Lucemburské jesle

Dnes přicházím se slíbeným příspěvkem o výběru jeslí. S odstupem času už mi to nepřipadá jako taková věda. Na celé záležitosti se mi nejvíc příčilo to, že mám svoje dítě zapsat do jeslí dřív, než se vůbec narodí. Není to rouhání? Jenže všichni známí-rodičové do mě hučeli, ať s tím neotálím, pokud chci mít na výběr, jinak bych se musela v lepším případě spokojit prostě s tím, kde bude zrovna volno, a v horším případě se ocitnout s dítětem „na krku“ v době, kdy se budu muset vrátit do práce (mojí kolegyni se to stalo – dobře si na to pamatuju).

Nejtěžší krok byl asi ten úplně první. Čím začít? V dnešní době jak jinak než na internetu. Vygůglovala jsem si adresy všech jesliček v okolí. Některé z nich jsem vyloučila rovnou (příliš daleko, rušná ulice apod.), u těch zbývajících jsem si začala prohlížet jejich internetové stránky (všechny v podstatě stejné). Díky tomu jsem se u některých jeslích dozvěděla, jakým jazykem se v nich na děti mluví.

Měli jsme s Motýlem totiž dvě zásadní kritéria: blízkost k domovu a používaný jazyk. Co se toho prvního týče, ne že by nás obtěžovalo naše dítě každý den vozit do kvalitních jeslí. Já jsem si ale v hlavě vytvořila velmi příjemnou představu šťastné matky, která se odpoledne vrátí z práce domů dostatečně včas na to, aby si pro svoje dítě do jeslí mohla dojít pěšky a pak se s ním procházkou vrátila domů (jaká bude realita, to se možná dozvíte za pár let). A především doufám, že si naše dítě v jeslích najde kamarády, se kterými by si mohlo hrát i mimo jesle. Naše čtvrť se přímo nabízí k tomu, aby se v ní malé děti přátelily, navštěvovaly, vyrůstaly spolu.

Mluvený jazyk byl ještě daleko větší oříšek, protože zvolený jazyk ovlivní možná celou povinnou školní docházku našeho dítěte. S Motýlem jsme zajedno v názoru, že není důvod ho cpát do Evropské školy, kam chodí děti většiny evropských úředníků a kde je možné si vybrat jazykovou sekci podle původu dítěte (české děti chodí do české sekce, francouzské děti do francouzské atd.). Vzhledem k tomu, že ani jeden v EU nepracujeme, bylo by pro nás zřejmě dost (finančně) náročné našemu dítěti místo v Evropské škole zařídit, nehledě na to, že o kvalitě vzdělání se tam vedou zuřivé debaty (asi záleží na sekcích). Dále máme v Lucembursku školu francouzskou a později francouzské gymnázium, ale věrní čtenáři už pochopili, jak jsem na francouzský vzdělávací systém alergická (a lucemburské francouzské školy jedou podle francouzského systému). Tudíž zbývá klasická lucemburská škola, což ale znamená, že by se naše dítě mělo naučit lucembursky, aby něco pochytilo, a německy, neboť velká část výuky probíhá v němčině a teprve o pár let později se přidává francouzština. Naše dítě se tedy bude muset „poprat“ s maminčinou češtinou, tatínkovou francouzštinou a školní lucemburštinou a němčinou. Samozřejmě už mě teď děsí pomyšlení, že svému dítě nebudu schopná pomoct s domácími úkoly, protože jim nebudu dost dobře rozumět. Nějaké základy už ale mám a Motýl vládne němčinou a lucemburštinou daleko lépe než já.

Když jsme se tedy dobrali k závěru, že naše dítě půjde do lucemburské školy, logicky jsme ho chtěli dát také do lucemburských jeslí. A tady se celý náš plán začal hroutit. Výše zmíněnou vyškrtávací metodou mi na seznamu zbyly pouze dvoje jesle v blízkosti bydliště. V těch prvních z nich se s dětmi komunikuje výhradně v lucemburštině, v těch druhých se údajně lucemburština a francouzština míchá. Oboje jesle jsem navštívila. Ty první mi navíc doporučila kolegova manželka, která pracovala v jiné pobočce těchto jeslí. Proto jsem se šla podívat nejdřív do nich – s nadějí, že budu okamžitě nadšená a přesvědčená, že to jsou ty pravé. Nicméně první dojem mě nenadchnul ani nepřesvědčil. Z malých ponurých místností jsem dostala záchvat klaustrofobie. Většině vychovatelek – kromě té, která se mi zrovna věnovala – chyběl úsměv na tváři. A vadilo mi, že obědy pro děti nejsou připravované na místě, nýbrž dovážené z jakési centrály v půl jedenácté dopoledne. „Aha, takže vy jim to jídlo potom ohříváte,“ pravila jsem naivně s pohledem upřeným na mikrovlnou troubu v kuchyni. „Ne, neohříváme,“ zněla odpověď. „Jídlo je balené v isotermických obalech, takže vydrží teplé.“ Jo, to určitě. Kromě toho jsem nechápala, proč je dětem servírovaná povinná svačina už v 8.45 ráno. Domnívám se, že většina rodičů vodí děti do jeslí mezi osmou a devátou a určitě jim doma dají snídani. Proč do nich hned cpát další jídlo a pak je nechat hladovět až do oběda?

