Pod skleněným zvonem

Tuhle knížku jsem si koupila v jednom rozkošném knihkupectví ve čtvrti Greenwich Village v New Yorku, kde jsme byli s Motýlem v květnu 2010. Od té doby mi ležela na nočním stolku, občas vedle něj – to když už kupa nepřečtených knížek byla příliš velká a na noční stolek se nevešla. Nedokázala jsem se k ní odhodlat z několika důvodů. Zaprvé jsem si myslela, že to pro mě v angličtině bude příliš velké sousto. Zadruhé jsem tušila, že to bude knížka poněkud ponurá a těžká. Prostě jsem téměř tři roky musela sbírat odvahu.

Sylvia Plathová přitom dost zásadním způsobem ovlivnila moje dospívání. Její rozdrásaná duše mi byla velmi blízká, když jsem hltala její Deníky nebo si stále dokola četla básně ze sbírky Ariel. Právě díky ní jsem také objevila Virginii Woolfovou, další pro mě „zásadní“ autorku.

Mimochodem jsem se rozhodla, že si Deníky Sylvie Plathové brzy přečtu znovu. Zajímá mě, jestli na mě budou působit stejně jako tehdy a zda se budu pořád tak vžívat do pocitů autorky se sebevražednými sklony. Ano, další ponurá četba na mateřskou dovolenou. Ale nemůžu si pomoct.

the_bell_jar

O díle Pod skleněným zvonem se říká, že je jejím jediným románem, ale mně ten text připadal příliš autentický na to, abych ho tak nazývala. Pro mě je to spíš další forma autobiografických zápisků a zařadila bych ho k těm Deníkům. Téma je sice ponuré – hlavní hrdinka se vypořádává s těžkou depresí, která vyústila v pokus o sebevraždu, a popisuje svůj pobyt v psychiatrické léčebně, kde podstoupila léčbu elektrošoky – ale její literární styl to téma trochu odlehčuje. Prvních několik kapitol se tváří naprosto nevinně a čtenář je vnímá spíš jako svědectví doby… a Amerika 50. let má své kouzlo. To, že hlavní hrdinka vnitřně trpí, si uvědomí z ničeho nic. A od té chvíle jsou její pocity popsány takovým způsobem, že ji člověk vůbec nevidí jako psychicky nemocnou osobu. To, co prožívá, se zdá „normální“ a srozumitelné. A o to je to celé asi tíživější.

Jisté je, že tahle kniha získává na významu především proto, že víme, že to není jen smyšlený příběh, ale že si tím vším autorka doopravdy prošla. Jako by tušila, že se nejednalo jen o jednu životní etapu, ale o boj, který bude pokračovat, napsala v závěru knihy:

„How did I know that someday – at college, in Europe, somewhere, anywhere – the bell jar, with its stifling distortions, wouldn’t descend again?“

Advertisements

4 thoughts on “Pod skleněným zvonem

  1. Barb 31.3.2013 / 20:22

    Jů, to jsem ráda, že jsem během dospívání nebyla „Platho-fil“ sama :-), dokonce jsem nedávno měla v knihovně v ruce Deníky zase, ale rozhodla jsem se k tomu zatím nevracet. Jsem zvědavá na tvoje dojmy, pokud se k Deníkům dostaneš.

  2. Mimo.ň 3.4.2013 / 22:25

    Ariel patří mezi mé „TOP THREE“ knihy… a Pod skleněným zvonem jsem četla kdysi v překladu… S.P. byla prostě jedinečná.

  3. MaeD 12.4.2013 / 18:02

    Já mám Bell Jar taky ráda, připomíná mi stylem i náladou Virgin Suicides of Jeffrey Eugenides. Četla jsem je ale až po univerzitě, čehož trochu lituji. A taky knihy od Erica Jong (hlavně Fear of flying). Nadčasové, humorné a berou jakoukoliv krizi s nadhledem, který je hlavně v pubertě potřeba 🙂

  4. avespasseri 15.8.2013 / 12:00

    Bell jar? Na tu jsem narazila na překladatelském semináři, kdysi dávno. Měli jsme překládat jeden úryvek z ní. Brrr… od té doby mám Sylvii spojenou právě s depresivními texty a nikdy jsem neměla odvahu si tu knihu přečíst. I když naše učitelka vždycky říkala: jak můžete překládat kapitolu, když neznáte celou knihu????? :-)Což má samozřejmě pravdu, no…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s