Zrozeni k běhu

O téhle knížce se v době, kdy vyšla v češtině, hodně mluvilo na Twitteru. Hned jsem si ji taky zařadila na svůj seznam knih k přečtení. Uvažovala jsem, že si ji objednám na Amazonu v angličtině, abych se pocvičila, ale nakonec mi ji kamarádka půjčila v češtině.

Nečekala jsem, že se bude číst tak snadno. Myslela jsem si, že se jedná spíš o naučnou literaturu. Ve skutečnosti je to spíš celkem  povedená kombinace faktů s epickým příběhem. Knížka má tedy skutečný děj a přitom se člověk dozví spoustu zajímavých informací.

Christopher McDougall se od jednoduché otázky, proč ho při běhání bolí nohy, dostane až do oblasti mexických Měděných kaňonů, kde obdivuje běžeckou vytrvalost indiánů kmene Tarahumarů, kteří jsou schopní běhat stovky mil denně – i přes nepříznivé klimatické podmínky (úmorné vedro střídané zimou ve vyšších polohách). Autor čtenáře postupně seznamuje taky s různými vědeckými studiemi týkajícími se vývoje člověka-běžce, běžeckých technik, obuvi, a popisuje svá setkání s různými ultrasportovci. Jednoho z nich – Caballa Blanca – můžete zahlédnout v tomhle videu o Tarahumarských běžcích:

Během čtení jsem si udělala pár poznámek, o které se s vámi ráda podělím:

Osm z deseti běžců se zraní každý rok. Je jedno, jestli jste mohutní nebo hubení, rychlí či pomalí, šampioni maratonu nebo jen víkendoví nadšenci, pravděpodobnost, že si poraníte kolena, lýtka, šlachy, kyčle nebo paty je stejná.

(str. 16)

Každý dopad chodidla při běhu působí na jednu nohu silou rovnající se dvojnásobku váhy těla.

(str. 17)

Lechtání chodidel může vést k přetížení nervové soustavy a přivodit křeče v celém těle.

(str. 17)

Nejvíc běháme, když je nejhůř. Amerika zažila tři vlny zájmu o dálkové běhy, pokaždé během velkých krizí (nejprve velká hospodářská krize, potom období po válce ve Vietnamu a nakonec po útocích z 11. září).

(str. 19)

Místo aby se únavě podvolovali, zvyknou si na ni. Nedovolí jí odeznít a seznámí se s ní tak dobře, že z ní přestanou mít strach.

(str. 122) 

Přední noha se pohybuje ve vztahu k terénu směrem dolů a dozadu jakoby v „záběru“ (nedopadá tvrdě a nenaráží) a terénu se nejdříve dotkne vnější hrana bříška chodidla.

(str. 176) 

Nepřestáváš běhat proto, že zestárneš. Zestárneš, protože přestaneš běhat.

(str. 197) 

Ve všech jiných sportech je základem účení. S běháním je to stejné. Když se to naučíš špatně, nikdy se nedozvíš, jaký je to krásný pocit.

(str. 198) 

Příběhy ultraběžců, kteří zvládají padesáti- nebo dokonce stomílové běhy někdy i při 50 stupních celsia, mě při čtení hodně fascinovaly. Knížka je psaná navíc takovým tím optimistickým americkým způsobem, který dává člověku pocit, že něco takového může taky dokázat.

Vibram Five Fingers running shoes

No nevím. Během a po přečtení knížky jsem sice začala běhat s větším odhodláním než obvykle, očekávaná euforie se ale nedostavila. Asi nepatřím k těm, kdo jsou závislí na endorfinech (i takové případy autor v knížce zmiňuje). V Egyptě jsme sice s Motýlem běhali každý večer aspoň hodinu, ale pořád cítím, že po dosažení přibližně 10 km se dostávám na dno své kapacity. Zatím si nedokážu představit, jak uběhnout půlmaratón (ačkoli se na jeden chystám už v květnu), a už vůbec nechápu, jak někdo může běžet třeba osm hodin v kuse. A to podle teorie některých běžců nám běžecké boty deformují přirozenou stavbu chodidla (protože nás nutí našlapovat přes patu – to je všeobecně doporučovaná rada i v nejrůznějších běžeckých časopisech, ačkoli je v rozporu s výše uvedeným citátem ze strany 176) a raději běhají bosi nebo ve speciálních „Vibram Five Fingers running shoes“.

Nějaké to ponaučení jsem si ale přece jenom odnesla. Především jsem si uvědomila, že bych se měla přestat starat o uběhnutý čas nebo vzdálenost a zkusit běhat prostě pro radost. Protože běhání nám může něco dát jedině v případě, že nic neočekáváme. Jsou lidé, kteří běhají pro peníze, jiní běhají pro štíhlejší zadek, ale těm nikdy běhání nebude působit skutečnou radost.

