Jak jsem si připadala jako v jiném světě

Minulý týden jsem jela kamarádce na svatbu. Z Luxu jsem vyrazila ve čtvrtek po práci, přespala v Praze v bytě po babičce a ráno pokračovala do svého rodiště.

Byt po babičce se nachází na jednom z četných pražských sídlišť. Náš panelák byl dostavěn v roce 1989, kdy se do něj babička musela z donucení přestěhovat z I.P. Pavlova, kde se tehdy budovala magistrála. Po mé maturitě bylo jasné, že místo na koleji budu bydlet právě v onom „luxusním“ 3+1. Myslím, že oproti úrovni některých kolejí jsem neměla na co si stěžovat, a sídlištní prostředí mi nikdy nevadilo. Připadalo mi, že tohle sídliště bylo oproti jiným ještě ucházející. Metro jsem měla minutu od domu, na autobus jsem chodila přes park kolem rybníčku, a když jsem opravdu chtěla uniknout někam do zeleně, během čtvrt hodiny jsem došla do Prokopského údolí.

Samozřejmě pokud jsem si někdy představovala svou budoucnost v českém hlavním městě, předpokládala jsem, že se ze sídliště někdy přestěhuju. Ale řekněme, že jsem nikdy nad svým pražským bydlením rozhodně neohrnovala nos.

Až do minulého týdne. Před svým odjezdem směr rodiště jsem potřebovala proměnit svůj vymyšlený svatební dar v realitu. K tomu jsem potřebovala: bankomat, trafiku, supermarket a papírnictví. Vydala jsem se tedy do nedalekého nákupního centra, kam jsem chodívala už kdysi jako dítě s babičkou a později jako studentka pro své malé nákupy potravin.

V mé paměti tohle nákupní centrum nikdy nebylo nějak zvlášť krásné. Bylo postavené ve stejném duchu jako celé sídliště: ošklivá hranatá betonová kostka natřená na tmavomodro. Dole v přízemí býval vždycky obchod s potravinami (za mých studentských let to byla Delvita, dnes je z ní Billa), banka a pár dalších obchůdků s oblečením, dárkovými předměty atd. V patře byl takový okachličkovaný ochoz a kolem dokola lékárna, knihovna, obuv, dalších pár obchodů s oblečením, hračkářství a papírnictví.

Jak říkám – nikdy to nebyl žádný architektonický skvost, ovšem to, co se z toho nákupního centra stalo, mě úplně vykolejilo. Navíc jsem se na svůj zážitek poněkud nevhodně oblékla. Už ráno jsem si totiž oblékla šaty na svatbu. Nic extra honosného – obyčejné hnědé šaty, sako a boty na podpatku. Takhle chodím běžně oblékaná do práce. Ovšem v prostředí toho oprýskaného, vybledlého a špinavého nákupního centra mi najednou připadalo, že na sebe přitahuju zbytečně moc pozornosti. Všichni ostatní lidé totiž byli v teplákách, ošoupaných džínách a vytahaných trikách. Ti manažeři v oblecích a kravatách a dámy v kostýmcích se od dob mých studií zřejmě už přestěhovali někam jinam. S obavami jsem si vybrala peníze v bankomatu v metru (banka v nákupním centru je zrušená), nakoupila časopisy v trafice, pak v supermarketu poslední předprohibiční lahve alkoholu pro mé kamarádky v Lucembursku (rum do cukroví) a nakonec jsem se vydala hledat papírnictví. Vylezla jsem do patra na ochoz a žasla nad rozbitými kachličkami na zemi, v jejichž spárách roste tráva, nad prázdnými zaprášenými výlohami „ozdobenými“ streetartem sprejových umělců. Kam zmizely všechny ty obchůdky? Všechno je vybrakované, špinavé a odpudivé.

Možná je to tím, že jsem tu proměnu nesledovala pozvolna, ale vrátila se tam po dlouhé době. A samozřejmě je to taky tím, že žiju v čistém a udržovaném prostředí, a jsem tedy už asi trochu rozmazlená. Na druhou stranu si myslím, že obyvatelé, kteří na tom sídlišti žijí stále, si taky zaslouží něco lepšího. Konkrétně tohle nákupní centrum, ve kterém se už stejně pořádně nakoupit nedá, protože ze všech obchodů tam zbyl akorát jeden second hand, by se mělo srovnat se zemí a na jeho místě by se mělo postavit něco nového a hezkého. Něco, co by kontrastovalo se všemi těmi okolními paneláky, které tak snadné zbourat nebude, protože tyhle králíkárny pojmuly obrovské množství králíků – pardon: obyvatel – a kam s nimi, že?

