Máš všechno k tomu, abys byla šťastná

To je název jedné z povídek v knížce Erica-Emmanuel Schmitta Odette Toulemonde et autres histoires. Příběh Odette Toulemonde má i filmovou verzi; ta knižní údajně vznikla zpracováním a přepsáním filmového scénáře.

Všechny povídky v tomhle souboru se velmi dobře čtou, ale jsou to takové ty příběhy, které nás pohltí, ale za pár dní nevíme, o čem byly. Ostatně požitek při čtení některých z nich mi narušoval silný pocit, že už jsem je někdy četla. A nejvíc jsem to cítila při povídce Tout pour être heureuse – v překladu to znamená „Máš všechno k tomu, abys byla šťastná.“

Je to moc pěkný příběh o tom, že ne všechno je takové, jaké se to na první pohled zdá. Lidé, kterým v našich očích nic nechybí ke štěstí, možná z nějakého skrytého důvodu šťastní nejsou. A naopak jsou možná tolik zaměření na ten skrytý důvod, že si ani neuvědomují, že jinak jsou vlastně celkem šťastní.

Já tuhle větu slyším poměrně často. Říká mi ji Motýl – asi když si moc stěžuju. Občas ji vztahuje na nás oba. I on si totiž občas postěžuje. A pak se sami sebe ptáme, proč jsme neustále nespokojení, když nám vlastně ke štěstí nic nechybí. Nebo ano?

Dnes odpoledne jsem se usídlila na terase s Odette Toulemonde a slunila se. Při povídce Tout pour être heureuse mi myšlenky občas zabloudily jinam. Zamyslela jsem se nad tím, jestli jsem se skutečně stala tím, čím jsem se chtěla stát. O čem že jsem to kdysi snila? Pokud si dobře vzpomínám, viděla jsem sama sebe asi takhle:

Měla jsem opustit Českou republiku a žít někde v zahraničí. Pokud možno v nějaké francouzsky mluvící zemi, kde je teplo, slunce a moře. Zřejmě někde v jižní Francii. Představovala jsem si, že si tam najdu nějakou „nomální“ práci. Slovo „normální“ přitom bylo velmi důležité. Nikdy jsem ale pořádně nepřemýšlela nad tím, co to znamená. Asi jsem měla na mysli, že bych se chtěla plně integrovat mezi opravdové Francouze a pracovat v nějakém oboru, který by neměl nic do činění s Českou republikou. Prostě jsem si nechtěla připadat jako cizinka, která pracuje třeba na ambasádě nebo pro francouzskou pobočku nějaké české společnosti (kterých jsou samozřejmě statisíce, že) a celý den mluví česky a s „domorodci“ vůbec nepřijde do kontaktu.

A to je asi všechno. Dál jsem ve svých představách nezašla. Tak nějak jsem si myslela, že žít kdesi na jihu, mluvit francouzsky a mít „normální“ práci mi bude stačit ke štěstí. Nevím, proč mi to moje dnešní slunění na terase ten můj sen trochu připomnělo 🙂 Taky mi ho připomíná blog Chic Sicily, který tvoří jedna česká slečna žijící na Sicílii. Jenže… 

Asi jsem v tom svém snění na něco zapomněla. Francouzi to nazývají „train-train quotidien“, tedy „každodenní vláček“, jinak řečeno rutina a všechny takové ty malé i velké starosti, které k životu prostě patří. Proč jsem si myslela, že mně se vyhnou?

Na jednu stranu si vážně nemám proč stěžovat, neboť se mi ten můj sen skoro splnil. V zahraničí žiju, francouzsky mluvím a tu „normální“ práci mám víceméně taky. Akorát nejsem kdesi na jihu, nýbrž v Lucembursku, není tu moře, a teplo a slunce jen občas.

Přiznám se, že mě při tom dnešním přemítání napadlo, co mi vlastně brání v tom se sebrat a realizovat své dávné sny. Hned jsem si odpověděla: brání mi v tom Motýl. Ten se se mnou na jih stěhovat nebude. A má pravdu: byla by to hloupost. Práce v dnešní době není všude a ne každý je schopný ze dne na den totálně převrátit svůj život. Já bych toho asi schopná byla, kdyby to bylo jenom na mně. Mám ráda nové začátky. Ta absence moře a menší frekvence opravdu slunečných dnů se ale dá považovat za detail. Nejsem si jistá, jestli pouhý geografický přesun by můj život nějak závažně změnil. Opravdu bych byla šťastnější, kdybych ten svůj sen realizovala do posledního detailu? Ten „train-train quotidien“ by mě dostihnul určitě všude.

Nevím, jestli je to obecná lidská vlastnost nebo jen moje, ale vážně si začínám myslet, že nebudu spokojená nikdy. Když mám, co jsem chtěla, najednou už to nemá takové kouzlo, jako když jsem o tom snila.

Z čehož vyplývá, že snít dodává životu smysl.

A z toho vyvstává další problém: o čem bych teď měla snít?

