Tvrdý život bez cleaning lady

Po příspěvku o třídění odpadu přicházím s dalším luxusním tématem: uklízení.

Pryč jsou doby, kdy se o čistotu v mé domácnosti staral někdo jiný. Náš byt sice Motýlovi říká „pane“, to má ale i své nevýhody: utahování opasků, šetření, a s ním spojené (dobrovolné) rozhodnutí vzdát se paní na úklid.

O té, která nám pomáhala s domácností doteď (lépe řečeno se o ni dokonale starala), už jsem psala. Za ty téměř tři roky, co k nám pravidelně každý týden docházela, už jsem měla pár příležitostí si připomenout, jaké to je uklízet dům se čtyřmi pokoji, halou, kuchyní a dvěma koupelnami. Vždycky to ale bylo jen dočasné řešení, když naše cleaning lady dostala chřipku.

Tentokrát se jedná o řešení definitivní – aspoň tedy do té doby, než našetříme dostatek peněz na to, abychom zase byli ochotní utrácet za „zbytečnosti“.

Jenže ona taková cleaning lady možná vůbec není zbytečnou investicí. K její práci mám hluboký obdiv. Já jsem prostě šmudla. Ať se snažím sebevíc, nedokážu vyleštit sklo tak, aby na něm nebyly vidět šmouhy. A že těch skel doma máme! Jídelní stůl se skleněnou deskou, skleněný televizní stolek a v novém bytě extravagantní skleněný strop/podlahu (záleží na tom, jestli je člověk dole nebo nahoře). A připočítat se musí takové ty standardní prosklené elementy jako sprchový kout, zrcadla v koupelně atd.

Sklo mám ráda. Je to čistý (když ho někdo vyčistí) a jaksi vznešený materiál plný světla. Náš stůl bych neměnila a ten skleněný strop/podlaha dodává našemu bytu jednoznačně na originalitě. Bohužel všechno má svou cenu – a těd nemluvím o penězích. Cenou za originalitu a estetiku je být otrokem vlastního nábytku.

Když jsem se do generálního úklidu v novém bytě pustila poprvé, byla jsem všemi těmi šmouhami, které na sklech a zrcadlech zůstávaly i po několika hodinách úporného leštění (vážně), velice frustrovaná. Nechápala jsem, jak je možné, že si s nimi nedokážu poradit, když tolik jiných žen – cleaning lady nepočítaje – to zvládá. Můj nenáročný Motýl, který především chtěl, abych už s tím uklízením přestala a věnovala se jemu, mě přivedl na správnou stopu. Poradil mi, abych to zkusila s jiným hadříkem. Nenamáhala jsem se mu vysvětlovat, že všechny doma nalezené hadříky včetně papírových utěrek a odličovacích tampónů jsem už na nezdárné vyleštění zrcadla použila. Místo toho jsem při příštǐ návštěvě supermarketu strávila 20 minut v oddělení čistících prostředků. Na regál s hadry jsem civěla tak dlouho, až jsem vyvolala podezření u doplňovǎce zboží. Nicméně dnes, po svém druhém pokusu vyblýskat celou svou domácnost, vám mohu sdělit, že tajemství dokonale vylěstěných skel a zrcadel skutečně netkví tolik v čistících prostředcích, nýbrž v hadříku, který použijete.

Pořídila jsem děrovanou utěrku, kterou jsem doma vybalila z obalu a zjistila, že je tvrdá tak, že by se dala lámat. Na obalu jsem si přečetla, že se má před prvním použitím namočit. Aha, to ona asi pak změkne, pomyslela jsem si. Změkla. A pak zase ztvrdla, jakmile uschnula. Rozpačitě jsem s tou věcí, která navíc na sušáku nabrala podivný tvar, začala vysoušet na sklo nastříkaný čistící sprej a… za chvilku se náš jídelní stůl jenom blyštil – bez jediné šmouhy!

