Jak jsem si vybírala nové brýle

V červenci jsem poprvé od doby, kdy jsem přišla do Lucemburska (tedy před více než pěti lety), byla na kontrole u očního lékaře. Tušila jsem, že se moje krátkozrakost zhoršila – ostatně v optice mi už mezitím dvakrát upravili sílu mých kontaktních čoček (půl dioptrie sem, půl dioptrie tam). Zatím jsem si ale nenechala udělat nové brýle, a protože s těmi starými už jsem pořádně neviděla, rozhodla jsem se nejdřív navštívit specializovaného lékaře, než zainvestuju do novýc h.

Lékař mě poněkud překvapil, protože stav mého zraku je podle něj ještě o něco horší, než jsem si myslela. Na jednom oku jsem udělala skok z jedné a půl dioptrie na tři, což mě vyděsilo. Kam až to může zajít?

Probrala jsem to s Motýlovým švagrem – vědcem-biologem zaměřeným na výzkum očních vad. Tu mojí nazval jako „silnou“ krátkozrakost, ale utěšil mě tím, že někteří lidé celkem normálně žijí třeba s osmi dioptriemi. Kolem čtyřicítky by se prý má oční vada měla stabilizovat a dále se už nezhoršovat (pak prý začnu spíš potřebovat brýle na čtení).

Mírně uchlácholená jeho tvrzením jsem se rozhodla pro pozitivní přístup: konečně si budu moct vybrat nové brýle, které mi dokonale zarámují a zvýrazní obličej a budou přesně vyjadřovat můj úžasný charakter. Už zase jsem si sama sebe představovala ve skvěle padnoucím červeném saku, které nevlastním, a na vysokých podpatcích jako úspěšnou manažerku, která si navíc bude na poradách sofistikovaně pohrávat s extravagantními, avšak slušivými brýlemi (samozřejmě vím, že pokud chci pořádně vidět, neměla bych si s brýlemi pohrávat, ale mít je na nose). Doufala jsem, že díky svým novým brýlím budu vypadat naprosto neodolatelně – třeba takhle nějak:

Jako by mi brýle mohly prodloužit i nohy, že 🙂

Do optiky jsem šla s tím, že se tentokrát vážně utrhnu ze řetězu a pořídím si nějaké originální a nápadité obroučky, pěkně výrazné, avšak nerušivé. Elán mě opustil hned poté, co jsem do obchodu vkročila. Byla jsem v něm jediná zákaznice a mladý pohledný prodavač se tak mohl věnovat jenom mně. Jaké štěstí! Až na to, že mě okamžitě přepadla vlna trapnosti a studu. Ač věrná svému Motýlovi tělem i duší, prostě se mi nechtělo předvádět se tomuhle prodavači v brýlích, které na mě byly moc velké, malé, široké, úzké, přísné, zkrátka které mi vůbec neslušely!

Ano, mým největším zklamáním byla skutečnost, že v brýlích, které se mi tolik líbí na ostatních (třeba na perfektně nalíčených a učesaných modelkách – viz. níže), se sama sobě nelíbím vůbec.

Myslím, že jsem si v té optice vyzkoušela ty obroučky všechny. Pan prodavač se mnou měl obrovskou trpělivost, což akorát utvrdilo moje rozhodnutí za každou cenu si nějaké vybrat. Samozřejmě jsem mohla pokrčit rameny, oznámit mu, že jsem tady nenašla své štěstí, a jít trpět jinam. Ale nechtělo se mi. Došla jsem k závěru, že brýle ve skutečnosti stejně potřebuju hlavně na to, abych se v nich koukala na televizi. Většinu času z praktických i estetických důvodů nosím čočky.

Dopadlo to tak, že jsem si vybrala brýle téměř stejné, jaké jsem měla předtím. Akorát s tím rozdílem, že nožičky jsou o něco silnější a krémově bílé, což mi v tu chvíli přišlo jako vrchol modernosti. Motýl nepoznal rozdíl, poprvé si dokonce ani nevšimnul, že mám nějaké brýle na nose – tak moc jsou asi nenápadné. Kdybych nebyla o pár stovek eur lehčí, asi bych taky žádný rozdíl nepoznala. Aspoň že teď vidím líp.

Reklamy

5 thoughts on “Jak jsem si vybírala nové brýle

  1. Barb 7.9.2012 / 16:37

    Dnes mi mluvíš z duše – taky mě to co nevidět čeká. Ve třiceti letech mám 11 dioptrií, a to vidím špatně, takže to bude ještě víc. Ale když existují odlehčený skla, tak je to vlastně skoro jedno.

  2. olivia 7.9.2012 / 18:27

    Mám skoro rovnakú skúsenosť. Keď si bol môj muž tu v BXL dať robiť okuliare, očarila ma starostlivosť a kompetencia jedného sympatického optika, tak som okamžite chcela aj ja. Vyskúšala som desiatky rámov a na všetky moderné, výrazné, extravagantné, aké som si sama vybrala, mi ten milý pán dal taký argument, že prečo nie, s ktorým mi neostávalo iné ako súhlasiť. Naozaj som v jednom vyzerala ako učiteľka (čoho som sa už pri štúdiách bála, že tak dopadnem), v druhom zanikla moja (jolie) tvár (a to by bola ozaj škoda) a pod. Ponúkol mi rám bez spodnej obrúčky. Po takom by som v živote nesiahla! Keďže bol aspoň modrozelený, chcela som optikovi spraviť radosť, tak som ho vyskúšala. A aký mal odhad! Musela som uznať, že mi idú najviac zo všetkých. Tak som ich vzala. Tiež si ich nikto nevšimol…

    • Vanilka 7.9.2012 / 18:34

      Ty moje nové (a i ty staré) brýle také mají obroučky jenom nahoře 🙂

  3. markyt 8.9.2012 / 12:39

    Jakepak perfektne nalicene modelky, ja si te vanilko podle tech fotek se zelenymi stiny predstavuju celou perfektni 🙂

  4. tokijskadomovnice 8.9.2012 / 14:45

    Článek mě pobavil. Také mě čeká výběr nových brýlí a vsadím se, že se budou podobat zase těm starým….ach jo….:)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s