Kateřina Janoušková: „Kouzlo domova si nosíme někde uvnitř“

Kateřina Janoušková je v „blogosféře“ a „twittosféře“ známá jako Kočičenka. Pochází z Třebíčska, ale dnes žije ve východním Londýně, kde se živí jako fotograf na volné noze; poslední půlrok pracuje pro společnost Locality, která – jak název napovídá – shání lokality pro filmaře, fotografy apod. Hledá a fotí pro ně různá zajímavá místa, od bohatých honosných domů po rozpadající se strašidelné a opuštěné nemocnice. Kromě toho nedávno začala také tlumočit. 

Vanilka: Jak dlouho žiješ v Lonýně a co tě tam přivedlo?

Kočičenka: Do Anglie jsem přišla původně na rok – zdokonalit se v angličtině a poznat novou zemi. Předtím jsem žila 2 roky v Německu a po návratu do Čech jsem zatoužila opět někam vycestovat. V Londýně žiji asi 7 let, přišla jsem sem z anglického venkova, kde jsem začínala jako au-pair. Do Londýna jsem přisla za poznáním anglického velkoměsta, měla jsem tehdy na výběr několik míst v Anglii: Bristol, Manchester apod. Rodina, u které jsem tehdy pracovala, mi doporučovala Londýn s celkem logickým vysvětlením: poznala jsi venkov, a když chceš do města, tak jdi do toho největšího, kde to žije! Sami v Londýně žili předtím, než si založili rodinu (4 děti), a měli pravdu. Jsem dnes ráda, že jsem se pro Londýn rozhodla.

Bylo pro tebe těžké najít si zázemí a přátele? Čím jsi začala? 

Než jsem do Anglie přijela, zajistila jsem si práci au-pair a tím i ubytování. Když jsem pak odjížděla do Londýna, jela jsem opět k rodině pracovat jako au-pair; bydlela jsem s nimi rok. Takže jsem měla zázemí do začátku zajištěné. Nové známé jsem našla velmi rychle, přátele až časem. Poznala jsem lidi v kurzech angličtiny (z některých se vyklubali přátelé, které mám dodnes), přes děti, o které jsem se starala, jsem se seznámila s jinými au-pair děvčaty. V době mého au-pairství jsem ale měla velmi málo volného času a kapesné £50/týden, takže akcí s novými kamarády moc nebylo. Až po ukončení práce au-pair, když jsem se usadila v tzv. share-house, tedy domě, který jsem sdílela s dalšími lidmi, jsem potkala více nových lidí, převážně cizinců jako jsem já a v podobném věku. Skvělá zkusenost. Zážitky dobré i špatné, jak už to tak bývá, když dáte cizí lidi do jednoho domu 🙂 V tomto domě jsem žila asi 4 roky a odnesla jsem si odtud například skvělé přátelsví s jednou Polkou (a celou její milou rodinou), americkou jazzovou zpěvačkou, jednou neuvěřitelně hubenou Francouzkou, co se pořád něčím ládovala, a mohla bych pokračovat dál 🙂

Máš dnes hodně britských přátel? Připadá ti integrace do britské společnosti obtížná?

Nevím, co se dá označit za „hodně“ britských přátel. Sice jsem před chvílí vyjmenovavala kamarády různých národností, ale popravdě to, odkud kdo pochází, tak nějak nevnímám. V současné době mám anglických známých víc, především díky mému příteli, který je Angličan. Nevím, jak to řádně vyjádřit, ale Londýn je tak kosmopolitní, že potkat „pravého“ Angličana může být někdy docela těžké 🙂 Asi záleží na tom, v jakých kruzích se člověk pohybuje. V době au-pairství jsem potkávala kolegyně au-pair, takže cizinky, a chodila do kurzu angličtiny… Logicky moji kamarádi byli ze všech různých koutů světa, jen ne z Anglie. Teď už do školy nechodím, pracuji s Angličany, taky jsem nějakou dobu pracovala v kanceláři, kde jsem potkala Angličany a s některými navázala kamarádství.

Setkáváš se s jinými Čechy žijícími v Londýně?

Ano, setkávám, ale po zkušenostech se vyhýbám „oficiální“ české komunitě a společenským akcím pro tuto komunitu pořádanými… Nějak mezi ně nezapadám. Mám několik velmi dobrých československých přátel, za které jsem moc vděčná (a vím, že tihle skvělí kamarádi se české komunitě vyhýbají stejně jako já).

Jak se tvým příchodem do Londýna změnil tvůj životní styl?

Nejsem si jistá, jak na tuto otázku odpovědět. Životní styl se mi změnil především proto, že jsem do Londýna přišla jako au-pair – pracovala jsem a žila u rodiny se třemi dětmi. To samo o sobě pro mě znamenalo jistá omezení, sžít se s nimi, navzájem si vyhovět, tolerovat se, respektovat potřeby té rodiny apod. Dnes žiji s přítelem v bytě, dost podobně jako kdekoli jinde. Jinak než jsem žila před příchodem do UK, ale to je zase tím, že jsem upustila od bezpečného zaměstnání v kanceláři a dala se jinou cestou. Londýn přinesl do mého života především nekonečný zdroj umění a kultury.

V čem vidíš zásadní rozdíly mezi českou a britskou mentalitou?

