Umět se zastavit

Na tento víkend jsem měla v plánu:

  • upéct cukroví
  • nakoupit pár vánočních dárků
  • udělat doma vánoční výzdobu
  • jít plavat
  • jít na procházku
  • vyprat
  • vytřít schody
  • číst si

Co z toho jsem ve skutečnosti zvládla?

holiday-led-lights51V sobotu jsem se nejdřív vyspinkala do růžova a potom se pustila do přípravy těsta na cukroví. Cukroví jsem sama pekla podruhé v životě. Poprvé jsem dělala jen vanilkové rohlíčky a nepečené rumové kuličky, ze kterých se ale stala podivná řídká pasta, kterou jsem po marných pokusech o zahuštění vyhodila. Tentokrát jsem byla úspěšnější. Připravila jsem si těsto linecké, perníčkové a vanilkovo-rohlíčkové. Samotná příprava mi ale zabrala daleko víc času, než jsem předpokládala. Sobotní oběd naštěstí uvařil Motýl poté, co se vyhládlý vrátil ze svého hodinového běhu, zatímco já jsem věšela světýlka na konzole u oken. Byla pěkně zamotaná, takže mi to také zabralo víc času, než jsem předpokládala. Světýlka do oken věším poprvé v životě. Podotýkám, že neblikají, pouze svítí a tváří se jako vločky padající za oknem. Ty skutečné vločky jsem svým počinem nejspíš přivolala, neboť v neděli ráno bylo všude venku bílo.

Odpoledne jsme vyrazili do Metz na vánoční nákupy. Nejdřív jsem si ale musela na půl hodiny lehnout, neboť jsem z matlání těst a věšení světýlek byla poněkud unavená. A dobře jsem udělala, neboť protahování se hustým davem v ulicích a v obchodech mě stálo další síly. Vánoční atmosféru jsem nenačerpala (spíš naopak) a dárky jsem nenakoupila (až na kuchařskou knihu pro budoucího švagra a knížku pro jednu z Motýlových dcer).

V neděli jsem se pustila do vykrajování a do samotného pečení. Opět mi to zabralo víc času, než jsem předpokládala, ale tentokrát jsem u toho stihla usmažit i řízky k obědu. Chtěla jsem ještě vylézt na půdu a snést dolů vánoční ozdoby a další předměty, kterými bych dokončila vánoční výzdobu bytu, ale tělo řeklo stop. To je jedna z nejcennějších zkušeností, kterou mi těhotenství zatím přineslo: umět se zastavit dřív, než se dokonale vyčerpám. Dřív jsem na to nedávala tolik pozor a často si zkazila požitek z výsledku činnosti, která mi původně měla přinášet radost. Zatímco teď se zastavím, jakmile se břicho ozve.

A tak jsem nechala plavat plavání i vánoční výzdobu, prádlo i schody, a odebrala se na kanape s knížkou (ještě že jsem ji taky měla na seznamu). Shodou okolností čtu zrovna knížku půjčenou od kamarádky s názvem I don’t know how she does it. Je to příběh ženy, matky dvou malých dětí, která vedle svého rodinného života tvrdě pracuje na rozvoji své kariéry… je to takové super-žena, která musí mít přesně naplánovanou každou minutu svého dne, aby se to dalo zvládnout. A samozřejmě se jí to občas vymkne z rukou a potom ještě ve dvě ráno zdobí cukroví koupené v supermarketu, aby vypadalo jako domácí, protože jinak by ji ostatní maminky na vánoční besídce její dcery pomluvily (což mi připomíná, že i já budu muset ještě nazdobit perníčky, promazat linecká kolečka a obalit vanilkové rohlíčky). Jsem zvědavá, jaký závěr z toho autorka tohoto britského bestselleru vyvodí. Skoro bych se vsadila, že dojde ke stejnému závěru jako já: že je občas lepší se včas zastavit.

Advertisements

9 thoughts on “Umět se zastavit

  1. Barb 3.12.2012 / 14:46

    „Umět se zastavit dřív, než se vyčerpám“ – přesně to jsem si řekla a dala výpověď v práci. I v této nejisté době. Šlo víc než o obyčejné vyčerpání, spíš o fyzické a nakonec i psychické potíže, které by vygradovaly až do krajnosti – a to nejde, některý věci za to nestojí. Nevím, co budu dělat, hledám možnosti, ale… znovu to potvrzuje, že „když musíš, tak musíš“. Nelituju.

    • Vanilka 4.12.2012 / 12:13

      Ano, i v pracovním prostředí tohle platí. A tam to navíc může mít daleko horší důsledky, když se člověk nezastaví včas. Tak hodně štěstí, ať se brzy objeví nějaká nová zajímavá pracovní nabídka!

  2. Bosorka 4.12.2012 / 09:05

    Bude se ti to Vanilko hodit, s malým dítětem je třeba stále šetřit posl. zbytky energie. Nikdy nevíš, kdy po odpadnutí do postele budeš muset vstát, řešit teplotu, pohotovost, suchý dráždivý kašel… A s dárky si nedělej takovou hlavu, nej dáreček přece nosíš;-) K tomu přidáš domácí pečení, úsměv.. a kdo by chtěl víc?;-)

  3. Ella 4.12.2012 / 13:53

    Vanilko, vanilkové rohlíčky se musí obalovat ještě teplé, jinak na nich nebude držet cukr. Nepíšu to, abych tě poučovala, jen abys nebyla zklamaná, kdyby se ti to nedaří podle plánu 🙂
    Taky si dělám plány a pak jsem rozladěná, když se mi nepodaří splnit. Je dobré se naučit odpočívat a určit si vlastní priority. Nikoliv ty, co nutí diktát okolí (jako ta supermatka a zdobení „domácího“ cukroví ve dvě v noci).
    Letos nakupuji většinu dárků přes internet a na trhy půjdu akorát na svařák načerpat vánčoní atmosféru. Bude to takový trojboj: Vídeň, Slazburg, Dráždany. Každou adventní sobotu jedny.

    • Vanilka 4.12.2012 / 14:06

      Děkuju za radu. To mi vůbec nedošlo, že jsme je doma vždycky obalovali hned. Ale přijde mi, že na nich ten cukr drží docela dobře i tak.

  4. Jana 7.12.2012 / 11:23

    Tak to je super plán :)) Já letos dárky pro děti vyřešila přes internet. Poprvé jsem nakoupila s předstihem. Našla jsem na http://www.vanocni-darky.cz/darky-pro-deti/ téměř všechno co jsem chtěla a za rozumnou cenu, takže jsem se vyhla trochu tlačenicím v obchodech :))

    • Vanilka 11.12.2012 / 11:08

      I já se snažím tlačenicím vyhýbat. Můj nejoblíbenější obchod je Amazon 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s