Ledová princezna

Už od dětství je četba jednoznačně mým nejoblíbenějším způsobem trávení volného času a odpočinku. Jedinou výhodou mého aktuálního stavu, který by se dal popsat výrazem „klid na lůžku“, je možnost konečně se vrhnout na tu vršící se kupu knížek na nočním stolku. Bohužel cítím, že chybí jen málo k tomu, aby z téhle záliby vyprchalo veškeré potěšení. Jsem už prostě taková. Neustále si stěžuju, že nemám dostatek volného času na to, abych si mohla v klidu číst. Pak se ocitnu v situaci, kdy mi v podstatě nic jiného nezbývá a můžu si číst od rána do večera. Měla bych být spokojená. Jenže nejsem. Protože teď bych radši dělala spoustu jiných věcí.

Jedině dobrá detektivka, která dokáže vtáhnout do děje a kterou člověk hltá, aniž by vnímal plynoucí čas, je zaručený recept, jak si to „čekání“ zkrátit a znovu nalézt požitek z četby. Ledová princezna, kterou napsala švédská autorka Camilla Läckberg, mezi dobré detektivky rozhodně patří.

la_princesse_des_glaces

Pro současnou skandinávskou literaturu mám všeobecně slabost. Je to sázka na jistotu – nevybavuje se mi žádná skandinávská kniha, která by se mi nelíbila. Skandinávské země na mě působí tajemně a exoticky. Nikdy jsem v žádné z nich nebyla, takže si je pravděpodobně idealizuju a knížky mi k tomu pomáhají – i přesto, že se vesměs jedná o ponuré kriminální příběhy.

Děj Ledové princezny raději vyprávět nebudu, protože se bojím, že kdybych se do toho pustila, nedopatřením bych toho odhalila příliš mnoho a to by byla škoda, pokud by se vám tahle knížka taky někdy dostala do ruky. Řeknu jen to, že v detektivkách často nejpozději v půlce mívám minimálně jeden tip na to, kdo by mohl být vrah. Někdy se můj tip potvrdí, ale v takových případech bývám zklamaná a připadám si ošizená. Jindy postupně měním názor a různě ho přizpůsobuji vývoji děje. Tentokrát jsem se ale tipovat neodvažovala vůbec a řešení pro mě bylo skutečným překvapením. A  pokud jsem dokázala odhalit některé souvislosti dřív než hlavní hrdinové, bylo to vždycky jen pár stránek předtím, než se jim to taky podařilo.

Také po dočtení některých detektivek občas cítím zvláštní neuhasenou žízeň. To když autor během děje zmíní nějaké detaily a pak se k nim „zapomene“ vrátit. To mě dokáže hrozně naštvat. Camilla Läckberg se takového nedopatření nedopustila. Myslím, že všechny podrobnosti, na které postupně přitahovala pozornost, nakonec objasnila a všechno do sebe krásně a logicky zapadlo, což je opravdu obdivuhodné, protože příběh byl velmi zamotaný a objevilo se v  něm mnoho různých postav. Ne ale tolik, abych se v příběhu ztrácela a nevěděla, kdo je kdo, což se v detektivkách taky někdy stává.

Už dlouho jsem z žádné knihy nebyla tolik nadšená. Jen se obávám, že teď nebude snadné se začíst do té příští. Laťka je nasazená hodně vysoko.

Advertisements

8 thoughts on “Ledová princezna

  1. kocourpes 9.3.2013 / 18:46

    To znám, mám to podobně. Celý ak. rok se těším na prázdniny, že si budu moct číst to, co chci a ne to, co musím do školy. A pak přijdou prázdniny a já se k tomu nedokážu dokopat, beru to pořád jako povinnost do školy. A taky znám ten pocit, kdy člověk dočte opravdu dobrou knížku a pak tu beznaděj, když nemůže najít další tak dobrou, která by zaujala!

  2. olivia 9.3.2013 / 20:24

    Škandinávsku literatúru mám tiež rada. Nedávno som čítala veľmi známu detektívku Snehuliak / napísal Jo Nesbø a aj keď ma odrádza, keď sa o nejakej knihe či autorovi príliš rozpráva, tentokrát som sa do toho pustila a neoľutovala som. Odporúčam.

  3. Barb 9.3.2013 / 20:57

    C. L. jsem objevila celkem nedávno, zatím jsem zhltla tři a čekám, až se v knihovně uvolní další. Vždycky po dočtení mám pocit, jako bych Eriku s Patrikem znala odjakživa a už jsem se i přistihla, jak si několikrát říkám „kdoví, co teď zrovna dělají“… :-D, prostě je mi po nich smutno. Severské detektivky jsou vážně sázka na jistotu, Nesbøho si i kupuju a asi bude jen otázka času, kdy budu „potřebovat“ mít doma všechno od Camilly Läckberg.

  4. Orvokki 10.3.2013 / 18:17

    Knihy od Läckbergovej mám veľmi rada, práve Ledová princezna je podľa mňa najlepšia, ale sklamaná som nebola ani z tých ďalších. Veľmi dobrá a Camille podobná je i Fínka Leena Lehtolainen. Tiež mám pre škandinávsku a najmä fínsku literatúru slabosť a ako už bolo spomenuté, je to sázka na istotu. A nielen pri knihách, ale i filmoch.

  5. Alizia 11.3.2013 / 04:22

    Tak to je kniha přesně pro mě, když už se po dlouhé době k nějaké dokopu, musí mě vtáhnout do děje a pohltit, jinak ji odkládám 🙂 Díky za tip!

  6. Martina 11.3.2013 / 11:59

    díky za tip. skandinávskou literaturu čtu posledních deset let pravidelně (Jostein Gaarder vede nejvíc), ale detektivky jen opatrně. zkusím, třeba změním názor

    M.

    • Martina 19.3.2013 / 11:51

      Takže přečteno. Jak jsem už psala, na detektivky moc nejsem, ale samozřejmě jsem byla zvědavá, jak to dopadne. Hodně složitý případ pro slečnu Marplovou :).

      SPOILER
      Líbily se mi popisy toho domu, dost jsem si ho představovala. Zajímavé byly ty postřehy ohledně zachování fasády před lidmi. Lovestory ale byla příliš přeslazená a v závěru mi ještě chybělo dořešit linii s Lucasem. Stejně jako Erika nevěřím, že by nechal Annu jen tak jít.
      KONEC SPOILERU

      Ze skandinávských doporučuju – Ti nejlepší z nás (Helene Uri) či Principálova dcera (Jostein Gaarder).

      M.

      • Vanilka 19.3.2013 / 13:32

        Souhlasím, že lovestory byla trochu přeslazená a působila na mě rušivě.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s