Lucemburská porodnice

Speciál pro (nejen budoucí) maminky

Pánové prominou… Motýl říká, že jako se muži s oblibou baví o tom, co prožili na vojně, ženy stejným způsobem probírají jejich porod(y). Já mám sice tu svou první „vojnu“ teprve před sebou, ale zážitků už spoustu! 

Když jsem si nedávno jedné své české kamarádce postěžovala, jaké útrapy mě v poslední době potkaly v nemocnici, překvapeně mi odpověděla: „Koukám, že u vás je to stejné jako tady.“ Zřejmě tím měla na mysli, že stejně jako spousta dalších lidí předpokládala, že „na západě“ je všechno lepší, organizovanější a vyspělejší.

Zatím jsem neměla moc příležitostí k tomu, abych mohla srovnávat českou a lucemburskou zdravotní péči (naštěstí!). Těhotenství mi k tomu ale příležitost nabízí – zvlášť když současně se mnou je těhotných hned několik mých kamarádek v Čechách i tady v Lucembursku. A přišla jsem na to, že těch rozdílů opravdu zase není tolik. Jediné, co mě opravdu překvapilo, je rozdílný přístup k toxoplazmóze. Tady mě můj doktor posílá každý měsíc na odběr krve, aby si ověřil, zda jsem ji náhodou během uplynulého měsíce někde nechytla. Obzvlášť v prvních měsících mi pokaždé opakoval, ať si dávám pozor na důkladné mytí zeleniny, ať jím pouze důkladně propečené maso, ať se vyhýbám kupovaným předpřipraveným salátům a sendvičům apod. Podle toho, co jsem slyšela, se v Čechách toxoplazmóza zase tolik neřeší – a to ani u budoucích maminek, které mají doma kočku.

Jinak do důkladnějšího srovnávání se pouštět raději nebudu, protože v Čechách jsem nikdy těhotná nebyla. Napíšu jen o tom, co mi v Lucembursku zatím připadalo dobré, špatné nebo co mě prostě překvapilo.

Můj gynekolog ordinuje přímo v porodnici, která má v Lucembursku velmi dobrou reputaci, tudíž jsem výběr porodnice nijak zvlášť neřešila. Zároveň jsem se do ní nemusela ani zapisovat – to tady probíhá asi nějak automaticky. Co se týče té reputace, setkala jsem se samozřejmě s různými, často poněkud extrémními názory. Některé české maminky z ní byly přímo nadšené, všechno jim připadalo perfektní a nemocniční personál vysoce profesionální. Jiné české maminky měly pocit, že nabídka „služeb“ a „výrobků“ souvisejících s příchodem miminka je v Lucembursku omezená. V poměrně krátkém časovém úseku jsem se setkala se dvěma čerstvými maminkami, z nichž jedna mi kladla na srdce seznam věcí, které bych si pro jistotu měla přivézt z Čech, protože v lucemburských porodnicích je nemají, a ta druhá mě ujišťovala, že v porodnici „všechno dostanu“ a že „nic nepotřebuju“. I názory na profesionalitu lékařů se různí. Lucemburské maminky bývají na své málokdy doopravdy lucemburské lékaře hrdé. Jedna Belgičanka o nich ale mluví jako o bandě naprosto nekompetentních šmudlů, od kterých musela utéct a porodit v Bruselu. Měla bych upřesnit, že měla velmi komplikované těhotenství. Znám ale i jednu francouzskou matku, která v Lucembursku porodila v šestém měsíci a na profesionální přístup lékařů tady nedá dopustit.

Všechno zřejmě závisí na pocitu každé z nás, na lékaři, na miminku a na individuálním případu. 

Já jsem si servis své porodnice už mohla „otestovat“. Sestřičky, kterým se tady říká „sage femme“ a do češtiny bych je překládala spíš jako porodní asistentky, se o mě staraly příkladně. „Sage femme“ tady dělá vlastně úplně všechno. K „sage femme“ jsem chodila na většinu ultrazvuků (až teď na konci mi je dělá jeden doktor), „sage femme“ je u porodu a samotný doktor většinou dorazí až na „finále“ (pokud je porod bezproblémový), „sage femme“ se pak stará o čerstvou maminku i o miminko, „sage femme“ mamince vysvětlí, jak o miminko pečovat a pomáhá jí s kojením, „sage femme“ ale taky na pokojích převléká postele a nosí jídlo.

