjakém maléru. I ve vedlejším pokoji… Jenže to asi byla i věc dlouhé praxe.

  6. kusanec | baby blog 27.4.2013 / 21:30

    Treba se vsichni ti kralici doudove hodi, az zacnes prikrmovat mrkvicku… 🙂

    Ja osobne mela opici Kacabu, ktera ted „hlida“ naseho Erwinaka. Nebyla sice doudaci, neb uz mi byly tri roky, kdyz jsem si ji vybrala. Zato jsme na ni s bratrem hojne operovali. Mile Kacabe jsem venovala i jeden blogovy zapisek: http://www.kusanec.cz/2012/12/opice-kacaba.html

    Drzim palce, aby premnozeni zajdove byli to nejhorsi, co te v materstvi potka!!!

    • Vanilka 29.4.2013 / 13:00

      Děkuju za odkaz, díky kterému jsem tvůj blog prozkoumala trochu víc (během kojení). Pojala jsi to moc pěkně. Přidávám do oblíbených! A mimochodem máme očividně stejný vkus na jména 😉

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s