Facebookovské děti

Mnohým z vás se to určitě taky stalo.

Konečně jste se odhodlali představit vašeho nového přítele / novou přítelkyni rodičům. Probíhá klasická, poněkud křečovitá návštěva v českém stylu: nedělní oběd, nebo aspoň odpolední káva a chlebíčky – tyhle zvyklosti se asi v každé rodině trochu liší.

Dopředu jste promysleli každý detail: o čem mluvit a čemu se raději vyhnout, jak by se přítel či přítelkyně měl(a) obléknout apod. Na jednu věc jste ale zapomněli: že budete muset čelit nejdřív překvapenému, později pobavenému výrazu ve tváři vašeho protějšku, až při návštěvě dojde na fotky z vašeho dětství. Tahle nástraha totiž číhá téměř v každé domácnosti.

Některé maminky s oblibou ukazují svým i vašim známým celá fotoalba z doby, kdy jste se jako nahé batole váleli na dece na dvorku, seděli na nočníku nebo se cachtali v nafukovacím bazénku.

Ta moje tohle naštěstí nedělá. Ovšem byt mých rodičů spestřují (vybledlé) fotky z různých rodinných dovolených. Na většině z nich jsem samozřejmě já: když mi bylo deset, dvanáct, čtrnáct, šestnáct… Proč? Aby byl vidět ten rozdíl? Aby bylo více zřejmé, že i já stárnu? Abych si (nejen já) připomněla, že jsem tehdy vypadala jako kokršpaněl? (Copak si asi budu za deset let říkat o fotkách pořízených letos?)

Ne, já to samozřejmě svým rodičům nezazlívám. Naopak mi připadá hezké obklopovat se vlastními šťastnými vzpomínkami. Ale ve chvíli, kdy si podobné obrázky začne prohlížet někdo, na jehož dobrém mínění o vás jste tvrdě pracovali několik týdnů či měsíců, podobný způsob prezentace rodinného štěstí určitě proklínate i vy.

V té souvislosti mě napadlo, jaké pocity asi za pár let budou prožívat všechna ta batolata, která jejich rodiče vystavují na Facebooku od samého narození. Jejich vývoj je někdy zachycen už od samého začátku, sotva se celí zarudlí dostanou na svět. Všechny ty situace známé z fotoalb našich maminek, včetně nočníčků a nafukovacích bazénků, teď kolují internetem propojeným světem. Kam až se tyhle záběry dostanou a jak dlouho tam zůstanou? Co když se podobné fotky dostanou do nepovolaných rukou – třeba nějakého spolužáka-vtipálka, až se batole dostane do věku žáka základní školy (a to je ještě ten lepší případ)? Nebude pak své rodiče proklínat ještě víc, než proklínáme my naše maminky, když ukazují fotky z našeho dětství svým nebo našim známým?

Budou mít vůbec tyhle děti kontrolu nad svou vlastní virtuální identitou? Až si založí svůj vlastní účet (a některá batolata už svůj účet mají – založený rodiči), jejich rodiče je možná „otagují“ a na jejich profilu si tak každý bude moct prohlédnout, jak roztomilými miminky kdysi byly…

Tímhle rozhodně nechci kritizovat všechny své kamarádky, které se nedávno staly hrdými maminkami a mají chuť svou ratolest ukázat celému světu. I mně samotné působí obrovskou radost jejich krásné děti na Facebooku obdivovat. A mrsknout pár fotek na Facebook zabere daleko míň času než je nechat vytisknout a rozesílat všem známým poštou, jako se to dělalo dřív. A v dnešní uspěchané době má každá ušetřená minuta svou cenu.

Chci tím říct něco jiného. Občas se přistihnu, že nemám pochopení pro jednání dnešních mláďat, ať už jde o děti ze základky nebo puberťáky z gymplu. Vypouštím z pusy hlášky hodné zasloužilé důchodkyně a komentuju „oprsklost“ dnešních dětí, způsob trávení volného času dnešní mládeže a jejich nedostatečně slušné vychování. Pak si ale uvědomím, že každá generace musí snášet kritiku těch starších. Každá generace je jiná, protože vyrůstá v jiném prostředí. A to prostředí určujeme právě my. Pokud si dnešní děti hrají víc s počítačem než s balónem venku, je to proto, že jim volný pohyb venku byl omezen – kvůli vzrůstající kriminalitě, většímu provozu aut atd.