S lékaři jsem při svém „zkušebním“ pobytu ale měla trochu problém. Vždycky jsem se snažila doktorům spíš důvěřovat. Říkám si, že studovali řadu let, aby svou práci mohli vykonávat a určitě tedy dobře vědí, co dělají. Určitě to vědí lépe než já. Zároveň si ale myslím, že k jimi navrhovanému řešení různých situacích mám taky co říct. Takže bych ocenila, kdyby si dali tu práci a nejdřív mi pěkně vysvětlili, z jakého důvodu mám polykat určité léky, proč dostávám injekce, proč jsou nevyhnutelné, jaká jsou rizika. A nechci se to dozvídat až zpětně poté, co jsem se musela zdlouhavě vyptávat.

Kromě nedostatku informací mi vadil dojem neorganizovanosti, kterým na mě doktoři působili. Doktor A mi řekne, že za mnou ještě ten samý den přijde doktor B. Doktor B ale nedorazí. A následující den se mě doktor C ptá, co mi řekl doktor B. Také jsem nakonec zůstala v nemocnici o den déle jenom proto, že se doktoři za celý den nedokázali zorganizovat a přijít mě prohlédnout. Chápu, že v životě lékaře existují urgence a že si musí srovnat priority podle dané situace. Doufám, že až budu rodit, budu pro svého doktora taky hlavní prioritou. Ale když mi po celém dnu marného čekání večer přišli říct, že dopoledne nebyl volný stroj, kterým se vyšetření mělo provést, a odpoledne byl sice volný stroj, ale zase nebyl volný žádný doktor, a že teď je sice volný stroj i doktor, ale ten můj, který má podepsat propustku, už tam bohužel není… nakupila se ve mně velká vlna agresivity, která mně ani miminku určitě neprospěla.

Můj hlavní doktor mi celkově připadá rozumný. Ačkoli by můj odstavec o toxoplazmóze mohl svědčit spíš o opaku, myslím, že to není žádný „plašan“. Naopak se mě vždycky snaží ujistit, že je všechno v pořádku. Já totiž „plašan“ asi trochu jsem a ujišťovat se potřebuju. Když se mu pak něco nezdálo, neváhal mi to otevřeně říct, což jsem také ocenila.

Na druhou stranu mě mrzí, že ačkoli mi neustále klade na srdce, ať se s ním kdykoli spojím, pokud budu mít sebemenší pochybnost nebo dotaz, nepřipadá mi, že by v takových situacích byl skutečně k dispozici. Je ohromně těžké ho telefonicky zastihnout. Když jsem mu to řekla, odpověděl mi, že jistější bude, když ho budu v případě potřeby kontaktovat e-mailem. Jenže nevím, jestli mi e-mail bude něco platný, až budu opravdu potřebovat něco důležitého.

Jelikož jsem „plašan“ a ráda se na všechno připravuju dostatečně dopředu, chtěla jsem také včas začít s předporodními kurzy, které porodnice nabízí. Když jsem se na ně ale v listopadu informovala, zapsali mě do kurzu, který začínal na konci února a který končí pár dní před mým termínem porodu. Jako bych tehdy něco tušila, snažila jsem se tu paní na sekretariátu (která je mimichodem také velmi těžko k zastižení – někdy mi trvalo až 3 pracovní dny, než jsem se jí zvládla dovolat a ona mě pak požádala, abych zavolala následující den, protože zrovna měla něco rozdělaného… ehm!) přesvědčit, aby mě zapsala do některého z kurzů, které začínaly trochu dřív. Co když se miminko narodí předčasně? Jenže paní argumentovala, že takhle to prostě dělají vždycky, že se snaží shromáždit ženy, které mají termín zhruba ve stejné době, a že když se miminko narodí předčasně, přijde mi to všechno někdo vysvětlit na pokoj. Jistě jsou věci, které se dají vysvětlit teprve ve chvíli, kdy je to potřeba – jako třeba všechno kolem kojení atd. Ale v kurzu se probírají i různé cviky, které když se vykonávají několik týdnů před porodem, můžou ten porod prý trochu zjednodušit. Přijde mi škoda o takové cenné rady přijít. Samozřejmě jsem během svého pobytu v nemocnici o pár lekcí přišla a na ty další bych teoreticky asi neměla chodit, když mám ležet doma. Mrzí mě to o víc, že jsem ten kurz začít dřív chtěla, ale nebylo mi to „dovoleno“.