Naštěstí zatímco píšu tento příspěvěk a hledám na internetu pár fotografií, abych vám tu hrůzu mohla ukázat, dostávám se na webové stránky, ze kterých se dozvídám, že jakási rekonstrukce tohoto obchodního centra je skutečně v plánu. Uf, to se mi ulevilo.

This slideshow requires JavaScript.

 

Reklamy

6 thoughts on “Jak jsem si připadala jako v jiném světě

  1. Barb 18.9.2012 / 18:09

    Pěkné, „by se mělo“ zbourat, postavit – ale pro koho? Nevím, jak v Lucembursku, ale tady je ta takzvaná krize fakt znát. Když lidi nemají zaměstnaní, nemají za co utrácet. Tedy se, KUPODIVU, není čemu divit, že se obchody ruší, nejedno obchodní centrum chátrá… Jedna věc je, co si lidé zaslouží, druhá je pohled potenciálního investora, jestli se mu to vyplatí. Aspoň, že se to bude opravovat, na maloměstě by to zchátralo úplně. Mně ti přijde, a ne poprvé, že jsi z ČR už asi dost dlouho, nebo se do toho neumíš vžít, případně používat selský rozum. Neber to, prosím ve zlém, ale…

    • Vanilka 18.9.2012 / 18:35

      Dobře, tak se možná do aktuálního stavu České republiky nedokážu dostatečně vžít. Ale trocha toho selského rozumu mi snad zůstalo. A můj selský rozum mi říká, že to není zase tak divné, že do tohoto obchodního střediska už nikdo nechodí, když kolem dokola Prahy vyrostlo spousta hypermarketů a obřích moderních nákupních galerií, ve kterých lidé své výplaty vesele utrácejí dál, krize-nekrize. Z tohoto konkrétního sídliště stačí popojet dvě stanice metrem. Znamená to, že nabídka převyšuje poptávku, a proto tím „mělo by se zbourat a postavit“ nemám nutně na mysli nové nákupní centrum, ale třeba kulturní centrum, knihovnu nebo dětské hřiště, které v okolí není.

  2. Lenka 18.9.2012 / 18:41

    Na prostředí zmiňovaného „nákupního centra“ jsem si za dva roky nikdy nezvykla. Myslím, že je špatně řešené a tedy se i hůře udržuje jeho stav.
    Je pravda, že má projít rekonstrukcí – která měla začít hned po prázdninách a tudíž se všechny obchody musely vystěhovat. Nic se však neděje a je možné, že to ještě tak chvíli bude trvat… 😦
    Je to smutné, a nejvíc si toho člověk všimne, když to vidí s časovým a fyzickým odstupem.

  3. Therezka 18.9.2012 / 20:43

    Tady jsem byla naposledy, když ještě kamarádka bydlela na Lužinách a to už bude tak šest let a nikdy se mi to tam moc nelíbilo :-(…

  4. daend 18.9.2012 / 21:01

    Mi to bylo nějaké povědomé. Takže jednoduché rozuzlení. Nákupní centrum na Lužinách projde kompletní rekonstrukcí. Proto nikde nejsou obchůdky. Dostávají všichni postupně výpověď a zůstane jen Billa. Jediný kdo si oprejskané obchůdky na dobu určitou, pár měsiců, pronajme jsou čínští/vietnamští spoluobčané. Až přijedeš příště, třeba budeš překvapená.

  5. Dejnicka 18.9.2012 / 21:48

    Tak koukám, že jsme v mládí bydlely na stejném místě;-) Mě zase šokovalo, že tam kde při pohledu z balkonu bylo dětské hřiště a trávník na hraní, jsou teď obrovské stromy a za nimi, kde byl ve výhledu jen Prokopák s pár chaloupkami jsou paneláky, paneláky, paneláky…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s