Eva z Kölnu: „V mnoha ohledech jsou nám Němci velmi podobní“

Třiatřicetiletá Eva pochází z okolí Brna, konkrétně z jedné malé vesnice na Drahanské vrchovině. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze a poté si našla práci jako vedoucí odbytu v malé průmyslové firmě poblíž Kolína nad Rýnem. Je to první česká maminka v zahraničí, se kterou dělám rozhovor, a tak jsem neváhala jí položit také pár otázek ohledně vícejazyčné výchovy. Nyní je na mateřské dovolené s druhým synem, kterému je půl roku. Tomu staršímu budou tři a od podzimu chodí do školky. Svůj čas na mateřské Eva dělí mezi děti a studium na kolínské univerzitě. 

Vanilka: Jak dlouho žiješ v Kolíně nad Rýnem a co tě tam přivedlo? 

Eva: V Kolíně jsem devět let. Dostala jsem se sem poměrně běžným způsobem : před koncem studia v Praze jsem pocítila chuť ještě rychle odjet do ciziny. Nejraději do Ruska, ale moje ruština tehdy nebyla dostatečně dobrá a nikam mě nevzali. Podařilo se mi ale získat roční stipendium v Kolíně. Během stipendijního pobytu jsem poznala manžela, dokončila v Čechách vysokou, našla si v Německu práci a už zde zůstala. Myslím, že je to obvyklý příběh. Lidi do Německa nejezdí za krásami země či jazyka, ale protože Německo nabízí spoustu pracovních a studijních příležitostí.

Bylo pro tebe těžké najít si zázemí a přátele? Čím jsi začala? 

Moje stipendium nebylo organizované přes Erasmus a já měla jen lístek na vlak a potvrzení o přijetí ke studiu. Takže jsem musela nejdřív hledat ubytování. První týden jsem bydlela v hostelu a horečnatě hledala něco jiného, bylo to vcelku nepohodlné a drahé bydlení. Nakonec jsem našla místo v soukromé koleji. Při hledání bydlení jsem se skamarádila se studentkou z Bulharska, se kterou jsme dodnes dobré kamarádky. Další známé a přátele jsem našla hlavně na univerzitě, a to především cizince v různých jazykových kurzech, a taky jsem poznala hodně lidí na koleji.

Máš dnes hodně německých přátel? Připadá ti integrace do německé společnosti obtížná? 

Víc přátel mám z řad cizinců, ale znám taky dost Němců. Úplná intergrace je podle mého názoru obtížná v každé cizí zemi, zvlášť, pokud je i partner cizinec, jako je to v mém případě (manžel je z Ruska). Německo mi nicméně připadá otevřené, hlavně vysokoškoláci se rádi baví s cizinci. V práci to bylo o něco horší, nejdřív se na mě někteří kolegové a zákazníci dívali nepokrytě skrz prsty. Nechápali, jak může cizinka pracovat v odbytu, kde je klíčovou dovedností komunikace, a já sice německy uměla velmi dobře, ale hlavně školní němčinu. Šéfové s tím ale žádný problém neměli, ostatní si časem zvykli a myslím, že se mnou byli ve firmě spokojeni. S pár kolegy se i nyní pravidelně setkávám.

Setkáváš se s jinými Čechy žijícími v Německu? 

Dřív jsem cíleně další Čechy nevyhledávala. Nějaké jsem samozřejmě znala, ale po českých srazech jsem nepátrala. Připadlo mi hloupé žít v Německu a přitom se vídat zase jen s Čechy. Když se narodil starší syn, svůj názor jsem přehodnotila a byla velmi ráda, když jsem objevila kroužek pro české děti. Dneska se scházím s českýma holkama (kluka zde znám jen jednoho) přibližně jednou týdně a je to bezva. Děti si pohrají a matky pokecají 🙂

Jak se tvým příchodem do Německa změnil tvůj životní styl? 

Změnil se. Najednou jsem neměla každý den přednášky, nejezdila o víkendech na Moravu, měla víc času, ale taky víc běžných starostí, vařením počínaje a vyřizováním na úřadech konče. Poprvé v životě jsem strávila skoro celý rok ve městě, včetně víkendů. V Čechách jsou venkovní aktivity ve velké oblibě, všichni jezdí pořád na vodu, lyže, čundry. Němci (a pokud vím, ani jiné národy) tohle neprovozují. O víkendech chodí do klubů, na diskotéky, za kulturou nebo si jdou zaběhat do parku.

První zhruba dva měsíce jsem zde neznala žádného Čecha a velmi mě překvapilo, jak moc jsem byla unavená z komunikace výhradně v cizím jazyce. Než jsem si na němčinu zvykla, spala jsem 10 hodin denně.

V čem vidíš zásadní rozdíly mezi českou a německou mentalitou? 

