Dobrý skutek

Dokážete si svůj život představit bez čokolády? 

Bez čokoládových bonbónů, pralinek, sušenek, polev, nebo prostě bez obyčejné tabulky čokolády?

Já klidně ano. 

Ne že bych čokoládu neměla ráda. Ale málokdy mám na ni vysloveně chuť. Mnohem hůř by se mi žilo bez sýrů a různých slaných tyčinek a preclíčků. Ze sladkého mě víc než čokoláda potěší jakýkoli (nečokoládový) bonbón nebo sušenka.

Když už jím čokoládu, jedná se o tu opravdovou hořkou. Žádné čokoládové náhražky, z jakých se vyrábějí velikonoční zajíčci nebo před Vánoci Mikulášové. Kdepak. Já v ní potřebuju mít aspoň 70 % kakaa.

V dobách, kdy jsem pracovala na Evropském účetním dvoře, jsem byla závislá na bílé čokoládě s lískovými oříšky značky Ritter Sport. Každé odpoledne kolem 15 hodin, kdy otevírala naše „dvorní kavárna“, jsem si pro ni běžela. Každé odpoledne jsem se snažila nesníst ji celou. Marně. Ale to už je pryč.

Období, během kterých se chuť na čokoládu prostě nedostaví, jsou u mě čím dál delší. Naposled jsem kousek snědla, když jsem před pár týdny tvořila pro Dulcineu článek 7 důvodů proč jíst čokoládu. Ona je totiž ta správná čokoláda dokonce zdravá – v přiměřeném množství samozřejmě. Dnes ale o čokoládě píšu taky a nic to se mnou nedělá.

Motýlův přístup k čokoládě je poněkud odlišný. On čokoládu doopravdy miluje. Dopřává si ji každý den. A ne v malém množství. A pak je z toho nešťastný. Už několikrát mě prosil, abych mu od jeho závislosti pomohla. Ze začátku se mi do toho nechtělo. Je přece dospělý, a pokud má na čokoládu chuť, proč by si kousek nevzal? Jenže on si nikdy nedokáže vzít jenom kousek. On se tou čokoládou prostě láduje. A pak má přecpané bříško a nemůže z toho usnout. Nejvíc čokolády totiž spořádá vždycky večer. Přes den si občas zakoupí tabulku čokolády u benzínové pumpy. Naštěstí netankuje každý den. Ovšem večer před spaním neodolá snad nikdy.

Klasická scéna:

Vanilka vychází umytá z koupelny, připravená odebrat se na lože. Najednou zaslechne z přízemí šustění pytlíčků, šátrání ve skříňce, zvuk trhajícího se papírového obalu nebo celofánu.

Vanilka zvolá: „Miláčku, copak děláš?“

Motýl, slyšitelně s plnou pusou, odvětí: „Nic…!“

Vanilka: „Ty jíš čokoládu!“

Motýl se snaží zapírat a nakonec přizná: „Ale jenom kousek!“

Tím kouskem může být třeba celý pytlík plněných čokoládových vajíček!

To je ostatně v mých očích kámen úrazu: kdyby se aspoň cpal kvalitní čokoládou! Jenže on do sebe láduje různé plněné pralinky – takové ty sladké jako cumel, ze kterých mi obvykle bývá špatně, jakmile sním víc než dvě najednou.

Na podobné potíže mívám obvykle jednoduchý recept: nekupovat. Co doma není, to přece nikdo nesní. Teď mám ale pocit, že čokoládu už nekupujeme nejméně rok, a přesto jí doma stále máme tuny. Odkud se bere? Pralinky občas dostáváme darem, čokoládová vejce a Mikuláše zase dostávají Holky. Ty mají čokoládu taky rády, ale množství, které přes Vánoce a Velikonoce nastřádají, ani při vší lásce k této pochutině nestíhají konzumovat. Naštěstí! Ono totiž ani není kdy. Francouzi mají na konzumaci všeho přesná pravidla: něco se smí jíst pouze k snídani, něco zase jedině jako dezert, existuje čas na „apéro“, na oběd, na svačinu, na večeři, ale kdy je čas na čokoládu? Zřejmě právě až v pozdních nočních hodinách. Motýl své dcery v konzumaci čokolády nijak zvlášť nepodporuje. Když si o ni neřeknou, nenabízí jim ji. A když si řeknou, své rozhodnutí zváží podle toho, kolik je hodin a kolik sladkostí už holky za ten den spořádaly. Anebo je to proto, že ve skrytu duše touží nechat si všechnu čokoládu pro sebe?

