Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš

To se tak říká: „Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš.“ Co to vlastně znamená? Že by se toho měl člověk vyvarovat? Že by se měl poučit ze svých minulých zkušeností a chyb?

Já zítra do jedné takové řeky, ve které už jsem plavala, vstoupím. Nastupuju zpátky do novin. Jinými slovy – pro nezasvěcené – vracím se do zaměstnání, ze kterého jsem v dubnu loňského roku odešla. A hrozně moc si přeju, aby to bylo to správné rozhodnutí. Dobrat se k němu totiž nebylo jednoduché, ačkoli mě Motýl několik měsíců prosil a přesvědčoval. Ani jedna z mých dvou nástupkyň se totiž neosvědčily a Motýl se opět ocitnul bez marketingové manažerky.

Vrátit se znamená znovu pracovat s Motýlem a znovu se stát jeho „podřízenou“. Abyste rozuměli, vůbec mi nevadí být jeho podřízenou, neboť to neznamená, že když bude mým šéfem v práci, bude mým šéfem i doma 🙂 Jde spíš o to, co si budou myslet lidi. Nechci, aby někdo nabyl dojmu, že mi Motýl v něčem dává za pravdu jen proto, že jsem jeho životní partnerka, nebo že záměrně přehlíží některé mé nedostatky nebo chyby. V praxi to znamená, že mnou odvedená práce musí být bez chyby, a s tímhle vědomím se ve mně vytváří silný vnitřní tlak.

Vrátit se znamená také přiznat si neúspěch. Motýl tohle přiznat odmítá a bohužel je to možná důkaz toho, že vůči mně zcela objektivní není.

Odešla jsem proto, že jsem toužila po nezávislosti a po změně.

Pod nezávislostí jsem si představovala sama sebe jako úspěšnou podnikatelku, zakladatelku prvního lucemburského webu pro ženy. Jenže velmi rychle jsem přišla na to, že mít svou vlastní společnost není zdaleka takový med, jak jsem si myslela. Nechápu, proč se Lucembursku říká daňový ráj. Já jsem si během svého podnikání se všemi nevyhnutelnými poplatky jako v ráji rozhodně nepřipadala. Aneb zkušenost k nezaplacení.

Změn jsem během té doby zažila taky víc než dost. Nadšení a elán se proměnily ve zklamání a nudu. Můj nápad s webem pro ženy se mi zprotivil, psát o krémech a dietách mě rychle přestalo bavit – lépe řečeno měla jsem v úmyslu najít nějaká inteligentnější témata, ta mi ale rychle došla. Našla jsem si tedy práci, nechala se zaměstnat a přišla na to, že v novinách mi bylo přece jen lépe. Je to dobrý důvod k návratu? 

Moje první reakce je říct, že určitě ne. Když nad tím ale déle přemýšlím, nevidím na tom nic špatného. Ano, odešla jsem částečně i proto, že mě moje práce v novinách štvala a otravovala, připadala mi monotónní a nezajímavá. Už tehdy jsem ale tušila, že taková je po pár letech nejspíš každá práce. I když děláme něco, co nás baví, v momentě, kdy se ta činnost stane naší obživou, bude z ní zase jenom práce… Práce nám nikdy nebude přinášet radost sama od sebe. Musíme se o tu radost snažit. Uvědomovat si, jaké štěstí vlastně máme. A k tomu uvědomění třeba může pomoct malá pauzička. Vyzkoušet si něco jiného a zjistit, že to, co jsme dělali předtím, vlastně nebylo tak špatné. Nikdy se vám nestalo, že jste s nostalgií vzpomínali na nějaké bývalé zaměstnání, ačkoli jste z něj odcházeli s úlevou?

Já mám pravděpodobně velké štěstí, že mám možnost se vrátit. Mohla jsem se přesvědčit o tom, že věci, které mě dřív rozčilovaly, byly úplné prkotiny v porovnání s tím, co se děje v jiných firmách. Jsem si jistá, že k nim teď dokážu přistupovat s větším nadhledem.

A ohromně mě těší, že opět budu součástí společnosti, která prosperuje, která někam míří a která se vyvíjí. Právě díky své téměř roční pauze jsem přišla na to, že to není samozřejmostí.

A co si budou myslet lidi… na to zkusím nemyslet.

