Dlouhá cesta k poznání sama sebe

V předvečer prvního dne v nové práci jsem si lámala hlavu nad tím, co mě čeká a nemine. Splním očekávání svého nového šéfa? Budu si rozumět s novými kolegy? Co když mě moji podřízení budou nesnášet?

„Prostě buď sama sebou,“ poradil mi Motýl. No jo, jenže jak? Jak se vyhnout pokušení neustále někoho napodobovat? Lidi, které obidvujeme, ke kterým vzhlížíme, jejichž vlastnosti bychom si přáli také mít. Vytváříme tak kopii jiných lidí, nebo tím koktejlem vypůjčených charakterových rysů vytváříme svou vlastní osobnost?

V rámci výběrového řízení do mé nové práce jsem musela projít několika různými testy osobnosti. Nejdřív mě udivilo, že mi je paní konzultantka poslala e-mailem domů. U podobných testů bych spíš očekávala, že je budu muset vyplnit v nějakém testovacím centru pod dohledem kamer. Vždyť takhle jsem se mohla zeptat na názor Motýla a požádat ho o radu, co bych měla vyplnit. Myslela jsem si totiž, že účelem je najít správné odpovědi na otázky z testu. Brzy mi ale došlo, že správné odpovědi neexistují. U některých otázek se samozřejmě dalo odhadnout, jak by měl ideální kandidát na tuhle pozici odpovědět. Celý test byl ale velice obsáhlý a koncipovaný pravděpodobně tak, že kdyby mé odpovědi neodpovídaly mému přesvědčení, nakonec by se to ukázalo, protože by mezi nimi chyběla logická souvislost.

Testy byly vyhodnocené počítačem a paní konzultantka, se kterou jsem pak měla ještě dvou a půl hodinový pohovor, mi předala podrobnou analýzu mé osobnosti. Byla jsem v šoku z toho, jak výstižný ten popis byl. Jak je možné, že mě počítač dokáže popsat líp, než bych to dokázala já sama?

Na některé otázky bylo skutečně těžké odpovědět. Například:

I would rather

a) solve a new and complicated problem.

b) work on something I have done before.

Můj první impuls byl zaškrtnout odpověď b). Když dělám něco, co už jsem dělala v minulosti, cítím se jistější, protože vím, co mě zhruba čeká. Na druhou stranu, kdybych nikdy neměla možnost pustit se do řešení nějakého nového zádrhelu, určitě bych se nudila. Nakonec jsem tedy vybrala odpověď a).

I want a boss who

a) establishes and applies criteria in decisions.

b) considers individual needs and makes exceptions.

Opět jsem váhala. Raději pracuju pro šéfy, kteří jsou aspoň trochu předvídatelní, a kteří když něco rozhodnou, dokážou si pak za svým rozhodnutím stát a neustále ho nemění a nepřizpůsobují ho situaci podle toho, jak se jim to zrovna hodí. Na druhou stranu tenhle přístup by mohl vést k nutnosti respektovat i pravidla, která nedávají smysl, a to jenom proto, že to jsou pravidla. Nakonec jsem se tedy rozhodla pro odpověď b).

Narazila jsem také na otázky, ve kterých jsem cíleně lhala. Například:

I like to

a) work alone in a quiet place.

b) be where the action is. 

Pravda je taková, že mnohem radši pracuju sama, zavřená někde v koutku. Nekomunikovat. Ale copak jsem to mohla jako budoucí „Communication Manager“ přiznat?

To samé platí i pro následující otázku:

When the phone rings in my office or at home, I usually

a) consider it an interruption.

b) do not mind answering it. 

Všeobecně nerada telefonuju. Mnohem radši mám písemnou komunikaci, kterou si můžu připravit a upravit ji do podoby, která přesně vyjadřuje to, co chci říct. To v telefonu nejde. Darem z nebes jsou pro mě mobilní telefony, které aspoň ukážou, kdo mi volá. Můžu si dopřát pár sekund na přípravu. A můžu případně ten hovor odmítnout a zavolat zpátky později, až se na konverzaci připravím. Když se ale jedná o neznámé číslo nebo když zvoní pevná linka (v práci nebo doma), stává se pro mě telefonování opravdu nepříjemnou činností. Bohužel telefonování je jeden z prostředků komunikace a ve svém oboru se s tím tedy budu muset vyrovnat.

