Valkýry

Jako středoškolačka jsem propadla šarmu knížek Paula Coelha. Zabývat se smyslem života a hledáním sama sebe mě tehdy bavilo. Největší úspěch u mě měly knížky Veronika se rozhodla zemřít, Alchymista a U řeky Pedra jsem usedla a plakala. Další Coelhovy knihy jsem si kupovala víceméně ze zvyku. Líbily se mi ale čím dál méně. Začaly na mě být příliš „fanatické“.

Ano, slovo „fanatický“ mi teď vyvstává na mysl pokaždé, když jméno Paula Coelha někde zahlédnu. Nejsem nábožensky založená ani vychovaná, což neznamená, že se otázkami víry nezabývám. V prvních knihách Paula Coelha byla tahle tématika podána jemnou nenásilnou formou, která se mi dobře „trávila“. Dovedla mě k zamyšlení, k novému vnímání, k optimismu. Těm nejnovějším knihám nerozumím a jsou mi téměř nepříjemné. Pár jsem jich ani nedočetla.

Valkýry jsem dočetla, ale pár stránek jsem přeskočila. Příběh sám o sobě je zajímavý: Paulo v doprovodu své ženy Chris se vydá do Mohavské pouště, kde hledá svého anděla strážného, chce s ním mluvit a spatřit ho. Toho se snaží dosáhnout jakousi formou meditace – tzv. channelingem. Během hledání svého anděla a sama sebe se setkává s Valkýrami – božími válečnicemi brázdícími poušť na koních.

Náboženství, modlitby, magie, čarodějnictví…

Abych se udržela u četby a pokračovala, musela jsem si několikrát připomenout, že je to jenom knížka, smyšlený příběh. Autor ho podává tak, že se člověku chce tomu všemu vyprávění uvěřit, což ale moc dobře nejde, když nemá k mystičnu významný vztah. A ani po dočtení epilogu mi pořád není jasné, jestli to autor myslí vážně, jestli to opravdu prožil (a žije tedy v úplně jiném světě než já), nebo jestli je to jen dobře propracovaná spisovatelská iluze.

Co si o knihách Paula Coelha myslíte vy? 

Reklamy

6 thoughts on “Valkýry

  1. Barb 22.5.2012 / 22:31

    Souhlasím s prvním odstavcem, u mě to bylo úplně stejně. Už jsem se k němu nikdy nedokázala vrátit.

  2. kocicenka 22.5.2012 / 22:40

    Mila Vanilko,
    Presne jsi popsala muj ‚vztah‘ ke knizkam pana Colha. Vcetne 3 v mladi nejoblibenejsich titulu! I ja jsem z poslednich del rozpacita a vlastne jsem ho prestala uplne cist. Toho nabozenstva a mystiky je tam na me moc..

  3. udvouverunek 22.5.2012 / 22:47

    Nemám od něj přečteno vůbec nic, ale pořád si slibuju, že začnu. Očekávání moc nemám, tak přinejmenším nebudu zklamaná 🙂
    Verunka

  4. olivia 23.5.2012 / 08:11

    Nemám prečítané nič, teda mi neprináleží s niečím súhlasiť alebo nie.. Toľko ale mi prišlo odporučení a chválospevov na spomínaného autora, až to bolo divné. Prišlo mi to presne ako nejaký fanatizmus a keď je niečoho priveľa, aj dobra, duchovna, poradení, tak to vyvolá úplný opak. Predstavujem si to tak, že pre ľudí je mysticizmus príťažlivý, lebo nesie niečo, čomu úplne nerozumejú a tajomstvo vždy fascinuje. Obvykle chceme byť lepší, mať sa lepšie a dať životu zmysel a napríklad takéto knihy dávajú nádej. Všetko je možné. Čo teda naozaj aj je, ale zostáva ešte zdravý rozum.. 🙂

  5. Daniela 23.5.2012 / 09:56

    Přečetla jsem dvě jeho knihy a neoslovil mě. Bylo to na mě příliš filozofické a neuchopitelné.
    Teď jsem přečetla knihu Škola Malého stromu a pár postřehů si vypsala. Neobyčejná, jednoduchá a mnohdy pravdivá.

  6. ladyesik 24.6.2012 / 09:42

    Já četla Vítěz je sám, protože mě velmi zaujal název, a poslouchala jsem audio Alchymistu. Jsou to dobré knížky, ale nezaujaly mě. Takže jeho knihy dál nečtu.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s