Zapomenuté kouzlo dopisních schránek

V době, kdy ještě neexistovaly e-maily, jsem ráda psala dopisy. Vlastně jsem svým malým kamarádkám posílala pohlednice a dopisy dřív, než jsem se naučila psát. Pečlivě jsem v trafikách vybírala pohledy (třeba s Maxipsem Fíkem nebo Makovou panenkou) a na zadní stranu pak namalovala obrázek. Mamka vyplnila adresu a já pak mohla pohled hrdě vhodit do schránky.

Napadlo by ještě něco takového dnešní děti?

Vášeň pro psaní dopisů mi vydržela poměrně dlouho. Trávila jsem dlouhé hodiny vybíráním dopisních papírů v papírnictví, a pak samozřejmě další dlouhé hodiny samotným psaním. O čem jsem tehdy psala? Jak je možné, že jsem toho měla tolik co vyprávět? Dnes když se svým přátelům odhodlám po delší době poslat e-mail, nikdy nevím, čím začít.

Když jsme s rodiči začali jezdit na zahraniční dovolené, skoro z každých prázdnin jsem si přivezla aspoň jednu adresu. Vždycky jsem se s někým skamarádila a slíbila mu, že si budeme psát. Ne vždycky se jednalo o mé vrstevníky. Hlavně když jsem se začala učit francouzsky, budil můj (možná lehce přehnaný) zájem o cizí jazyk údiv dospělých.

O adresy jsem si ale nikdy neříkala sama. Byla jsem dítě spíše stydlivé. Lidé mi svoje adresy nabízeli sami od sebe. Že prý si můžeme dopisovat, a já si tak procvičím francouzštinu.

Pár dopisových přátelství jsem tímto způsobem doopravdy navázala. Mou nejintenzívnější dopisovatelkou byla jedna francouzská dáma v důchodovém věku, která mi ke svým dopisům připojovala také opravené kopie těch mých, za což jsem jí byla velice vděčná.

Ve velké většině případů jsem ale nechala napálit. Zas a znova docházelo na ten samý scénář: někdo mi „vecpal“ svou adresu a horlivě kladl na srdce, abych mu určitě napsala. Ne vždycky se mi pak dotyčnému napsat chtělo, ale bála jsem se, že mě bude hryzat černé svědomí, když nenapíšu. A tak jsem vždycky nějaký ten dopis sesmolila. A nikdy nedostala odpověď.

Vzpomínám si na blonďatou švýcarskou prodavačku, u které mi rodiče koupili úžasně moderní stropní světlo do mého nového pokoje. Nebo na prodavače vstupenek do jednoho opuštěného antického chrámu na Kypru. A nedávno jsem zažila nové zklamání: náš kubánský průvodce, se kterým jsme si tak báječně rozuměli, že jsem mu slíbila, že mu po návratu do Evropy pošlu nejen e-mail, ale taky celý balík knížek ve francouzštině a v angličtině. Svůj slib jsem jako vždycky měla v úmyslu dodržet. Nejdřív jsem poslala e-mail, ve kterém jsem pečlivě popsala každou z knížek, které jsem mezitím pečlivě vybrala a zabalila. Než jsem se dostala s balíkem na poštu, uplynuly téměř dva týdny. Tak trochu jsem čekala, že během té doby na svůj e-mail dostanu nadšenou odpověď ve stylu: „Děkuju, už se na ty knížky moc těším.“ Nic. Odpověď jsem nedostala dodnes. A ten balík nakonec neodeslala. Netušila jsem totiž, jak problematické je poslat balík na Kubu. Musela jsem vyplnit čtyři podrobné formuláře, popsat hodnotu každého předmětu, který balík obsahoval (šest knížek, jejichž hodnotu jsem odhadla na 5 euro za kus), a nakonec se od pošťáka dozvěděla, že mě to bude stát 129 euro! Polkla jsem na prázdno a balík si zase odnesla zpátky domů. Kdybych neměla pocit, že o ty knížky na Kubě nikdo nestojí, odeslala bych je i za tu nehoráznou cenu. Takhle se mi ale zdá, že bych byla štědrá jaksi zbytečně.

Pořád mě ale mrzí, že se naše vzájemné sympatie a společné zážitky tak rychle rozplynuly, místo aby přerostly v dlouholeté přátelství. Dokonce už jsem si i vyfantazírovala, jak s Motýlem pro našeho Kubánce vyřídíme oficiální pozvání, jak ho pak přivítáme v naší demokratické Evropě, a dokonce i to, jak pak budeme velkorysí, až se Kubánec rozhodne zpátky na Kubu nevrátit. Prostě jsem se nechala unést.

Advertisements

8 thoughts on “Zapomenuté kouzlo dopisních schránek

  1. Dasa 8.11.2011 / 18:39

    Naprosto tě chápu, bývala jsem podobně nadšená, ale měla bys v tom hlavně hledat pozitivum – že tě nepotkal nikdo, kdo by tvého „unesení se“ zneužil (což je ovšem v této době docela překvapující:-) .

  2. cernamoora 8.11.2011 / 21:55

    já dopisy nikdy nijak extra nepsala, krom výjimek, kdy třeba kamarádka odjela na delší dobu na prázdniny … i když vlastně vyloženě jednu dopisovou kamarádku jsem měla, docela nám to vydrželo i dlouho 😉 ale pohledy z cest a na Vánoce posílám poctivě dodnes, ty elektronické záležitosti mi přijdou tak nějak pomíjivé a zbytečné, v tomhle ohledu 😉

  3. postcrossing 9.11.2011 / 09:31

    Vanilko, možná by Vás zaujal projekt postcrossing.com.
    Jde o psaní papírových pohlednic. Vy pošlete někomu (náhodně generovaná adresa) a někdo zase pošle Vám (a je to překvapení odkud dojde). Funguje to na principu jedna za jednu. Tj. za jednu Vámi odeslanou pohlednici dojde jedna do Vaší schránky.

    V profilu si můžete vyplnit preference ohledně typu pohlednic či sdělení apod.

    Kolikrát jsem dostala opravdu nádherné pohledy (dle mého gusta), známky či pěkné povídání prostě někde z druhé strany země.

    Je to takové malé potěšení, když jdu z práce a těším se, jestli zrovna dneska bude něco ve schránce.

    a ještě jednu výhodu to má. Nemůže se stát, že budete posílat a nepřijde odezva. Přijde – příjemce pohlednici registruje a často něco pěkného připíše, což Vám přijde mailem.

    Daniela

    • eveli17 11.11.2011 / 18:55

      Děkuji za tip, vyzkouším.

    • Spisovatelka 12.11.2011 / 13:15

      Jé, děkuji za zajímavý link. Já moc ráda píšu, ale mé nadšení je kolikrát zchlazeno nulovou odezvou. Přesto ale po čase píšu znova. Jen mě to mrzí, myslím, že bych byla přebornicí na dopisy na pokračování – jen ne a ne najít tu druhou stranu 🙂

    • Vanilka 12.11.2011 / 17:00

      To zní opravdu zajímavě. Děkuju za tip. Určitě to vyzkouším!

  4. Karolína 7.1.2012 / 20:41

    Mockrát děkuji za link, je to super nápad, hned jsem se zaregistrovala 🙂
    Moc ráda jsem jako 13letá holka posílala dopisy na Slovensko, za mamčinou sestřenicí, která je o dva roky starší jak já. Ale postupem času už jsme si neměly více co říct. Moc mě to mrzí, ráda bych si s někým trvale psala dopisy, ale nemám s kým.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s