Vypadá to totiž, že jsou mi komunikace a marketing souzené. Přitom jsem k tomu přišla jak slepá k houslím! Vystudovala jsem žurnalistiku, protože jsem chtěla psát. Pak jsem se začala zajímat o sazbu, grafický design, a když jsem se přestěhovala do Lucemburska, můj profesní profil se vytvořil tak nějak sám. A teď už mi ho zřejmě nikdo neodpáře.

Když jsem se po návratu z prázdnin začala poohlížet po nové práci, mým hlavním kritériem byla finanční stránka. Vím, že to není správný přístup, jenže jak už jsem psala minule, svůj přístup k práci jako takové jsem trochu přehodnotila a smířila se s tím, že žádná práce mi nepřinese 100% potěšení.

Rozhodně jsem nehledala nějaký velký kariérní posun či vzestup, a už vůbec ne nějakou vedoucí pozici. Odpověděla jsem na pár inzerátů na pozici asistentky. Jsem přesvědčená, že náplň práce asistentky například v nějaké reklamní agentuře může být zajímavá – záleží na firmě a na šéfovi. Potíž byla v tom, že jako asistentka bych nemohla vydělávat tolik, kolik jsem si představovala. Kromě toho nikdo nechápal, proč bych byla ochotná udělat „krok zpátky“, když už jsem předtím byla „Responsable Marketing“. To asi nikomu nevysvětlím. Není to tak, že bych neměla žádné ambice. Naopak si myslím, že na sebe kladu vysoké nároky. Jenom už asi nemám takovou chuť žít jenom svojí prací. Mám chuť dělat taky jiné věci a být dobrá i v něčem, co třeba s mou prací vůbec nesouvisí.

Místo toho jsem se opět ocitla v pozici, která bude náročná na čas i energii, a po prvním týdnu jsem si na víkend domů přitáhla kupu pracovních materiálů k nastudování. Mám v sobě totiž bohužel zabudovanou touhu po úspěchu. A to je možná odpověď na otázku, proč bych dokázala udělat krok zpátky: protože na pozici asistentky bych se mohla cítit úspěšná a ještě bych u toho stíhala dělat a myslet taky na něco jiného, zkrátka mít normální osobní život. Takhle se budu snažit uspět v něčem, co je opravdu náročné, a tím pádem mě to daleko víc zaměstná. Přitom si nejsem jistá, jesti z toho pak opravdu budu mít o to lepší pocit. Možná jo. Snad.

Každopádně začíná nová éra mého života, ve které se pokusím vzít si ponaučení z předchozích zkušeností, zůstat sama sebou a zároveň hrát roli, která se ode mě očekává.

Advertisements

6 thoughts on “Dlouhá cesta k poznání sama sebe

  1. cernamoora 1.10.2011 / 15:23

    bez pevny s displejem bych nedokazala existovat 😀

    preju hodne stesti v nove praci!

  2. VeVe 2.10.2011 / 10:14

    Držím palce do nové práce!!!
    Věřím, že si se vším poradíš!
    🙂

  3. katblogz 3.10.2011 / 08:17

    S telefonováním to mám naprosto stejně! :))
    A zrovna včera jsem vyplňovala velice podobný dotazník a byla jsem z něj zcela vyřízená – všechny ty otázky jsou RELATIVNÍ, dovedu si představit x situací, ve kterých by u mě za určitých okolností mohlo platit a i b, u mnoha z nich to záleží na tom, na jakou část života nebo praxe si je vztáhnu. V kombinaci se svou jistou nerozhodností vyplývající z relativizování všeho, jsem se opravdu zapotila. :)))

    Také přeji hodně spokojenosti v nové práci!

  4. Hodne stesti! 3.10.2011 / 11:09

    Hodne stesti a at se Vam prace stane zabavou a radosti!

  5. Witch 5.10.2011 / 07:46

    Mám ráda výzvy. Prokousávám se z někdejší pozice ne snad outsidera, ale šedé myšky určitě, už od mala. Měla jsem být průměrná a snad ještě hůř. A zjišťuji, že nakonec někdy mívám na víc, než jsem myslela. Když tedy já, tak už spousta lidí tuplem 😉 Jenom to lano vzít a táhnout.
    Hodně štěstí!!!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s