Biomanželka

Přečetla jsem Biomanželku od Michala Viewegha. Na to, že má ta knížka 165 stránek, mi to trvalo docela dlouho. A ne jenom proto, že v poslední době nemám čas. Prostě jsem se k ní nevracela s chutí. Většinou mi nečiní žádný problém knížku, která se mi nelíbí, odložit a sáhnout po jiné. Tahle ale měla jenom 165 stránek. To se přeci dát přetrpět.

Pochopili jste to správně. Knížka se mi nelíbila. Než se pustím do plivání jedovatých poznámek, ráda bych věci uvedla na pravou míru: napsat knížku není snadné. Zkusila jsem to. Nepovedlo se. Budu to zkoušet dál. Pan Viewegh zvládá vyplodit jednu knihu každý rok (možná i víc – přestala jsem to sledovat) a patří mu za to můj obdiv. Bohužel by možná bylo lepší, kdyby zpomalil tempo a zapracoval zase trochu na kvalitě obsahu.

Já jsem si totiž kdysi oblíbila jeho romány jako Báječná léta pod psa, Účastníci zájezdu, Výchova dívek v Čechách… Jenže potom se něco změnilo – buď já (a na tom možná něco bude, neboť výše jmenované knížky jsem přečetla, když mi bylo -náct a ne -cet), nebo pan Viewegh. Jakoby ze zvyku jsem si opatřila – tedy koupila nebo půjčila – každou jeho novou knížku. Úporně jsem snažila v nich najít něco dobrého. Dokonce jsem je hájila: nebudu si přece hrát na intelektuálku a klidně sáhnu po komerční oddychové literatuře. Je to jako jít do kina na nějakou americkou romantickou komedii: všichni se shodujeme na tom, jak je to jednoduchý, hloupý humor, ale ve skrytu duše si musíme přiznat, že jsme se dobře bavili. Neodcházíme z kina s depkou, nýbrž dobře naladění a uvolnění. Jednoduché filmy mívají nejvyšší návštěvnost, jednoduché knížky nejvyšší počet prodaných výtisků (obzvlášť v době před dovolenými).

Zpět k Biomanželce. Při hledání obálky na internetu (abych vám ten zázrak mohla ukázat), jsem narazila na recenzi uveřejněnou v Lidových novinách. Většinou recenze nečtu, a už vůbec ne předtím, než o knížce sama napíšu – nechci se nechat ovlivnit. Titulek mě ale rozesmál: Vieweghova Biomanželka je myšlenkově závažná a provokuje. Inu, asi jsem se nechala vyprovokovat. Myšlenkově závažná mi teda nepřipadá. Anebo jsem ten román prostě nepochopila.

Je to příběh jednoho manželství, s nápadnými autobiografickými prvky (jak už u Viewegha bývá zvykem), aspoň podle toho, co se dá soudit z tisku. Tak například jsem v nějakých novinách (a ne v Blesku – myslím, že to byl takový ten „nejčtenější seriózní deník na trhu“) četla, že Vieweghova manželka skutečně rodila ve Vrchlabí, což je informace, která mě tehdy velice zaujala vzhledem k tomu, že jsem se v té samé porodnici narodila taky. Pokud k napsání Biomanželky Viewegha inspirovalo více takových zážitků, upřímně ho lituju. Jeho knižní manželství jde totiž od desíti  k pěti. Z Popelky, se kterou se oženil, se stane biomanželka, tedy žena, která smysl svého života vidí v produkci a konzumaci biopotravin, ve starosti o dům a zahradu, v péči o děti, v jejich vzdělání, v zakládání mateřských center a poraden pro kojící matky, a nakonec i v humanitární činnosti. Biomanželčin manžel trpí nedostatkem pozornosti; cítí se odstrčený a zanedbávaný.

A právem! Každá moderní žena přece ví, že vedle starostí o dům, zahradu, děti a svou vlastní seberealizaci nesmí zapomenout pečovat o vztah se svým mužem!

To myslím vážně. Ve svém okolí jsme si všimla, že je rozdíl mezi páry, které občas svěří své ratolesti do péče babysitterky, babičky nebo kamarádky, a vyrazí si „na rande“ (spolu!), a těmi, jejichž život se točí jenom kolem dětí. Ti první vypadají šťastní a svůj rodinný život mají na háku. Ti druzí jsou utahaní, podráždění a jeden druhému čím dál víc cizí. Taky vím, že v takových případech nese zodpovědnost za vážnost situace často právě manželka. A nemusí přitom být posedlá biovýživou a kojením.