Reklamy

11 thoughts on “Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš

  1. mildness77 14.2.2012 / 19:20

    A bude to stejná řeka? Taky jsem se vrátila do “ stejné“ řeky a po těch pár měsících vidím, že je to jiná řeka…. že sice dělám něco stejného jako dříve… ale jsou nové věci, které potkávám a učím se je….
    a návrat jako neúspěch… zkusila jsi něco nového…ale vesmír to zařídil jinak.. ber to jako bezvadnou zkušenost, kterou jsi dostala a vezmi si z toho to nejlepší 🙂
    sama vím, že občas mě též napadne – co si budou myslet lidi… ale když se člověk bude soustředit pořád na to co ostatní.. tak tím více bude frustrovaný….. a nešťastný….
    nejde o ně.. jde o TEBE 🙂
    držím palce 🙂

  2. jane 14.2.2012 / 19:36

    Mildness77 rozsekla tvou nejistotu ohledne toho, co znamena porekadlo v uvodu – je to opravdu tak, ze i kdyz se vratis na stejne misto a ke stejne praci, tak to nebude stejne jako poprve. Na lidi se vykasli, dulezite jsou vysledky a ty budes mit urcite super! Drzim palce.

  3. cernamoora 14.2.2012 / 20:59

    to s řekou znamená, že voda plyne – nezůstává na místě – tedy nemůžeš dvakrát dvakrát vstoupit do té samé řeky, protože se mezitím proměnila
    (dlouho jsem tohle rčení chápala úplně špatně)

    ve staronové práci přeju hodně štěstí a ať se řeka proplynula jen k lepšímu! 🙂

  4. Makovice 15.2.2012 / 00:43

    Někdy si člověk musí dát pauzu a vyzkoušet něco jiného, než si uvědomí, co je to pravé. A bez výhrady milují svou práci jen workholici. Ani nevím jestli je třeba jim závidět, nebo je litovat.

  5. Witch 15.2.2012 / 08:30

    Milá Vanilko,
    nejhnusnější problémy povstávají z toho, „co by řekli lidi“. No, co by řekli? Kdo by řekl? Řeč se mluví, voda plyne. Už se vám to tady řeklo.
    Ano, v jistém smyslu se musí brát ohled na okolní společnost. Zákony a tak. Ale korigovat se anonymní hubou? A předem?!
    Přímo v mém okolí se právě kvůli „co by tomu řekli lidi“ stávaly tragédie, které pozanmenají ještě aspoň jednu další generaci. Kvůli blbosti. Neexistuje třeba, aby dcera ze slušné rodiny žila na hromádce. Vždť já jsem úředník a máma úřednice! jenže v podstatě týraná dcera chtěla mimo rodinu, myslela, že si osahá jiný kraj s kolegou, co by mohl dostat bytt, kdyby nebyl sám… Rychlá svatba, děti, rozvod, mladá žena napsychiatrii, děcka feministky s kalašnikovem v ruce a krásné upírky, vysávající zajištěné muže zároveň… To mi naskočí vždycky jako první. Taky jsem nahlédla na praciviště, z nehož jsem se odešla po bossingu a šikaně. Zvaná coby expert a prošená o pomoc. Tak to berte. Jste teď hodnotnější síla, než předtím.

  6. Femme Fatale s Bohyní 15.2.2012 / 09:32

    Itálie mě naučila, že lidé říkají pořád něco. Rychle a hlučně. Takže je to vlastně úplně jedno. Navíc babička mi opakovala, že když mě někdo pomlouvá, je to pořád lepší než kdyby se o mně nemluvilo vůbec. Jako bych byla mrvtá. Takže fakt, že někdo chce do mně investovat čas a energii, tím že mě zdrbne, považuji za pozitivní. Je to důkaz, že žiju! Držím palce v práci. Sociální interakce dají člověku zabrat. (Boh)

  7. eveli17 15.2.2012 / 10:48

    Snáď Vám nerobia starosti cudzie názory? 🙂 Veď to je ich problém, nie Váš…

  8. cinicius 15.2.2012 / 14:56

    Fráze „Nevstoupíš dvakrát do téže řeky“ či „Nevstoupíš dvakrát do těchže vod.“ skutečně zahrnuje jisté varování. Nevaruje ale před návraty. Jen konstatuje, že úplný návrat není možný. Protože i když se o něj pokoušíme, řeka se změnila a vody jsou jiné… Jinými slovy, ta fráze varuje před nerealistickým očekáváním „dokonalého návratu“.

  9. Vanilka 15.2.2012 / 22:30

    Moc vám všem děkuju za podporu! Očividně jsem doteď to rčení o řece vůbec nechápala správně 🙂
    Po prvním dnu ve staronové práci můžu konstatovat, že to bylo… zvláštní. Na jednu stranu mi připadá, jako bych odtamtud nikdy neodešla, na druhou stranu mám chuť se všechno učit znova pěkně od začátku. Věci, které mě dříve štvaly, se asi nezměnily. Snad jsem se ale změnila já a snad k nim teď opravdu dokážu přistupovat s větším nadhledem. A naštěstí jsem už za jediný den dokázala najít taky to ztracené potěšení ze své práce. Tak držte palce, ať mi vydrží co nejdéle!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s