V poslední době jsem nějaká ztracená. Můj život se postupně dostává tam, kam jsem chtěla, ale ten očekávaný pocit spokojenosti se ne a ne dostavit. Naopak cítím takový zvláštní neklid, jako by mi něco unikalo.

Asi mě děsí čas. Týden za týdnem utíká a já se už ani nestíhám těšit – třeba až začne jaro a všechno rozkvete (tady už stromy pomalu odkvétají), až budou dlouhé dny, až se bude dát jíst venku a až si konečně začnu toho všeho užívat. Čím dál víc příjemných věcí odkládám na později, až budu mít víc času. Ve skutečnosti ho mám čím dál míň.

A takhle ten čas letí a já mám strach, že přožiju svůj život, aniž bych dokázala něco, na co bych mohla být pyšná, co by nějakým způsobem poznamenalo mé okolí nebo co by po mně zanechalo nějakou stopu. Mám na mysli třeba napsat knihu, jenže i to pořád odkládám, protože mi to nejde, protože všechny moje pokusy skončily špatně a protože teď už nemám odvahu se zase do něčeho pustit.

Čas nám vlastně bere naše sny. Když jsem byla mladší, měla jsem jich daleko víc. Kromě přestěhování se do teplých krajů nebo napsání knihy jsem snila o spoustě jiných věcí. Třeba když jsem plavala v bazéně, snila jsem o tom, že si nějaký trenér všimne mého nadání, ujme se mě a pomůže mi se zdokonalit a já pak vyhraju třeba olympiádu 🙂 Já vím, že je to blbost a vždycky byla. Akorát když jsem si na tenhle svůj sen vzpomněla posledně, když jsem si šla zaplavat, přišla mi ta blbost větší než dřív. Přece „v mém věku“ (!) už jsem vlastně sportovní důchodkyně.

A takových snů, které jsou „v mém věku“ už opravdu směšné (i když třeba vždycky byly), je čím dál víc. A hlavně jsem jim kdysi mohla aspoň malinko věřit, zatímco teď je to všechno absolutně nereálné.

Vyhlašuju boj s časem. Má někdo nějaké tipy a rady, jak naplno prožít svůj život? 

 

Advertisements

11 thoughts on “Máš všechno k tomu, abys byla šťastná

  1. Petr Novak (@PetrN) 13.5.2012 / 22:11

    Zkus knihu „Moc přítomného okamžiku“, trochu duchovní literatura, ale možná by vyřešila tvůj problém 😉 Je celkem populární, takže ji jednoduše dohledáš třeba v PDF ke stažení.

    • Vanilka 14.5.2012 / 20:15

      Děkuju za tip, najít ten správný odkaz nebylo těžké 😉 Dám vědět, jestli váš recept zabral nebo ne.

    • Terka L. 20.5.2012 / 11:46

      Tuto knihu právě taky čtu!! A opravdu se v ní poznávám.. Naprosto doporučuju, i když to není úplně jednoduché, nenechat si utíkat myšlenky do budoucnosti nebo do minulosti a zastavit ten neustálý „film“, který mi běží v hlavě.
      Dej vědět až ji přečteš jak se to daří.. 🙂

  2. Witch 14.5.2012 / 12:23

    Milá Vanilko,
    snít se může pořád a o lecčem – pro tu knihu naopak nebude vadit, když budete, jako správný prozaik, ještě dost rodů zrát. Snít a být nespokojený je správné, abychom nehnili ve stojatých vodách. Snít můžeme i proto, abychom ulétli z těžších dnů. A snít můžeme i tak, že si během snění začneme cosi plnit. Nemusí všechno dopadnout přesně tak, často bývá důležitější cesta, než výsledek. Já bych si troufla trvdit, že je na Vás všechno zdravé a ta cesta velmi dobrá – díky Bohu i s nějakým tím šutrákem 🙂

  3. olivia 14.5.2012 / 20:02

    Idem radiť, hoci sama rady neznášam a hoci sama mávam tiež čas od času podobné myšlienky.
    Keď bola moja dcéra maličká a ukladala som ju spať, namiesto rozprávky vždy chcela, aby som jej vymyslela, „o čom bude rozmýšľať“, aby dobre zaspala, t.j. podľa mňa o čom bude snívať. Pekne ste to napísala, že snívanie dodáva životu zmysel. Ale o čom snívať, to si už musíme nájsť sami. A prečo nie o tom plávaní, či napísaní knihy? Samozrejme nejaká škodoradostná časť v nás nezabudne pripomenúť náš vek (hoci vy ste mladučká) a iné reálne fakty, ktoré nás hneď zatlačia, ale mne sa osvedčilo pokúsiť sa tento hlas nepočúvať. Len čo začne pochybovať o zmysle čohokoľvek, rýchlo presmerujem. Napríklad že titulok v novinách: „Výnimočná tridsiatnička s toľkou energiou, že začala trénovať na olympiádu!“ 😉
    Človek je asi od prírody nespokojný, preto je lepšie sa radšej v tom nerýpať. Všetko má zmysel! Aj ten train-train quotidien. Ráno vstanem (lebo od toho, aké je ráno, sa všetko odvíja) a poviem si, že dnes spomalím. Nechám všetko tak a robím len to, čo mi je príjemné a tempom, aké mi je prirodzené. Obvykle taký deň stačí na to, aby sa pocit, že mi život uniká, eliminoval. Ak nie, tak urobím niečo nečakané, pre okolie obvykle neuchopiteľné. Vypnem mobil, zbalím si pár vecí a odídem niekam. Na deň, dva, na hodinu.. Sama.
    A ešte niečo. Zanechať po sebe stopu je aj to, že okoliu je s vami dobre, že sa tešia z vašej prítomnosti, že pre niekoho znamenáte bezpečie, že povedzme keď sa niekde zjavíte, hneď je pekný deň a ste svojím životom inšpirujúca. Možno je to pre ľudí aj viac ako napísať knihu.