Řekla bych, že ty rozdíly v mentalitách nejsou obří. V mnoha ohledech jsou nám Němci velmi podobní. Je to vidět hodně na jazyce, člověk může přeložit skoro vše doslova, včetně přísloví, a Němec to nejen pochopí, ale kolikrát i to stejné přísloví používá.

Nějaké odlišnosti se ale samozřejmě najdou. Na rozdíl od Čechů berou Němci sami sebe hodně vážně, jsou málo sebekritičtí, a když už, rozhodně pochybnosti o své osobě veřejně neventilují. Taky jim chybí občas takový ten východoevropský selský rozum. Jak na něco nemají návod, jsou v koncích a bojí se experimentovat. Pokud Němec ovšem návod má, drží se ho a úkoly plní precizně a rychle.

Němci jsou v Evropě (a ve Francii především) známí svou pracovitostí a smyslem pro organizaci. Jaká je tvoje zkušenost po profesionální stránce? 

Pochopitelně ne každý Němec je pracovitý a znám jich spoustu pěkně lenošných. U nás v práci byla většina kolegů velmi nedochvilná a nepořádná. Když jsem se prodírala štosy papírů, katalogů, faktur a nádobí v sousední kanceláři, ani se mi nechtělo věřit, že jsem v Německu.

Ovšem ta vážnost, píle a nadšení, které je schopné vyvinout německý úředník nebo účetní, to je možné snad jedině tady. Nedovedu si představit českého muže, jak jásá nad novými šanony nebo úžasnými možnostmi účetního programu. To Němec se úplně tetelí nadšením, když popisuje, jaké báječné výkazy lze generovat ve firemním softwaru.

Vracíš se do Čech ráda? Jak často?

Do Čech jezdím ráda a poměrně často, dřív nejméně pětkrát ročně, teď s dětmi o něco méně, přece jen je to drahá a logisticky náročná záležitost. V Čechách ovšem trávíme každé Vánoce, ani si to nedovedu představit jinak. Jezdím tam za rodinou a přáteli a dlouho jsem měla pocit, že lze takto udržovat paralelně dva domovy. V poslední době – asi díky dětem – se cítím víc doma v Kolíně.

Chybí ti v Německu něco českého? 

Chybí mi rodina a přátelé, známí, lidi, které znám od dětství. Díky internetu a telefonu je naštěstí vcelku snadné udržovat kontakty i na velkou vzdálenost, navíc Kolín není zase tak daleko a do Čech se dá často zajet.

Jak bys charakterizovala typického německého muže? 

Typický německý muž je klidný, přátelský, racionální a spořivý. Věnuje se se vší vážností své práci, kterou má rád, hodně a často o ní mluví a je ochoten v ní trávit spoustu času. Organizace práce i volného času je pro něj důležitá, vše je třeba dobře naplánovat. Baví ho fotbal a auta. K autům se Němci chovají jako k milovaným dětem. Pečlivě a dlouze zvažují pořízení vozu, auta často myjí a opečovávají. Jakýkoli škrábanec je příšerná tragédie, která zkazí náladu na mnoho týdnů. Oblíbenou volnočasovou aktivitou jsou projížďky autem a omezená rychlost na dálnicích je v Německu nemyslitelná.

A jaká je typická německá žena? 

Německé ženy se mi jeví emancipované, schopné, přirozené, někdy jim chybí určitá ženskost. Víckrát se mi stalo, že jsem na první pohled nemohla na ulici rozeznat, kdo v páru je muž a kdo žena, neboť obě bytosti měly krátké vlasy, stejnou výšku i šířku a stejné oblečení. Němky jsou velké propagátorky ekologického chování, vegetariánství a zdravého životního stylu. Nikde jinde jsem neviděla tolik žen s nenabarvenými vlasy jako v Německu. Překvapivě šediny nevypadají vůbec špatně, zvlášť na hustých, udržovaných vlasech.

Ženy jsou stejně organizované jako muži. Pokud chce člověk pozvat přátele na oslavu narozenin, je nejlépe pozvánky rozeslat půl roku dopředu. Spontánně zajít na kafe či pivo nejde, každý má svůj den rozplánovaný a změnu programu vidí Němci neradi.

Obecně je vztah mezi muži a ženami hodně ovlivněný touhou po emancipaci a rovnoprávnosti. Německý muž proto působí pro Čechy (nebo obecně Slovany) málo mužsky a ženy málo žensky. Jedno oblíbené klišé se pokusím vyvrátit : často jsem slyšela, že jsou Němky a potažmo i Němci nepěkní. To podle mého pravda není, obvlášť muži bývají pohlední a sympatičtí a Němky taky nevypadaji špatně.

Hodláš v Německu zůstat? Kde budeš žít za deset let? 