Dobře, nějaká ta myšlenka tedy v tom Vieweghově románu je. Jenže je utopená v hlodech, které jsem jednou v noci zoufale tvítovala, jako:

  • Bylo by to legrační, kdyby to nebylo tak smutné. (str. 16)
  • Pro něj není minulost prázdná dóza od pleťového krému, kterou člověk vyhodí, nebo ji maximálně vymyje a nasype do ní kancelářské svorky. (str. 19)
  • Why women can not be like a men? (str. 142 – a tu chybu jsem tam neudělala já)

Hlavní hrdina a vypravěč je zřejmě záměrně nesympatický, přesto má pro něj člověk pochopení a má tendenci se přidat na jeho stranu. Jeho manželka je opravdu střelená. Až příliš. Příliš na to, aby to bylo věrohodné. Tím pádem celý příběh ztrácí smysl. Dokonce je mi zatěžko to nazvat příběhem. Je to spíš popis, který nemá ani hlavu, ani patu, v důsledku čehož jsem se celou dobu nudila. No a ten závěr! Vypravěč se o svém zoufalství rozhodl napsat knihu. Ano, tu knihu, kterou jsem právě dočetla! Tenhle trik jsem použila v povídce, kterou jsem napsala, když mi bylo devět.

Můj vnitřní hlas na mě křičí: „Když se ti to nelíbí, tak to nečti!“

A taky že nebudu. Sbohem, pane Vieweghu.

 

 

Advertisements

9 thoughts on “Biomanželka

  1. Barbora 29.7.2011 / 16:13

    Přesně. Léta jsem četla všechno, co Michal Viewegh napsal. Ale poslední dobou už nějak nevidím důvod.

  2. andělská 29.7.2011 / 16:20

    Souhlasím! Viewegha jsem svého času žrala – Účastníci zájezdu, Román pro ženy, Případ nevěrné Kláry, Vybíjená… (mohla bych pokračovat) – ale pak se to změnilo. A z Biomanželky jsem byla vyloženě otrávená…
    Odůvodnila jsem si to tak, že Viewegh prostě stárne. A já ne… 🙂
    Ale stejně mu furt dávám šanci. Jeho nejnovější deník mám v nočním stolku a čeká tam. Avšak už jen fakt, že tam ta knížka čeká a nevrhla jsem se po ní, jakmile jsem si ji domů přinesla, o něčem svědčí.

  3. jolana88 29.7.2011 / 16:36

    nechci se zastavát kvality obsahu – já ušetřila 😉 – ale faktem zůstává, že jsem potkala několik ekožen – mnohem střelenějších 🙂 jinak – souhlas …

  4. zarox21 29.7.2011 / 16:48

    Jestli s někým nemá nějakou smlouvu, kolik toho musí ročně vyprodukovat … To je pak podobné jako když musí Woody Allen natočit každý rok nový film …. Některé z nich pak taky nejsou ke koukání.

  5. Witch 30.7.2011 / 09:43

    Já knížky nečetla, filmy se mi zamlouvaly, Báječná léta dokonce moc a moc. Jenže od čtení mne kdysi, snad před dvanácti roky (byla jsem po ránu doma a měla puštěnou tv), odradilo autorovo čtení (při Sama doma) krátké, zřejmě vtipné povídky. Práskla mne přes uši snad už první nebo druhá věta s nedobroušeným slovosledem. (jako autor to mohl na poslední chvilku přehodit při čtení, ale bylo mu to evidentně fuk a zadrhl). Drhlo to dost, jak blázen. Byla to trochu rozvláčná anekdota a už v půlce jsem tušila, co tak bude ve věci. Tak jsem ho ponechala módě a čtu si jiné věci. Občas.

  6. romány pana Viewegha 3.8.2011 / 11:28

    Stejný postřeh ohledně čtenosti v -náct. Teď už mi to přijde nudné a nezáživné a naposledy jsem viděla (ne četla) Román pro ženy (a to já si klidně občas nějaký ten oblíbený „brak“ půjčím a klidně ať si na mě knihovnice vrhá pohrdavé pohledy :).

    Pana Viewegha znám jen z rozhovorů a přijde mi jako muž, který čeká že se kolem něj bude točit svět. Vzal si mladou holku, která teď dospěla a taky si život zařídila podle svého.

    Že je to ekožena o tom nepochybuju, máme rodinu v Sázavě a ta paní Vieweghovou zná dost dobře – obě jsou ze stejného těsta, i když ta druhá nerodila ve Vrchlabí :). Souhlasím s vámi, že o vztah je třeba pečovat a upřednostnit jen děti není dobré. Jenže myslím, že život s tak známým spisovatelem taky nebude jednoduchý.

    A hlavně Biomanželka bude především fikce a „jeho“ pohled na celou problematiku.

    • Vanilka 4.8.2011 / 11:14

      Matně si vybavuju nějaký Vieweghův citát o tom, že každý spisovatel píše především o sobě. Někam jsem si ho tehdy dokonce zapsala. Ale samozřejmě je ten možná na pravdě částečně založený základ dobarvený a přizpůsobený spisovatelovým potřebám.

  7. Ester 24.1.2012 / 22:36

    Hm, a mně se tahle kniha zrovna moc líbila. Po dvanácti hodinových službách ideální na odreagování, párkrát jsem se zasmála i nahlas.

  8. ladyesik 28.6.2012 / 17:10

    Tak tak, četla jsem Bláznivá léta pod psa, potom Výchova dívek v Čechách, kde se mi nelíbila ta autobiografie, spíš tedy zasahování autora do samotné knihy, velmi surově tak narušil jakoukoli uvěřitelnost. No a pak jsem zkoušela další a se zklamáním je vracela.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s