Ok, tak tohle je první ze složitějších otázek, protože já nerada generalizuju – házet celý národ do jednoho pytle a říct „my jsme takoví a takoví a oni jsou takoví a makoví“, to dost dobře nejde. Možná když sem někdo přijede na půl roku, a sotva něco málo z Anglie pozná, zase odjede, utvoří si rychlý a příliš jednoduchý názor na celý národ. Co ale třeba vnímám a čeho si všimly i moje návštěvy z ČR, je, jak moc víc jsou Britové pozitivní, usměvaví, příjemnější… v autobuse, na úřadě, za pokladnou supermarketu, na ulici, když se zeptáte na cestu… A jak v Čechách jsou lidé vážnější, ustaranější, více negativní a pesimističtí. Všiml si toho i můj přítel při našich návštěvách v ČR. Nevím, čím to je, ani tady v Anglii není život nejjednodušší, pečení holubi tu nelítají a zlaté cihly tu na chodníku taky nenajdete.

Vracíš se do Čech ráda? Jak často?

Do Čech se vracím moc ráda, různě často. Minimálně dvakrát za rok, někdy častěji. Jak to jde. Za rodinou a na dovolenou.

Chybí ti v Británii něco českého?

Kromě rodiny v podstatě nic, protože v dnešní době lze sehnat všechno. Jídlo, filmy, knížky… Nemám potřebu jíst pouze česká jídla (a jsou tu tací, kteří vozí z ČR zásoby jídla a nakupují pouze v polských obchodech potraviny stejné, jako jsou české), já miluji ochutnávat nová jídla, a to nejen v restauracích, ale i je vařit doma. Když se mi zasteskne po českém jazyce, pustím si přes internet nějaké české rádio nebo televizi. Rádio nejlépe regionální, kde vysílají příšerné zpravodajství a každou hodinu hrají stejné písničky 🙂

Napadá mě jen, že ač miluji britskou krajinu, venkov, naše česká krajina má něco, co mi tu chybí. Ale to je asi to kouzlo domova, které si nosíme někde uvnitř…

Jak bys charakterizovala typického britského muže? A jaká je typická britská žena?

Na tuhle otázku opravdu nevím, jak jednoznačně odpovědět. Tak jako asi každý národ i Angličané se rozdělují do několika vrstev a nejde je všechny zmáčknout do jednoho typického a jedné typické.

Dnes jsme se s přítelem bavili o jednom nočním programu Radia BBC4. Jmenuje se to „Shipping forecast“ (doslova Dopravní předpoveď). Vysílají to kolem 1 hodiny ráno někdy od 60tých let. Je to hlášení, kterému nejen já, ale ani mnohý Angličan nerozumí, a je určené lodím na moři. Kdo zrovna není na lodi, rád u tohoto vysílání usíná… Předtím než vysílání začne, hrají tuhle melodii (skladba „Sailing By“ z r. 1963). Typická old school, konzervativní Anglie… Přítel to zhodnotil takhle: na jedné straně je Anglie typická sřední vrstva, lidé, kteří celý život tvrdě pracují, mají se relativně dobře, mají hezký, středně velký dům, děti, rodinu, zázemí. Jsou zdvořilí, milí a rádi pomáhají ostatním. Poslouchají rádio BBC 4 a čtou noviny Guardian a The Times (z mého pohledu je to generace přítelových rodičů a některých jeho vrstevníků). Na druhé straně najdete v té samé Anglii, kde o půlnoci hrají hymnu a poté melodii a hlášení pro lodníky, na jídelníčku „Deep fried Mars bar“ – smaženou Mars tyčinku. To je pracující třída – poslouchá Rádio 1 s typickými komerčními hity, jí fast food, pije lager, má velikost 16, sleduje show jako Big Brothers, jsou v ní fotbaloví hooligans, čte The Sun nebo Daily mail a z typické anglické zdvořilosti jí toho moc nezbylo. Pak je ještě vrstva bohatých, ale těch není tolik… Je možné tyhle věchny dát dohromady a udělat model typického Agličana/Angličanky?

Hodláš v Británii zůstat? Kde budeš žít za deset let?

Kde budu za 10 let, to přesně nevím, pravděpodobně v Británii; rádi bychom „jednoho dne“ žili na pobřeží (anglickém), ovšem kdy se nám podaří tento sen uskutečnit, to zatím nevím.

Na svých stránkách www.kocicenka.wordpress.com je možné si prohlédnout některé tvoje fotografie. Co tě inspiruje? Co fotíš nejraději a proč?

Inspiruje mě život kolem mě, fotím všechno možné… Asi se zatím stále hledám a učím… Moje fotky jsou k prohlédnutí také na mé Facebook stránce.

Jakou roli hraje fotografování v tvém životě?

Fotografování hraje v mém životě stále větší a větší roli – nejen proto, že se stalo mým zdrojem obživy. Hlavně je to pro mě prostředek ke kreativitě. Jestli se z něj jednou i dobře uživím, budu šťastná.

This slideshow requires JavaScript.

Advertisements

5 thoughts on “Kateřina Janoušková: „Kouzlo domova si nosíme někde uvnitř“

  1. Witch 24.4.2012 / 08:10

    Opravdu zajímavý rozhovor a prezentace Kočičenky potěší oko i duši 🙂

  2. ladyesik 24.6.2012 / 11:14

    Tak to je skvělé, taky ráda fotím, takže kdo ví 🙂 Otvírají se mi díky blogům takové nové náhledy na možné cesty 🙂 Jinak zde je chyba: Přítel to zhodnotil takhle: na jedné straně je Anglie typická sřrední vrstva – je to u toho typického muže a ženy, jen, aby to nehyzdilo tento článek 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s