Zatím to vypadá, že v Německu ještě nějakou dobu zůstanu. Nejspíš i přímo v Kolíně, máme zde již známé, syn školku, já s manželem práci.

Jak vypadá tvůj běžný den? 

Můj běžný den je myslím podobný běžným dnům většiny žen na mateřské. Starší syn chodí do školky, vyzvedávám ho o půl třetí, dopoledne jsem s miminem doma. Ze školky jdeme na hřiště, do parku nebo se díváme na lodičky na Rýně. Manžel chodí domů o půl sedmé. Protože dokončuji v Kolíně vysokou, věnuji valnou většinu večerů učení nebo psaní seminárek, spát chodím kolem jedné.

Jakým jazykem na své děti mluvíš a jak na ně mluví tvůj manžel? 

Po celkem dlouhém rozmýšlení jsme se rozhodli pro variantu, že budeme mluvit každý svou mateřštinou. Tedy já česky a manžel rusky. Vícejazyčnost má svá úskalí: děti většinou mluví později a o poznání hůř než vrstevníci. Podle některých studií může mít dvoj- a hlavně trojjazyčnost také negativní vliv na intelekt. Na druhé straně jsem si nedovedla představit, že bych měla na dítě mluvit německy, přece jen pro ten jazyk nemám stejný cit jako rodilý mluvčí. A ačkoli mluvíme s manželem oba německy obstojně, úplně bezchybná naše němčina není a děti by se od nás učily naše chyby. Kromě toho samozřejme chceme, aby se kluci dorozuměli s prarodiči. Takže doufám, že se hoši s jazyky poperou a nějak je zvládnou.

 Jakým jazykem komunikujete s manželem mezi sebou?

Mluvíme spolu německy. Oba do určité míry umíme i jazyk toho druhého, přinejmenším pasivně, což velmi usnadňuje komunikaci v rodině. Nemusíme si navzájem překládat, co jsme zrovna dětem říkali.

Jak váš starší syn zvládá „třídit“ jednotlivé jazyky, se kterými se setkává?

Staršímu klukovi budou tři a od dvou let chodí do německé školky. Donedávna se mnou mluvil prakticky jenom česky, občas použil ruské slovíčko. Teprve před pár měsíci začal i mimo školku používat německé obraty, a to i pro pojmy, které už česky zná. Jazyky zatím docela míchá, což je v jeho věku normální. Hlavně ruštinu a češtinu kombinuje rád, asi si myslí, že jde jen o různá nářečí jednoho jazyka 🙂 Mluví hůř než většina vrstevníků, ale pokroky jsou ve všech třech jazycích zřejmé.

Myslím, že nejpozději ve čtyřech letech bude mluvit hlavně německy, jako to pozoruji u dětí cizinců, které zde znám. Druhý – minoritní – jazyk děti používají spíš pasivně.

Potýkáš se s nějakými zásadními rozdíly mezi českým a ruským způsobem výchovy? A co si myslíš o německém přístupu rodičů k dětem?

Spíš než s rozdíly mezi ruskou a českou výchovou se potýkám s rozdílným způsobem výchovy u mužů a žen. Manžel s dětmi tráví mnohem méně času než já a chce jim to vynahradit, takže jim víc dovolí a taky je víc rozmazluje.

Německý styl výchovy se mi vcelku líbí. Němci na děti nekřičí, nebijí je (to je zde dokonce trestné), vše řeší vysvětlováním. Můj dojem z dětských hřišť je ten, že rodiče své děti spíš jen pozorují, nechávají je se volně po hřišti pohybovat a nezasahují většinou ani do dětských sporů. Chtějí děti sportovní a samostatné. Rodiče berou děti vážně, mluví s nimi jako s dospělými. Ovšem taky se nenechají strhnout do víru dětských her. Tatínka, který by působil spíš jako velké dítě, jsem v Německu, na rozdíl od Čech, nepotkala.


Advertisements

5 thoughts on “Eva z Kölnu: „V mnoha ohledech jsou nám Němci velmi podobní“

  1. olivia 3.7.2012 / 07:56

    Mám rada rozhovory. Tento sa tiež dobre čítal. Vďaka.

  2. cernamoora 3.7.2012 / 21:22

    moc pěkné otázky, nápadité 🙂

  3. ladyesik 5.7.2012 / 09:17

    Mám a umím lépe než angličtinu právě němčinu, proto mě tento rozhovor potěšil 🙂 Jinak jedna otázka není zvýrazněná.

    • Vanilka 5.7.2012 / 10:13

      Ty jsi perfektní korektorka, ještě že tě tu mám 🙂 Děkuju, opraveno.

  4. Katerina 5.7.2012 / 17:56

    Skvělý rozhovor. Německo a Němce mám ráda, zítra tam zrovna jedu. Podobnost v mentalitě můžu jen potvrdit.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s