Do masny že nevkročím?

Slibuju, že tímto příspěvkem už celé potravinářské téma uzavřu. Abyste si nemysleli, že tady z toho dělám bio nebo food blog!

Já jen že od neděle v médiích (nakonec i v těch českých) čtu a slyším nové a nové zprávy o kauze Koňské maso v lasagních a běhá mi z toho mráz po zádech. Ani ne snad kvůli těm koním. Sice mi je protivná myšlenka pojídání tak krásného a ušlechtilého zvířete, jenže kdybych brala v úvahu jenom tenhle argument, musela bych se stát vegetariánkou, protože ty krávy, kolem kterých jsem ještě loni v létě pravidelně běhala, byly tak roztomilé, a malá kuřátka jsou taky roztomilá a nakonec ani ta prasátka si nezaslouží tak krutý osud, i když jsou špinavá a páchnou. Kdepak – do těchto úvah je lepší se vůbec nepouštět, pokud chce člověk maso ve svém jídelníčku zachovat.

Mráz po zádech mi běhá spíš z toho, že se ukázalo, že vlastně vůbec netušíme, co jíme, protože to, co je napsáno na obalu potravin, nemusí být pravda. Postupně se ukázalo, že nahrazovat hovězí maso koňským je možná už dlouho používaná a poměrně rozšířená praxe. Taky když se zamyslím nad tím, že finální polotovar, který si koupím v supermarketu (lasagne, boloňské špagety apod.), stojí pár šupů, a přesto na nich vydělává hned několik různých společností (finální prodejce, jeho dodavatel, výrobce a jeho dodavatel, řidič kamiónu, který převáží maso Evropou, a samozřejmě jeho šéf, který řidiče zaměstnává, a k tomu se přidá několik zprostředkovatelů, bez kterých by se jedni s druhými zřejmě nedokázali spojit), nemůžu očekávat, že se mi za tu cenu dostane prvotřídní kvality.

Ze začátku jsem si myslela, že se mě ta problematika přímo netýká. Zmražené lasagne totiž nekupuju. Samozřejmě ve mně začala klíčit obava, zda se stejné mleté maso nepoužívá i třeba do boloňské omáčky. Občas si totiž do práce koupím předpřipravené boloňské špagety, které se dají ohřát v mikrovlnce (podobné pokrmy jsem během těhotenství omezila na minimum, protože mi je jasné, že jsou plné konzervačních látek – ale to je zase jiná kapitola). Moje obava se bohužel potvrdila. A je to ještě horší: ukázalo se, že koníci můžou být namletí i v obyčejném mletém mase, které kupuji běžně – právě za účelem domácí přípravy omáčky na špagety, lasagní nebo karbanátků.

Vzhledem k tomu, že celá lasagnová aféra se točí kolem lasagní, které byly vyrobené v lucemburské továrně, říkám si, jestli je mi moje snaha kupovat lokální produkty k něčemu dobrá. Myslím, že každý výrobek nese označení té země, ve které byla dokončena jeho poslední výrobní etapa. Takže když si koupím v Lucembursku zabalené maso, vůbec to neznamená, že je to maso z Lucemburska.

Snad jediné řešení (ovšem ještě jsem neměla možnost si ho ověřit do hloubky) je nakupovat maso v nějaké malé vesnické masně. V obci, kde bydlím, jedna taková je. A jeden pán mi na večírku, který obec každoročně pořádá pro nové obyvatele a na který jsme tedy loni byli pozvaní, říkal, že majitele masny dobře zná a že má skutečně velmi kvalitní maso z nedalekých jatek (takové konverzace se vedou na obecních večírcích pro nové obyvatele v Lucembursku :-)). Já do té masny nikdy nevkročila, protože mám všeobecně k masnám už od malička odpor. Mimochodem být prodavačkou v masně pro mě vždycky bylo – a pořád je – to nejhorší možné zaměstnání (horší než toaletářka, neboli hajzlbába). Vadí mi ten pach (řekla bych smrad, ale čerstvé maso by smrdět nemělo… nicméně mně ani čerstvé maso prostě nevoní), chlad, všechna ta růžová a červená barva, kachličky, sekyrky na maso, krev… brrrr! K tomu, abych se naučila na syrové maso při vaření sahat (což je jaksi nevyhnutelné), jsem se musela dlouho dopracovávat. Nikdy jsem nebyla zarputilou vegetariánkou, ale kvůli odporu k syrovému masu byla období, kdy jsem ho téměř nejedla. Dnes zastávám názor, že maso do vyváženého jídelníčku patří, ale zdaleka ho s Motýlem nejíme každý den a snažíme se alternovat červené maso s drůbeží a s rybím masem. Maso kupuju vždy v supermarketu – úhledně naporcované a zabalené. Teď se ale nejspíš přemůžu a práh té naší blízké masny přece jen překročím.

Bylo by ale asi pošetilé si myslet, že problematika nejasného původu a nízké kvality potravin se omezuje jen na maso. Peníze vládnou světem a výrobci ve všech odvětvích se snaží snížit své náklady. I když pořád nerozumím tomu, jak může být levnější dovážet koňské maso přes půl Evropy než zabít nejbližší krávu, která je zrovna po ruce. Zřejmě se budeme muset naučit s tím žít – tedy aspoň my, kteří nejsme připraveni odstěhovat se na nějaký venkovský statek, chovat krávy a slepice, pěstovat zeleninu a zasívat na poli své vlastní obilí.

Reklamy

3 thoughts on “Do masny že nevkročím?

  1. Barb 13.2.2013 / 14:59

    Taky jsem nesnášela masny, ten zápach atd. Dostala se mi do ruky skvělá (kuchařská) kniha Jany Florentýny Zatloukalové Hovory s kuchařem a vzala masny na milost, doporučuju. 🙂

  2. evitasugar 13.2.2013 / 15:42

    Ja som sa po všetkých aférach s mäsom (skazené alebo zafarbebé bravčové) naučila nakupovať v mäsiarstve (masna na metre Luka). Keď sa na mäsiara (řezníka) usmejem, aj mi ho naporcuje, ako chcem. Môžem si dokonca vybrať, ktoré mäso chcem namlieť. Na mäsiarstvo nedám už dopustiť 🙂

  3. KUTlime 14.2.2013 / 15:04

    Nic proti, ale každý trochu rozumný člověk ví, že to nejlepší maso sežene v mastně a nikde jinde. 😉

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s