Líbí-nelíbí (nové dojmy z Čech)

Strávila jsem prodloužený víkend v Praze. Co se mi tam tentokrát líbilo a co naopak vůbec?

Líbí se mi, že jsou na sebe lidi milejší a víc se usmívají. Snad už konečně přišli na to, že je to tak příjemnější pro všechny.

Nelíbí se mi, že lidé zapomínají mluvit správně česky. Odvykla jsem si od pražského přízvuku a najednou mi připadá jaksi nakvašený. I když ho mám možná taky – kdo ví. Ale hlavně už lidé neumějí správně skloňovat, časovat, používat správné koncovky a někdy ani správná slova. Celkově je čeština čím dál chudší. Používají se nová slova, která dříve nikdo neznal, a teď jako by nahradila hned celou kupu jiných slov. Shodou okolností jsem ve speciálním letním čísle Reflexu narazila na fejeton Ludvíka Vaculíka, který moc hezky vystihuje, co mám na mysli:

„Za svého dlouhého života jsem zpozoroval i jakési odtajnění všeho. Sex je dnes veřejná záležitost! Tehdy to slovo ani u nás neexistovalo: lidé měli pohlaví a pohlavní styk. Nebo ten adrenalin: lidé skákali, létali, zápasili bez adrenalinu, o němž nikdo nevěděl. Ani stresy nebyly: jen úzkost, tíseň, obava. Napadlo mě několikrát, že ta módní slovo zakrývají stavy a skutečnosti, s nimiž se člověk musel nějak vyrovnávat. Dnes řeknete frustrace – a co to je?“

Líbí se mi koncept farmářských trhů, kde se dají nakoupit kvalitní produkty všeho druhu, lidé tam nakupují v klidu, mají dobrou náladu a vládne tam pohoda.

Nelíbí se mi, že se ty trhy jsmenují „farmářské“. Vypadají naprosto stejně jako trhy v jiných zemích, kde je žádné další přídavné jméno necharakterizuje. Zřejmě bylo potřeba odlišit trhy se zeleninou, ovocem, rybami, mléčnými výrobky, kořením, ořechy, olivami atd. od tržnic, kde se prodávají levné hadry vyrobené v Asii.  Nejsem si ale jistá, jestli slovo „farmářský“ byla šťastná volba. Nevím, kolik prodejců, kteří mají na farmářských trzích svůj stánek, jezdí opravdu z nějaké farmy. Nemyslím si, že by to všichni byli farmáři, a tak nevím, proč by se tomu mělo říkat farmářské trhy. Snad i slovo „bio“, kterému většinou nedůvěřuju, by se v tomhle případě hodilo líp. Anebo by se tomu prostě mohlo říkat „trh“, čímž se to slovo vrátilo ke svému pravému významu.

Líbí se mi některé opravené domy a mám pocit, že si jich konečně lidé začínají vážit a neničí je (nesprejují).

Nelíbí se mi všudypřítomné reklamy, které hyzdí fasády historických staveb. I když se jedná o obyčejné domy na nábřeží nebo v ulicích centra Prahy, které nejsou ničím významné, mohly by být krásnější, kdyby na nich neviselo tolik nevkusných reklam.

Líbí se mi, že Češi sportují. Běhají ve Stromovce, bruslí na Ladronce, jezdí na kolech z Nymburku do Poděbrad podél Labe.

Nelíbí se mi, že si při tom sportu občas udělají přestávku na cigaretu a že muži své sportovní výkony spláchnou hektolitry piva. Bohužel sportem spálené kalorie ty pivní nepřeváží, a tak se české dámy pořád musejí dívat na ty pánské pivní mozoly.

Líbí se mi, že ženy všech věkových kategorií chodí po Praze čím dál lépe oblečené. Je vidět, že se ráno před skříní aspoň na chvilku zamyslí a výsledkem jsou někdy velmi povedené kombinace.

Nelíbí se mi, že v obchodech je pořád tolik nekvalitního oblečení, které se bohužel v mnoha případech od toho kvalitního vůbec neliší cenou. Na první pohled ve výloze se to tváří docela vkusně, ale jakmile si to člověk osahá, zjistí, že je to umělá hmota.

Líbí se mi, že do české restaurace si může člověk jít klidně jenom vypít kafe. Ve Francii a v Lucembursku se kafe pije jenom v kavárnách a barech. V restauracích si člověk prostě musí objednat něco k jídlu.

Nelíbí se mi, že Češi jedí v kteroukoli denní hodinu. Ze začátku mi to ve Francii a v Lucembursku přišlo otravné, že v restauracích obsluhují jen v určitý čas a že když člověk dostane hlad třeba ve čtyři odpoledne, má potíže se někde najíst. Nakonec jsem si ale na ten režim zvykla a připadá mi důležité mít v rámci své životosprávy určitou disciplínu. Myslím si, že nepravidelná strava vede k obezitě.

