Naučí se moje dítě mluvit?

V posledním příspěvku jsem se optimisticky dušovala, že v psaní blogu budu pokračovat, i když se v mém životě už brzy vyskytnou dost závratné novinky. To jsem ještě netušila, že se pak na celý týden odmlčím. Mohlo by vás napadnout, že jsem to třeba přehnala s oslavou toho blogového výročí, ze které se celý týden vzpamatovávám. Ale uznejte – v mém stavu by to bylo poněkud nepatřičné.
Pravda je taková, že těhotenství má zřejmě skryté nástrahy – daleko skrytější než samotný porod, se kterým budoucí maminka tak nějak automaticky počítá. A když se takové nástrahy objeví, to pak musí jít na čas všechno stranou.
Ale nebojte, už jsem „zpátky“, jen nevím, v jakém rytmu budu teď schopná psát, o čem a kdy zase virtuálně zmizím. A na jak dlouho. Na druhou stranu to tomuhle výjimečnému období dodává na šťavnatosti, ne? Tak buďte, prosím, trpěliví, pokud se tady najednou delší dobu nic neobjeví.

Když už tedy píšu o tom svém těhotenství, svěřím se vám s něčím, co mi už delší dobu vrtá hlavou: naučí se moje dítě mluvit?
A to mi ani nejde přímo o to, jestli se naučí mluvit rovnou dvěma jazyky a jestli k nim pak velmi brzy zvládne přidat minimálně další dva. Říkám si, zda mu já – jeho matka – dokážu předat základ aspoň své mateřštiny. V chytrých knihách je totiž doporučováno, aby se na miminka mluvilo, už když jsou v břiše. Zvyknou si tak na hlas a intonaci svých rodičů, což jim dodá pocit bezpečí, až budou na světě. No a potom se s tím mluvením na miminko samozřejmě má pokračovat. Ono sice neodpovídá, ale vnímá. A právě proto, aby pochopilo, jak to na světě chodí, a aby se naučilo mluvit, měla by osoba, která s ním tráví nejvíc času (většinou matka), pěkně nahlas popisovat, co se právě děje, co dělá atd. Představuju si to asi takhle: když budu své dítě přebalovat a oblékat, měla bych mu u toho říkat: „Špinavou plínku vyhodíme, dostaneš novou a čistou. Pak ti dáme čistou košilku. Nejdřív provlékneš hlavu, pak strčíme jednu ruku do rukávu, potom druhou a nakonec to dole zapneme.“ A tak dále.
Když jsem si poprvé zkusila promluvit na své dítě v břiše, zjistila jsem, že vůbec nejsem zvyklá mluvit sama pro sebe nebo sama se sebou. A že i mluvit na dítě v břiše je pro mě pořád trochu abstraktní. Co mu mám říkat?! Jedna specialistka na vícejazyčnou výchovu se zmínila, že svým dětem už v těhotenství četla české pohádky. Ale i při tom jsem si připadala tak nějak… uhozeně. A bojím se, že ani až bude dítě na světě, nebudou pro mě ty monology úplně přirozené. Jenže bez nich se moje dítě asi nikdy nenaučí mi odpovídat.
Nevím. Snad se ve mně ještě něco změní – vždyť se toho za těch posledních pár měsíců změnilo už tolik! Snad nakonec zvládnu štěbetat od rána do věcera, snad si zvyknu, že mi nikdo neodpovídá… A snad si zvyknu i na to, že mi jednou třeba odpovídat začne 🙂

Advertisements

18 thoughts on “Naučí se moje dítě mluvit?

  1. vimneok 2.3.2013 / 17:52

    neboj, to přijde samo jakmile zjistíš, že jenom tak se uklidní alespoň na minimální dobu nezbytnou pro provlečení té hlavičky a ručiček 😀

  2. Calad 2.3.2013 / 18:28

    Na břicho taky mluvit neumím (pokud mě tedy zrovna nenakopne, to mu spílám celkem dost), největší sranda je, že to neumí ani manžel. A když jsme to zkoušeli, tak to nakonec nedopadlo, neboť jsme se oba málem uváleli v záchvatu smíchu, co to tomu břichu ten druhý říká.
    Ono prý stačí, když si povídáte mezi sebou, miminko to slyší a vnímá. Dokáže pak rozeznat lidi, se kterými se nejčastěji setkáváte. A až bude na světě, tak to asi půjde samo, protože s kým jiným byste si sama doma povídala? 😉

  3. Makovice 2.3.2013 / 19:30

    Vanilko, klid, mateřství není věda. Vy mladé holky dnes moc čtete a tudíž řešíte :). Já jsem v těhotenství také přečetla, co se dalo (naštěstí toho tehdy nebylo moc), ale ono to nakonec všechno vyplyne nějak samovolně. Zcela přirozeně začnete na miminko mluvit hned poté, co se narodí. Povídáte si s ním, ačkoli neodpovídá. Chlapi tomu říkají „vykojený mozek“, ale je to naprosto normální a po nástupu do zaměstnání to zase zmizí :D.

