Postřehy z plážové dovolené

Minulý týden jsem se odmlčela, neboť jsem se věnovala jiným příjemným záležitostem než je psaní blogu. Byla jsem totiž na prázdninách v Egyptě. Jsem si vědomá toho, jaké mám ohromné štěstí, když si můžu kromě klasických letních prázdnin dovolit únik z pracovní rutiny i několikrát během roku. Sotva jsem se vzpamatovala po návratu z Etiopie a už jsem se pomalu začala těšit do Egypta.

Moje těšení mělo své rezervy. „Dovolená v Egyptě“ pro mě byla vždycky synonymem válení se na pláži, ubytování v obřím turistickém komplexu, žádného kontaktu s realitou země, a tedy velké nudy. Souhrn toho všeho je přesným opakem toho, jak si s Motýlem představujeme ideálně strávené prázdniny, které obvykle pečlivě plánujeme a jejichž účelem bývá poznávání nových krajin a kultur, sportovní vyžití a tak trochu dobrodružství. Od ostatních turistů se ze zásady držíme co nejdál.

Tentokrát jsme se ale rozhodli udělat výjimku a  především „darované kobyle na zuby nekoukat“. Nutno říci, že už jen z toho důvodu, že nás tyhle prázdniny stály v podstatě jenom těch pět dní dovolené, bychom asi dokázali přivřít oko nad ledasčím.

Jaké tedy bylo naše překvapení, když jsme si konečně dokázali přiznat, že se nám ta plážová dovolená vlastně líbí! Náš denní program spočíval ve vydatné snídani, přesunu na pláž, šnorchlování a pozorování barevných rybiček a korálů (dokonce jsme zahlédli jednu pořádnou mořskou želvu!), lehkého zdravého oběda na terase u bazénu, pak siesta na pláži a čtení knížek, až do koktejlu místo aperitivu a následné večeře. To celé jsme si spestřili jedním letem na padáku taženém motorovým člunem a výletem na terénních čtyřkolkách do pouště. Jinak jsme areál hotelu opouštěli jenom na náš pravidelný večerní běh a dvě noční procházky.

Já osobně jsem kromě četby a plavání trávila čas také nenápadným pozorováním okolí. Tady je pár mých postřehů:

  • V Egyptě pracují především muži. Za celý pobyt jsem spatřila jen dvě zaměstnané ženy: masérku v hotelovém wellness centru a ostrahu na letišti (při letištních kontrolách můžou pasažéry prošacovat jedině muži, zatímco o pasažérky se starají ženy). Jinak je veškerý personál na letišti nebo v hotelu výhradně mužský. Co dělají ženy?
  • Všichni hoteloví zaměstnanci nám dávali dojem, že jsme jejich nejoblíbenější hoteloví hosté. Pamatovali si naše jména i naše malé denní rutiny, zdravili se s námi slovy „Hello, my friend!“, neustále se na nás smáli a vtipkovali s námi. Bylo to příjemné. A nic na tom nezměnilo ani to, že se tak chovali naprosto ke všem.
  • Pracovat jako gigolo není pro egyptské hochy nic, za co by se styděli. Ano, utrpěla jsem morální šok, když jsem se při nevinné konverzaci s jedním z těch milých číšníků dozvěděla, že sedm dní v týdnu pracuje ráno při snídaních, v poledne při obědech, večer při večeřích a pak má ještě jeden „very special extra job“. Vesele při tom na mě i na Motýla pomrkával a my si byli nuceni položit otázku, zda si to naše tučné spropitné z předchozího večera (tak pozorně se o nás staral, že jsme mu prostě chtěli prokázat trochu vděku) nějak špatně nevyložil.
  • Mezi turisty v našem hotelu tvořila drtivou většinu ruská klientela, v jejímž těsném závěsu se držela klientela italská. Ačkoli nerada generalizuju, byla jsem rozpačitá z ruské hrubosti. Mám na mysli především styl jednání a způsob, jakým rodinní příslušníci komunikují mezi sebou. Jako by se vůbec neměli rádi. Manželé se na sebe neusmívají, natož aby si občas dali pusu nebo se chytli za ruce. Buď spolu nemluví vůbec, nebo na sebe podrážděně štěkají. A stejně štěkají i na svoje děti.
  • Dalším zdrojem mého údivu byla tělesná konstrukce velké většiny všech hotelových hostů. Takovou přehlídku velryb jsem už dlouho neviděla. Nevím, zda je tento úkaz zapříčiněný nějakými genetickými předpoklady spojenými s geografickým původem (opravdu mi přišlo, že těch pár Francouzů, Švýcarů, Dánů či Lucemburčanů bylo daleko víc fit než všichni ti Rusové a Italové), nebo jestli se všichni ti tlouštíci sešli v našem hotelu náhodou, zrovna když jsme tam byli my. Ráda bych upřesnila, že nejsem vyznavačkou vychrtlého modelu krásy, a mám pochopení pro pár kilo navíc, o která se někteří lidé s přírodou prostě nemůžou prát. Tohle ale s pár kily navíc nemělo nic společného. Ty rosolovaté pneumatiky kolem pasu i relativně mladých mužů a žen (a dokonce i mnoha dětí) mě přímo hypnotizovaly. Motýl si myslí, že se podobně stavěných individuí zkrátka v hotelech all inclusive vyskytuje víc než jinde. Já v to doufám. Protože jinak by to znamenalo, že jsem celý ten týden sledovala mezinárodní vzorek populace naší planety, podle kterého má 90 procent obyvatel vážné problémy s váhou.
Advertisements