Osobně bych Motýlovu závislost na čokoládě neměla potřebu řešit. Pravidelně sportuje a tlustý není. Z nás dvou je to ale právě on, kdo nejvíc dbá na svou váhu a postavu. To on si čokoládu zakazuje, a pak ten zákaz porušuje. A potom z toho má černé svědomí a já to jeho naříkání musím poslouchat.

Už jsme zkoušeli i metodu, kdy jsem mu ke konzumaci čokolády měla dávat svolení. Tu metodu vymyslel Motýl, ne já. Akorát asi nebyl připravený na to, že občas shledám večerní pojídání čokolády nevhodným a zatrhnu mu to. To pak vyčká, až zalezu pod sprchu, a když z ní vylezu, slyším to známé šustění a šátrání.

A tak jsem se dnes odhodlala k ráznému činu: počkala jsem, až odejde do práce, a všechnu čokoládu ze skříňky v kuchyni jsem schovala do tajné skrýše. Trochu se obávám Motýlovy reakce. Sice je to pro jeho dobro – zvlášť když je teď v přípravném období na svůj půlmaraton – ale kdo ví, čeho se od takového závisláka můžu dočkat? Jsem připravená na to, že večer bude prosit a škemrat. Jsem připravená mu ždibíček čokolády dopřát – ale jenom na příděl, abychom se vyhnuli abstinenčním příznakům. Jen doufám, že nebudu označena za krutou a nepřející mrchu nebo že dokonce nedojde k fyzickému napadení. Tak kdybych o sobě zítra nedala vědět, aspoň víte, co za mým zmizením vězí: čokoláda!

Advertisements

7 thoughts on “Dobrý skutek

  1. Danielle 7.6.2011 / 11:39

    Zajímavý příspěvek. Já jsem mlsná jako pes, takže musím praktikovat tu zásadu: co si nekoupím, to nesním (peklo je to na návštěvě u dobrých známých, u kterých si nemusím hrát na ostýchavku). Nic jiného u mě bohužel nezabralo.

    Občas sladkému neodolám, dám si a mám pak přesně ty samé výčitky jako pan Motýl. A taky pojídám potají. Tak se totiž stydím „jen“ sama před sebou a ne ještě před těmi ostatními.

    (a nejraději obyčejnou Milku, ta kvalitní čokoláda mi taky nechutná)

  2. zarox21 7.6.2011 / 15:55

    Ritter „sportovní“ období na bílou s celými lískovými jsem si taky prožila, pak jsem si vysvětlila že bílá vlasntě ani není čokoláda a oříšky jsou k mání i volně. Jenže samotné mi tak nechutnají …. Teď jsem zrovna ve „slaném“ období … 🙂

  3. Terka L. 8.6.2011 / 13:50

    Moc hezký článek. Musím souhlasit s Danielle a Motýlem, kvalitní čokoláda se 70% kakaa mi také nechutná, není nad klasickou mléčnou Milku nebo Figaro.. Já osobně jsem závislá nejvíc na Kinder čokoládě.. Potají doma asi mlsá každý čokoholik, že? 🙂

  4. jane 10.6.2011 / 11:21

    Cokoladu mam rada, bohuzel pokud ji jim, druhy den me ceka migrena, takze na ni musim zapomenout. Ale dala bych si rada, mym favoritem je Lindt a zejmena koule od nich jsou luxusni.

  5. Surinami 10.6.2011 / 14:45

    Mne nechává čokoláda naštěstí naprosto chladnou a jsem za to moc ráda! Souhlasím s taktikou nemít nic takového doma po ruce. Jak to vlastně ten večer dopadlo, když Motýl čokoládu doma nenašel?

    • Vanilka 10.6.2011 / 17:16

      On se ten večer vrátil z práce dost vyčerpaný, takže kupodivu ani neprotestoval, a zatím snaší svůj úděl statečně.

      Le 10 juin 2011 à 14:45,

    • Vanilka 10.6.2011 / 18:10

      Jo a to jsem se teda posledně s dárkem moc netrefila.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s