  4. Bosorka 2.3.2013 / 20:11

    Přirozenější je mu zpívat, něco si broukat. Prý mu pak stejné zanotování až bude venku pomůže se uklidnit.

    • Vanilka 2.3.2013 / 20:37

      Když já jsem hodně mizerná zpěvačka. Nechci své dítě vyděsit. Pouštím mu u břicha takovou natahovací hračku.

      • Bosorka 3.3.2013 / 08:56

        Toho se neboj, v pobrukování se to ztratí, hlavní, že je to od maminky 😉

      • Witch 3.3.2013 / 09:11

        Vanilko, děten do 4-5 let může zpívat kdokoliv. A nedělejte to jenom pro dítě, děláte to i pro sebe. Prostě si zpívejte, třeba při uklízení, prádle, jen tak. Lidovky, současné, veselé i smutné, jakou máte náladu. Vidíte, upozornila jste mne na díru v mém souboru „rady“. O zpívání se sice zmiňuji, ale jen krátce, právě tady. http://koste.unas.cz/?file=clanky&i=79&c=7
        Protože jsou tam i další věci pro Vás (snad) zajímavé, dávám odkaz celý. A doplňuji: když jsem zpívala já, které se radši křeček zasebevraždil, může zpívat každý. Svým neumělým kokrháním jsem i cikáně oslnila a ukázala mu cestu k jeho kořenům a možnostem. A dvě z mých dětí mají hudební sluch nepoškozen dodneška! 😉

  5. Petra 2.3.2013 / 22:38

    Přesně s tímto jsem dost bojovala, jsem mlčenlivý typ a mluvit na tu „vánočku“ v kolíbce mi přišlo podivné – „vánočce “ je 6 a drčí tak, že mi jde hlava kolem …
    Ony to ty děti zvládnou, fakt !

  6. Drya 3.3.2013 / 01:53

    Neboj, až se ti narodí, budeš sama mluvit jak o život a vůbec ti nebude vadit jak uhozené to jsou věci, a nebo že ti ten malý uzlíček ani neodpovídá, ale jen divně kouká 😉 Tohle přijde samo.

  7. Witch 3.3.2013 / 09:16

    Dodám jen tolik, že taklové to, čeho se skoro děsíte (dáme plínečku a kdopak nám to kouká?) patří k věcem, které se člověk opravdu musí naučit. Já jsem si zpívala, ale nějak po porodu míň a jednoho dne jsou si uvědomila, že jsem za celý den mlčela. Jo mazlila jsme se, ale nepromluvila. Měla jsem nějak plnou hlavu učení či co. A tehdy jsem začala plánovitě používat mluvidla, protože jinak by to moje větší zlato po návratu z práce oplešatělo rychleji, než se potom stalo. Člověk se prostě musí vykecat a chlap prchá, enb je to o náplni dne=kvokání… Takže mluviti a zpívat o tom, co se děje, je nesmírně zdravé pro všechny. Co byste mu říkala. Mluvte jako na většího, partnerského. (Teda prtě, ty sebou dneska mlátíš, že se to nedá vydržet, ale já ti dělám polívku a musím jít nakoupit a…) 😀

  8. Clara 3.3.2013 / 10:16

    Na deti v brise jsem nemluvila a u prvniho syna mi delalo i velke problemy mluvit na neho, kdyz byl mimino. Uplne detailne si to sice uz nepamatuju, myslim, ze jsem se tak nejak pokousela na nej mluvit a zpivat mu, ale zcela jiste to nebylo 8 hodin denne. Musela jsem se do toho nutit, kdybych se ridila jen vlastni potrebou, rekla bych mu dve vety za den. Pritom jsem docela komunikativni clovek, v praci jsem telefonovala nebo neco domlouvala tak 80% pracovni doby a bavilo me to hodne. Ale mluveni na miniaturu me neuspokojovalo, chybel mi dospely nebo aspon nejak reagujici partner.

    Syn se naucil mluvit i tak, sice zacal pomerne dost pozde, ale to pricitam spis jeho povaze a trijazycne vychove. Ted je mu 3 a pul a mluvi dvema jazyky dobre, treti spis jen pasivne.

