Gottland

Knížku Gottland s tučným nápisem „Bestseller“ na přebalu mi věnoval bývalý honorární konzul České republiky v Lucembursku. Emigrant, který po svému úniku do zahraničí prožil mnoho krušných chvil, a hrdý vlastenec, daroval tuto knížku i její pokračovaní mně a jedné mé české kamarádce. Měly jsme se o ně rozdělit, přečíst si je a pak si je předat. Jelikož jsem v té době měla rozečtenou jen jednu jinou knížku a moje kamarádka jich měla rozčetených víc, přenechala mi ji s tím, že se k její četbě dostanu dřív.

Do četby jsem se tedy pustila hlavně proto, že jsem nechtěla kamarádku nechat příliš dlouho čekat. Ona si s sebou sice domů odnesla ten druhý díl, ale je logické, že si taky nejdřív bude chtít přečíst ten první.

Jinak mě ale knížka moc nelákala. Myslela jsem si, že to bude nudná literatura faktu, a vzhledem k tomu, že jsem se nikdy jako hrdá vlastenka necítila, neočekávala jsem, že bych v podobné knize mohla nalézt zalíbení. Zmýlila jsem se.

Knížka je totiž ohromně čtivá. Už od prvních stránek jsem byla pohlcená příběhy různých postav naší novodobé historie, o nichž jsem měla jen povrchní (popřípadě žádné) znalosti: Tomáš Baťa a jeho následovníci, herečka Lída Baarová, Otakar Švec – autor obrovského pomníku Stalina, který stál mezi roky 1955 a 1962 na Letné v místech, kde je dnes obří kyvadlo. Kafkova neteř Věra, spisovatel a scénárista Jan Procházka, Marta Kubišová. Tedy lidé, které jsem vedla v patrnosti (anebo vůbec ne) a jejichž příběhy tak výstižně vykreslují, co se u nás dělo mezi první světovou válkou a devadesátými lety.

Knížka ve mně vyvolala směs velmi různorodých pocitů od národní hrdosti přes lítost až po stud. Hrdá jsem byla například na Tomáše Baťu a později jeho bratra Jana, protože v našich končinách poznamenaných válkou vybudovali něco srovnatelného s největšími kapitalistickými podniky světa. V zápětí jsem pocítila zmatek, když jsem četla o metodách, které Jan Baťa používal pro zvýšení produktivity svých zaměstnanců. Lítost jsem cítila u příběhu Lídy Baarové obviněné z toho, že kolaboravala s Němci. Přitom se možná jenom zamilovala do nesprávné osoby (možná). Žasla jsem nad pompézností Stalinova pomníku, na který si matně vzpomínám z babiččina vyprávění, a nad tím, jakým způsobem po něm byly zameteny veškeré stopy. Líto mi bylo i Jana Procházky, který se tolik snažil zavděčit režimu, a zároveň jsem se styděla za všechny jemu podobné, kteří byli příliš zbabělí na to, aby šli proti proudu jako například Marta Kubišová, jejíhož zmizení ze scény jsem si vlastně nikdy pořádně nevšimla, protože její gramofonové desky u nás doma hrály pořád.

Já vím, že jít proti proudu bylo nebezpečné  a že ne úplně každý byl připravený si „zničit život“. Na druhou stranu kdyby takových odvážlivců bylo víc, třeba by ten režim býval netrval tak dlouho.

Asi je zbytečné se k tomu všemu dnes vracet. Nemá cenu soudit lidi za to, že spolupracovali s komunisty. Dnes je jiná doba. Bylo by ale hezké, kdyby si ta naše nová generace ze všech minulých chyb dokázala odnést nějaké ponaučení.

Několikrát mi prolétlo hlavou, že tahle knížka by měla být součástí povinné literatury dnešních dětí. Jenže už slovo „povinný“ si jaksi protiřečí s hodnotami demokracie, nebo ne? Každopádně mě zamrzelo, že tato kniha není přeložená do francouzštiny, protože v ní je všechno, co se mi nedaří vysvětlit Motýlovi… než jsem na Wikipedii zjistila, že ve francouzštině existuje! Paralelně s psaním tohohle příspěvku ji objednávám na Amazonu. Snad pak Motýl lépe pochopí, co jsem zač.

Advertisements

3 thoughts on “Gottland

  1. udvouverunek 9.4.2012 / 15:16

    Gotland se ke mě dostal někdy na začátku zimy, hned poté, co ho přečetli rodiče. Dovolím si menší recenzi z mé strany:
    Naprosto souhlasím, že je velmi čtivá. Zajímavá, plná historie. Trochu jsem se bála sentimentálnosti nebo kritičnosti, přece jen je to o problematické době… Výhodou je,že je to psané „zvenčí“. Szcygiel je totiž Polák a bohemofil, A to je mi sympatické, protože mám Polsko i jeho jazyk ráda. Jako malá jsem koukala na polské večerníčky… Proto bych si tuto knihu raději přečetla i v originále, protože se mi občas zdály některé věty kostrbaté a nemyslím si, že to bylo zaviněním autora.. ale třeba se mýlím. Každopádně ji jen a jen doporučuji! Veronika

  2. ladyesik 25.6.2012 / 16:37

    Už jsem zde četla komentář k druhé knize, tak se těším, když vidím kladné hodnocení i té první 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s