Proč je tak těžké udržet tajemství?

Nikdy jsem nebyla velká tajnůstkářka. Když mi někdo něco sdělí a požádá mě, abych to nikomu dalšímu neříkala, poslušně mlčím a nemám potřebu to sdělovat dál. Motýl mi tímhle stylem občas sděluje informace o připravovaných projektech v práci a já o nich většinou mlčím tak dlouho, než mi dojde, že Motýl už ty tajné informace dávno odtajnil a všichni se o nich normálně baví – kromě mě, jelikož žiju pořád v mylném přesvědčení, že o tom s nikým nesmím mluvit.

Ale abych si záměrně nechávala pro sebe nějaké informace o sobě, to ne. Občas by mi to neuškodilo. Několikrát jsem zažila v pracovním prostředí pocit, že toho moji kolegové a kolegyně o mně vědí trochu moc. Ale jsem už prostě taková… asi extrovertní.

Moje první opravdová zkušenost s udržením tajemství je nedávná. O tom, že je žena těhotná, se prostě první tři měsíce nemluví. To je takové nepsané pravidlo, které zřejmě všichni pečlivě dodržují. Pro mě to byly ty nejdelší tři měsíce, jaké jsem kdy zažila – a to jsem v této tvrdé zkoušce stejně na sto procent neobstála. Ze začátku mi pomáhalo, že jsem tomu sama nemohla uvěřit. Když mi to ale doktor potvrdil, najednou se všechny moje myšlenky začaly točit kolem toho. Jak jen v takové situaci mluvit o něčem jiném? I na banální otázku typu „Co nového?“ mi přišlo nemístné odpovídat, že nic. Co ale říct jiného, když ještě nesmím nic říct? A jak mám všem vysvětlit, že si nechci dát skleničku vína (tomu se každý ohromně divil a já začala mít pochybnosti o své dobré pověsti).

Nakonec jsem neodolala a jedné kamarádce se svěřila. Ona v té době byla sama ve stavu pokročilého těhotenství, a když se mě zeptala, kdy bych chtěla mít miminko já, nedokázala jsem už dál mlžit. A obrovsky se mi ulevilo. Sice mě pronásledovaly černé myšlenky o tom, že se teď ta zpráva roznese, a když se ukáže, že není všechno tak, jak má, budu hořce litovat, ale zároveň mi to umožnilo si konečně s někým otevřeně promluvit o mých obavách, úzkostech, bolístkách a otázkách.

Motýl to taky nevydržel a velmi brzy se o svou radost podělil se svou sestrou. Napadlo mě, jestli tajemství, o kterém kromě mě a Motýla vědí další dva lidé, je ještě pořád tajemství.

Snad ještě těžší zkouška mě ale teprve čekala. Na prohlídce začátkem 4. měsíce mi doktor sdělil pohlaví dítěte. Já jsem to vědět chtěla – o tom jsem neměla pochyb. Nemám ráda překvapení, a ačkoli jsem neměla žádnou jednoznačnou preferenci, potřebuju se na to připravit, abych pak pod vlivem hormonů nebyla svým novorozenětem zklamaná. Jenom jsem nečekala, že se to dozvím už takhle brzo. Samozřejmě to není úplně jisté, možná nás s doktorem šálil zrak a oba jsme viděli něco, co jsme vidět neměli, nebo neviděli, co už by vidět být mělo… (přeberte si to :-)). Nicméně já jsem přesvědčená, že jsme (ne)viděli správně.

Motýl – pro mě z nějakého nesrozumitelného důvodu – pohlaví dítěte předem znát nechce. To pro mě znamená, že bych buď měla dělat, že taky nic nevím (to jsem ani nezkoušela), anebo přiznat, že vím, ale nic mu neříct, nenaznačit (ani omylem!) a později všechno nakupovat v neutrálních barvách. Nehádat se s ním o křestních jménech pro jedno pohlaví víc než pro to druhé. A neprozradit nic ani žádné kamarádce, rodičům nebo kolegům, i když se všichni samozřejmě ptají. Bojím se, že čím víc lidí to bude vědět, tím větší bude pravděpodobnost, že to někdo Motýlovi omylem prozradí.

