11

Po nominaci na Versatile Blogger Award před nějakým časem se ke mně dostal další blogovací řetězák, tentokrát spojený s číslem jedenáct. Za nominaci opět děkuji Černé Mooře.

Pravidla jsou:

1) řekni o sobě 11 zajímavostí
2) zodpověz 11 otázek od blogerky, která tě nominovala
3) vymysli 11 otázek pro blogerky, které nominuješ ty
4) vyber 11 blogerek pro nominaci a informuj je o ní
5) neoznačuj tu, která označila tebe

Sice je mi velkou ctí, že si Černá Moora (a možná i někdo další) myslí, že ze sebe dokážu vyplodit nějaké zajímavé čtení, ale přiznám se, že mi jedinou krátkou minisekundu prolétla hlavou myšlenka, že budu dělat, jako bych o téhle nominaci nevěděla. Říct o sobě 11 zajímavostí, zodpovědět ne zcela jednoduché otázky a dát dohromady 11 blogerek, kterým předám štafetu, mi momentálně připadá jako nadlidský úkol. V poslední době toho na mě je nějak moc. Ale nechat to plavat by bylo nefér. A tak se vynasnažím ze sebe dostat to nejlepší.

Úkol první: řekni o sobě 11 zajímavostí

Předem vás upozorňuju, že moc nového se toho o mně asi nedozvíte, neboť většinu tzv. zajímavostí o sobě na blog píšu průběžně.

1. První zajímavost, která mě napadá, je prozradit, že jsem těhotná. Ale většina z vás se už z mých čím dál víc okatých náznaků dovtípila. Nicméně teď o tom vědí i rodiče, takže je to oficiální.

2. Čím dál víc nabývám dojmu, že Lucembursko je ideální země pro život. Aspoň tedy pro mě. I když mě spousta věcí štve a k takovému tomu snu „slunce-moře-pláž“ to má daleko, v rámci reálných možností zatím Lucembursko jednoznačně vyhrává nad Českou republikou (kterou mám pořád hrozně ráda a chybí mi!) i mou vysněnou Francií (protože „žít ve Francii“ bohužel vždycky neznamená žít v obrovském bytě v nějaké chic čtvrti v Paříži, poblíž Lucemburských zahrad, se střešní terasou a prostornou garáží).

3. Nemám ráda čokoládové pralinky a čokoládu všeobecně jím dost málo. Ze sladkého mám radši sušenky a bonbóny (nebo lízátka, ale ta se neodvažuju lízat na veřejnosti).

4. Ráda čokoládové pralinky daruji ostatním, protože mi to přijde jako vkusný a vděčný dárek (už jsem se ale naučila nedávat je mojí sestře, která má k čokoládě podobný vztah jako já).

5. Naopak slané brambůrky nebo pytlík arašídů dokážu sníst na posezení.

6. Dokážu strávit celé hodiny zíráním na krasobruslaře a krasobruslařky v televizi.

7. Jako dítě jsem chtěla být baletkou a později pilotkou dopravních letadel.

8. Mám slabost pro hezká auta. Ovšem omezuji se na auta víceméně dostupná. Místo Lamborghini bych si koupila třeba Audi A3.

9. Neumím jezdit vlakem. Přijde mi to daleko složitější než třeba letět letadlem. Které nástupiště? Můžu si sednout kamkoli nebo musím do jednoho určitého vagónu na jedno určité místo? Co když už mi na něm někdo sedí – mám ho vyhodit nebo si prostě sednout jinam? Musím si označit jízdenku na nástupišti nebo čekat na kontrolora? atd. 🙂

10. Nerada telefonuju cizím lidem. Na takové telefonáty se musím připravit dlouho dopředu. V současné době obvolávám jesle a je to pro mě velké utrpení. I když ty osoby, které pracují v jeslích, jsou obvykle velmi milé a rozhovory s nimi jsou příjemné.