V těch druhých jeslích jsou pravidla okolo stravování poněkud volnější. Vychovatelky se prý prostě ráno rodičů zeptají, kdy jejich dítě naposledy jedlo, a nakrmí ho až dvě hodiny poté. Také tam neservírují žádné slazené nápoje, pouze mléko, vodu a neslazený ovocný čaj. Obědy jsou připravované na místě. Vycházky jsou každodenní – v létě i v zimě. Na zimu musí být děti povinně vybavené lyžařskou kombinézou. A hlavně: vychovatelky se tam na děti usmívají a děti se zase usmívají na ně a na první pohled k sobě mají vzájemný blízký vztah. Jediná dvě negativa: ačkoli oficiální verze zní, že se v těchto jeslích kombinuje lucemburština s francouzštinou, během mé návštěvy mi bylo hned jasné, že se tam mluví hlavně francouzsky. Nicméně nejstarší skupinka dětí prý vždy absolvuje kurz „základy lucemburského jazyka“, který je má připravit na povinnou školní docházku (která začíná ve 4 letech). A podle všeho většina dětí z těchto jeslí potom opravdu chodí do klasické lucemburské školy v naší čtvrti. Někteří z nich mají taky rodiče dvou různých národností. Když to zvládají ony, mělo by to zvládnout i naše dítě…

Tím druhým negativem je, že ta manželka mého kolegy mě zrovna od těchto jeslí trochu zrazovala, protože od jedné její kolegyně slyšela, že ředitelka těchto jeslí je neschopná a tyranizuje své podřízené. Jak jen zjistit, zda je to pravda nebo pomluva?

Při své druhé návštěvě jsem na chodníku u jeslí vyzpovídala jednu maminku, která mi řekla, že její dítko je velmi spokojené – a ona tudíž také – a že zatím s ničím neměla problém.

A tak jsem nakonec vyplnila zápisový formulář a zaplatila zálohu. Naše dítě do jeslí nastoupí v lednu 2014…

Advertisements

6 thoughts on “Lucemburské jesle

  1. Barb 6.12.2012 / 15:32

    Kolik učitelek v těch jeslích připadá na jedno dítě? Co když to mimino ještě neumí chodit, jak ho berou na ty vycházky – v kočárku? Jak je to s tou povinnou školní docházkou od 4 let – předpokládám, že to, co jsou u nás předškoláci, ale povinně. Celkově teda… uff.

    • Vanilka 6.12.2012 / 17:35

      Na ty nejmenší děti (3 až 12 měsíců) připadají 3 učitelky na 10 dětí. V mnoha jeslích jsou skutečně vybaveni vícemístnými kočárky a jezdí i s miminky na procházky. V těch „našich“ mi bylo řečeno, že z bezpečnostních důvodů mimina v kočárcích nevyvážejí. Mají ale velkou zahradu, kam je podle meteorologických podmínek na část dne „vystrčí“, v létě se tam můžou i batolit. Tu školní docházku ještě nemám úplně nastudovanou. Každopádně do 4 let jsou děti v jeslích a poté začnou chodit do školy, ale ty první roky jsou spíš taková přípravka – prostě něco jako u nás školka, akorát že je povinná.

  2. olivia 6.12.2012 / 18:16

    Neuveriteľné, že tak skoro treba… Páči sa mi však, ako uvažuješ a aj kritériá vášho výberu. Tiež som si donedávna myslela, že rodičia ráno samozrejme dajú dieťaťu najesť, ale chvíľku som sa starala o jedno a vozili ho sem okolo 9.00 zásadne bez raňajok. Možno je takých rodičov väčšina, preto to jedlo o 8.45. Ale nemuselo by byť povinné, však. Podľa toho, čo píšeš, verím, že ste vybrali dobre. 🙂

    • Bosorka 6.12.2012 / 19:44

      Já ráno snídani nedávám, o to je to snazší+rychlejší, jen dám napít bylinkového čaje, který na lačno lépe účinkuje. Nají se v klidu v kolektivu. Kombinézám fandím, dávají jistotu nevylezlého „cemru“ dítěte, tj. ledviny v teple. Džíny a bundičky jsou v zimě rizikové. A co spaní po O? Bos.

  3. vimneok 6.12.2012 / 19:43

    teda, fakt si neumím představit dát miminko pryč tak brzo 😦 ale na druhou stranu tři roky, v praxi i čtyři, mi připadají hrozně moc… myslím, že tak kolem dvou let by to bylo ok. 🙂

  4. Clara 6.12.2012 / 23:40

    Myslim, ze sis vybrala dobre. Nejdulezitejsi je ve skolce podle meho to, jaky je vychovatel, jak se k detem chova a jestli ho deti maji radi. Samozrejme ty prakticke aspekty jako jazyk, vzdalenost od domu, zarizeni skolky/jesli jsou taky dulezite, ale jak je dite otravene z vychovatelu a treba se jich i boji, jak bylo bezne za nasich skolkovych let, tak je to nanic.

    Tady lze dite prihlasit vzdy az po narozeni. Asi jsou Nemci povercivejsi 😀 Zpetne si myslim, ze pred porodem bych byla snad i schopna si vhodnou skolku hledat zodpovedneji, mela jsem celkem cas a byla velmi motivovana, delat vse co nejlepe. Na porod jsem byla pripravena teoreticky dokonale. Po narozeni ditete ale muj perfekcionismus opadl a skolku jsem vzdy honila az za pet dvanact. Zrovna ted hledam hlidani pro mladsiho kluka a z nabidky rozhodne nadsena nejsem.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s