Také jsem se na internetových stránkách své porodnice dočetla, že má každá maminka ještě před porodem nárok na dvě soukromé schůzky se „sage femme“. Dočetla jsem se to poměrně pozdě, protože ta první se měla konat v prvním trimestru. Rozhodla jsem se absolvovat alespoň tu druhou, během které jsem jí měla sdělit svá přání a své případné obavy ohladně samotného porodu a toho, co přijde po něm. Zhruba v půlce těch šedesáti minut, které na mě „sage femme“ měla vyhrazené, se ukázalo, že bydlí ve stejné čtvrti jako já. V té souvislosti mi oznámila, že dává i soukromé konzultace po porodu – u ní nebo u mě doma. Nenápadně mě upozornila, že tyto konzultace stojí 40 euro a nejsou proplácené pojišťovnou. Já ale vím, že každá rodička má nárok také na dvě poporodní konzultace, které proplácené jsou. Když jsem jí to řekla, jen pokrčila rameny. A na moje další dotazy odpovídala už jen velmi stručně a pokaždé neváhala dodat, že mi na to téma může sdělit více později, pokud se domluvíme na těch soukromých konzultacích. Přišlo mi to od ní drzé. Očividně pracovala částečně pro porodnici a zároveň sama na sebe. V té dané chvíli viděla možnost soukromého výdělku, a proto ošidila svou práci v porodnici, v rámci které mi měla podat informace gratis. Zkrátka se ocitla v konfliktu zájmů.

Celkově jsem zatím se způsobem, jakým je o mě pečováno, spokojená, ale neřekla bych, že by lucemburský přístup byl výrazně lepší nebo spolehlivější než jinde. Možná změním názor (pozitivně nebo negativně), až budu mít za sebou to hlavní 🙂 Pokud máte nějaké vlastní zkušeností s péčí o rodičky v Čechách nebo v zahraničí, neváhejte se o ně podělit.

Advertisements

4 thoughts on “Lucemburská porodnice

  1. Sedmi 26.3.2013 / 21:29

    Hezké srovnání… to mě také zajímá, rozdílný přístup v různých zemích…ale ve finále asi záleží na tom, na koho se ti povede narazit, prostě na lidech… jo a neboj, každá prvorodička je asi trochu plašanka 🙂

  2. Quanti 28.3.2013 / 10:22

    to je celkem sviňárnička s těmi soukromými konzultacemi… nevím, jestli naštěstí nebo bohužel jsem svoje těhotenství k porodu v Irsku „nedotáhla“, s prenatální péčí jsem byla spokojená (nikdo neprudil třeba s ranní močí a běžná vyšetření zbytečně nezdržovala, zato na velkém ultrazvuku se s námi piplali asi hodinu), porod jsem měla pětihvězdičkový v Mělníku, takže v tomhle ohledu jsem spokojená… a nejvíc asi s tím, že jsem se díky příletu někdy kolem 30tt zdárně vyhnula testu na cukrovku 😀

    • Vanilka 28.3.2013 / 10:50

      Testu na cukrovku jsem se vyhnula taky. Doktor mi ho sice na začátku zahrnul do plánu všech těch analýz a rozborů, ale s postupem času došel k závěru, že vzhledem k průběhu celého těhotenství a mé tělesné konstituci mě toho může ušetřit. Vzorek moči musím odevzdávat skoro pokaždé, ale vůbec nemusí být ranní – stačí těsně před konzultací použít k tomu určený kelímek na WC.

      • Quanti 28.3.2013 / 11:27

        jo, to bylo stejné…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s