Proč nemám ráda videohry a podobnou „zábavu“

V lednu se Motýl z jednoho víkendu v Alsasku  vrátil s novou hračkou. Jmenuje se to XBOX 360. Jestli jsem to správně pochopila, je to prostě přístroj, který umožňuje hrát hry na televizi. Něco podobného jako Nintendo Wii.

Já patřím do generace, která byla kdysi unešená z podobné technické vymoženosti (a taky jsem na ní tak trochu „zamrzla“): rodiče koupili hru Sega Master System, na které jsem stále dokola hrála hry Sonic a Lví král. Pokud mě má paměť neklame, nijak jsem u rodičů o tuhle hru nežadonila. Vždyť jsem ani netušila, že něco takového existuje. Stejně tak si myslím, že Motýl koupil XBOX 360 spíš pro sebe. Jeho verze je však taková, že v Colmaru rušili jeden obchod a dělali výprodej, že to byla prostě neuvěřitelně výhodná koupě a že se u nás jeho Holky aspoň vyblbnou.

Já nejsem vyloženě odpůrce všech počítačových a podobných her; nemyslím si, že jsou všechny zcela špatné. Ale určitě bychom se bez nich obešli. Stejně jako všechno ostatní, co souvisí s moderní technikou, je to obrovský žrout času, který se dá strávit jinak – běháním venku, hraním společenských her nebo různými více či méně kreativními činnostmi. Kromě toho jako budoucí „líný rodič“ zastávám názor, že se děti občas můžou prostě „nechat být“ a ony se nějak zabaví samy. Když tedy Motýl přinesl domů XBOX 360, byla jsem trochu zklamaná. Ale na druhou stranu chápu, že jemu se podobné hračičky líbí. Mě zase baví psaní blogu, pro což nemá velké pochopení on, ale taky mě za to nekritizuje.

Od ledna byl XBOX 360 u nás spuštěn celkem dvakrát – dnes to bylo podruhé. Dá se tedy pochybovat o tom, jak výhodná to byla koupě, když se na ten přístroj teď většinu času akorát práší. Ale to je jiné téma. Ani jednou jsem se hraní přímo neúčastnila, spíš jsem jen potichu přihlížela a věnovala se něčemu jinému. Uvést hru do provozu dalo Motýlovi zabrat v obou případech. Z jakéhosi záhadného důvodu musel i dnes projít téměř celým instalačním menu, založit si účet, potvrdit e-mailovou adresu a telefonní číslo… A hlavně se mu nedařilo se z té fáze instalace proklikat k tomu, co jeho dcery doopravdy zajímalo: do fáze hraní. Nervozita stoupala. Motýl se začal rozčilovat, protože nevěděl, co po něm ten přístroj vlastně chce a proč má už po několikáté procházet kroky, kterými už prošel. Holky byly čím dál víc netrpělivé. Jejich vyptávání ve stylu „Tati, co to děláš?“ a „Tati, proč tam nezadáš ten kód?“ soustředěnému Motýlovi na klidu nepřidávalo. Několikrát se na ně obořil, aby ho nechaly na pokoji, a na jejich chytrolínské otázky jízlivě odsekával. Z nudy se začaly pošťuchovat, což Motýla rozzuřilo ještě víc. Prohlásil, že jestli toho nenechají, všechno to vypne a zavře je do pokoje s učebnicemi pravopisu.

Nakonec všechno dobře dopadlo. Hra byla zprovozněna, Holky se dobře bavily (tedy až poté, co se pohádaly, která začne) a Motýl a já při pohledu na ně taky. Ale minimálně stejně dobře jsme se všichni čtyři bavili i včera odpoledne, když jsme hráli karty. A tak mě napadá, jestli všechny ty nervy kolem instalace skutečně stály za to… Nějakou dobu byla v našem obýváku velmi hustá atmosféra. Kromě toho celá akce zabrala skoro celé odpoledne. Přitom dnes poprvé bylo venku opravdu hezké jarní počasí. Motýl ale Holkám sliboval celý víkend, že si v neděli odpoledne budou moct zahrát, takže argument, že je venku slunce, se nejspíš ani neodvažoval vypustit z úst.

Asi proto tyhle hry nemám ráda: všechna ta radost a zabáva je vykompenzovaná hádkami a nervozitou. A co teprve kdyby někdy mělo dojít na nějakou „bojovnější“ hru – a ne jen na nevinné tancování a hry s roztomilými zvířátky.

Reklamy

11 thoughts on “Proč nemám ráda videohry a podobnou „zábavu“

  1. Barb 7.4.2013 / 20:18

    Chlapi potřebují hračky a hrát si. I ti velcí. A že se mu podařilo zapojení je taková obdoba ulovení zvířete a přinesení do jeskyně s tím, že ideálně by měl být ještě pochvalně poškrábanej za ouškem za to, jak je šikovnej. Můj drahý to mívá podobně, ale žíly mi to nerve, už to neřeším, prostě to tak je. 🙂

  2. Jelizaveta 7.4.2013 / 23:26

    Noo, pokud se nedařilo panu Motýlovi zprovoznit konzoli, která je co se týče snadného spuštění a okamžitého hraní poněkud více přátelská než obyčejný běžný počítač, tak to asi nebude chyba té konzole. 😀

    A jen tak na okraj
    „běháním venku, hraním společenských her nebo různými více či méně kreativními činnostmi“
    Běhání venku mě nebaví, společenské hry nenávidím (neboť jsou společnské, nehraju ani PC hry v multiplayeru) a od kreativních činností si člověk potřebuje občas odpočinout. Takže kromě čtení a filmů (což je taky pasivní zábava mezi čtyřmi stěnami, stejně, jako hry) taky hraju, až se ze mě kouří.