11. Nejlépe se vyspím na břiše, což teď začíná být opravdu složité.

Úkol druhý: zodpověz 11 otázek od blogerky, která tě nominovala

1. Kterou knihu považuješ za výjimečnou?

Knihu, která mi byla předčítána a poté dávkována ve formě animovaného filmu, ale které jsem tehdy nerozuměla a nebavila mě. Její kouzlo jsem našla teprve v rámci svého nadšení pro francouzský jazyk – někdy kolem šestnácti. Je to Malý princ.

2. Koho bys ráda viděla jako prezidenta (bez ohledu na to, kdo opravdu kandiduje)?

Tak nad touhle otázkou bádám už několik dní, ale vlastně vůbec netuším, koho bych chtěla za prezidenta. Jsem ráda, že v Lucembursku tahle otázka vlastně vůbec není na místě. Myslím, že role prezidenta je velmi nevděčná. Prezident by měl být moudrý, lidský, schopný diplomat, měl by mít široký přehled o dění ve světě včetně historie a rizik budoucnosti, měl by plynule hovořit několika světovými jazyky, měl by umět vhodně reagovat v každé situaci a měl by se obklopit týmem spolehlivých odborníků na všechno. Existuje vůbec někdo takový? Přijde mi to dost utopická představa. Ačkoli tady dost nerada projevuju svoje politické postoje, v současnosti s napětím sleduju americké volby, a aniž bych měla nastudované volební programy Obamy a Romneyho, držím palce Obamovi prostě proto, že to jeho volební období hrozně rychle uteklo a já věřím, že spoustu svých dobrých úmyslů ještě nestihl zrealizovat. Být prezidentem tak velké a vlivné země jako USA musí být obtížné a já ho za to obdivuju. Dodávám, že Bushe jsem neobdivovala.

Takže za prezidenta bych chtěla asi Supermana.

3. Těšíš se na Vánoce?

Těším. A dokonce se už teď těším na Vánoce 2013 a na ty následující, neboť si myslím, že ty jiskřičky v očích našeho dítěte mi pomůžou Vánoce znovu prožívat stejně intenzivně, jako když jsem byla dítětem já.

4. Můžeš si vybrat spolupráci s kteroukoli kosmetickou firmou na světě a vybereš si…?

Žádná kosmetická firma mě zatím nepřesvědčila o kvalitě a nezbytnosti svých výrobků natolik, abych s ní zahájila spolupráci. Takže bych asi raději založila nějakou vlastní kosmetickou firmu.

5. Jaký kus oblečení by sis na sebe nikdy nevzala?

Asi něco s tygřím nebo leopardím vzorem. Ne že by se mi to vysloveně nelíbilo – některým ženám to velice sluší. Ale sama sebe si v tom nedokážu představit.

6. Pokud bys měla možnost říct komukoli ať z přítomnosti, nebo z minulosti, cokoli, kdo by to byl a co bys mu řekla?

Teprve Motýl mě naučil projevovat city a bez ostychu říkat „miluju tě“. Možná mi to v té francouzštině jde líp přes pusu, i když někdy to Motýlovi říkám i česky. Teď bych se ještě chtěla naučit říkat i ostatním lidem, že je mám ráda. Třeba rodičům, sestře, bratrovi. Pořád mi to nějak nejde. Pořád doufám, že to vědí, ale prostě jim to říct se mi nedaří.

7. Top 3 tvých nejoblíbenějších jídel?

a) „Moje“ těstoviny, konkrétně „pipe rigate“ od značky Barilla, na které přidám směs z na oleji podušené cibulky, česneku, uzené slaniny nakrájené na kostičky, rajčat a černých oliv. To celé dochutím speciální směsí italského koření a posypu parmazánem.

b) Knedlo-zelo-vepřo. Světe, div se – kdo by to byl řekl, že jednou budu mít slabost pro nějaké české, mastné jídlo?

c) Kachní prsa na pomerančích.

