Sociální sítě se mi vymykají z rukou

Sociálních sítí, které používám, v podstatě není mnoho. Omezují se na Facebook a Twitter. Přesto mi připadá, že mi jejich používání začíná přerůstat přes hlavu. Vezmu to pěkně popořadě.

Facebook

Na Facebook mě kdysi přivedla kamarádka, která na něj „vystavila“ svoje fotky z prázdnin, které jsem chtěla vidět. Stručně mi vysvětlila, že si mám založit účet a že pak její fotky uvidím. Nápad se mi líbil. Do té doby jsem svým českým přátelům čas od času posílala hromadné e-maily a připojovala k nim obrazovou dokumentaci mého pobytu v zahraničí. Často jsem se ptala sama sebe, zda je to všechny vůbec zajímá. Dát fotky na Facebook pro mě znamenalo, že tam budou dostupné všem a podívat se na ně můžou jen ti, které o ně mají zájem.

Jak se rozrůstal můj seznam přátel, objevovala jsem další funkce Facebooku. Například pravidelné aktualizování statusu. U některých přátel se jednalo o počin vskutku velmi pravidelný. Zhruba každých deset minut. Díky tomu jsem byla informována o všem možném. Třeba že si někdo právě uvařil čaj. Že ten čaj voněl lesním ovocem. Že vypil čaj. Že si zapnul televizi.

Já vím, neměla bych se posmívat. Informativní hodnota podobných sdělení je velice subjektivní. Pro každého je důležité něco jiného. A moje statusy určitě taky nejsou vždycky extrémně zajímavé. Brzy jsem se ale cítila zahlcená informacemi. Nepotřebnými informacemi.

Na druhou stranu mi Facebook dnes a denně přináší i informace velice užitečné: odkazy na zajímavé články, překrásné fotky z celého světa, a především se mi podařilo obnovit kontakt se spoustou ztracených známých: s kamarády z dětství, s bývalými spolužáky a dokonce s příbuznými. I když se jedná o kontakt „umělý“, aspoň mám trochu přehled o tom, kde jsou a co dělají. A občas je to ohromně zajímavé.

Facebook má pro mě jednu hlavní nástrahu. Tou nástrahou ani tak není ztráta soukromí, neboť nejsem povinná poctivě vyplňovat všechny kolonky registračního formuláře jako jsou bydliště, telefonní číslo apod. Ani svoje fotky nemusím ukazovat všem, které mám na seznamu přátel. Stačí si trochu pohrát s bezpečnostním nastavením a mám pocit, že mám vše pod kontrolou.

Tou hlavní nástrahou je pro mě pojem přítel. Podle mě je velmi špatně zvolený. Kolik opravdových přátel má průměrně společenská bytost?

Já jsem zpočátku rozdíl mezi skutečnými přáteli a těmi facebookovými nechápala. I kolegy z práce jsem si bez váhání na seznam přidala. Pak jsem ale začala dostávat žádosti od lidí, které jsem sice díky své práci víceméně znala (některé více, některé méně), ale které jsem za své přátele nepovažovala. Těmto lidem přece do mých fotek z dovolené nic není.

Nejdřív jsem takové žádosti odmítala. Když se ale jednalo o klienty, bála jsem, že je tím urazím. Facebook pro mě tím pádem přestal být čistě přátelským prostředím. Stal se profesionálním nástrojem.

Další potíž byla v tom, že se na seznamu mých přátel ocitli Češi, Francouzi, Belgičani, Lucemburčani a dokonce pár Angličanů a Němců. Jakým jazykem tedy komunikovat? Je přece všeobecně známo, že lidé očekávají, že do svého vyjadřování na Facebooku vložím veškerou svou kreativitu. Na co je ale kreativní status, kterému půlka z mých přátel nerozumí?

Tuhle problematiku jsem nejvíc pocítila v době, kdy jsem si začala psát blog. Ten sice píšu v první řadě pro sebe, ale co si budeme povídat, psát si blog se po čase stane činností trochu nudnou, pokud ho nikdo nečte a nikdo na články nereaguje. Proto jsem odkazy na nové příspěvky pravidelně dávala na Facebook. Pozornost jsem tím ale vzbudila i u česky nehovořících přátel, kteří se mě na můj blog začali vyptávat, a mně to z nějakého záhadného důvodu bylo nepříjemné.

Proto jsem pro svůj blog založila na Facebooku Fanpage. Ten nápad se mi líbil. Vrátila jsem se tak k původní myšlence mé existence na Facebooku: o příspěvcích na blogu tak budu informovat jenom lidi, které můj blog zajímá, což vyjádří tím, že kliknou na „To se mi líbí“. Ostatní tím nebudu otravovat. Ukázalo se však, že nejvíc čtenářů na můj blog chodí nezávisle na Facebooku. Moje Fanpage má všehovšudy 47 fanoušků, což (naštěstí) vůbec neodpovídá počtu pravidelných čtenářů.