  3. Martina 8.4.2013 / 09:23

    Souhlasím. Zbytečný žrout času, nicméně každého volba. A teď už opravdu bude venku to slunce 🙂 takže bude venku příjemněji. A na deskovky byl čas v zimě ;).

  4. Nes 10.4.2013 / 01:24

    Podobný názor jsem měla taky. Jenže! Můj nejmladší bratr se stal blázen do her. A najednou zjišťuji, že ačkoliv mu ještě není 13 let, tak hraje hry, kde v takovém jeho milovaném „wowku“ musí spolupracovat při „misi“ s více hráči ve hře a koordinovat tak své útoky(?). Velice dobrá vlastnost do pracovní budoucnosti. Většina her je anglických a musí angličtinu využít i při komunikaci se spoluhráči. Já jsem v jeho letech měla díky našemu školství k angličtině odpor, on mě dnes zběsile dohání. A na xboxu hraje i hry, kdy cílem není jen zabít, ale je nutné si výdělek za mise rozložit pro vývoj postavy, dokonce může investovat ve středověkém městě do domů a pronajímat je 😀 A pak se s ním bavím o úrokové sazbě a on se chytá! 🙂 To jsou mé poznatky z občasného náhledu do jeho světa. Samozřejmě všeho s mírou. Ale hry už nejsou jen o bezhlavém zabíjení příšer a dnes už si myslím, že naopak mohou přispívat k rozvíjení schopností i v reálném světe.

  5. KUTlime 10.4.2013 / 11:57

    Už dlouho jsem se tak nezasmál. Njn, Motýlek má být chytřejší a vědět, co Microsoft zač. 😉

  6. vlasta 10.4.2013 / 12:17

    no každý nemůže mít tak ušlechtilé záliby jako jsou ty tvé. 🙂

    • KUTlime 10.4.2013 / 12:38

      Myslím, že nejde o záliby, ale o to, že člověk před koupí mrkne na internet, dá do googlu Xbox 360 a každému musí být jasné, jaká panuje situace.
      Navíc, pokud má Vanilka doma Nintendo Wii, tak nevidím důvod, proč pořizovat další konzoli, zvláště pro děti. U mně by nic jiného než Wii nesmělo přes práh. U Wii se aspoň pohybují a sám bych jim ho koupil. U Xboxu člověk sedí a čučí do TV.

      • Vanilka 10.4.2013 / 14:44

        Abych to uvedla na pravou míru: Nintendo Wii nemáme. Uvedla jsem ji, protože je to jediná konzole podobného typu jako XBOX, jakou znám. Pro Motýla to byla spontánní koupě. Je pravda, že se předem neinformoval, prostě jen využil nabídky výprodeje. Jen bych ještě upřesnila, že i pro XBOX 360 existují pěkné pohybové hry.

  7. Rob. 13.4.2013 / 22:53

    Ja sa tomu vobec nedivim ze to kupil, asi tak 99% Francuzov ma doma Wii alebo Xbox a ti, co maju len Wii chcu aj Xbox.Bud rada, ze tomu neprepadol pretoze poznam viacero dospelych chlapov ktori takto travia svoj volny cas. My mame s priatelom doma Wii aj Xbox ide ma z toho porazit niekedy. Ked pozve svojich kamaratov a hraju Battlefield a FIFA alebo cojaviemco. Ja sa samozrejme nudim ked oni hraju a to ma vytaca, ze jednoducho nemozme stravit volny cas spolu pri nejakej aktivite ktora by nas bavila VSETKYCH. Ale to mu nevysvetlim, je to Francuz a takto bol vychovany. Ja som predtym, nez som prisla do Francuzska ani nevedela co je to Wii. (Kupil mi Zumbu a Just Dance na Wii a je to super, musim uznat :))

  8. SmoothGuy 13.6.2013 / 19:04

    Chápu to že jste například trošku jiná generace,ale lidé si u videoher velmi krutě pletou pojmy s dojmy,nechte mě vysvětlit…
    Například mě je 19 let,mám vyloženě hrát herní průmysl,počítače,konzole,přenosné konzole,a kompletně vše co se týče her,někteří tomu říkají „Geek“ ovšem to je širší pojem,jsem stejný jako někdo,kdo má rád například kritiku filmů nebo něčeho jiného,jednoduše,jakmile určitá společnost vydá hru,logicky si ji zahraju,ale ne tak jak si lidi myslí,lidi si myslí,že u toho drtím od rána do večera,nepiju nejím nespím seru na školu a práci a jsem totální závislák a budu grázl a drogový dealer,za tímhle vším stojí jedno obrovské NE,a facka jak od bláhový,vezmu si vklidu pití,něaký žrádílko,etc,když příjde na to,že mám jít třeba spát,nebo se někam jede,není problém,hraji hru pro to,abych si užil plný příběh,krásné ovládání,pěkné vizuály a hlavně výborně odvedenou práci,ne proto abych se zabavil a na hodinu si zahrál,co to je,to nedává smysl,chci si hru užít pro to,pro co byla stvořena,není to žrout času,to jen ten člověk co to říká,si to nedokáže zorganizovat,koupím si hru,podpořím vývojáře,etc,je to 100% identické jako s filmem,až na ten rozdíl že videohry,jsou interaktivní filmy,nehorázně mě štve že lidi jsou proti hráčům a někdy to je až moc krutopřísné,když si zahraji hru pro to jak jsem říkal,příběh etc,abych viděl co nám vývojáři chtěli ukázat,jaký příběh nám chtěli dát,potom příjdu k babičce,a ta mi říká,jaký jsem grázl,no co si mám myslet? plus média o herním průmyslu šíří neskutečné lži.je to vše o člověku,ne o videohře…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s