Turistkou ve vlastní zemi

Po několika exotických cestách v minulých letech jsme se letos s Motýlem rozhodli zůstat na evropském kontinentu. Navrhla jsem mu destinaci, která na tvářích našich kolegů a jiných známých většinou vyčarovala roztomilou směs údivu a schovívavého úsměvu. Praha je sice turisticky velmi atraktivní, ale prohlásit, že naši hlavní letní dovolenou hodláme strávit v České republice, je v našem okolí přece jenom ojedinělé. U mě to většinou lidé odbyli prohlášením: „Aha, jedeš navštívit rodinu, že?“ Nechala jsem je u toho, i když to byla pravda jenom částečně. Když se ale o své prázdninové destinaci někde zmiňoval Motýl, zpravidla se rozhostilo zaskočené ticho… Dokud neupřesnil, že jeho přítelkyně je Češka, což zůstalo pro většinu lidí asi jediné rozumné vysvětlení, proč jet na dovolenou do Čech.

Je pravda, že kromě Holanďanů a Němců, kteří jsou jaksi všude, jsme jiné turisty potkali snad jen v Českém Krumlově (dokonce jeden francouzský pár).

Ano, nalákala jsem Motýla do jižních Čech. Měla jsem k tomu několik důvodů:

  1. Chtěla jsem mu ukázat i jiný kraj než ty, které už dobře zná (Praha a bydliště mých rodičů).
  2. V jižních Čechách jsem jako dítě strávila krásné prázdniny.
  3. Chtěla jsem Motýlovi ukázat maximum českých zámků, aby viděl, jak krásně jsou uvnitř zařízené dobovým nábytkem, díky kterému je daleko snažší si představit, jak se v dávných dobách žilo, než například v některých zámcích na Loiře, které mi připadaly krásné zvenku, ale prázdné a nezajímavé uvnitř.
    Zjistila jsem ale, že v mých vzpomínkách byly všechny jihočeské zámky poněkud honosnější, než jak je vidím dnes svýma dospělýma, lehce cynickýma očima. 
  4. Je známo, že jsou jižní Čechy protkané cyklostezkami, což byl pro Motýla klíčový argument, díky kterému k dovolené v Čechách svolil.

První dva dny byly krušnou zkouškou našeho vztahu. Mohlo za to ubytování, které jsem (po dohodě s ním!) vybrala a zarezervovala. Umístění bylo dokonalé: rezidenční čtvrť v Hluboké nad Vltavou s výhledem na zámek. Apartmánový komplex se skládal z rodinného domku majitelů, ve kterém kromě svého bytu vybudovali další tři oddělené apartmány, a ze samostatného domečku s dalším větším apartmánem. To celé bylo zasazené v moc pěkné zahradě s bazénem (pokud tak můžu nazývat cosi, kde se po rozpažení můžu skoro dotknout obou okrajů zároveň). Potíž byla v tom, že náš apartmán (pokud tak můžu nazývat cosi, co v jedné místnosti zahrnuje předsíň s botníkem a skříní, jídelní kout, dvoulůžko i kuchyňskou linku; koupelna byla kupodivu zvlášť) byl v suterénu. Byl sice očividně téměř nový, a tedy čistý a vcelku moderní, avšak nebylo z něj vidět ven, takže panorama se zámkem nebo popíjení vína na terase jsme museli oželet. Motýl stropil scénu a chtěl z místa okamžitě odjet. Jako další důvod uvedl, že přece na dovolené nebude spát na rozkládacím gauči za bzučení ledničky hned u ucha. Na jednu stranu jsem ho chápala, na druhou stranu z vlastní zkušenosti vím, že spousta českých rodin spí na rozkládacích gaučích celá léta. Zkrátka jsem se nechala překvapit dalším kulturním rozdílem: Francouz chce spát na opravdové posteli…

Jenže nebylo kam odjet. Následující den jsme došli k závěru, že náš suterénní byt je v hlavní sezóně to nejlepší, nebo spíše jediné řešení. Když tedy nepočítám ten moderní hotel zvaný Relaxační a regenarční centrum, ve kterém jedna noc stála tolik, co jsme zaplatili za celý náš týdenní pobyt v Hluboké.

