Ztracené kouzlo Vánoc

Asi jako každé dítě jsem milovala Vánoce. U nás byly vždycky spojené se spoustou sněhu, s lyžováním, s horkým čajem a s cukrovím. Na okenním parapetu jsme měli vystavenou chaloupku, do které se dal vložit zapálený františek a chaloupce se potom kouřilo z komína. Taky jsem měla své oblíbené vánoční ozdoby. A po revoluci jsem od Mikuláše dostala krásný adventní kalendář. Tak krásný, že mi ani nevadilo, že ho maminka následující rok „zrecyklovala“ a nacpala do okýnek kousky „obyčejné“ čokolády.

Také vánoční pohádky jako „Popelka“ či „Mrazík“, a filmy jako „Země, odkud přicházím„, mě každý rok dokázaly dostat do té pravé vánoční atmosféry.

Dnes mě Vánoce spíš obtěžují než těší. Je to další komplikace v mém už tak narvaném diáři – další věc, na kterou musím myslet. Na nakupování dárků navíc nestačí jen myslet; je třeba o nich přemýšlet. Rok od roku je to horší a horší: nevím, co komu dát, a ani nedokážu odpovědět na otázku, co bych si od Ježíška sama přála (nové hrnce, které budu potřebovat na svou indukční varnou desku v novém bytě, mi nepřipadají jako ideální vánoční přání). Žijeme v konzumní společnosti, ve které si všichni všechno kupujeme hned, jakmile pocítíme potřebu nebo touhu to mít. Nečekáme, až nám to o Vánocích koupí někdo jiný.

Když v autě míjím nákupní střediska osvícená barevnými žárovičkami, někdy si vzpomenu, jak na mě všechny ty stromečky a ozdoby působily magicky, když jsem byla malá. A mrzí mě, že letos opět tímhle vánočním časem propluju, aniž bych se na chvíli zastavila a našla si čas na pečení cukroví, koukání na pohádky nebo na pití svařáku na vánočních trzích. Na zábradlí našeho balkónu letos nenavěším ani žárovičky, ani chvojí – stejně nevím, na který balkón bych to měla věšet vzhledem k tomu, že jsme jednou nohou ještě v tom starém a druhou nohou už v tom novém příbytku. Ze stejného důvodu ani nebudeme mít vánoční stromeček.

Myslím si, že moje pojetí Vánoc se změní teprve, až (jestli) budu mít děti. Vánoce s dětmi budou mít určiě úplně jiné kouzlo. Doufám, že těm mým se podaří vtáhnout mě zpátky do toho kouzelného světa chaloupek s kouřícím komínkem, pestrobarevných světýlek, pohádek a dárků od Ježíška.

Advertisements

7 thoughts on “Ztracené kouzlo Vánoc

  1. jolana88 14.12.2011 / 09:40

    Milá Vanilko – Vánoce a svátky vůbec – nosíme každý v sobě – a záleží jen a jen na nás, zda chceme – a čas si uděláme – i na tom, jakým způsobem je trávíme. Pokud nestihnete věšet ozdůbky na balkon – věřte mi, že se nic nestane. Vánoce budou .. Za sebe mohu říct – nezáleží na hmotném zajištění a prostředí – ale na vůli – vlastní i těch okolo. Zastavit se – a užít si přítomnost milých lidí. (V Emerice to nazývají výstižně „vánoční duch“ 🙂 ) Pohoda a klid a MY – je to, co dělá svátky. Máte pravdu – s dětmi – pokud máte štěstí – vnímáte snad intenzivněji – v jiném rozměru. Můj nejmladší syn svátky nechápe. Žádné. Dárky předem jasně definoval a nadiktoval. Po večeři je všechny čtyři rozbalí – ohlédne se – a řekne:“ještě jsou Vánoce – anebo už si mohu jít hrát?“ .. Máme ho rádi, jaký je. Odpovíme – jako každý rok :“ano, ještě je Štědrý den – ale běž si klidně hrát – zavoláme Tě na pohár“.. nalijeme si hrneček horkého punče – pokoukáme a popovídáme – a budeme si užívat klid, těšit na další rok 😉

