Teorie konfliktu a odmítání

Díky mému novému šéfovi se v práci dnes a denně učím novým věcem, a rozšiřuji si tak své omezené obzory. Alespoň tedy soudím, že mé obzory jsou omezené, jinak bych se snad pořád tolik nedivila a všem těm teoriím byla více otevřená.

Zatím asi nejvíc mě zaujala teorie konfliktu. Můj šéf je přesvědčen, že díky konfliktu se dá dosáhnout jakéhokoli stanoveného cíle. Nejdřív mi vysvětlil (nebo se o to aspoň snažil), jak se dá konfliktů využít během vyjednávání s externími partnery. Podle jeho názoru se ale uměle vyvolanými konflikty dá také stmelit kolektiv. A zřejmě to hodlá aplikovat na ten náš.

Tahle teorie se vůbec neshoduje s mou dlouholetou snahou vše vyřešit „po dobrém“. Netvrdím sice, že jsem se svým přístupem vždy měla úspěch, ale prostě nejsem typ člověka, který se v konfliktních situacích necítí nepříjemně nebo který se v nich dokonce přímo vyžívá. Mého šéfa asi konflikty doopravdy baví. Připadá mi, že je to pro něj hra. A je moc hezké, že si někdo do práce chodí hrát.

Dalším zajímavým poznatkem je teorie odmítání, podle které je na všechno z principu potřeba odpovídat „ne“. Můj šéf si myslí, že tím svého „protivníka“ donutí argumentovat a lépe se zamyslet nad tím, co po něm žádá. Na tom možná něco bude. Jestli jsem to správně pochopila, můj šéf mi tedy na všechny moje otázky a žádosti odpovídá negativně, aby ze mě dostal přesvědčivé argumenty, a nakonec mi možná řekne „ano“ a možná mi mou žádost schválí (a možná taky ne). Asi bych tedy neměla své nejsilnější argumenty vyplývat hned na začátku, kdy on je ještě v té své fázi odmítání z principu.

Opět mi to ale připadá jako hra na „kdo z koho“. A díky podobným hrátkám se dá ztratit spousta drahocenného času. Kromě toho jsem se ve svém předchozím zaměstnaní téměř čtyři roky učila pravý opak téhle teorie: že říkat „ne“ je příliš snadné a hlavně nekonstruktivní. „Ne“, „nemůžu“, „nechci“ nebo „to nejde“, to jsou přece výrazy, kterými se zamítá jakákoli akce.

Co si o tom myslíte vy? Jaké teorie zastáváte, a jaké teorie na vás zkouší vaši nadřízení?

Reklamy

5 thoughts on “Teorie konfliktu a odmítání

  1. Witch 20.1.2012 / 08:00

    V zásadě jsem se naučila to, že snadněji se říká „to nejde“, než by se někdo zamyslel nad tím, jak by to přece jenom šlo. Váš šéf si opravdu dost divně hraje. heslo „to nejde“ dokáže v lidem vystavět takovou hradbu, že je to zničí. Možná tam někde za hranicemi, kde jste, jsou lidé schopni se více prát. Ale u nás jsem svědkem toho, že ročníky od 40 výš sklapnou podpadky, svěsí uši a neřeší ani ty problémy, které by šly. V deseti případech se třeba na zadní postaví, ale jak na potvoru v tom jedenáctém se nechají potopit. Prostě to řekla autorita, prostě je to tak zavedeno, prostě kapitulují. Nebo se za to heslo schovají, aby mohli dál nerušeně pidlikat při starém, měli klid a pohodlí.
    U nás je naopak nutné učit lidi myslet pomocí otázky „co udělat, jak udělat, aby to šlo nebo byl výsledek podobný. Já to učím lidi přes pět roků, teprve se ukazují výsledky….

  2. Femme Fatale s Bohyní 20.1.2012 / 11:27

    Je správné říkat ne, ale jen v tom smyslu, kdy jsme o ne opravdu přesvědčeni. Nejsem pro afirmativní akce typu – potopím tě, vyvolám konflikt a dostanu tak z tebe to nejlepší. V mém případě totiž dostane to nejhorší – lítost, vztek, neochopení a nakonec pohrdání. (Boh)

    • Witch 20.1.2012 / 11:50

      Že jo? Pokud by někdo při mém běžném nasazení měl pocit, že potřebuje takovouto taktiku, skončila bych s ním a velmi rychle. když jsem na toto téma zažila bossing, rázně jsem věc ukončila a radši šla na pracák. Kolegyně i klienti mne doslova oplakávali… ale byl zákaz se mnou i mluvit 😉

      • Katerina 30.5.2012 / 14:18

        Pan šéf si asi nemá s kým “ popovídat“, on konflikt je taky takový druh konttaktu. Jinak ať jde do háje, kvůli tomu, že má problém, ostatní zdržuje.

  3. danka 20.1.2012 / 18:04

    Neviem si vôbec predstaviť „hrať“ túto hru so svojimi podriadenými. Konštruktívny dialóg si predstavujem úplne inak. A ako červené plátno na býka na mňa pôsobí reakcia – to nie je také jednoduché. Odpovedám na ňu – a je to nemožné? Ak by mi niekto na moje požiadavky a argumenty odpovedal nie a nie a nie, tak by som sa o nič ďalšie v budúcnosti nepokúšala. Kým o niečo požiadam, mám to vždy premyslené (analytické myslenie je mi vlastné) zo všetkých strán a buď predostriem konštruktívny nápad alebo sama zvážim, že je neopodstatnený.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s