Se zrcadly v koupelně to bylo trochu tězši, zřejmě kvůli mým vlasovým sprejům, které na nich vytvářejí takový zvláštní film. Tady zabral další nástroj, který jsem v supermarketu pořídila: na obale stojí „velbloudí kůže“, a já opravdu doufám, že není z velblouda, nicméně je to jemňounká kůže – tak jemná, že konzistencí připomíná hadřík – a tou se mi ta zrcadla podařilo vyleštit.

Největší výzva byl samozřejmě strop/podlaha, s jehož výsledkem nejsem úplně spokojená, což je zapříčeněné částečně mou únavou (ještě těď mě bolí všechny svaly) a hlavně šmouhami přítomnými na spodní části skla – tedy na stropě, což se mi asi dokonale vyleštit nepodaří nikdy.

Úkol tedy splněn: byt je čistý. Po svém výkonu mě akorát rve srdce každé nezbytně nutné otočení vodovodním kohoutkem, protože podobné zásahy postupně ničí mé uklízečské veledílo. Po téměř celém dni, který jsem úklidu obětovala, je těžké si připustit, že je teď na čase v našem bytě zase normálně žít, se všemi kapkami, drobky a otisky prstů, které to žití s sebou přináší.

Advertisements

21 thoughts on “Tvrdý život bez cleaning lady

  1. Ewík 8.1.2012 / 23:30

    Ty bys byla wonderfulózní cleaning lady! Přistoupila jsi k tomu vědecky a uspěla jsi! A z rozlámaného těla a namožených svalů si nic nedělej – babička mi řekla, že stejně jsou všechny posilovny nanic, že stačí denně vygrutovat a nemusí zvedat žádný činky. Jen s tím posledním povzdechem bojuju taky. Mám na to jedinou radu – zakázala jsem si „douklízet“ během týdne (velký úklid koupelny dělám v sobotu). Ale stejně to občas nevydržím a hned, jak si můj drahý dočistí chrup, tak vyleštím zrcadlo, na kterém stejně vždycky svítí kapičky pasty… 🙂

    • Vanilka 9.1.2012 / 20:44

      No, právě že mám taky pocit, že ten, kdo se do toho úklidu nepustí sám tělem i duší, si pak těch naleštěných zrcadel dostatečně neváží. A nedává pozor!

      • Letefa 12.1.2012 / 13:39

        Bohužel, není tomu tak… chlap, kterému se stane, že musí náhodou uklidit celý byt sám (=můj přítel pár dní zpět), má stejnou zabordelovací schopnost jako po tomto zážitku 🙂

  2. Femme Fatale s Bohyní 9.1.2012 / 08:32

    Když jsme si rozdělily domácnost – osamostatnila jsem se já, i má matka – nějak mě netrklo, že nabídka „nech si většinu vybavení bytu, já si beru paní na úklid“ by mě mohla tak zásadně ovlivnit. Taky teď uklízím sama a jedním z motivátorů k větším výdělkům je právě paní na úklid. Nicméně do té doby, velbloudím hadříkům zdar! Boh

  3. Daniela 9.1.2012 / 09:04

    Na úklid jsem myslela už při zařizování a skleněným věcem jsem se kromě toho zrcadla rozhodla už při vybavování vyhnout. Kapičky vody (čisté vody 🙂 totiž působí fakt hodně špinavým dojmem ;). Snažím se být praktická žena :). Uklízení je pro mě dobré jako terapie (když jsem fakt naštvaná), ale jinak jdu raději ven.
    Vanilko, nesouhlasím, že jste šmudla. Totiž šmudla by ten nepořádek „neviděla“. 🙂

    • Vanilka 9.1.2012 / 20:46

      To by ale (pro klid mé duše) možná bylo lepší, kdybych ten nepořádek neviděla. Neměla bych ten život pak o něco jednodušší?

  4. cernamoora 9.1.2012 / 11:20

    na čištění skla je nejlepší jelenice – což je taky kůže 🙂 takže záleží, jestli ta tvoje velbloudí je jen nějaká reklamní nadsázka nebo je to fakt kůže, mělo by to být na obalu (btw. já mám třeba velbloudí peřinu)

    jinak ten skleněnej strop musí být úžasnej – nechce se ti to někdy vyfotit??

