Hledání domu – přestávka

Už jsem dlouho nenapsala o tom, jak pokračujeme v hledání našeho budoucího domova. Někteří z vás se mě na to občas ptají, a tak přicházím se stručným shrnutím posledních událostí.

Po našem květnovém fiasku, kdy jsme si nechali vyfouknout skvělou příležitost, se nám poměrně rychle naskytla příležitost nová. Narozdíl od toho předchozího domu by tenhle nepotřeboval žádnou rekonstrukci, žádné výrazné zásahy. Byl postavený v 70. letech, ale před pár lety ho majitelé krásně zrekonstruovali. Očividně měli nejen vkus, který odpovídal tomu našemu, ale taky smysl pro praktičnost.

Ten dům přesně odpovídal našim potřebám: místnosti byly tak akorát velké a nebylo jich ani moc, ani málo; kuchyň byla velmi šikovně vyřešená, se spoustou úložných prostorů; dvě moc krásné koupelny a útulný obývací pokoj s krbem a s možností vytvořit roztomilý čtenářský koutek. Za domem byla prostorná zahrada orientovaná na jih, ovšem s krásným vzrostlým stromem, který na část pozemku vrhal příjemný stín. A taky tam měli skleník, který okouzlil pro změnu Motýla.

Při naší první návštěvě paní majitelka zrovna v té krásné kuchyni připravovala do lahvičky pití pro svoje miminko, které spalo v jednom z pokojů nahoře, a já jsem se při pohledu na ni nechala unést představou, jak by mi to slušelo, kdybych se jednoho dne ocitla na jejím místě.

Dům měl ale dvě velké nevýhody: nacházel se v poněkud vzdálenější čtvrti Luxu poblíž letiště, které je od Luxu na sever. Motýl pracuje na jihu Lucemburska a jeho dcery bydlí ve Francii, takže by z obou důvodů musel napřed přejet – nebo po dálnici objet – celé město. Z hlediska úspory času a denně najetých kilometrů by si o moc nepolepšil oproti naší francouzské vesnici, kde nic není a kde bydlíme teď.

Druhou nevýhodou, která se ale záludně na první pohled tvářila jako výhoda, bylo nezávislé studio umístěné v přízemí domu, které by se dalo pronajímat, což by byl určitě nezanedbatelný příjem do naší zadlužené (kvůli půjčce, kterou bychom si museli vzít) domácnosti. Potíž byla v tom, že přes tohle studio vedl jediný přístup na zahradu. Kdybychom studio pronajali, museli bychom obcházet celý dům, abychom se  na ni dostali. Nejdřív jsem si myslela, že by nám to nevadilo. Je ale pravda, že vysedávání v zahradě, letní večeře venku a zahradní party by tím byly určitě značně omezené a možná bychom se jich raději vzdali, než abychom neustále běhali po schodech nahoru a dolů pro nádobí, skleničky atd.

Obě slabiny by se možná daly tolerovat, kdyby se cena domu nebezpečně neblížila k sedmimístné částce (v eurech!).

Nejzábavnější na téhle historce je to, že Motýl ten dům málem doopravdy koupil. Po předešlé zkušenosti jsme podlehli panice, že by nás mohl zase někdo předběhnout, a tak hned po první prohlídce Motýl podepsal cosi, čemu se v Čechách možná říká rezervační smlouva. Pak jsme se na dům byli podívat podruhé ještě s jedním Motýlovým kamarádem, který odhalil pár dalších nedostatků, a nakonec tam Motýl poslal jednoho cenového odhadce nemovitostí, podle kterého by prodejní cena měla být o téměř 20 % nižší. A tak Motýl zapojil všechny své diplomatické schopnosti, dokázal se s naším realitním agentem „domluvit“ a ze svých závazků vycouvat.

Od té doby, jsme byli na dvou prohlídkách, o kterých jsme ale předem tušili, že z nich nic nebude.