Líbí se mi, že Češi nepijí víno automaticky k jídlu, ale klidně si skleničku vína vychutnají před obědem, po večeři nebo uprostřed odpoledne. V tomhle ohledu jsem si na francouzskou disciplínu ještě nezvykla. U Francouzů sklenička musí spadat do nějaké škatulky. Buď je servírovaná k jídlu nebo to musí být „apéro“, což znamená, že nějaké jídlo bude následovat. Víno se může pít i po jídle, ale jakmile je naservírovaná káva, je s pitím konec. Káva nemilosrdně zakončuje veškeré jídlo i pití.

Nelíbí se mi, že se v Čechách začalo prodávat pivo ve velkých plastových lahvích.

Advertisements

4 thoughts on “Líbí-nelíbí (nové dojmy z Čech)

  1. Gabina 30.5.2012 / 15:50

    Nebudu se rozepisovat a vytvaret svuj vlastni seznam, byl by dlouhy, ale zminim 1 vec, ktera se mi opravdu nelibi. Ziji jiz nekolik let v zahranici a tesim se, ze i v ramci dovolene u rodicu v CR si „zalehnu“na pohovku a pustim televizi, kde uslysim krasnou kultivovanou cestinu a budu se divat na tvare hercu, ktere znam z detstvi. Omyl! Kazdy vecer trapny serial nebo nejaka relity show (Ordinace v ruzove zahrade, Prostreno, Vymena manzelek) a muj matersky jazyk se dere lidem z ust jako paskvil. Prevazna vetsina „zpiva“, „natahuje“, neumi skolonovat a nejvetsi hruza je zakonceni pridavnych jmen. Neverila jsem vlastnim usim a ocim, kdyz jsem se divala na porad o tom, jak se designeri pusti do uprav bytu. Koncepce poradu se mi libila, napad pomoci tem, kteri nemaji mnoho financi je taky skvely, ale moderator se opravdu nedal poslouchat vcetne nekterych clenu tymu, kteri pomahali byt zarizovat. Je to hruza! Vedla jsem na toto tema diskuzi s mymi rodici a znamymi, kteri mi dali za pravdu. Nas matersky jazyk upada. Podotykam, ze nejvice k smichu mi prijde slyset anglicka slova z ust lidi, kteri dany jazyk neovladaji, pouze se delaji zajimavymi. Trapnost nade vse! A tak si kupuji audioknizky abych se te moji cestiny, kterou si pamatuji z detstvi trosku uzila.

  2. Olinka 30.5.2012 / 16:37

    Přesně tak, kultivovaný projev je záležitostí několika málo osobností, už i na veřejnoprávní ČT (když pominu tristní úroveň zpravodajství pokleslé na senzacechtivou až bulvární úroveň) mluví moderátoři s podivným přízvukem a ani nemluvě o perlách v internetových novinách (tištěné nekupuji) ve stylu by jsme a tak dále… Sama jsem na pomezí dvou protichůdných tendencí – jednak se snažím udržet svoji moravštinu, protože miluju všechna nářečí, ale zároveň se už sama opravuju u špatných koncovek (hlavně na množné číslo rodu středního si dávám pozor) a v oficiálním projevu bych ráda dosáhla vyšší úrovně.
    Možná je to jak při přechodu z jednoho cizího jazyka do druhého – jste mezi kamarády, mluvíte „jak papula narostla“ po moravsku a když např. prezentujete na konferenci, přepnete do spisovného režimu…
    Pivo v pet flaškách mě irituje neskutečně.
    O oblečení ani nemluvě, minulý týden jsem si udělala malý výlet po obchodech a odcházela jsem znechucena cenami, materiálem i způsobem ušití.

  3. Barb 30.5.2012 / 17:56

    Proč se vám nelíbí, že lidé jedí v různou denní dobu? Když někdo začíná pracovat od pěti ráno a někdo od desíti dopoledne, přirozeně, že nebudou jíst ve stejnou dobu…

  4. Zuzu 31.5.2012 / 12:13

    Mám podobný názor, jen s farmářskými trhy mám jinou zkušenost. Chodím tam buď v pauze na oběd nebo po práci a vždy je tam hlava na hlavě, obrovské fronty, musíte se obrnit, aby jste se natáhli k ředkvičkám mezi všemi ostatními nakupujícími. Pletou se Vám do cesty maminky s kočárkama, důchodci s obrovskýma taškama, žádný klid a pohodička,ale pořádný šrumec.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s