Je lepší nepříjemné věci odkládat nebo se na ně vrhnout hned?

Od té doby, co jsme se s Motýlem přestěhovali, došlo mezi námi k několika konfliktům. Později jsme je společně zanalyzovali, abychom se jim v budoucnu dokázali vyhnout.

Šlo o náš odlišný přístup k nepříjemným povinnostem. Zatímco já se jich snažím co nejrychleji zbavit tím, že je prostě vykonám, a těším se pak z pocitu, že už je mám za sebou, Motýl nepříjemné záležitosti nekonečně odkládá.

Nepříjemně jsme se tím pádem dohadovali kvůli nevybaleným krabicím (asi není nutné zdůrazňovat, že se jednalo o Motýlovy krabice, neboť ty moje byly už dávno vybalené), nepověšeným obrazům a neuklizené garáži plné různého harampádí.

V mých očích jsou činnosti jako vybalování krabic, zatloukání hřebíků do stěn a (to je asi nejhorší) uklízení garáže velmi nepříjemné. Nepříjemné je už samotné pomyšlení na ně. A právě proto se vždycky snažím je mít co nejrychleji za sebou. Potom už na ně nemusím myslet. A naopak se můžu radovat z toho, jak je náš nový byt hezký bez těch všudypřítomných kartónových krabic, a kochat se obrázky visícími na stěnách. Na vrcholu euforie budu v den, kdy budu moct zaparkovat v garáži.

Nepříjemné činnosti si napřed pečlivě naplánuju – tedy určím den, kdy se do nich pustím. Díky mé vrozené vnitřní disciplíně mi v nich pak nic nemůže zabránit a pustím se do nich s odhodláním a elánem.

Motýlovi ve vykonání nepříjemné činnosti zabrání snadno jakákoli maličkost. Lépe řečeno záminka. Dokonce jsem přesvědčená, že je vyhledává. A kdo hledá, najde. Vždycky se naskytne něco jiného na práci než ona nepříjemná činnost. Já se pak zlobím obzvlášť v případech, kdy jsme se na ní předem domluvili. Když mi například Motýl slíbil, že ty obrázky pověsí.

(Samozřejmě bych je mohla zkusit pověsit sama, ale nejsem si jistá, jestli bych s výsledkem byla spokojená.)

Já vím, že to jsou prkotiny. Jenže neustálé odkládání mi přijde tak nekonstruktivní!

Na druhou stranu jsem si právě dnes uvědomila, že těch poměrně nepříjemných činností je opravdu hodně. Ono ani praní a následné věšení prádla na sušák nebo uklízení nádobí z myčky nejsou nějak extra příjemné záležitosti. A já se do všeho pouštím s tím svým odhodláním a elánem a pak se akorát divím, že mi nezbyl čas a energie na to, čím bych se chtěla zabývat doopravdy: číst si, psát na blog, jít běhat, vyrazit do kina, na koncert, na výstavu. Se svým přístupem se dostávám do víru povinností, a zatímco se jimi snažím prokousat, objevují se další a další. Jsou opravdu tolik důležité? Neměla bych občas taky něco odložit „na potom“ a věnovat se tomu, co mi dělá radost?

Advertisements

3 thoughts on “Je lepší nepříjemné věci odkládat nebo se na ně vrhnout hned?

  1. Misunka 27.2.2012 / 22:58

    Musím se přiznat, ze já vetsinou dopadá jako Motýl.. I kdyz se snažím, do věci typu vybalovani krabic se proste nedokopu. Příklad za všechny-ne všechny krabice „ke třídění“ jsem přebrala a obrázky taky nevisí.. A to mam novy pokoj asi pul roku??? Ale občas me popadne amok a dam se do toho. Alespoň časti se tak zbavim.. Ale stejně……. Takže Motýla (bohužel) chápu….

  2. Terka L. 28.2.2012 / 09:37

    Doporučuju knížku „Snězte tu žábu“ (Brian Tracy). Radí, že věci se rozhodně nemají odkládat, protože když ráno „sníte žábu“ (=provedete ten nejtěžší úkol dne) nic horšího už vás ten den nečeká… Opravdu super počteníčko.
    Já mám také tendenci odkládat věci, ale poslední dobou se snažím opravdu co nejvíc dělat hned, protože tím odkládáním na to pořád myslím a tlačím to před sebou jako balvan… A líbí se mi ten pocit úlevy, když to prostě udělám a spadne to ze mně. A proč si tedy tento pocit nedopřát častěji? 🙂

  3. udvouverunek 28.2.2012 / 10:03

    Pěkná úvaha. U mě je to jak kdy a jak s čím. Pamatuju si, že na základce mi byl vtloukán přístup „udělej vše hned, ať to máš za sebou, a pak si můžeš jít za zábavou“ a mně to vyhovovalo. No jo, jenže na ZŠ to byla sranda. Pár úkolů, hotové do půl hoďky. S vyššími stupni vzdělání se ty úkoly komplikují, protahují a vyžadují nekonečně aktivit okolo. Jen výjimečně jsou taky hotové za moment. Takže můj přístup se mění: radši dělám milion věcí kolem, včetně i toho uklízení a praní, než bych se zakousla do seminárky.
    Mimoto se mi líbí tenhle přístup: že úkoly se na sebe vrství a vrství; ty, co opravdu potřebují vyřešit, mi na stole stejně zbydou, zatímco ten zbytek můžu po nějakém čase bez obav shrnout do koše. Asi na tom něco bude…
    Verunka

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s