Poprázdninový syndrom

Můj první příspěvek, který jsem napsala po návratu z prázdnin, se jmenoval Poprázdninová nevolnost. Dnes už vím přesně, co mi je! Stala jsem se obětí „post holiday“ syndromu, kterým podle jedné španělské vědecké studie trpí 35 procent pracujících lidí mezi 25 a 40 lety. Jedná se o takovou minidepresi způsobenou návratem do praconího procesu, která má prý naštěstí jen přechodný charakter. Její symptomy se dělí na fyzické a fyziologické. Ty první z nich zahrnují únavu, nedostatek chuti k jídlu, potíže se soustředěním a někdy dokonce nespavost, zrychlený srdeční rytmus a bolest ve svalech. Mezi fyziologické symptomy patří podrážděnost, pocity úzkosti, smutku a prázdnoty.

Poprázdninový syndrom je podle mě ve Francii a Lucembursku znásobený tím, že si spousta lidí bere dovolenou na celý srpen. A i ti, kteří v srpnu chodí do práce, zvolní tempo. Začátek zaří pak bývá opravdu krutý pro obě skupiny. V Čechách jsou možná stále běžnější týdenní nebo čtrnáctidenní dovolené, během kterých se člověk nestihne tolik odpoutat od reality. Na jednu stranu si tolik neodpočine, ale možná je pak návrat do pracovního procesu trochu snažší.

Jak s poprázdninovým syndromem bojovat? 

1. Pokud je to možné, vrátit se z prázdnin domů pár dní před nástupem do práce. Tedy dopřát si čas na aklimatizaci. To byla asi zásadní chyba, kterou jsem letos udělala: sotva jsem dorazila domů, už jsem si pročítala pracovní e-maily, a tím jsem úplně zabila ten doznívající příjemný pocit z prázdnin. Příště si na tohle dám pozor a opravdu si zkusím naplánovat aspoň krátké přechodné období, které strávím doma. Budu třídit fotky, uklízet průvodce zpátky do knihovny a myslet na všechny ty pěkné zážitky.

2. Plánovat. Ten výše zmíněný pocit prázdnoty bývá zapříčiněný pesimistickou domněnkou, že se nemáme na co těšit. Na prázdniny se člověk těší, pak si je užívá, a když potom skončí, ty příští mu připadají hrozně daleko. Je tedy třeba myslet na to, co mě čeká v blízké budoucnosti, a ne na to, kam pojedu za rok. Letos mě toho naštěstí čeká poměrně dost: už v druhé polovině září se chystám na víkendovou oslavu kamarádčiných třicátin do Normandie, Motýl včera mluvil o jakémsi voucheru platném do konce října, díky kterému bychom si mohli dopřát víkend v Římě, v Londýně nebo v Barceloně, a už na konci listopadu nás zřejmě čeká další velká dobrodružná cesta… Takže si opravdu nemám na co stěžovat, protože důvodů k těšení mám víc než dost.

3. (Znovu) začít sportovat. Ve čtvrtek na mě všechna ta přes léto zameškaná práce dopadla asi nejvíc. Večer jsem měla náladu pod psa, byla jsem utahaná a poslední, na co jsem měla chuť, byl sport. Přesto se Motýlovi podařilo mě vytáhnout na krátký běh do vedlejší vesnice a zpátky. S rytmickou hudbou v uších jsem se nesoustředila na nic jiného než na svůj vlastní dech a na všechny starosti jsem zapomněla. Psychickou únavu nahradila ta fyzická, která je přece jen daleko příjemnější.

4. Změnit některé návyky. Těžko se mi podaří za celý rok neupadnout do každodenní rutiny, ale i rutina se dá trochu změnit k lepšímu. I kdyby to mělo znamenat jenom to, že si ráno s Motýlem malinko přivstaneme a dáme si společnou snídani (nová příjemná rutina), místo abychom pili čaj v koupelně a hltali jogurt ve stoje u kuchyňské linky (stará nepříjemná rutina).

5. Číst. Nepatřím k lidem, kteří čtou jenom o prázdninách. Knížky pro mě byly vždycky únikem do jakéhosi jiného světa. Stejně jako sport mi pomáhají zahnat nepříjemné myšlenky.

6. Pozměnit svůj vzhled. Odborníci radí, že návštěva kadeřníka nebo obnova šatníku nás rozptýlí a pozitivně naladí. Mně připadá, že to je dost poněkud drahé řešení. Bezhlavé utrácení by mi momentálně určitě způsobilo víc úzkosti než radosti. Ale i malá změna může být prospěšná: stačí se jinak učesat nebo jinak namalovat, dát si trochu víc záležet a tedy zbavit se těch naučených pohybů, které byly před prázdninami také součástí rutiny.

7. Neodkládat. Jsou věci, které se mi před odjezdem na dovolenou už prostě nechtěly řešit, jako třeba vyměnit prasklou žárovku v levém předním světle u auta, zavolat na státní správu sociálního zabezpečení apod. O prázdninách jsem na tyhle „blbosti“ nemyslela, teď mě ale straší v hlavě. A tak je lepší se zhluboka nadechnout a jednu po druhé je vyřídit. A totéž udělat v práci: začít těmi nepříjemnými zaléžitostmi mi pomůže mít je brzo za sebou.

 

 

Advertisements

One thought on “Poprázdninový syndrom

  1. Terka L. 5.9.2011 / 22:01

    Já nesnáším poslední den dovolené kdy všechno děláme „naposledy“ (naposledy jdeme na pláž, na večeři,…) a první den po návratu v práci kdy se nemůžu soustředit a všechno mě rozčiluje… Většinou ale beru dovolenou jako čas zamyslet se a po dovolené začít jinak a lépe (něco jako novoroční předsevzetí – cvičit, pravidelně jíst,nestresovat se, neodkládat nepříjemné věci,..). Samozřejmě, že déle než do půli září to nevydrží.. 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s