12 thoughts on “Postřehy z plážové dovolené

  1. udvouverunek 26.3.2012 / 15:54

    S těmi pracujícími muži máš pravdu. Nevím, čím to je – možná to vychází z jejich víry? Každopádně k tomu s dovolením připojím jeden svůj poznatek, který je o to patrnější, čím víc na jih a na východ člověk cestuje: čím větší manažer, tím větší zadek! A naopak – ti nejnižší zaměstnanci (uklízeči, zametači apod.) – ti nemají prdelky skoro žádné.
    A souhlasím s mořem, to je v Egyptě naprosto úchvatné. Připadala jsem si jako kdybych byla jednou z postaviček ve filmu Hledá se Nemo. No a taky od té doby nejsem s potápěním/šnorchlováním nikde moc spokojena, asi už mě nic až na Velký bariérový útes hned tak nenadchne… 😉
    Verunka

  2. cernamoora 27.3.2012 / 02:30

    Pobavilo 🙂 Dokonce jsem při tom popisu taky dostala trochu chuť takovou dovolenou někdy zkusit 😀 Přestože jinak rozhodně vyznávám právě ten „neturistický“ způsob trávení času, k pláži a hotelu mě zatím nikdo nedostal

  3. jane 27.3.2012 / 08:58

    Tak samozrejme ze fakt, ze v islamskych zemich pracuji muzi vychazi z islamu. Muz ma povinnost starat se o rodinu a pracovat a vydelat penize, zena zustava doma, stara se o domacnost a deti a muze. Egypt je v tomto asi zrejme jeste pomerne liberalni, ale kdyz je clovek treba v Kuvajtu, vidi, ze i v obchodech s damskymi vecmi prodavaji chlapi. Pokud nejakou praci vykonavaji zeny, casto jsou to pristehovalkyne a ne mistni.

    Ohledne Rusaku – ja byt Ruska, tak se taky nechovam pekne k manzelovi, ktery kazdy den vymlaskne litr vodky nebo whisky 🙂

    Moje dovolena v Sharmu byla uzasna, hlavne kvuli skvelemu koralovemu utesu hned u hotelu. Podobny akvarium jsem nevidela nikde na svete. Fajn byl i vylet do klastera sv. Kateriny. Presto taky tak nejak davam prednost individualni turistice.

    • Vanilka 28.3.2012 / 14:05

      O tom klášteře jsme uvažovali taky. Organizují se tam výstupy v době východu slunce. Ale odradila nás ta dlouhá cesta autobusem s další haldou turistů. Já jsem se myslela, že se s Sharmu vyráží někdy kolem 2 ráno, ve 3 že je člověk na úpatí a do východu slunce že se dá vylézt nahoru. To by mi přišlo docela snesitelný. Stačilo by si jít večer brzo lehnout a ve 2 ráno vyrazit. Průvodce mě ale vyvedl z omylu a chtěl nás do busu naložit už předchozí večer ve 21 hod.

      • jane 28.3.2012 / 18:14

        Tak do klastera se nikam nesplha, na Mojzisovu horu ano a tam bych se rozhodne nedrapala. Klaster je neuveritelne fotogenicky, fakt pekna stavba.

  4. Amelie 27.3.2012 / 11:14

    Egypt? Tam jsem nikdy nebyla, ale chtěla bych…

  5. Pavlína 27.3.2012 / 15:27

    Hezké postřehy, já v jiných krajích vždycky pozoruju hlavně lidi… Tlouštíci a hotely all inclusive k sobě patří:-)

  6. Zuzu 28.3.2012 / 08:55

    Nevim, proc bych mela jezdit na dovolenou do rozvojove zeme, tyhle destinace me opravdu vubec nelakaji.

  7. Mademoiselle Suzanne 28.3.2012 / 22:14

    Milá a štíhlá Vanilko, zdá se, že jsi v zemi krásných a štíhlých lidí, kterou Lucembursko jistě je, zapomněla, jaká je evropská realita. Krutá! A tlustá. Já pomalu začínám zapomínat, jak se oblékají Češky. Netuším, co v Čechách právě frčí, a jsem za to ráda 😀

  8. Clara 3.4.2012 / 00:28

    Zajimave postrehy…

    Nejvic me zaujaly samozrejme komentare tykajici se ruskych turistu…neb mam jednoho Rusa doma 😉 Rusove mi neprisli nikdy vic obezni, nez populace v Nemecku nebo CR. Nejspis ten nadmerny pocet tloustiku bude dan typem dovolene. Ale s tou neurvalosti, nedostatkem kultivovanosti a podivnych chovanim vuci rodinnym prislusnikum (a nejen jim), s tim musim souhlasit. Fascinovalo me metro v Moskve, pohyb v nem je holy boj o preziti..ve spicce tedy skutecne jezdi metrem silene mnozstvi lidi. Ale i kdyz je metro a jezdici schody poloprazdne, neco pudi vsechny bez rozdilu veku, cpat se na schody hlava nehlava, predbihat, jak jen to jde, a pri tom vsem se tvarit nasrane.

    Druhou stranou mince je nesmirna srdecnost, otevrenost lidi, kdyz je clovek trochu pozna. Konverzacni „small-talk“ uroven Rusove jaksi postradaji: bud jsou jak nastrahy nebo cloveku vyklopi cely svuj zivot.

    • Vanilka 4.4.2012 / 13:49

      To jsem ráda, že svůj názor projevil někdo, kdo má s Rusy osobní zkušenost. Já znám Rusku jen jednu, už dlouho ale žije v Německu, je hodně uzavřená, moc se neprojevuje, a tak je těžké ji hodnotit jako (ne)sympatickou. Ale vzpomínám si, že moje maminka, která za školních let byla na výměnném pobytu v Moskvě, mi říkala, že mají Rusové srdce na dlani, že by se rozdali a že stačí je lépe poznat.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s