Trápí mě svědomí, protože ani v této druhé zkoušce jsem neobstála. Jako ta největší slepice jsem svoje tajemství vykvokala hned při první příležitosti. Asi se budu muset smířit s tím, že tajemství nejsou pro mě.

Nebo snad někdo znáte nějakou účinnou metodu, jak udržet tajemství pod pokličkou?

Advertisements

17 thoughts on “Proč je tak těžké udržet tajemství?

  1. Luca 13.11.2012 / 14:15

    a tak je to teda kluk nebo holka? 🙂 btw v Luxu to poznají tak brzy?

  2. Tak já ti můžu tak maximálně moc pogratulovat, což činím, ale neporadím nic. Jsem stejná slepice a i když si řeknu, že to tentokrát nevyžvanim, najednou se poslochám, jak jedu… Asi bych doma tak dlouho žadonila, abych to mohla říct, dokud by nepovolil a nepochopil, že stejně nic nenadělá a že je to pro něj lepší 🙂
    Navíc, je pořád lepší křičet do světa dobré zprávy, protože těch je pomálu!
    A prcek by moh začít blogovat – Luxusní život u Vanilky 🙂

    • Vanilka 15.11.2012 / 18:44

      To doufám, že se u mě bude mít luxusně. A že si toho bude vážit!

  3. Arwen 13.11.2012 / 14:25

    Tak já si to přebrala a mám svůj tip na pohlaví miminka 🙂 Taky si neumím představit jak udržet takové tajemství, tak neporadím 🙂

  4. olivia 13.11.2012 / 15:08

    Trochu predsa len vieš tajomstvo udržať, ale na nepravom mieste, moja zlatá: nám si to hlavné neprezradila a tiež by sme to veľmi radi(y) vedeli!
    Dcéra bola nedávno v podobnej situácii, keď ten jej to tiež nechcel vedieť. Vo chvíli, keď už skoro všetci boli v obraze (priznávam, že aj mojou zásluhou), zazu že aj on chce. A vtedy ona robila drahoty… Neviem, po kom to dieťa je, ja by som využila prvú príležitosť.

  5. Kvíčala 13.11.2012 / 16:24

    Když mám udržet cizí super tajné tajemství, řeknu ho těm, kdo se s dotyčným neznají, takže si ulevím a dál se to nedostane.
    S vlastním tajemstvím je to složitější. Leda to někomu svěřit pod přísným zákazem šíření, ať se štafeta muk s vyzrazením posune na někoho dalšího 😉

  6. Mirka 13.11.2012 / 19:45

    Pokud někdo začne slovy:

    „Něco Ti povím, ale nesmíš to nikomu říct…“

    Okamžitě ho zarazím.

    „V tom případě mi to neříkej. Jsem šťastný extrovert. Nechci se zaobírat tím, o čem smím nebo nesmím mluvit.“

    Ale jsou samozřejmě tajemství i nevyřčená, o kterých se jednoduše nemluví.

    P.S. Motýl Tě teď vystavuje těžké zkoušce. Zbytečně. Měla bys mu sdělit, že víš a tudíž, že se brzy i on doví, protože těhotná žena nesmí být zatěžována ničím, natož nějakým dáváním si pozor na vyzrazení tajemství.

    • Mirka 13.11.2012 / 19:46

      Za „těžké zkoušce“ měl být 🙂

  7. Deni 13.11.2012 / 21:48

    Moc hezký článek. Tajemství udržet taky neumím:)) Můj přítel taky nechce vědět pohlaví miminka, já to ale asi envydržím mu to neříct..:D

  8. Clara 14.11.2012 / 01:21

    Ja mam naopak sva tajemstvi rada. Tajit tehotenstvi mi (na rozdil od manzela) necinilo zadny problem. Prislo mi to takove pekne, ze vim neco, co ostatni nikoli. Zato manzel proste nebyl schopny ty tri mesice vydrzet a vykecal to vsem moznym lidem mnohem driv 😀 Kdyz jsem cekala prvniho syna a byla asi v sestem tydnu tehotenstvi, byli jsme na dovolene v Cechach u nasich. Ja jsem manzelovi zakazala neco o miminu rikat, ale on byl cely tyden jak na trni, porad neco naznacoval a nebyl schopny rict jednu vetu, aniz by v ni nebyl naznak o tehotenstvi. Tak jsem mu to nakonec povolila vyklopit 🙂