    • Vanilka 9.1.2012 / 20:48

      Ono se to fotí dost těžko, jak skrz proudí světlo…

  5. Witch 9.1.2012 / 11:53

    Připomněla jste mi kamarádku, která se vrhla na okna svého prvního manželského bytu taky vědecky. Ona předtím doma skoro nic nedělala, tak nejdřív shromáždila informace. Stěžovala si mi, že ani leštění pomocí vanilkového pudinku není to pravé ořechové. hm. Léta bylo nejlepší na záverečné leštění použít noviny (klidně na mokřejší okno) a případné žmolečky v rozích stáhnout čistým, tehdy běžně 100% bavlněným hadříkem. Potom jsem vzala na milost čističe oken a stěrky, poslední leštění hadříkem a nějakým tím „ironem, Okenou, Cleanerem“. Dneska to je už fofr: jarová voda, sklo, rám, stěrka, otření rámu, pfpf cleaner, opět ten bavlněný klůcek. Nebo noviny. Ale jelenici bych taky uznala, kdyby se nedotrhávaly starší „poctivé“ věci. Zvenčí oběhnu okna za deště, jednou jarová, stěrka, pfpf, stěrka, nazdar. Blejskám tak jednou do roka… A v koupelně, když odebírám mokrý ručník, máz přes zaprskané zrcadlo vlhkou částí, máz suchým rožkem, šup do pračky. kdo by to furt blejskal…

    • Vanilka 9.1.2012 / 20:49

      Můj poslední pokus o mytí oken dopadl tak, že když na ně potom zasvítilo sluníčko, vypadaly špinavější než předtím. Kdepak, údržba domácnosti je věda.

      • Witch 10.1.2012 / 07:05

        Což je důvod, proč se s tím nemazat. Dokud to nekontroluje tchyně, pořád dobrý 😉 Záclony to jistí… Jo a zvenčí to přízemí myju pomocí koštěte a stěrky na tyči 😉 Tak čtvrt hodiny až půl pět oken.
        Já si užila oken různých, včetně rozpadajících se, drolivé barvy na rámech, prostě hrůza. Musím ale říct, že ta plastová, co se jako mají mýt sama, žádná extra radost. Tak to holt nedělám radostně, ale fofrem. Víte, on si člověk u domácnosti zpočátku hodně láme hlavu s tím, aby byl vzorná hospodyňka – a potom zjistí, že ženské mají fígle, o kterých se Vám ani nezdá. Třeba prdelózní žehlení. Tím se srovnají i džíny. Prostě to složíte, usednete a pijete kávu 😉

  6. jolana88 11.1.2012 / 12:03

    🙂 Witch – o tomhle by měla vzniknout kniha .. jak jsme „mladé“ – tak jsme moudré ….. pro uklízení se ženy nenarodily 😉 vynálezci stěrky 3x Sláva .. raději žít – než zbytek života proběhat s hadříky v ruce .. než si zaleju kafčo – strčím citron do mikrovlnky – a jsem pilná 🙂

    • Witch 13.1.2012 / 08:57

      Velmi inspirující jsou v tomhle Američanky. My si myslíme, že to byly v 50., 60. letech puťky domácí, ale houbeles. E.Bombecková například „bezostyšně“ přiznává, že se nežehlila s košilemi, jen s přednicí. Natáhla ji na manžela zavlhlou a dožehlilo se samo… 😉 V Ženatém se závazky je to dotaženo do extrému, ale z něčeho čerpali 😉

      • Happy.fly 17.1.2012 / 13:33

        Prdelózní žehlení s kávičkou mě fakt pobavilo – při vysokém počtu členů naší domácnosti bych totiž nedělala vůbec nic jiného, než „prdelózně“ žehlila při konzumaci hektolitrů kávy… 🙂