Na Motýlově špatné náladě se určitě podílelo také počasí a skutečnost, že nás hned na prvním cyklistickém výletu zastihla velká bouřka a vrátili jsme se do našeho „sklípku“ totálně promočení. Není nutno dodávat, že nám v suterénu samozřejmě prádlo vůbec nechtělo schnout. Když jsme ale druhý den vyrazili na 65km výlet do Holašovic a pak kolem Blanského lesa, všechny Motýlovy chmury se z čista jasna rozplynuly. Pochopila jsem: na některé muže platí dobrá kuchyně, na jiné šlapání do pedálů. Myslím, že i přehnaná láska ke sportu je lepší, než pravidelné vyžadování svíčkové se šesti knedlíky.

Během našich cyklistických výletů, z nichž ten 65km byl nakonec ten nejkratší, jsem dospěla k několika zjištěním:

  • Kolo pro mě vždycky bylo především prostředkem k turistice a obdivování krajiny. Pro Motýla je to výkonnostní sport.
  • Cyklistika je ohromně osamělý sport.
  • Mnou najeté kilometry mají mnohem větší váhu než ty Motýlovy.
  • Daleko lépe se na kole jezdí po 12hodinovém spánku. A možná by se na kole jezdilo ještě líp, kdyby mě Motýl po těch dvanácti hodinách neprobudil beznadějným výkřikem: „Ty pořád spíš a spíš a spíš!“

Celý ten týden v jižních Čechách nám nakonec velmi rychle utekl. A ve „sklípku“ jsme zase tolik času netrávili, což jsem tušila od začátku, a proto naše bydlení v suterénu nepovažovala za takovou katastrofu.

Další týden jsme strávili v (mém) kruhu rodinném. Nejdříve jsme si hráli na chataře v jedné chatové oblasti poblíž Slap. Náš pobyt jsme slavnostně zakončili výstupem na Sněžku ve stejný den, kdy se tam vydal náš pan prezident s chotí, a bohužel tedy i další stovky lidí.

Nejmilejší lidi jsme ale potkali v jižních Čechách. Ve všech restauracích, obchodech, informačních centrech i jen tak na ulici se na nás všichni usmívali. Čím víc jsme mířili na sever, tím víc se vytrácel oční kontakt s ostatními lidmi i obyčejná slušnost. Zajímalo by mě, čím to je. Máte podobnou zkušenost?

Reklamy

6 thoughts on “Turistkou ve vlastní zemi

  1. Eli 13.8.2012 / 20:59

    Do jižních Čech jezdím každé léto už od narození na chatu, nepřeháním 😉 Máme je už celé proježděné a přiznám se, že se vždy neskutečně těším domů na sever a vážně přemýšlím o tom, že si poprvé v životě dám následující roky od chaty pauzu. Zajímavé je, že jsem si nikdy nevšimla toho, jak tam jsou lidi víc příjemní a usměvaví, takže takovou zkušenost opravdu nemám. Naopak mě jižní Čechy v mnoha směrech iritují – především nic moc úroveň a nabídka služeb, až nepříjemně často mívám pocit, že tam jsou oproti severu sto let za opicema, ale už se to pomaloučku zlepšuje. Potom je to samá placka, žádné kopce, samej zelenej smradlavej brčál. Architektura jihočeských vesnic také není zrovna můj šálek kávy. Počasí zpravidla horší než na severu. Aspoň ty zámky tam za něco stojí. Také tam mají vysokou přírodní radioaktivitu, to jen tak pro zajímavost, to mi zrovna na dovolenou nevadí, jen celý život bych tam bydlet nemusela, ale k tomu mám hlavně jiné důvody 😉 Je to samozřejmě můj individuální pohled na jižní Čechy a nikdy mě nepřestane fascinovat, co všechno úžasného na nich lidi vidí. Kromě těch zámků a několika povedených renesančních náměstí, to chápu. Ale jak se říká, sto lidí, sto chutí. Hlavně, že jste si tu dovču nakonec užili 🙂

    • Vanilka 13.8.2012 / 21:18

      Nevím, možná jsme měli na milé lidi prostě zrovna štěstí 🙂 Se „sto lety za opicema“ souhlasím například v oblasti ubytování. Přišlo mi, že to naše byl ještě velký luxus. Jinak je tam spousta bývalých komunistických oblud přestavěných na rádoby luxusní hotely, které ale volají po výměně oken, nové omítce atd. Na druhou stranu co se týče jazykové výbavy, byla jsem příjemně překvapená: všechny prospekty nebo třeba jídelní lístky byly přeložené do němčiny nebo angličtiny, a to i v těch nejzapadlejších vesnických restauracích. O tom se nám u Slap mohlo akorát zdát, tam jsem musela všechno překládat od polévek po moučníky. A také jsem si vždycky myslela, že jižní Čechy jsou placaté a že se mi tam bude dobře jezdit na kole. Asi jsem měla zamířit blíž k Třeboni, neboť okolí Hluboké je docela kopcovaté. Například stezka z Hluboké do Týnu nad Vltavou, o které jsem si myslela, že povede podél vody, mi dala ve skutečnosti pořádně zabrat.

