Jaký dárek vybrat milované osobě?

Tuhle otázku si kladu třikrát za rok. Snažím se být dokonalou milující ženou, a když dojde na Motýlovy narozeniny, Vánoce nebo na naše společné výročí (pár dní před Valentýnem), marně hledám dárek, který by mé city vyjádřil.

Někdo možná podotkne, že city bych měla vyjadřovat po celý rok, nejlépe každý den, a ne jenom při zvláštních příležitostech. To je pravda. Ale musela jsem se to nejdřív naučit. Nevím, jestli to platí o všech Francouzích nebo jenom o tom mém, ale větu „Je t’aime“ od něj slyším v průměru tak pětkrát za den. A samozřejmě jsem za to ráda! Akorát si musím dávat pozor, abych mu to říkala také. Protože absence „je t’aime“ v každodenní konverzaci ve Francii automaticky znamená, že dotyčnou osobu nemilujeme. Argument, že takovou větou by se nemělo plýtvat, že si ji přece můžeme šetřit pro zvláštní okamžiky, tady neplatí. A když nad tím tak přemýšlím, asi je to tak správně. Je přeci důležité, aby náš protějšek věděl, co k němu cítíme. A jak jinak se to má dozvědět, když mu to neřekneme?

Ostatně psal už o tom taky Stephen Clarke ve své knížce Talk to the snail:

Falling in love with a french person is fraught with danger. I didn’t realize this until it was too late and I was dumped for not saying „je t’aime“ often enough.

„You’re not romantic enough,“ she told me. „You never say you love me.“

„I do,“ I protested. „I just say it less often than you. Like, less than once an hour.“

Snažím se tedy říkat „Je t’aime“ co nejčastěji – tedy pokaždé, když si na to vzpomenu 🙂

Zároveň se snažím udržet svou českou „filozofii lásky“, podle které by měl můj narozeninový, vánoční nebo jakýkoli jiný dárek, který svému milému daruji, vyjádřit mé city. Jenže to není vždycky tak jednoduché. Protože jaký předmět může vyjádřit hloubku mých citů? Mělo by to být něco drahoceného a hodnotného, protože taková je naše láska? Nebo naopak něco jednoduchého, co v sobě skrývá nějaký symbol? Mám pocit, že už jsem zkusila všechno:

  • atlas světa, do kterého jsem vlastnoručně vlepila srdíčka na místa, kam bych si přála s Motýlem odcestovat,
  • lyže,
  • dvě lahve vína „1er grand cru“ – ročníky narození jeho dcer (poté, co se nám rozbila jedna z lednic na víno a zmrazila Motýlovy nejlepší sběratelské lahve),
  • oblečení,
  • doutníky,
  • silvestrovský zájezd do Říma,
  • luxusní manžetové knoflíčky,
  • knížky,
  • CD,
  • JBL iPod station,
  • cestovní tašku Longchamp,

a mohla bych pokračovat, všechno už si nevybavuju.

Za všechny dárky mi Motýl zdvořile poděkoval, ale sotva u poloviny z nich jsem měla pocit, že z nich má opravdovou radost. Problém je, že máme oba to obrovské štěstí, že když něco potřebujeme, prostě jdeme a koupíme si to. Nečekáme na Vánoce nebo na narozeniny.

Takhle si chtěl Motýl koupit i svůj letošní narozeninový dárek: skříňku na doutníky. Z Kuby si jich přivezl opravdu velké množství a chce si je uchovat dlouho a v adekvátních podmínkách. Několikrát jsem ho musela žádat, aby s koupí počkal, a doufala jsem, že na to časem zapomene a že v den svých narozenin přece jen bude překvapený.

Ráno jsem mu nejdřív darovala klíček, aby mohl celý den přemýšlet, od čeho asi je. Skříňku dostal večer. Překvapený nebyl. Ale nadšený ano. Aspoň tedy do chvíle, než zjistil, že se mu do ní všechny doutníky nevejdou.

Můj další pokus o překvapení spočíval v organizaci dvoudenního výletu do Remeše, kde jsem domluvila tři návštěvy vinných sklepů s ochutnávkami šampaňského. Takovou třešničkou na dortu mělo být i sportovní auto (dobře, Peugeot 308 možná není úplně sportovní model, ale tenhle má motor GTi s 200 koňmi pod kapotou!), které testuju pro náš firemní časopis. Ovšem dva dny předtím, než mi auto zaměstnanci Peugeotu měli přivézt do kanceláře, se s ním Motýl vrátil z práce domů. Ne nadarmo pracuje v novinách – všechno má v předstihu. Ach jo.

Nicméně ani výletem do Remeše se mi nepodařilo Motýla překvapit. Zaprvé jsme o něm už delší dobu uvažovali a zadruhé mu destinaci prozradila GPSka, kterou jsem tajně nařídila během jízdy, zatímco Motýl dělal, že spí. Jak jsem mohla tušit, že ta GPSka tu adresu na závěr nahlas zopakuje?

A tak mi nezbývá než doufat, že Motýl ocení aspoň tu snahu, kterou vkládám do svých marných pokusů ho překvapit a darovat mu něco aspoň zpoloviny tak výjimečného, jako je on sám.

 

Reklamy

2 thoughts on “Jaký dárek vybrat milované osobě?

  1. Terka L. 1.11.2011 / 21:33

    Moc hezký článek Marti… S tím „Miluji Tě“ trochu závidím, my si to říkáme tak jednou za rok :-).
    U každých narozenin a Vánoc mi přijde těžší a těžší dárky vybírat… Ať už je to přítel nebo někdo z rodiny, pokaždé mi přijde, že ta osoba už všechno má a bohužel nejsem dost kreativní, abych pokaždé vymyslela něco originálního.
    Oceňuji Tvé nápady a snahu a určitě i Motýl to ocení… 🙂

  2. jolana88 2.11.2011 / 16:48

    ocení, jistě ocení … a „žetémujte“ co nejčastěji a nejvíc … některé české předsudky nejsou do života …

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s