    • Vanilka 14.5.2012 / 20:18

      Moc pěkně jste mi to vysvětlila. Děkuju. Váš komentář si budu pravidelně číst, hlavně až zase budu naříkat nad svým životem. Je pravda, že bych se měla víc než na nějaký výkon nebo dílo, které bych po sobě mohla zanechat, měla soustředit na mezilidské vztahy a na to, aby se mnou moji blízcí trávili hezké chvíle.

  4. Jana 14.5.2012 / 21:42

    Milá Vanilko,
    děkuju moc za zmínku o mém blogu, je to pro mě obrovská pocta.
    Tvůj blog čtu pravidelně a mnohokrát jsem Ti tu nechávala dlouhatánské komentáře, které se mi pak smazaly:(…nevím čím to může být, ale z ipadu to nějak nefunguje.
    A k tvému krásnému článku…dost jsem se v něm našla a život na Sicílii má do nějakého snu hodně daleko.Spíš je pádem do kruté reality evropské krize!
    A tak v rámci přežití té Sicilské reality se často ubírám do těch nereálných světů ať už pomocí svého blogu, knížek, filmů a nebo snění s otevřenýma očima.

    CHIC SICILY

    • Vanilka 14.5.2012 / 22:06

      To jsem přesně měla na mysli: že nic není takové, jaké se to na první pohled zdá. Řada z nás si pořád myslí, že život někoho jiného je lepší, zajímavější a rozmanitější než ten náš. Problém je ale v tom, že nikdy nevidíme všechno. Vidíme jen to, co vidět chceme. Tak například když pročítám tvůj blog, přijde mi, že žiješ v pozemském ráji. Zároveň jsem ale tady v Lucembursku potkala spoustu Italů, kteří ze Sicílie odešli, protože tam prý není práce. Takže si dokážu představit, že ani na Sicílii to není pořád „la dolce vita“. Ani sluníčko, moře a roztomilá městečka neznamenají všechno.

      Jinak mě moc mrzí, že se tvé komentáře ztratily! Prohlédla jsem spamový koš, jestli se náhodou neocitly tam, ale nikde po nich nejsou žádné stopy. Ale tenhle tady zůstal, tak snad se už ten problém neobjeví.

  5. Ella 15.5.2012 / 09:47

    Ono je to asi přirozeností člověka, že stále touží po něčem jiném a myslí si, že jinde (jiní) je lépe. Kdybychom byli spokojení s realitou svého života, asi bychom ještě roztloukali pazourky. Tolik k filozofování o historii lidstva.

    Taky mám své sny a sním často. Chtěla bych procestovat půl světa a na většině míst nějaký čas žít. Mít zajímavou práci ve které se uplatním a bude mě hlavně bavit. (a za dobrý peníze :)) Jenže každý má svá omezení (partnera který má zázemí zrovna tady a na druhou stranu zeměkoule se stěhovat nebude, nedostatek financí, času a občas i odvahy). Nejsem volnomyšlenkář, který se jeden den rozhodne a druhý den změní celý život. Potřebuju zázemí a jistoty. A to se kolikrát se sny vylučuje.
    Jen doufám, že si za pár let nebudu zoufat, že jsem svůj život neprožila tak, jak jsem si přála. Jenže každý mladý člověk si myslí, jak je jedinečný a že zrovna kolem něj se točí vesmír…a pak vyroste, dospěje a každodenní realita a všednost ho pohltí. Někdy semele a vyplivne zbaveného iluzí a bez snů.

    Všude je chleba o dvou kůrkách, někte tvrdší a někde voňavější. Ale v naší mysli bude ten jiný vždy voňavější. Protože je jiný, nový a vysněný. Alespoň na čas.

  6. Alena 15.5.2012 / 14:54

    Jak naplno prožít svůj život? Někdy se taky sama sebe ptám, zda svůj život vlastně žiji na plno, nebo s ním jen tak mrhám .. Ale pak mi dojde, že jsem zdravá, mám ve svém životě vše, co potřebuji a tyhle otázky jdou pryč .. on někdy stačí udělat dobrý skutek /převést nevidomého přes silnici, poslat peníze na charitu atd./ a rázem máte pocit, že jste na tom světě přece jen k něčemu 🙂

    Jinak moc hezký článek.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s