Jak jsem běžela V

Mám za sebou svůj první půlmaraton! A jsem na sebe velice pyšná. Nejen proto, že jsem ho zvládla dokončit, o čemž jsem ještě před dvěma týdny pochybovala, ale taky proto, že jsem svým časem předčila všechna svá očekávání: 2 hodiny, 9 minut a 20 vteřin! 

Pro zkušeného dálkového běžce to možná není žádný velký úspěch, ale myslím, že na úplně první půlmaraton to není špatné.

Dokonce jsem při běhu nijak zvlášť netrpěla. Až do patnáctého kilometru se mi běželo lehce a podle mých předběžných propočtů jsem si myslela, že to zvládnu do dvou hodin a pěti minut. Ke konci se ale přece jenom projevila únava. Šestnáctý až devatenáctý kilometr bylo jedno táhlé stoupání, které sice na první pohled vypadá jako rovina, ve skutečnosti je to ale kopec. Pomáhali mi ostatní běžci. Původně jsem si myslela, že se trochu víc roztrousíme, ale bylo nás přece jenom deset tisíc, takže jsme víceméně pořád zůstávali v hloučku. To mi ale umožnilo se vždycky zaměřit na někoho, kdo běžel přede mnou, a umanout si, že se dostanu před něj. Pak jsem si vybrala zase někoho nového, a tak jsem pořád postupovala kupředu.

Počasí bylo celkem příznivé. Přesně 24 hodin před startem tu hodně pršelo a byla zima, tak jsem si říkala, jestli to má v takovém počasí vůbec smysl chodit na start. Včera ale svítilo sluníčko a bylo příjemných 24 stupňů. Když jsem byla asi v půlce, přehnal se deštík, ale v tu chvíli už mi to vůbec nevadilo – spíš naopak.

Na závěr se ve mně probudilo mé soutěživé „já“ a vymáčkla jsem ze sebe zbytek sil. Předběhla jsem kolegy v tričkách konkurenčních médií (já samozřejmě reprezentovala naše noviny) a nakonec jsem doběhla dřív než kamarádka, která trénuje třikrát týdně o poledních pauzách už celé roky, a jen o minutu později než dva kolegové z bývalé práce, které připravoval profesionální trenér.

A co dál? Jakou metu bych si měla vyznačit teď? Kamarádi říkají, že bych se teď mohla začít připravovat na maraton, ale já si těch 42 km nedokážu představit. Asi se spíš pokusím zlepšovat svůj čas a příští rok stáhnout čas na ING Europe Marathonu v Luxu na dvě hodiny.

Advertisements

6 thoughts on “Jak jsem běžela V

  1. Terka L. 20.5.2012 / 12:03

    Gratuluju!!! To je skvělý výkon a taky bych se určitě spíš zaměřila na zlepšování času než na těch 42 km :-). Je opravdu motivační číst o takovém úspěchu a i té přípravě a donutilo mě to zamyslet se nad svým (ne)sportovním životem… 🙂

  2. kocicenka 20.5.2012 / 12:37

    Velka gratulace!! Urcite to je skvely pocit 🙂 i pro me je to motivace, vyrazit do parku a zacit pracovat na svem zdravejsim a vic fit JA.

  3. Lena 21.5.2012 / 18:56

    Nerada beham, takze neskonaly obdiv a velka gratulace k takovemu vykonu.

  4. Vanilka 22.5.2012 / 22:28

    Děkuju vám! Moc mě těší, že můj výkon třeba někoho dalšího motivuje k tomu, aby začal běhat. A pro jistotu připomínám, že já jsem ještě před pár lety běhání nenáviděla! Jestli jsem se k půlmaratonu dokázala propracovat já, zvládne to opravdu každý. Stačí chtít!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s