8. Co tě zatím při blogování nejvíc potěšilo?

Když čtenáři konečně začali na příspěvky reagovat (v komentářích) a já zjistila, že mezi pravidelnými čtenáři jsou i lidé, které osobně vůbec neznám a kterým tedy moje psaní asi opravdu připadá čtivé a zajímavé, jinak by se snad na můj blog nevraceli. Děkuju!

Zároveň mě neustále pronásledují obavy, že jsem už vyčerpala všechna zajímavá témata a že svoje čtenáře zklamu a postupně odradím.

9. Kterou historickou postavou by ses na jeden den chtěla stát?

Tak třeba Platónem. Vždycky jsem si představovala antické Řecko jako ráj na zemi. A Platóna konkrétně jako chlapíka, který celý den polehává někde ve stínu olivovníku u fontány, pojídá hroznové víno a přemýšlí nad nesmrtelností chrousta. Ale bavilo by mě to asi opravdu jen jeden den.

10. Věříš na duchy?

V zásadě ne, ale jeden nevysvětlitelný zážitek mi zabraňuje zůstat stoprocentně racionální.

O jedněch prázdninách jsme s mamkou cestovaly po Francii a na pár dní se ubytovaly u jedněch důchodců v Akvitánii. Už když jsme jejich dům hledali, stala se podivná příhoda. Zeptala jsem se na cestu jednoho profesionálního sekače trávy, který zrovna nakládal spolu se svým kolegou sekačku do dodávky. Podivně se usmál a řekl mi, že toho pána, jemuž dům patří, zná, a že máme jet za ním a on nás tam zavede. Jely jsme tedy za dodávkou, která nás skutečně zavedla na místo, které jsme hledaly. Jen nás trochu překvapilo, že ten sekač trávy tam zastavil, řekl nám „tady to je“, zazvonil na domovní zvonek a pak velmi spěšně odjel. Očekávala bych, že tam s námi počká, dokud pan majitel neotevře.

Jednalo se vlastně o velké rodinné stavení s přilehlou stodolou, která byla zrekonstruovaná a předělaná na pokoje k pronájmu. Nocovaly jsme tedy v odděleném domě než majitel a byly v něm samy.

První noc jsem chtěla využít příležitosti, že po několika týdnech stanování máme k dispozici vlastně celý byt se dvěma pokoji a společnou kuchyní, a rozhodla se spát v jiném pokoji než mamka. Před usnutím jsem ještě chvíli poslouchala walkmana (kdyby někdo netušil, co to je, ráda vám osvěžím paměť) a potom zhasla a uložila se ke spánku. Když už jsem začínala zabírat, slyšela jsem, že někdo otevřel dveře mého pokoje, chvíli se na mě díval, zjistil, že spím, a odešel. Já sice ještě úplně nespala, ale myslela jsem si, že si jen mamka na něco vzpomněla a přišla mi to říct, ale mně se nechtělo se s ní bavit, protože to už by mě z toho polospánku probralo úplně. A tak jsem nechala oči zavřené a počkala, až odejde.

Ráno jsem se jí zeptala, co mi večer chtěla. Jenže se ukázalo, že ona za mnou v pokoji vůbec nebyla. Naopak tvrdila, že slyšela mě, jak v noci něco hledám v kuchyni. Já ale v kuchyni taky nebyla.

Dodnes jsme naší záhadě nepřišly na kloub. Já jsem si na sto procent jistá, že někdo stál vedle mé postele. Slyšela jsem ho dýchat. Nemyslím si, že by pan majitel měl jediný důvod nás tam chodit strašit. Vypadal velice normálně, a kdyby něco potřeboval, určitě by jednoduše zaklepal. A tak věřím tomu, že v tom domě prostě strašilo. A dokonce si myslím, že právě proto ti sekači trávy odtamtud odjeli tak rychle.

11. V případě, že bys měla na výběr, jakou barvu očí a vlasů by sis zvolila?

Kdybych si mohla vybrat, byla bych rusovláska se zelenýma očima.