A pokud nám dnes připadá, že je třeba bojovat se závislostí dětí na sociálních sítích, jak to bude vypadat za pár let, jestliže my sami jim tu virtuální identitu nevědomky vytváříme?

Jedna z fotek kolujících internetem. Čípak je to asi dítě?
Advertisements

5 thoughts on “Facebookovské děti

  1. Anonymita na internetu 3.8.2011 / 11:07

    Hezký postřeh. Navíc mě šokuje, kolik lidí ty fotky (a údaje o sobě) zveřejní všem uživatelům.

    Jenže my takhle dobrovolně sdílíme tyhle věci i na blogu. A najít tu hranici, co chceme sdělit celému světu a co ne je těžké.

    Třeba vy Vanilko, vůbec Vás neznám, ale čtu ráda Váš blog, máte zajímavé postřehy. A tak s Vámi prožívám Vaše zážitky, které zde sdělujete, beru si tipy na zajímavé knihy i filmy. Nějaká cizí ženská z Moravy tak vidí kousek do Vašeho života. Ale díky za to, jste inspirativní a tím, že právě nesdílíte úplně vše, ale svou skutečnou a celou osobnost si necháváte pro sebe, jste mi sympatická ještě víc.

    Daniela

    • Vanilka 4.8.2011 / 11:04

      Ano, najít tu hranici je opravdu těžké. A jsem ráda, že jste mi připomněla tvorbu blogu. Sice si některé informace o sobě snažím nechávat pro sebe, přesto mám někdy pocit (a moji kamarádi a známí, kteří mě opravdu znají, určitě taky), že toho na sebe prozrazuju víc než dost. Potíž je, že kdybych do svých příspěvků neinvestovala nic ze sebe, jen těžko bych dokázala vyjádřit, co chci říct. A nejvíc mě na tom zajímá, zda existují lidé, kteří mají stejný pohled na dané téma jako já, anebo naopak lidé, kteří to vidí úplně jinak.
      Kromě toho si mnohdy možná myslíme, že určité věci CHCEME sdělit celému světu, a nepomyslíme přitom na VŠECHNY možné dopady. Zkrátka zveřejňování JAKÝCHKOLI informací na internetu, ať už se jedná o vylívání srdce na blogu nebo fotky našich dětí, s sebou nese určité riziko. Ale to přece všichni víme 🙂

  2. Witch 3.8.2011 / 11:30

    Hezké zamyšlení, Vanilko. Jsem s těmi alby trochu pokročilejší, občas se u nás v rodině vyhrožuje předváděním starých fotek dívčinám, nalákaným na safari (safari:cestování neznámým územím se zvířenou a domorodci, což Vy popisujete jako seznámení s rodinou drahé polovičky).
    Ten tvrdý náraz minulosti se týká jak alb (když najednou vidím přestříhané fotky, je to dost výmluvný dokument o rozpadu páru), ale také výstřižků, které si někdo schová a po letech může číst třeba naprostou blbost o členovi rodiny a ještě blbější, čwasto překroucené výroky. samozřejmě také Facebook. Dnes se zase objevila zpráva, jak maminka přerušila hezké kamarádství dvanáctileté holčičce. Měla amanta přes 21 let a natáčela se pro něj, aby viděl, jak hezkne… Zvláště děti dokážou chybovat moc a moc. Je ale možné, že za deset, dvacet roků už problémy s netem nebudou. Třeba nebude…

    • Vanilka 4.8.2011 / 11:08

      To je moje tajná (teď už tedy ne) teorie, že internet se jednou celý zhroutí pod vahou všech těch informací. Ale když nebude internet, přijde zase něco jiného a generace po nás budou mít zase jiné starosti.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s