Nebýt jen tím, co máme na vizitce

Strávili jsme báječný víkend u přátel na venkově.

Ti přátelé žijí takový zvláštní život. On pracuje v Evropské investiční bance v Lucemburku. Ona mluví šesti jazyky a kdysi pracovala v Eurostatu, dnes je ženou v domácnosti, stará se o tři děti a o velký dům, jehož částí jsou i apartmány k pronajmutí pro turisty. Celé by to nemuselo znít tak zvláštně, kdyby ten dům nebyl 180 km od Lucemburku. On opouští domov v pondělí ráno a vrací se v pátek večer. Ona je tudíž na děti a na dům sama, a přestože na úklid apartmánů si platí výpomoc, rozhodně se nenudí. Přesto jsem z ní až do nedávna cítila určitou frustraci.

Jeden z problémů určitě pramení ze vzdálenosti manžela, který se domů vrací jen na víkend a má zřejmě podvědomou potřebu si zas a znovu vydobývat své území a svou otcovskou roli. Jinak řečeno všechny sekýruje. Zároveň se svou týdenní absenci snaží kompenzovat, takže víkendy bývají nabité událostmi. Jinak řečeno jsou jaksi přeplněné a vyčerpávající. Jeho žena se navíc určitě musí sama potýkat s řadou různých potíží, které výchova tří dětí obnáší. Zvládá to bravurně. Těm dvěma nejstarším dětem je dnes jedenáct a třináct let a připadají mi ohromně samostatné a vyzrálé.

Kromě toho se ale nějakou dobu zřejmě cítila svým způsobem méněcená vůči nám ostatním, kteří pracujeme. Vždycky byla poněkud napjatá, když jsme před ní mluvili o práci, a svou vlastní roli se sama snažila zlehčovat až zesměšňovat. Tentokrát jsem u ní ale zpozorovala změnu. Zřejmě konečně začíná sbírat ovoce své výchovy, která vede jejich děti k nezávislosti, a začala se soustředit sama na sebe. Rozhodla se oprášit své dávno zapomenuté dovednosti: našla si učitelku hry na klavír a zapsala se na hodiny zpěvu. Vytyčila si jasný cíl: jednou chce zpívat v rockové kapele. A najednou působí mnohem vyrovnaněji než dřív.

Její přístup mi připadá skvělý a hlavně velmi zdravý a rozumný. Konečně se odpoutala od toho, co měla kdysi napsáno na vizitce. Právě z její důležité profesní role pramenila frustrace, když pracovat přestala. Ztratila sama sebe. Nevěděla, kým vlastně je. A teď se našla.

I já jsem si ještě před pár lety myslela, že jsem prostě tím, co mám na vizitce. Vedlo to akorát k věčné nespokojenosti a ke stresu z toho, že bych se měla snažit víc, abych byla něčím víc. A vyústilo to k tomu, že jsem opustila svou práci a pustila se do nejistého podnikání. Ve skutečnosti jsem hlavně chtěla zažít pocit, že jsem „nezávislá“, že jsem „paní podnikatelka“ a že o sobě rozhoduju sama. Jenže jsem to neuměla a pořád byla nespokojená. A nakonec jsem pochopila, že můžu mít práci a vedle toho mít i vlastní život a že ty dvě oblasti nemusejí být nutně propojené. Že k seberealizaci může dojít i mimo kancelář. Myslím, že spousta lidí si tohle neuvědomuje a je kvůli tomu nešťastných.

Reklamy

10 thoughts on “Nebýt jen tím, co máme na vizitce

  1. Hanina 19.2.2013 / 10:11

    Mám úplně stejný pocit. Pracuji jako účetní, vzhledem k rychlosti a „smyslu“ některých změn v našich zákonech mám v práci dost často pocit marnosti a pochybuji o smyslu svojí práce. Vloni jsem si koupila šicí stroj a objevila teď už srdeční záležitost jménem patchwork a taky jsem vytáhla pozapomenuté jehlice a háčky. Najednou je ze mne jiný člověk :-). Většinou odcházím z kanceláře se slovy: “ Jdu domů, dělat něco, co má smysl.“
    🙂

    • Iri Novak 20.3.2013 / 21:07

      Naprostý souhlas. Dechberoucí … úplně mi mluvíš z duše!