  7. Witch 17.1.2012 / 21:03

    Happy Fly, ono se to doporučení týká často právě větších rodin 😉 Ručníky, trika, jak jsem řekla, i džíny, dost často i povlečení. Někdo to obchází štosováním a nechá slehnout třeba týden.
    Dost žen si tím usnadňuje hory věcí na žehlení. Já ale prosazuji, aby holčičí kalhotky, utěrky a kapesníky přece jen žehlené byly… ovšem pod jednou mou rozlehlejší přítelkyní i ty kapesníky byly, že by si o hranu jeden kůži rozříznul 😉

    • Vanilka 17.1.2012 / 22:02

      A proč mají být holčičí kalhotky vyžehlené? Poučte mě, prosím 🙂 Já žehlím opravdu jen to nejnutnější: Motýlovy košile, které bohužel nosí do práce každý den, a asi tak 3 moje halenky. Jinak to řeším pozorným věšením na sušák, sušením na ramínkách apod. Nikdy nežehlím například povlečení, i když by tak ve skříni jistě zabralo méně místa, ale přijde mi to škoda času, když se v tom pak člověk jednou vyspí a po vyžehlení ani stopa.

      • Witch 20.1.2012 / 10:13

        Nemusíte celé, hlavně ten obdélníček, co má být bavlněný. Jde o to, že při pouhém praní na něm mohou spokojeně vegetit zoo a stačí oslabení organismu a máte výtoky a pod. Pokud chodíte do bazénu, můžete si něco donést. Důležité je to hlavně tehdy, když chcete mít děti, abyste si nezaplácala organismus banálními infekcemi, které – protože jsou to hnusy zákeřné – mohou ovlivnit schopnost početí.
        Když jsem ještě osvětovala (učila jsem to taky dobrovolnicky na ZDŠ), obrátila se na mne maminka žačky, zda bych neporadila – a moje jednoduché principy ji šokovaly. Žádná vata (vložky byly vzácné a ženské na nic navíc šetřily, taky nechtěly nosit prkna s třískami z buničiny) , přežehlit i ty silonové kalhotky mezi nohama, co to snese. Do měsíce měla po výtoku, s nímž se léčila 15(!) let. Tohle jí ani sestra u doktora neřekla…

      • Witch 20.1.2012 / 10:16

        Jo a tehdy se ještě nevědělo, že se člověk holka nemá drbat mýdlem kvůli pH. To byla ta třetí věc, pracně jsem se musela rozpoměnout. Takže buď oplach vodou nebo intim mýdlem. Když je někdo chudák přes tyhle potíže, ptávala jsem se i na to, zda nemeje partie heřmánkem. Ze zoufalství byly ženy schopny… Heřmánek tedy ne, podporuje plísně. Takže tiše vyju při reklamě na heřmánkové vložky… Každá chemie navíc bude mít následky, to mi věřte.

      • jolana88 21.1.2012 / 21:27

        k Witch a tématu – o mytí obličeje platí de facto totéž – „škoda vody“.. se žehličkou na správná místa – jedině souhlas! – a když už – i „obyčejný“ actimel dokáže zázraky .. 😉

      • Witch 22.1.2012 / 08:36

        Jolano, připomněla jste mi tím mytím miminka. Dnes aby je mámy patlaly extra věcmi – ale nejlepší je stará dobrá voda, třeba bez gelů a mýdel, a obyčejný olejíček, už za nás skoro opovrhovaný, heřmánkový (a azulenem). Kojené dítě nádherně voní bez parfémů – a pokud je chová další žena, právě skladba té vůně (feromony) podpoří její plodnost. Což již vyzkoumali koumáci, ale zkušené ženy vždy radily: nakaž se 🙂

      • Vanilka 22.1.2012 / 14:29

        Mě maminka mazala Vrchlabskou mastí, o které už jsem tu také jednou psala. Shrnula bych to tak, že ačkoli nám dnešní doba přináší všemožné vymoženosti, v některých oblastech – ať už jde o uklízení, péči o nás samotné nebo o naše děti – je někdy lepší se spolehnout na rady a zkušenosti našich maminek a babiček.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s