Na mateřské

Dnes jsem oficiálně první den na mateřské. Včera jsem vyklidila své pracovní místo a přenechala ho své kolegyni, která mě bude rok zastupovat. S úžasem jsem zjistila, že se mé věci vejdou do jedné, celkem malé kartonové krabice. Tentokrát jsem se asi v kanceláři nestihla pořádně zabydlet.

Je to můj druhý „odchod“ z novin – s tím rozdílem, že tentokrát vím, že je jenom dočasný. Když jsem odcházela poprvé, byla jsem daleko víc nostalgická, protože jsem si myslela, že definitivně opouštím firmu, u jejíhož zrodu jsem ze sebe vymáčkla hodně energie. Zároveň jsem se už ale tehdy viděla jinde a ze svého odchodu se těšila.

Tentokrát to bylo jiné. Spousta kolegů mi s nadsázkou přálo hezké prázdniny. A i mně se zdá, jako bych před sebou měla dlouhé prázdniny, i když jsem si samozřejmě vědoma toho, že mě čekají perné a vyčerpávající chvilky. Nicméně velkou nostalgii jsem tentokrát necítila a ze svého odchodu se sice těšila, ale z jiného důvodu než minule. Než jsem se vrátila do novin, srovnala jsem si v hlavě různé priority, můj přístup k práci se změnil a to mi pomohlo od různých frustrací a od chronické nespokojenosti. Tudíž jsem včera necítila žádné „mám toho dost“ a „dejte mi všichni pokoj“, jak se při odchodech ze zaměstnání asi často stává. Těšila jsem se prostě na to, že si během těch dvou měsíců volna, které dělí začátek mateřské od termínu porodu, odpočinu.

Možná právě proto, že mi teď moje práce nevadí a v mnoha ohledech mě baví, je docela těžké si představit, že se jí teď téměř rok nebudu vůbec věnovat. Něco jiného je „na víkend vypnout“ a v pondělí se zase vrátit ke své profesní rutině. K tomu, abych „na víkend vypla“, většinou stačilo přejet hranice, což je v Lucembursku poměrně snadné. Tedy už jen víkend strávený v Motýlově rodině byl v tomto ohledu vždy velmi přínosný, neboť jeho rodiče bydlí mimo Lucembursko a nemají wifi, což znamená, že můj iPhone se omezil na funkci „obyčejného“ telefonu a já neměla sebemenší tendenci si sem tam zkontrolovat maily. To je asi největší nešvar moderní doby: e-maily v telefonu. Člověk se sice na ně koukat nemusí, ale většinou mu to nedá. A tím pádem se od práce nikdy zcela neodpoutá.

Jaký přístup se ode mě čeká během mateřské? Snažila jsem se na svou roční absenci připravit sebe i své kolegyně. Vypracovala jsem jim podrobný přehled všech současných i budoucích projektů a přesný návod, co je v kterém projektu potřeba udělat. Informovala jsem všechny externí kontakty, se kterými pravidelně spolupracuji, a sdělila jim, na koho se můžou obrátit. Včera jsem si do e-mailové schránky nastavila automatickou odpověď, ve které dávám jasně najevo, že moje e-maily nikdo zpracovávat nebude, a proto ať se všichni obracejí na moje kolegyně. Dnes ráno mi ale ujela ruka a můj neposlušný palec o ikonku s obálkou na iPhonu jaksi zavadil. Zjistila jsem tak, že právě jedna z kolegyň mi ještě včera večer poslala dva nové e-maily. Samozřejmě dělám mrtvého brouka, protože si myslím, že pokud jí na e-maily ze své pracovní adresy začnu odpovídat, ona pak bude očekávat, že to budu dělat po celou dobu své mateřské.

Nemám v úmyslu se na celý ten rok izolovat. Přece jen ve mně zůstal kus „conscience professionnelle“, tedy jakéhosi „profesionálního svědomí“. Moje kolegyně mi můžou kdykoli zavolat, když budou potřebovat nějakou informaci. Můžou mi i napsat e-mail, ale byla bych raději, kdyby v tom případě použily mou soukromou adresu. Ale jinak je mateřská dovolená snad už z principu určená k tomu, aby budoucí maminka nabrala síly a soustředila se na sebe a na příchod miminka, a poté se věnovala právě jemu.

A tak jsem došla k několika bezpečnostním opatřením:

  • Pracovní e-maily na iPhonu jsem deaktivovala.
  • Vypnula jsem taky všechny „pushe“ aplikací různých zpravodajských serverů, především konkurenčních novin, RTL, France Info apod. Jedinou výjimkou je aplikace našich novin, jejíž funkci „push“ jsem zatím nechala zapnutou, protože mě přece jen zajímá, co se ve světě děje, a ze solidarity se přece nebudu informovat jinde.
  • Pracovní notebook jsem uklidila tak, abych ho neměla neustále na očích.

Stejně je mi jasné, že se od práce úplně odpoutat nedokážu. To bych se totiž musela odpoutat i od Motýla, který novinám šéfuje. Ale věřím, že on na mě žádný nátlak vyvíjet nebude a občasné zprávy o tom, co se ve firmě děje, mi snad neuškodí.

Vy dokážete přísně oddělit pracovní a osobní život? 