  2. Witch 19.2.2013 / 17:14

    Ano, skvěle napsané.
    Vaše přítelkyně (nebo známá) možná měla ještě jeden důvod, proč být nesvá. Muž, který sekýruje a přitom ví houbeles, je zároveň hlavním živitelem. Kdo má peníze, je něčím víc, aspoň ve vlastních očích. A ona přitom viděla, kolik péče potřebují děti – a také přivýdělek s apartmány. Mohla se naštvat a skončit takový vztah – ale ona věděla, že tu je pro hnízdo s mláďaty. Byla vždy silnější, než muž, který si remcáním uspokojoval nějaké starosti zvenčí. Teď, jak říkáte, se uvolnilo místo přímo pro ni, díky samostatnosti děcek. Zůstala výbornou manažerkou, jestliže se vrhla na vyplnění skulin a prosazuje svou osobnost. Možná ten rock více či méně podvědomně odpovídá na léta mužova pyskování 😉 Držím jí palce 🙂

    • Canan Pamuk 23.2.2013 / 15:07

      Vy toho muže osobně znáte? Protože já jsem nic takového v tom článku nečetla, ani mezi řádky. To, že jeden rodič není přes týden doma neznamená, že ví o rodině houbeles.
      A pokud to má být generální pohled, tak s tím taky nesouhlasím. „Hlavním živitelem“ je převážná většina manželů žen s malými dětmi, u mne v zaměstnání je to velká část kolegů, a přesto postoje „já mám peníze, tak jsem něčím víc“ u nich nepozoruju.Tedy pouze u jednoho, ale tem to měl už předtím a odchod jeho ženy na mateřskou s tím nijak nepohnul – bylo to pako předtím, je i teď a byl by jím i kdyby měl za ženu Ivanu Trump.

  3. olivia 19.2.2013 / 20:14

    Veľmi múdry článok. Aj ja som bola zo začiatku frustrovaná, že som sa stala ženou v domácnosti. Veď ja som predsa vysokoškolsky vzdelaná! – No aké smiešne! Presne ako píšeš: nie sme len to, čo máme na vizitke. A kto povedal, že je to pre svet (aj nás samých) dôležitejšie, ako čím sa zaoberáme teraz?

  4. olivia 19.2.2013 / 20:15

    Veľmi múdry článok. Aj ja som bola zo začiatku frustrovaná, že som sa stala ženou v domácnosti. Veď ja som predsa vysokoškolsky vzdelaná! – No aké smiešne! Presne ako píšeš: nie sme len to, čo máme na vizitke. A kto povedal, že je to pre svet (aj nás samých) dôležitejšie, ako čím sa zaoberáme teraz?

    • Witch 20.2.2013 / 07:30

      Osobně si myslím, že vzdělaná maminka je pro hnízdo požehnáním a výhodou. Třeba i proto, že má víc možností na nápad, co dělat navíc, pokud by na sobě zpozorovala silnou kvokavost. Což je zcela normální, přírodní obrana mláďat.

      • olivia 20.2.2013 / 16:46

        Nechcela som tým povedať, že vzdelanie je nanič, prišla mi smiešna moja sebadôležitosť a predsudky v tejto veci…

      • Witch 21.2.2013 / 17:26

        Já to tak nebrala, jen potvrzovala, co říkáte, z břehu starší generace 😉 A také velice dobře rozumím tomu, že si člověk říká, nač mu je to či ono, když teď funguje jako inkubátor nebo mlékárna. Nebo když někdo v zájmu přítelíčkování odsune Vaši kvalifikaci (třeba při konkurzu) jako kdyby neexistovala. To, co máte, se neztratí. Možná Vás život zavane někam, kde mi nebudete už vůbec věřit. Ale přijde den… Třeba na dětskou skupinu, dohánění školy, vytváření programů pro kohokoliv. Však jednou uvidíte 😉

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s