Poprázdninová nevolnost

Alternativy názvu: „Poprázdninová depka“ nebo „Poprázdninová krize“. 

Asi tušíte, o čem tenhle příspěvek bude…

Poprázdninovou nevolností trpím už od raných školních let. První záchvěvy se vždycky začaly ozývat už pár dní po mých narozeninách. Mohl za to můj otec. S poněkud škodolibou radostí prohlašoval: „Svatá Anna, chladna z rána… Léto se chýlí ke konci.“ Každý rok jsem ho okřikovala, ať toho nechá. Je přece teprve konec července – léto sotva začalo! Prvního srpna mi pak nezapomněl oznámit: „Tak, a půlku prázdnin máš za sebou.“

Můj stav se samozřejmě postupně zhoršoval, jak se blížil začátek nového školního roku. Do školy jsem nikdy nechodila ráda. A nic na tom neměnily ani ty samé jedničky, které jsem nosila domů na prvním stupni základní školy. Už tehdy jsem měla jasno v tom, že si prostě ráda se svým časem nakládám podle svého. Dodržovat školní rozvrh a dřepět v lavicích mě nebavilo. Naopak ve svém volném čase jsem se nenudila nikdy.

Už jako dítě jsem si na ty dva měsíce letních prázdnin plánovala tisíce věcí, které jsem chtěla stihnout. Jenže ty dva měsíce vždycky strašně rychle utekly a návrat školních povinností pro mě každý rok znamenal šok a zklamání.

A opravdu mi způsoboval nevolnost – fyzickou bolest v břiše, žaludek na vodě a závrať. Nejvíc samozřejmě poslední prázdninový večer a první školní ráno.

Myslela jsem si, že v dospělosti mě tyhle pocity přejdou. Vždyť doby, kdy jsem si užívala luxus dlouhých dvou měsíců, po které jsem si bezstarostně užívala, už jsou dávno pryč.

Jenže moje poprázdninová nevolnost se dostavuje i nadále. Stačí k tomu dvoutýdenní dovolená. Možná i jeden týden by stačil.

Na ty letošní prázdniny jsem se obzvlášť těšila. Byla to dovolená mých snů. Večer před odjezdem mě skoro mrzelo, že už to období příprav končí.

Potom jsem šestnáct dní žila v jiném světě, o kterém určitě ještě napíšu, a taky přidám fotky do rubriky Luxusní život obrazem. Žila jsem bez internetu, bez e-mailů, bez Facebooku, bez Twitteru, bez všech svých oblíbených blogů, časem dokonce bez hodinek a mobil jsem používala jednou za dva nebo tři dny, abych poslala zprávu své starostlivé matce, že nás neodfouknul hurikán. A bylo mi báječně.

Mimochodem: vím, že nejsem jediná, kdo tenhle aspekt zmiňuje – mám na mysli život offline. V poslední době si spousta lidí lebedí, když vydrží třeba den bez moderních komunikačních technologií. V našem běžném životě se sami sebe ptáme, do jaké míry jsme na internetu a různých sociálních sítích závislí, a téměř máme strach si odpovědět. Ale „odpojit se“ je mnohem snažší, než si myslíme.

Jenže dnes jsem se vrátila zpátky do reality a v hlavě mi víří tisíce otázek, chmurů a starostí, úkolů a povinností… až je mi z toho zase nevolno, jako mi bývalo ve školních letech. Nic se nezměnilo.

Už na letišti mi upomínka v mobilu připomněla, že si musím co nejrychleji stáhnout e-maily a najít mezi nimi ten jeden důležitý. E-maily jsou havěť. Zdroj stresu. Pokud si chcete užít ten sladký pocit, že prázdniny ještě pár hodin trvají, vůbec svou e-mailovou  schránku neotvírejte. S e-maily to začíná a pak už se to veze… prázdniny jsou fuč.

Marně se snažím najít něco pozitivního na tom, k čemu se z těch prázdnin vracím. Jako třeba že se nebudu v noci budit horkem celá zpocená, ačkoli na mě fouká ventilátor. Ráno mě nebude budit kvičení prasat ani kokrhání kohoutů, ale při troše štěstí nějaká pěkná písnička z rádio-budíku. Nebudu muset každý den počítat další nové štípance od komárů. A minimálně dva týdny nebudu jíst rýži.

Ale nic z toho mě netěší.

Jsou skoro dvě hodiny ráno a já nemůžu spát. A rozhodně to není horkem. Částečně je za mou nespasvost zodpovědný časový posun, ale hlavně ten stažený žaludek a potřeba sepsat seznam věcí, které v příštích dnech musím zařídit. Ten seznam má (zatím) devatenáct bodů…

Advertisements

3 thoughts on “Poprázdninová nevolnost

  1. Destivo 31.8.2011 / 18:32

    Tak tento pocit nevolnosti znam i ja. A k tomu vsemu jeste navic me mrzi, ze moje narozeniny jsou az na konci srpna. Ja vzdy mela chut slavit a nikdo to se mnou nesdilel. Kazdy mel naladu pod psa, protoze koncily prazdniny. Tak nejak je tomu dodnes a tak proste neslavim. V Londyne nam leto proprselo – naprosto depkove, neznam uz ani barvu slunce a tak jsem se zacala tesit na to krasne babi leto plne barev, o kterem jiz kolikaty den snim. Nenechte se rozhodit povinnostmi, zijte alespon jeste chvili ze zazitku a krasneho casu dovolene. Nenechte se atakovat emaily, budikem, mobilem, proste nicim. Nastavte si jeste chvili prazdninovu naladu a cas. Hezke zari preje Gabina :o)

    • Vanilka 2.9.2011 / 09:09

      Díky za podporu. Pravda – musím se „utěšovat“ myšlenkou, že lidé, kteří strávili léto v Londýně (nebo třeba v Lucembursku) jsou na tom daleko hůř než já… 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s