 

Reklamy

8 thoughts on “Na mateřské

  1. vimneok 23.2.2013 / 19:41

    Nedokážu, mám práci doma… a poprvé jsem překládala většinou tak do 14 dnů od porodu, protože jsem k tomu počíači doma stejně sedla tak jako tak… možná by ti časem vyhoval alespoň částečný „home office“ úvazek? No ale uvidíš, jak budeš zvládat…

  2. oldwomen 24.2.2013 / 18:33

    Nedokážu se odříznout. Ani od současné práce, to ani nejde, otevřu ráno oči a dělám, ale díky manželovi ani od minulé. Od minula se snažím odříznout již pět let velice usilovně, každá připomínka minula mi ubližuje. Jenže neodpovězte, když znáte odpověď, neodpovězte, když jste byli zvyklí pracovní problémy řešit u večeře, řvěte na manžela, že jste už hodně dlouho mimo a ať si trápí hlavu sám, že na dojivost to vliv nemá a že kdybych byla pro firmu tak důležitá, tak kravám zadky nemeju.
    Vím, mateřská a jistota, že svou práci budu za rok zase dělat je jiný šálek čaje. Jenže hlavu ani dítě nevypne.

  3. evitasugar 25.2.2013 / 09:37

    Tiež je to pre mňa ťažké a hlavne s partnerom pracujeme v tej istej firme, na tom istom oddelení. Často ešte v posteli riešime, čo sa v práci deje. Jediné, čo sa mi podarilo ustrážiť sú emaily ďaleko odo mňa. Svoj BlackBerry som odmietla spojiť s pracovným emailom a pracovný notebook nechávam v práci.

  4. Martina 25.2.2013 / 13:12

    já jsem zástupce těch, kteří se práci věnují jen v práci. moje zaměstnání si hodně říká o to, dělat jej jen v práci, protože potřebuju kolegy a to často naživo. určité činnosti by šly dělat i na dálku, ale já jsem svůj soukromý a pracovní život chtěla co nejvíce oddělit. špatně totiž snáším stresové situace a chci mít svůj volný čas zaplněn jinak než prací (resp. tou prací, za kterou jsem placena).

    možná mi budou někteří závidět a někteří mě zase odsoudí. musím se zároveň přiznat, že občas se cítím jako největší lenoch, když poslouchám své kamarádky, které se práci věnují tak nějak usilovněji. jsou v práci do šesté (zatímco mě v 16:45 padne. zde nutno dodat, že ony také chodí do práce po deváté, kdežto já jsem tady vždy před osmou) a se vzdycháním popisují, jak toho mají hodně.

    nakonec si ale uvědomím, že právě tohle jsem si schválně vybrala. nechtěla jsem končit v šest a za tu cenu, že mám 2/3 jejich platu, jsem si ponechala svá volná odpoledne a čas pro aktivní relaxaci.

    a myslím, že jste se rozhodla dobře, Vanilko, že jste udělala čas pro svoje dítě. budete mít pro něj víc prostoru. k práci se vždycky můžete lehce vrátit.

    M.

    /takže konec pracovní pauzy a vzhůru k uživatelům/

  5. Calad 2.3.2013 / 10:24

    Nedokážu a ani k tomu nemám příležitost. Protože mám kancelář přímo v domě.
    Co mě rozčiluje, že někteří zákazníci nejsou ochotni pochopit, že mám už za chvíli termín a tudíž by své dotazy měli směřovat na kolegyně. A že kolegyně neustále nechápou, že já v práci vlastně už nejsem a neustále se mě snaží do práce zatáhnout…
    Chtěla bych mít aspoň ten rok klidu, ale obávám se, že mi to nevyjde 😦 A z velké části to bude i moje chyba, protože reaguju a nejsem schopná je ignorovat a nechat je, ať si poradí samy.
    Takže si myslím, že abych měla opravdu „dovolenou“ musela bych odjet pryč. Nejlépe někam, kde nefunguje internet 🙂
    Na druhou stranu, ten pocit, že jsem nepostradatelná v práci, mě trochu hřeje u srdce…

    • Vanilka 2.3.2013 / 11:08

      Tak jsem na mateřské týden a metoda ignorování se vcelku osvědčuje. Alespoň vůči kolegyním, které snad pochopily, že na pracovní maily nereaguju. Pár dotazů mi poslaly na soukromý mail, odpověděla jsem stručně. A od středy, kdy jsem nečekaně nastoupila do nemocnice, mám klid úplně. Ale to je poněkud extrémní metoda, tu nedoporučuju. Líbí se mi váš článek „9 dní do porodu“. Ano, i mně těhotenství uteklo. A těšila jsem se, že si na mateřské „užiju“ aspoň ty 2 poslední měsíce. A teď to vypadá, že mi je naše miminko možná ani nedopřeje.

      • Calad 2.3.2013 / 18:05

        To je velmi extrémní metoda… Tu jsem si vyzkoušela někdy kolem 18 týdne, kdy si mě nechali v nemocnici na pozorování kvůli úbytku na váze a zvýšené hladině cukru. Taky se mi moc nelíbila.
        A přeji vám oběma, ať se brzy dáte, miminko i vy, do pohody a vše dopadne v pořádku a vy si budete moci ty dva měsíce mateřské ještě užít!

  6. Iri Novak 20.3.2013 / 20:53

    Aha..sotva jsem dopsala koment k prvnímu zde přečtenému příspěvku, zjišťuju tuhle milou zprávu:) Gratuluju a za sebe říkám, že když jsem doma a nemusím kvůli naléhavým uzávěrkám pracovat, tak si na práci ani nevzpomenu a užívám si, že v ní zrovna nejsem. Ale já ji nemám nijak ráda, tak je to asi jiné, nevím. Každopádně bych hned šla na mateřskou jako Ty – je to super (až na ten porod:))

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s