    Pohlavi deti jsem si taky nechala rict a bylo to videt taky hodne brzy (holt chlapecci), i kdyz pry rovnez bez zaruky. Pripadla bych si osizena, kdybych to nevedela, zatimco doktor uz jo 😀

  9. Witch 14.11.2012 / 09:34

    Moje milá, kdybyste věděla, jak Vám většina mamin rozumí! Na tom začátku je strach nezakřiknout, protože kolem 10-12 týdne je ještě možný průšvih spontánní ztráty. Mám sedm andělíčků, vím, o čem mluvím. Myslím, že jste obstála na výbornou. No a to pohlaví… Já tu možnost neměla, já se jen bavila, když manžel prohlásil, že ví, co dělá a že to bude holka. Zkušený doktor říkal, že jsme s rytmem srdíček v souladu, což mají spíš kluci. A jak jsem se nasmála, když to byl kluk, navíc z našich dětí nejvíc podobný do jeho rodu! Nejen já, všichni se ptali, jestli se tedy půjde ptát komuiníka, jak celou dobu vyhrožoval. 😉 tajemství jsou nanic. Pokud mají být skrytá, skryjte je, ale holt se naučte to břemeno nést. To chce prostě výcvik.
    V naší práci jsem to byla (v okolí) já, kdo stanovil pravidla kolem mlčenlivosti o svěřeném tajemství klienta. Mlčím, i když to rozkecá, potom se ho zeptám, zda to ještě platí. Teprve potom tomu nechám volný průchod – ale stejně už nic říkat nemusím. Ohromně to zvedá důvěru.
    Udělala jste mi radost. Hezky se kutálejte a buďte půvabná kuklička. 😀 Jo a to, že všichni Většinou…kolem vědí… Ona je maminka v těch prvních týdnech náramně projasněná a krásná, víte?

  10. Martina 14.11.2012 / 09:41

    Taky patřím mezi ty extroverty a mám potíž udržet tajemství, která se týkají mě. Ta cizí držím, protože umím respektovat přání toho, kdo mi tajemství svěřil. S tím miminkem to bude složitější, protože Vanilka přece nebude kupovat všechno v neutrálních barvách. Nesmí se zmínit, ta/ten dneska kope, už aby byl/a venku… apod.
    Navíc jestli to budou vědět v rodině, profláknout se to může odkudkoli.

    Vanilko, držím palce, aby doba než malé bude na světě rychle utekla a bude po tajemství 🙂

  11. Ella 14.11.2012 / 11:05

    Gratuluji! Ale nějak jsem si to nepřebrala, s miminkama a ultrazvukama nemám zkušenost a na hádanky jsem slabá. Takže doufám, že se brzo Motýl umoudří, abys to mohla napsat i sem, nám zděvavým čtenářkám. A pak samozřejmě i plánované jméno, protože to mi přijde vždy nejzajímavější.
    Hlavně aby sis těhotenství užila bez stresů, že se nechtíc podřekneš.
    S tajemstvím je to různé, záleží na jeho závažnosti. Některé si nechám pro sebe, jiné naopak potřebuji někomu říct.

    • Vanilka 15.11.2012 / 18:42

      Tak až se to „provalí“, naše spekulace o křestním jménu vydá na další samostatný příspěvek!

  12. Zuzu 14.11.2012 / 16:43

    Pobavilo mě, že moje těhotenství má stejný průběh jako Tvoje, Vanilko. Také ze začátku jsem to musela tajit v práci, ale aby už konečně okolí začalo brát na mě ohledy, oznámila jsem to hned ve 4. měsíci. Můj přítel také nechtěl vědět pohlaví, a já už ho věděla také ve 4.měsíci. Teď když už začínáme pořizovat výbavičku, byl celej rozpolcenej, že neví, jakou barvu má vybírat, takže už to také ví :). Jinak zbytek rodiny to také vědět nechce. Tak přeji hodně síly a ať jde všechno hladce. Zuz.

  13. Jana 14.11.2012 / 22:14

    Ja vždycky všechno vyslepičím…a ani mi to v tu chvíli nedojde:DDD
    Až tak po půl hodině si vždycky říkám, že jsem radši nedržela hubu.
    Mimochodem…obrovská gratulace!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s