Napínavé paperbacky

Na dovolenou jsem si vzala tři knížky. Přečetla jsem dvě. Dva napínavé thrillery v paperbackovém vydání – ve francouzštině se tomu říká „livre de poche“, tedy „kapesní kniha“, která se obvykle prodává za znatelně nižší cenu než první elegantní vydaní ve velkém formátu. Hlavní výhodou je, že se knížka vejde do kabelky (do kapsy nikoli) nebo cestovní taštičky, kterou jsem si vzala do letadla.

Tu první knížku jsem zhltla právě hned v letadle. Let byl dlouhý, samým prázdninovým vzrušením se mi nechtělo spát a navíc jsme měli zpoždění kvůli technickému problému v zavazadlovém prostoru, kvůli kterému jsme před startem hodinu a půl seděli v letadle a čekali.

Příběh napsali hned dva autoři: Nicci Gerrard a Sean French, kteří společně tvoří pod pseudonymem Nicc French. Knížka se jmenuje „Sourire en coin“, tedy „Úsměv v koutku“ (volný překlad).

Miranda se po několikadenní známosti rozejde s Brendanem, protože jí připadá, že na to, jakou se znají krátkou dobu, jí příliš zasahuje do soukromí. O několik dní později se dozví, že Brandan začal chodit s její sestrou. Přijde jí to trochu podezřelé, ale v zásadě v tom nevidí žádný problém. Ukáže se ale, že Brendan se rozhodl udělat jí ze života peklo. Tváří se jako andílek a přitom všude kolem vypráví nesmysly o tom, jak těžce Miranda jejich rozchod nesla. Mirandina rodina Brendana zbožňuje a všichni se jí snaží domluvit, aby se nad celou situaci pokusila povznést. Což by Mirandě nečinilo žádný problém, kdyby si Brendan v jednom kuse nevymýšlel samé lži. Její snahy dokázat, že je Brendan pěkný vykuk, ale končí katastroficky. Miranda začíná jednat iracionálně, a zatímco svému okolí tvrdí, že je Brendan naprostý blázen, samotný čtenář začíná pochybovat o jejím zdravém rozumu.

Na možná trochu přihlouplém základu je vystaven zajímavý příklad lidské manipulace.

Autorem druhé knížky je můj oblíbený spisovatel Harlan Coben. Fascinuje mě jeho schopnost vymyslet tolik napínavých příběhů na stále stejné téma: někdo záhadně zmizí beze stopy a hlavní hrdinové se ho snaží najít.

V knížce „Sans un mot“, tedy „Bez jediného slova“ (volný překlad), zmizel rodičům Mikovi a Tie jejich šestnáctiletý syn Adam. Jak po něm pátrají, zjišťují, že Adam se zapletl do obchodování s léčivy. Léky jsou totiž pro americké puberťáky dostupnější než alkohol nebo drogy, a tak se scházejí v klubu pro mladistvé a pořádají tam tzv. „pharm-party“. Přišlo mi to jako hodně zajímavý námět, přesto se mi tahle knížka líbila z Cobenových románů asi nejmíň. Vedle pátrání po Adamovi se totiž odvíjí druhý příběh a celou dobu jsem dumala nad tím, jak spolu ty dvě zápletky souvisí. A nakonec se ukáže, že se víceméně jedná o náhody, což mě zklamalo.

Ta třetí knížka, kterou jsem nepřečetla, je „Něžná je noc“ od F. S. Fitzgeralda. Už jsem ji jednou četla a hrozně se mi líbila, tak jsem si ji chtěla připomenout. Jenže tentokrát se do ní vůbec nezvládám „zakousnout“. Nevím, jestli je to tím, že jsem se tentokrát rozhodla přelouskat ji v angličtině, nebo jestli jsem už prostě zdegenerovaná všemi těmi napínavými paperbacky, které se čtou jedním dechem, a nedokážu si teď tu klasickou literaturu správně užít. Ale dávám jí ještě šanci.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s