  2. Ivca 13.8.2012 / 21:17

    Jizni Cechy (hlavne tedy Krumlov) se nam taky moc libily. My jsme je zkombinovali se Sumavou a bylo to moc fajn. Bohuzel to ubytovani v Cechach je vzdycky trochu osemetna zalezitost. My jsme bydleli v te nejlevnejsi chate na Sumave a myslim, ze urovni se to vyrovnalo vasemu apartmanu. V Cechach jsou podle me dve varianty – pokud se jede do soukromi, vzdycky se musi pocitat (nehlede na cenu) s jistou mirou zklamani – pokud nemate extra kliku na pekne ubytovani. Pokud chcete jistotu komfortu a stadnard, na ktery jsou cizinci zvykli, tak pak jedine Holiday Inn, apod. Ovsem ani 4-star hotel neni vzdy garance. Z me zkusenosti shrnuti – ubytovani v Cechach pro turisty bohuzel dost pokulhava za krasnou prirodou a dobrym jidlem. Ale i tak se radi do Cech na letni dovolenou vracime. Treba se za dalsich dvacet let nauci i ten zbytek Cechu na turisty usmivat a nekteri i zakladni pravidla slusneho chovani. 😉

  3. KlaPi 14.8.2012 / 00:48

    Mám podezření, že to, že muž bere cyklistiku jako výkonnostní sport, zatímco žena jako prostředek ke kochání se krajinou, je klasický přístup všech mužů a žen. A hojně mě o tom přesvědčují obvyklé páry/rodiny, které potkávám v okolí naší chalupy v Českém ráji: nejprve se okolo prožene muž, téměř vzteky zakousnutý do řidítek a šlapající jako o závod, a několik mnohdy až desítek minut po něm se kolem provleče funící a zcela zpocená dáma 🙂 Dokážu si barvitě představit, jakými přívlastky asi v ten okamžik muže v duchu častuje 😉 A právě proto jsem taky ještě nikdy nepřistoupila na nabídku mého přítele, že pojedeme na kola. Na moje odmítnutí s tím, že by mi určitě ujel a já se pak sama ztratila ve hvozdech, klasicky odpovídá, že by jel pomalu a čekal na mě, ale mám dojem, že každého muže v okamžiku, kdy sedne do sedla, posedne nějaký cykloďábel, burcující ho k vyšším rychlostem 🙂

  4. Ella 14.8.2012 / 10:41

    S přítelem jsme se vrátili v neděli z Vysočiny. Od čtvrtka do soboty jsme pobývali v Třebíči, pak jednu noc v Havlíčkově Brodě a nakonec zpátky na sever. Třebíč byla nádherná. Měli jsme super ubytování v historickém hotýlku, který byl nedávno rekonstruován a ležel hned u průchodu do židovské čtvrti u řeky Jihlavy. Ale co nás nejvíc zaskočilo a potěšilo, byla ochota a vstřícnost místníc lidí. Ať už to byla slečna v knihkupectví, která se se mnou hned dala do řeči, obsluha v hospůdce (vynikající pivo Harrach), paní v infocentru (tak ochotnou a akční jsme ještě nikde nezažila), nebo prodavačky v obchodě s oblečením. Všichni se na nás usmívali a byli opravdu milí. To se nám opravdu na severu moc nestává. Spíš vůbec.
    Z dovolené v Čechách jsme nakonec byli stejně nadšený, jako ze 4 dnů v Berlíně v předešlém týdnu.

  5. Zuzu 14.8.2012 / 10:48

    Ja mam velmi dobrou zkusenost se Sumavou, je tam prenadherna priroda a pro cyklisty raj, urcite bych ji volila vic nez Jizni Cechy. Navic kdyz je sezona boruvek a hub, tak to se ta pohoda jeste zdvojnasobi. V penzionech nebo hotelech je cisto a vyborne tam vari. Navic je zvykem, ze se vsichni zdravi, krome Prazaku, takze kdo nepozdravi, je stoprocentne Prazak 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s