Sebevědomí roztržené tašky

Včera jsem byla v supermarketu svědkem roztomilé nehody.

Paní, která stála ve frontě na pokladnu přede mnou, jsem pozorovala už delší dobu. Zatímco já jsem se nervózně ošívala, neboť jsem k nákupu využila své polední pauzy a spěchala jsem zpátky do práce, ona byla naprosto klidná i přesto, že slečna pokladní byla neuvěřitelně pomalá.

Když paní svůj nákup zaplatila a já se konečně dostala na řadu, udělala od pokladny jen pár kroků, když se její igelitová taška s nákupem najednou protrhla a její obsah se vysypal na zem. Všichni kolemjdoucí na tu paní samozřejmě zvědavě civěli (včetně mě) a čekali, jak bude reagovat.

Paní byla samozřejmě překvapená, možná jí i nějaké to sprosté slůvko bylo vidět na rtech, okamžitě se ale vzpřímila, zasmála se a s hlavou vztyčenou se vrátila zpátky k pokladně.

„Můžete mi, prosím, prodat dvě igelitové tašky?“ otázala se pokladní. „Ta moje to nějak nevydržela.“

Úsměvem kolem sebe přímo hýřila (usmála se i na mě a já na ni) a pak si zase pěkně v klidu svůj nákup naházela do svých nových tašek.

Představila jsem si, jak bych v takové situaci reagovala já. Určitě bych byla celá rudá, klepaly by se mi ruce, třásl by se mi hlas a měla bych slzy na krajíčku.

Sebevědomí je krásná věc.

Reklamy

5 thoughts on “Sebevědomí roztržené tašky

  1. Frogie 29.2.2012 / 09:31

    Me uz se tohle stalo, ale s kabelkou, utrhlo se mi ucho na jedne z takovych tech letnich proutenych kabelek bez poradneho zapinani. Rozsypalo se mi vsechno vsude a ze toho v kabelce nosim a pro jednou a naposled jsem tam mela I par barevnych kondomu 😀 No, jeste dneska se cervenam, kdyz si to vybavim….

  2. Zuzu 29.2.2012 / 09:54

    Ja bych urcite neco zaklela a tvarila se hrozne nestastne. Tento vas postreh je urcite velmi inspirativni a motivujici, abych takove veci brala s nadhledem. Dekuji za pekny clanek.

  3. Terka L. 29.2.2012 / 13:49

    Taky mě mrzí, že neumím reagovat takto s noblesou… Já mám hned tendenci se rozbrečet a rozklepat se a teprve pak s odstupem si to v hlavě přehrávám znova a vymýšlím lepší způsoby jak jsem mohla reagovat…
    Díky za příspěvek, taky to příště zkusím lépe 🙂

  4. Luc. 29.2.2012 / 16:34

    Paní nechybí kuráž. Umím si představit, že je pěkný číslo a že s ní musí být radost žít…:-)

  5. udvouverunek 1.3.2012 / 09:58

    Trocha sebevědomí je v těchto situacích nutná, ale přemýšlím, zda když je ho tolik (=příliš, dle mého názoru), zda to není vlastně přetvářka? Vždyť je přece normální, že mám vztek a chuť nadávat, když se mi můj nákup rozsype a jablka jsou natlučená, jogurt se protrhne, krabice s mlékem promáčkne, vajíčka rozbijí… V takovém případě je úsměv a „vůbec-nic-se-přece-nestalo“ výraz poněkud nemístný. Toť můj názor 😉
    Verunka

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s