Taky jsem si začala dávat pozor na to, abych při běhání měla rovná záda. Christopher McDougall v knížce uvádí takový malý diagnostický test: rovná záda, kolena pokrčená a namířená dopředu, krátké kroky, chodidla odrážet pod linií boků. A od té doby, co se na tohle soustředím, jsem při běhání nepocítila to známé píchání v boku.

Dokonce jsem si poznamenala i pár detailů ohledně stravy: určitě bych měla jíst víc zeleniny, ovoce a taky luštěnin, které v mém jídelníčku doteď téměř chyběly.

Knížka je velice motivující pro každého, kdo si aspoň občas jde zaběhat. A možná i pro neběžce může být příběh zajímavý.

Advertisements

12 thoughts on “Zrozeni k běhu

  1. Petr Novak (@PetrN) 29.3.2012 / 12:53

    Hezký článek. Knihu si určitě pořídím a přečtu, i přes to, že jsem již běhání skoro pověsil na hřebík. Patřím mezi těch 8 z 10 a odnesla to kolena. K Vibram Five Fingers: mám je a na běhání nejsou podle mě úplně ideální.

    Nulové utlumení paty způsobí, že zabíráš strašně moc lýtkama, abys na patu nedopadala na patu, což je ve Vibram Five Fingers až bolestivé. Lýtka tak dostanou z celého těla zabrat ze všeho nejvíc.

    V každém případě, jsou to boty, které stojí za to mít a občas v nich někam vyrazit a třeba i popoběhnout. Pocit bosé chůze s krytými chodidly je úžasný.

    • Vanilka 30.3.2012 / 21:39

      Díky za prožitou zkušenost! Já si taky myslím, že bych v těch „pětiprstech“ běhat nedokázala. A běhat bosa už vůbec ne. Nedokážu se bosa projít ani po oblázkové pláži, jak mě to bolí. Na druhou stranu si myslím, že možná bude něco na tom, že naši předkové, kteří běhali bez bot, běhali jinak. Jejich chodidla na zem dopadala a odrážela se jinak, než ta naše v běžeckých botách.

  2. Eliška Lorenzová 29.3.2012 / 19:01

    Knížku jsem si šla hned pujčit do knihovny a ještě v práci se pustila do čtení. Je opravdu čtivá, už jsem skoro v půlce a začínám se těšit, až si taky zaběhám. Navíc mě dojal krátký příběh o Zátopkovi uprostřed knihy. 🙂

    • Vanilka 30.3.2012 / 21:43

      Jo, příběh o Zátopkovi se mi taky líbil. Skoro mi připadá, že jeho jméno se v zahraničí ctí víc než u nás. A v Belgii se dokonce vydává běžecký časopis s tituelem „Zatopek“.

  3. udvouverunek 30.3.2012 / 00:59

    Celkem mě to navnadilo k přečtení a zároveň připomenulo jinou knížku podobného rázu, a totiž od Honzy Kopky a jeho transkontinentálních závodech na kole. To je taky docela maso! A tihle běžci jsou úžasní, vůbec to nechápu, jak to dokážou, ale o to víc mě to fascinuje. Rozhodně si však beru k srdci radu o správném postoji. A ty botičky jsou úžasné!
    Verunka

  4. Lipstick Manager 7.4.2012 / 00:02

    behala jsem v „normalnich“ fitness adidaskach co mam na cviceni a „vono“ to vubec nebylo, myslila sem si ze behani neni pro me. a pak sem dostala new balance running shoes, jeste o 2 rozmery vetsi..ale tedko zadna sranda…nebo ne,spise ted s tim sranda zacala: je to uplne jinak!!! obrovsky pozitivni rozdil
    no, a petiprsty jsem uz v posilce videla. des!

  5. ladyesik 28.6.2012 / 17:00

    Včera jsme zrovna viděli běžce s těmito (proboha, jak se to skloňuje?) botami … těmato botama, to je fuk 😀

  6. mirek6k 26.9.2012 / 23:14

    Zrovna jí čtu a kladu si skeptickou otázku, nakolik je to o těch mystických Tarahumarech pohádka…? Trochu mi to připomíná protinožce Marlo Morganové…

  7. Pafka 6.10.2012 / 16:37

    Dnes jsem se vrátil z nemocnice. Krapet problém s ramenem. Vzal jsem si knižku sebou neboť jsem nebyl schopnej ji za půl roku přečíst. Prostě nebyl čas. Vedle mne leželi pánové s novými kyčlemi a já knižku při vizitě před sebou. Doktor zřejmě věděl o co jde a koukal na mne docela s obdivem. Ale zkrátka jsem ji za dva dny přečetl a opravdu spousta věcí k zamyšlení. Takže další motiv s tím, že vše je v hlavě.

    • Vanilka 6.10.2012 / 19:55

      Jako čtení do nemocnice je to opravdu originální knížka. Přeju brzké zotavení a ať se vám pak lehce běhá!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s