    • jolana88 14.12.2011 / 10:47

      mmch: – „svátky“ by si lidé měli dělat kdykoli – třeba ve středu v červnu 🙂

  2. Vánoce 14.12.2011 / 09:51

    Já mám předvánoční čas spojený s tím, že táta stresoval, jak se musí všechno naklidit a nakoupit. Předem se musely vyhodit staré věci. (Např. 22. prosince se nesmělo sáhnout na mandarinky určené na Vánoce). A po Štědrém dnu se zase nesmělo nic dělat, táta se zlobil, když máma třeba 26. vařila nebo když se na Štědrý den mylo nádobí. Všechno muselo být přichystáno.
    Takže teď mě nějaké mytí oken naprosto nezajímá, dárky nakupuju už v říjnu (a to jen proto, abych potěšila ty ostatní, kdybych já nic nedostala, tak se mě to vůbec nedotkne) a v prosinci jdu do obchodu akorát pro jídlo. Cukroví sice upeču, ale to proto, že mě baví pečení.
    Vánoce vlastně nijak zvlášť nemám ráda. Dobré je to, že většina lidí má dovolenou, takže můžu vidět i kamarády z dětství, kteří jsou pohromadě. Se svými milovanými jsem během roku. Jsou totiž pro mě priorita, takže si na ně udělám čas. Nepotřebuju k tomu Vánoce.

  3. cernamoora 15.12.2011 / 02:25

    mně se na Vánocích líbí hlavně ta světýýýýlka a výzdoba, vyloženě mě to baví, navíc je čím dál tím promakanější … jenomže já bych tu výzdobu mohla celoročně, nemuseli by ji ani sundavat … a ostatní mám tak nějak na háku, hlavně no stress 😉 a v nákupákách se vyloženě bavím tím, jak lidi blázněj 😀
    jinak letos mi to vánoční vůbec nepřijde, zejména kvůli počasí jak někdy v březnu – teplo a větrno

  4. Gabina 15.12.2011 / 15:59

    Zde v Londyne mame vanocni dekorace jiz od poloviny rijna. Nejdrive jsem byla nadsena, ted uz jen utikam zkratkami domu. Hruza! Mam pocit, ze se chysta konec sveta, tech lidi a davu. Ptam se sama sebe, kde zmizela ta krasna vanocni tradice? Klasicke anglicke koledy…. Letos jsem koupila kazdemu opravdu jen to, co by si kazdy pral, ale nemuze si koupit. Tesim se na pohodu u rodicu s rodinou, na kluziste, na lyzovani a zimni veseli. Obchodum uz se vyhybam a ladim pres internet ceske radio. Uz me to angloamericke blazneni nebavi. Vyuzivam tohoto prispevku a vsem preji krasne a pohodove prozite svatky vanocni a do noveho roku 2012 hlavne hodne zdravi a spokojenost po cely rok.G. :o)

    • Vanilka 15.12.2011 / 22:02

      Všeho moc škodí, že? Na druhou stranu už nám zbývá jen týden a kousek a bude po všem. A jak se znám, bude mi to pak pro změnu líto… 🙂 Krásné Vánoce i vám!

  5. Witch 16.12.2011 / 08:45

    Odjakživa mi lezly na nervy nutnosti gruntů. Já dnes samozřejmě vím, že se holt čas od času musí uklízet, ale spouštět to skoro organizovaně k datumu? Vyléčila mne z toho nejdřív soudná babí lavice u paenláku, kde se ženské trumfovaly a prim hrály dvě matróny, které si i plynový sporák samy vytáhnou a všechno vydrbozu. Když jsem nesměla mužovi andnesla, že bych měla udělat ještě tohle, zježily se mu vlasy i tam, kde je už neměl a striktně mi zakázal na sporák sáhnout. Na to by měl totiž naběhnout plynař… Doklepla mne potom ještě v RD studna, pravidelně vysychající v časech gruntů, vánočního a jarního. Je povrchová. Tudíž co uklidím do října, musí vydržet tak do dubna. Přednost měly děti (prúměrně čtyři kombinézy nebo oteplováky na dvůr a hlavu + lepší dvoje školní), osobní a ložní prádlo.
    Teď většinou koukám z okna, vyšťavená z práce… a pak je tma. Ale za okna jsem dala truhlíky s chvojím! Jsem dobrá…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s