Úkol třetí: vymysli 11 otázek pro blogerky, které nominuješ ty

1. Když připustíš myšlenku, že existovaly minulé životy, kým jsi byla?

2. Na čí koncert by tě nikdo nikdy nedostal?

3. V jaké zemi na světě bys chtěla žít?

4. Čím jsi chtěla být jako dítě?

5. Co obvykle ráno uděláš jako první?

6. Umíš si sama vyměnit kolo u auta? Pokud ne, kdo by ti v takové (nebo obdobné) situaci určitě a bez váhání přijel na pomoc?

7. Čeho zatím nejvíc lituješ?

8. Na kterou ze svých vlastností jsi pyšná?

9. Co tě vedlo k tomu, aby sis založila blog?

10. Jak bys naložila se 132 miliónů eur vysokou výhrou v loterii? (Dnes aktuální téma: přesně taková částka je dnes ve hře v soutěži Euro Millions.)

11. Co bys chtěla najít pod stromečkem?

Úkol čtvrtý: vyber 11 blogerek pro nominaci a informuj je o ní

To bude těžké, protože v poslední době mi na čtení blogů opravdu nezbývá moc času a tudíž mě ani nikdo moc nenapadá. Je to smutné, já vím.

  1. Olivia ze Snívanie na snehu
  2. Fatalka z We And The City
  3. Bohyně z We And The City (já vím, podvádět se nemá…)
  4. Michaela Losekoot, autorka blogu A pak přišla panda. A byla růžová.
  5. Sugar Free z blogu Paleo Lifestyle
  6. Tokijská domovnice
  7. Verunky z blogu U dvou Verunek (tady nepodvádím a počítám je jako jednu, čímž kompenzuju Fatalku s Bohyní)
  8. Chic Sicily
  9. Kamila z Puntíkatého Hrnku
  10. Attila z 1000 věcí, co mě serou – i když to není blogerka, ale bloger, a i když si myslím, že svou nominací se možná dostanu mezi těch jeho 1000 věcí, co ho serou 🙂
  11. Stárnoucí blogerína

Ufff.

Úkol pátý: neoznačuj tu, která označila tebe.

Splněno.

Advertisements

22 thoughts on “11

  1. olivia 6.11.2012 / 18:48

    Odpadnem! Na takýto projekt si musím vyhradiť teda dobre dlhý čas! No pokúsim sa. Ale nebudem predstierať, potešila si ma. Ďakujem.

      • Vanilka 6.11.2012 / 19:49

        Rodiče mají samozřejmě radost. Moje obavy, že nebudou připraveni stát se prarodiči, byly zbytečné 🙂

    • Vanilka 6.11.2012 / 19:44

      Jé, tak to se omlouvám! Kdybych váš blog sledovala pravidelněji, nemohlo by mi to uniknout. Ach jo.

      • ustarnouciblogeriny 6.11.2012 / 19:49

        Vždyť to skutečně není vůbec důležité… naopak jsem ráda, že jste si na mne vzpomněla…
        Nejdůležitější na celém světě je opravdu ta vaše novina. Kdybych uměla toho strašného smajlíka, tak ho sem teď dám…

      • Vanilka 6.11.2012 / 19:52

        Dvojtečka : pomlčka – závorka )

      • ustarnouciblogeriny 6.11.2012 / 19:55

        Hmmm… děkuji moc, ale já to snad ani doopravdy nechci umět… (Dvojtečka : pomlčka – závorka )
        Jenom moc doufám, že změnou životního stylu nebudete šidit čtenáře…

      • Vanilka 6.11.2012 / 20:06

        V to taky doufám. Určitě bych v psaní blogu chtěla pokračovat. Jen si možná budu muset dopřát dočasnou odmlku mezi dubnem až květnem, než si na ten svůj nový životní styl zvyknu. Už teď mám špatný pocit, že nepíšu tak často jako dřív. Toho zařizování je najednou nějak víc, k tomu jsem víc unavená, práce taky spousta a blížící se nástup na mateřskou mi to zatím asi neusnadní…