Abych řekla pravdu, necítím teď velkou motivaci k tomu, abych v hledání aktivně pokračovala. Je léto, a když zrovna nepohnojí pole u nás za domem jako včera, můžeme si užívat terásky a sluníčka. Do Luxu teď v létě nemusím jezdit každý den, protože některé dny trávím celé psaním doma. Samozřejmě v ty dny, kdy jezdím na schůzky, cestou tam nebo cestou zpátky zůstanu trčet v zácpě, to se potom rozčiluju a nadávám, že nebydlíme blíž. Ony se totiž ty kolony aut na dálnici mezi Francií a Lucemburskem netvoří pouze v ranních a večerních špičkách, jak jsem si původně myslela. Ale opravdu na tom sejde? Neztratila bych ten ztracený čas někde jinde, kdybych bydlela v Luxu?

Jsem teď tolik zabraná do své nové pracovní aktivity a taky do přípravy prázdnin, že mi najednou otázka bydlení nepřipadá tolik důležitá. Zároveň vím, že s podzimem začnu zase běsnit. Obzvlášť pokud mé podnikání nepůjde tak, jak by mělo, a já si budu muset najít zaměstnání. Na 90 % by to bylo v Luxu-městě, takže ranní a večerní dojíždění by se rychle proměnilo v noční můru.

Nedávno jsem při analýze svých pocitů přišla taky na to, že mi možná ani tolik nevadí, že bydlíme ve vesnici, kde nic není. Vadí mi spíš vědomí, že je to dočasné – že to není náš domov. Po letech strávených stěhováním z místa na místo mám prostě chuť se někde cítit doma.

V našem aktuálním domě bych se možná dokázala cítit doma i přesto, že ho máme jen v nájmu. Víme, že pan majitel nás z něj nevyhodí minimálně do doby, než jeho syn vyroste, tzn. můžeme být v klidu na příštích deset let a kdo ví, jestli se pak pan syn opravdu bude chtít usadit ve vesnici, kde nic není. Jenomže jak pořád žijeme v domění, že se brzy přestěhujeme „do vlastního“, máváme rukou nad spoustou malých nedokonalostí, které bychom se určitě snažili nějak vyřešit, kdybychom věděli, že tu zůstaneme dalších deset let.

Tak tady máte to, co jsem v úvodu nazvala stručným shrnutím 🙂

Advertisements

4 thoughts on “Hledání domu – přestávka

  1. Le fille Ash 12.7.2011 / 14:43

    Hledání nového domova není nic jednoduchého…najít dům a místo, kde se člověk cítí opravdu dobře, je velmi těžké. Ten dům z popisu vypadal úžasně… škoda té ceny 😦
    No, nevadí… přeji hodně úspěchů v hledání! 🙂

  2. Hlavne mit jasno 13.7.2011 / 23:41

    Hlavne mit „jasno“ v tom, kde se chcete usadit. To je to nejdulezitejsi a domecek, kde si budete budovat vase rodinne stesti se urcite brzy najde. My zijeme v Londyne, porad platime vysoky najem a nejsme odhodlani vrhnout se do hypoteky. A proc? Protoze porad jeste nemame „jasno“ v tom, kde se chceme usadit. A jak uz to vetsinou byva, tak zde asi zustaneme naporad. Takze bychom se meli rozhoupat k cinum co nejdrive. Preji hodne uspechu s hledanim domecku snu.

    • Vanilka 14.7.2011 / 11:10

      My máme jasno v tom, že minimálně následujících patnáct let chceme zůstat v Lucembursku. Ale je pravda, že nemáme úplně jasno v tom, zda tam chceme bydlet, pracovat nebo obojí 🙂 Teda pracovat určitě, a bydlení v Luxu jsem si už vyzkoušela a bylo to prima, ale nejsem si jistá, že to odpovídá ceně nájmů a nemovitostí. Myslím, že v Londýně je situace dost podobná – možná jsou tam ceny bydlení dokonce ještě vyšší.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s