Módní peklo v Opeře

Do titulku tohoto příspěvku jsem si vypůjčila název jiného blogu. Snad se za to na mě autorky Módního pekla nebudou zlobit. V sobotu večer ve Státní opeře v Praze jsem na ně intenzivně myslela. To by bylo něco pro ně! Ado, Kultakutri a Zuzko, měly byste se tam rychle vypravit, než Státní operu zavřou!

Jako dítě jsem do divadla chodila poměrně často. S maminkou a/nebo s babičkou. Maminka mi pro tu příležitost ušila moc pěkné tmavomodré šatičky. Jako děvče z hor jsem ocenila dokonce i příležitost natáhnout si bílé punčocháče (to tehdy malé holčičky přece nosily!) a společenské botky. Vždycky jsem si přála takové ty lakované dětské střevíčky, ale ty mi mamka nikdy nechtěla koupit.

Na opeře jsem v dětství byla pouze jednou. Nebavilo mě to. Ničemu jsem nerozuměla a přišlo mi to zdlouhavé. I tak jsem ale pochopila jednu věc: do divadla – ať už jde o operu, činohru nebo balet – by se měl člověk patřičně obléknout. Jak jsem se ale v sobotu přesvědčila, ne všem rodiče toto pravidlo vštípili do hlavy.

Julia Roberts v Pretty Woman

Netvrdím, že by kultura měla být dostupná jen ženám, které si můžou dovolit zakoupení opravdové večerní róby – třeba takové, jakou si na sebe oblékla Julia Roberts ve filmu Pretty Woman, když ji Richard Gere pozval do opery. Ostatně ceny lístků do Státní opery mi připadají už tak dost přemrštěné – aspoň pokud si chce být člověk jistý, že ze svého místa dobře uvidí. Kultura má být dostupná všem. Ale aspoň jeden společenský oděv by snad měl mít doma každý! I muži, kteří do práce v nažehlených košilích nechodí, by mohli projevit trochu snahy, když jdou do divadla. A měli by si zapamatovat taky to, že jenom ta nažehlená košile pak jejich „look“ nevyřeší. Ani značkové sako nepomůže, pokud si k němu obují bílé sportovní boty. Dámy by zase neměly házet letní a společenské šaty do jednoho pytle (řečeno obrazně). Lehké letní květované šatičky se hodí, když jdete na zmrzlinu nebo na koupaliště. Ne když jdete na operu. Na koupališti se i ta čouhající ramínka od podprsenky snesou. V divadle ne. Ani ta průhledná.

Pohled z první řady druhého balkonu do hlediště byl stejně smutný jako pohled na jeviště. Ještěže můj dojem z opery, který jsem získala v dětství, napravila před pár lety Carmen a loni La Traviatta. Kdybych totiž měla svůj přístup k opeře hodnotit podle sobotní Aidy, možná bych se do Státní opery ani neměla chuť vrátit.

Tohle dilema se tedy možná vyřeší samo: Státní opera se má sloučit s Národním divadlem, jak se píše například tady a jak nám před začátkem představení vysvětlil jakýsi uvaděč s divadelním sborem za zády. Jak už jsem pomatená z různých francouzských stávek, lekla jsem se, že se představení vůbec konat nebude. Ten pán nás ale pouze požádal, abychom podepsali petici za zachování Státní opery. Chtěla jsem tak učinit, ale po konci představení byly emoce z jeho projevu překryty dojmy ze samotného představení.

Nechci, aby můj text vyzněl příliš kriticky. Celkově se mi opera líbila. Představitelce Aidy se občas trochu zlomil hlas, i přesto ji za její výkon obdivuju. A její kolegy a kolegyně, především princeznu Amneris a taky kněžku, obdivuju ještě víc. Trochu ochuzená mi přišla choreografie a scéna, ale i tak mi tenhle kulturní zážitek zůstane v paměti. Trvám ale na tom, že by lidé měli kulturu ctít a svůj respekt k ní vyjádřit tím, že se slušně obléknou. Včetně turistů! Pokud vím, do La Scala se taky nesmí chodit v džínách a teniskách.

A český stát by měl svou úctu ke kultuře projevit neslučováním a nerušením divadelních scén. Český národ kulturu POTŘEBUJE!!!

Reklamy

3 thoughts on “Módní peklo v Opeře

  1. rozčarování 6.6.2011 / 18:01

    úplně jste mi kápla do noty, nedávno jsem byla též v Praze v Opeře, na baletu Giselle, když hostovala Daria Klimentová. A upřímně jsem byla totálně znechucená. Nikoliv baletem, ten byl vcelku ucházející, ale chováním a vzezřením přítomných v hledišti. Měla jsem vztek a hrozně jsem se styděla. To jsme opravdu takový ubožáci, abychom do Státní opery pouštěli každýho opruznýho motherfuckera v džínách, teplákách, kraťasech?! To skutečně tak hrozně potřebujeme každou korunu od přiožralejch německejch turistů, abychom je vpustili dovnitř a ještě je museli trpělivě snášet? Upřímně, řekla bych, že nás tam vhodně oblečených bylo tak deset. Byl to pro mě takovej šok, že jsem se rozhodla, že už tam nikdy nepůjdu. Občas chodím na operu v Madridu do Královského divadla a to je, bohužel, absolutně jiný svět, naž naše ubohá opera sloužící jako disneyland pro turisty. Pokud operu zachovat, tak ale, prosím, jinak. Je mi líto, že i místa, která by měla být vrcholem národní identity a umění sklouzla do pouhýho „dělat money“- vinou politiky, ale bohužel asi i vedení.
    Napsala jste to trefně, mějte se hezky, Adriana.

  2. Jan Mareš 16.9.2011 / 17:38

    Národ kulturu potřebuje – ano. Ale co má s tou kulturou společného to oblečení….Přijde mi, že Češi se umí, když na to přijde, dobře obléct. Neumí se ale už dobře chovat, a to nikde. Veřejný prostor je pro nás jakousi cizinou, kam se jen občas vypravíme. Volit, okoštovat burčák, protestovat za svůj plat, podívat se na operu ale opravdu se o ten prostor zajímat? To ne, to nám čecháčkům moc nejde. Možná proto lpíme (a časem v tom budeme v Evropě spíš výjimeční) na vnějškové okázalosti, která má tu vnitřní prázdnotu a nespojitost zakrýt jako fíkovým listem.

    • Vanilka 18.9.2011 / 09:49

      Já myslím, že v určitých situacích a na určitých místech člověk může svým oblečením projevit úctu ke kultuře. Ale máte pravdu, základem všeho je slušné chování a přístup lidí ke kultuře. Oblečení už je potom jakýsi druhotný jev. Díky za nový úhel pohledu.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s