  9. Alizia 3.3.2013 / 12:54

    Pokud se na mluvení na břicho necítíš, tak to ani nedělej, myslím, že by ses do ničeho neměla nutit, akorát se ti to zprotiví. Jako máma radím, užívej si těhotenství, co to jde a nad ničím příliš moc nedumej, s péčí a výchovou dítěte si užiješ ještě až až, takže relax 🙂 Všichni mluvíme, i když na nás naše mámy do břicha nepromlouvaly 🙂 Já zase teďka četla, že dcera v mém věku by už měla spojovat 2 slova, ale ona ani žádná pořádná slova neumí :-)) Takže si příručky raději moc nečtu, akorát se tím stresuji 🙂

  10. Alinka 9.3.2013 / 16:41

    Ahoj Vanilko, zaprvé koukám, že jsem Tvůj blog objevila v krásném období – gratuluji. Kdypak mimčo čekáš, jestli se můžu zeptat? Zadruhé, neboj. Ono to přijde nějak samo. Je sice dobré číst chytré knížky o výchově, ale důležité je používat vlastní hlavu a poslouchat své instiknty. Já čtu tyhle knihy hodně, ale čím víc je čtu, tím víc si z nich vybírám jen to, co mě osobně (v mé situaci, podle mé povahy, podle povahy mých dětí, atd…) nejvíc dává smysl.
    Neboj, děti se naučí mluvit, i když budeš spíš tichá máma a i když jedete dvojjazyčně. Teď v břiše mu stačí i jen to, že se bavíš s ostatními. A prý se miminkům hodně líbí, když se máma směje. Hlavně žádný stres a smíchu zdar … do ničeho se nenuť. Hezký den …

    • Vanilka 9.3.2013 / 19:14

      Děkuji za gratulaci. Oficiální termín mám 20. dubna, ale podle lékařů bych se měla připravit na alternativu, že se miminko narodí už teď… Na to ale ještě nejsem připravená, a tak dělám všechno proto, aby ještě chvíli zůstalo v břiše.
      Jsem ráda, že jsi můj blog objevila, protože díky tomu jsem objevila já ten tvůj, jehož tématika mi teď přichází opravdu vhod. A vzhledem k tomu, že bych teď stejně neměla dělat nic jiného než ležet a číst, můžu se aspoň radovat z toho, že mám čas si ho pěkně projít.

      • Alinka 9.3.2013 / 23:40

        Jejda, že byste měli až takového nedočkavce? Tak držím palce, ať si to ještě na chvilku rozmyslí a vydrží. Mě u syna původně taky vyhrožovali předčasným porodem a nakonec byl po témeř 14ti dnech přenášení vyvolávaný. Takže určitě není nic ztraceno.
        To jsem ráda, že se Ti u mě zalíbilo, přeju pěkné počtení. A slibuju, že budu dávat víc příspěvků týkajících se miminek, které teď trošku zanedbávám ;).

  11. kusanec 13.3.2013 / 21:21

    Mila Vanilko, taky jsem nedavno objevila tvuj blog. Jsem uz tri mesice doma s malym klucikem, kteremu jsem po nastupu na materskou zacala psat blog. Aspon trochu se kreativne vyziju a oba pak budeme mit nejakou pamatku. Mluveni taky resim. Mozna se to jeste naucim, ale zatim mi to taky moc nejde. A co se prvniho slova tyce, doufam, ze to bude tohle: http://www.youtube.com/watch?v=fpkvRRbOdOY – v 9. minute. 🙂 No a kdyz uz se odhodlam zpivat, volim pisne od zpevaku, jejichz pisnicky vyzpivam. Treba ty od Cata Stevense, Boba Dylana nebo od Velvetu. Tajne doufam, ze ho tak inspiruju k zivotu v New Yorku. Budu k nemu pak jezdit casto na navstevu. 🙂

    • Vanilka 14.3.2013 / 11:38

      Teda já zírám, co všechno se dá na internetu najít! Zároveň mě to uklidňuje. Chtěla bych se vyhnout tomu, aby moje dítě trávilo před televizí příliš času. Navíc stejně nemáme české kanály. Ale večerníčky a pohádky jako Pojďte pane, budeme si hrát, Maxipes Fík, Štaflík a Špagetka a mnoho dalších bych jednou svému dítěti ukázat chtěla. Jsem zvědavá, jestli ho budou bavit stejně jako bavily mě.
      Ten tvůj plán s New Yorkem se mi moc líbí 🙂 Držím palce, aby ti vyšel.

      • kusanec 17.3.2013 / 21:29

        Tomu rozumim. Ja sama ziju bez televize uz pres 13 let, zaroven ale nechci, aby bylo moje ditko mezi kamaradama exot. Ty zase nejspis premyslis nad tim, jak zprostredkovat svemu potomkovi kousek ceske identity. K tomu je obstojnej laptop a youtube idealni. Pozdeji se uvidi, ale mam takove tuseni, ze televize bude za par let out. Nejspis budou nase deti sedet u nejakych supervychytanych interaktivnich tabletu…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s