  2. Barb 6.11.2012 / 19:11

    Ujala ses toho se ctí a vážně se ti to moc povedlo! Tvůj blog mě baví, i když třeba ne se vším souhlasím, líbí se mi, že odpovídáš, polemizuješ… Myslím, že rozhodně témata hned tak nevyčerpáš. Jo a gratuluju! 🙂

    • Vanilka 6.11.2012 / 19:48

      Moc děkuju za pochvalu i gratulaci. A samozřejmě všichni čtenáři jsou tu vítáni, a NEMUSÍ se mnou souhlasit (aspoň ne vždycky :-))

  3. trb 6.11.2012 / 19:15

    taky gratuluji k miminku. já si říkala z posledních příspěvků, že něco je ve vzduchu… nebo spíš tedy někde jinde než ve vzduchu, že ano…

    a historka s duchem mě fakt dostala. já už na duchy nevěřím, ale když jsem byla menší, tak jsem věřila hodně a taky se mi něco takového stalo!

  4. Lucifrid 6.11.2012 / 19:37

    Boha jeho, Attila! Tim si me dokonale rozsekala, az jsem z toho zachvatu smichu zacala skytat :D. Prdel by byla, kdyby se fakt zapojil :D.
    A ted poporade :). Gratuluju k tehotenstvi!. Ja taky pralinky nejim, ee, to ne. Krasobrusleni, to je taky moje :). A bricho taky, docela se desim toho, az jednou budu tehotna, jak usnu jako. Lol, Superman :DDD. Hmm, s tim Miluju te to mame stejne, do pismene. Btw, cim si byla v minulem zivote ty? Ja urco Morganou La Fay :).

    • Vanilka 6.11.2012 / 19:54

      Já byla určitě Marguerite Duras hledající literární inspiraci na plážích v Normandii. Asi bych si od ní měla konečně něco přečíst.

  5. cernamoora 6.11.2012 / 20:18

    super odpovědi
    pětku a desítku znám … 🙂 (akorát já mám bohužel ráda i tu čokoládu 😀 sladkosti obecně tedy moc nemusím, to si dám radši ty chipsy, ale u čokolády je to jinak mno :D)

    že bys vyčerpala témata se nebojím, podle mě patříš k těm, u kterých ani tak nezáleží, co píší, ale na jejich způsobu psaní, a kteří by poutavě a mile dokázali napsat i o nákupu ranních rohlíků 😉

    a moc gratuluju! 🙂

    • Vanilka 6.11.2012 / 20:22

      To vůbec není špatný nápad, napsat o nákupu rohlíků 🙂 Děkuju!

      • cernamoora 6.11.2012 / 20:54

        😀 můžeš zahrnout to, co Lucemburčani nejčastěji snídají 🙂

  6. silamiaslabami 7.11.2012 / 01:56

    Jeste jednou gratuluju. A souhlasim s ostatnimi prede mnou, ze tvuj blog je moc hezky napsany a o vycerpanosti nemuze byt rec. Jak jsem si cetla clanek, hned me napadlo jedno tema, ktere by aspon me velmi zajimalo: jak je to s materskou/rodicovskou dovolenou v Lucembursku? Ja ted zrovna taky hledam chuvu (jako vzdy na posledni chvili) a jsem z toho docela otravena. Bud maji plno, nebo jsou zcela neakceptovatelne. Napriklad u jedne to smrdelo jako v putyce. Pani se sice dusovala, ze kouri jen venku (a ja ji to asi i verila), ale jiste bylo, ze tam kourila jiste nejmene predchozich dvacet let a od te doby ani jednu textilii v byte nemenila.

  7. katheriin 11.11.2012 / 00:49

    Tak to moc gratuluji k mimču! A ať je hlavně zdravé.
    Jinak tvůj styl psaní je poměrně hezký, takže co by se nevraceli. A s Obamou to mám stejně :d.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s