Abych řekla pravdu, právě v případě blogu vedu tyhle statistiky v patrnosti jen tak z legrace. Ve skutečnosti je mi to jedno. Jsem ráda, že se někomu líbí to, jak píšu, a že někomu třeba občas zpříjemním den. Nepotřebuju, aby takových lidí byly tisíce. Víc než kvantita je pro mě v tomhle případě důležitá kvalita: díky blogu jsem virtuálně poznala spoustu lidí, kteří na svět nahlíží podobně jako já a kteří jsou mi blízcí. Ne vždycky se mnou ve všem souhlasí, a to taky není účel. Naopak si ráda přečtu i jiné názory. Mám pocit, že v tomhle mě psaní blogu neobyčejně obohacuje.

To ale není případ mého druhého webového projektu: Dulcinea.lu. Ten jsem spustila s účelem podnikání a obživy. Finance by měly plynout z prodeje reklamního prostoru (mimo jiné – celý business plán se mi tu rozepisovat nechce). Inzerenty ale zajímá především kvantita. Myslela jsem si, že jeden z nástrojů, který by mi mohl pomoci zvýšit návštěvnost, by mohlo být založení další Fanpage. Taky jsem se kvůli Dulcinee sama stala fanouškem asi stovky různých módních a kosmetických značek – abych byla neustále informovaná o všem, co se u nich děje. Výsledkem je, že všechny ty informace, které se mi zobrazují na Facebooku, nestíhám sledovat.

Twitter

Svůj první účet na Twitteru jsem si zřídila proto, že se mi líbilo logo. To je ale pádný důvod, no ne? Účet @VanilkaLux je úzce spjatý s mým blogem. I tam zveřejňuji odkazy ke svým novým příspěvkům. Postupně mě začali sledovat lidé, které osobně neznám, ale stejně jako u samotného blogu mám dojem, že s nimi mám hodně společného. Zajímají mě. Dokonce mi prolétlo hlavou, že některé z nich bych opravdu ráda poznala osobně. Někde jsem ale slyšela, že virtuální známosti se mají nechat na virtuální úrovni. Že si lidé, kteří spolu pravidelně konverzují na internetu, často nemají co říct, když se setkají osobně. To by pro mě bylo příliš velké zklamání.

V poslední době jsem se často přistihla, že si Twitter pročítám ráno při snídani (na mobilu). Nebo při čištění zubů. Prostě je to jedna z prvních činností, kterými se po ránu zabývám. Není to nezdravé? A co mě k tomu vede? Většinou se na postřehy svých „známých z Twitteru“ opravdu těším. Začínám Twitter jednoznačně preferovat před Facebookem.

Kvůli Dulcinee jsem si na Twitteru založila ještě druhý účet: @DulcineaLu. Ten jsem pojala čistě profesionálně. Stejně jako na Facebooku jsem začala sledovat různé módní a kosmetické značky, a taky módní blogerky. Vše ve francouzštině. Výsledkem jsem velice zklamaná. Zaprvé je těch informací zase moc a zadruhé jejich hodnota je mizerná. Samá reklama a některé hlášky módních blogerek taky nejsou zrovna duchaplné.

Zjistila jsem, že Twitter musím opustit nebo nějak zamaskovat, když pracuju na nějakém článku. Pokud ho nechám otevřený v jiném okně prohlížeče a vidím neustále se zvedající počet tweetů, které bych si pak měla pročíst, nezvládám se soustředit.

Ono se to pak ani všechno pročíst nedá. Existují lidé, kteří sledují tisíce dalších twitterovských existencí. Zajímalo by mě, jak se všemi těmi informaci nakládají oni. Když se na Twitter přihlásí, pročtou si jen těch pár posledních? Tím pádem jim spousta zajímavých informací může uniknout. Kdyby si to ale pročítali všechno, pravděpodobně by jim na to 24hodinový den nestačil. A reagovat na tweety s několikahodinovým zpožděním asi taky nemá smysl.

Žijeme ve zvláštní době. Právě jsem sepsala rekordně dlouhý příspěvek o něčem, co by přece snad nemělo patřit k důležitým lidským hodnotám. Život je krátký, venku je hezky a mě děsí pomyšlení na počet lidských bytostí, které tráví hodiny, dny, týdny, měsíce, roky svého života sezením u počítače. Děsí mě, že k nim patřím. A zároveň si už nedokážu představit svůj život bez svého blogu, bez Facebooku a bez Twitteru. Znamená to, že jsem závislá?

Jaký přístup k moderním technologiím, a sociálním sítím především, je „zdravý“?

Advertisements

7 thoughts on “Sociální sítě se mi vymykají z rukou

  1. jolana88 3.6.2011 / 11:08

    „zdravý“ je každý, kde rozhodujeme my, dobrovolně, pro radost …

    • Vanilka 6.6.2011 / 11:29

      Váš příspěvek je zajímavý. A ano, problematika sociálních sítí určitě trápí více blogerů 🙂 Taky vám děkuju za kompliment, který s radostí oplácím. I váš blog patří mezi moje oblíbené.

  2. cernamoora 3.6.2011 / 20:58

    Twitter i facebook mam jen „z povinnosti“ a anonymne, obcas totiz nekdo hodi nekam z FB odkaz a neregistrovanym se nezobrazi – tak proste jen proto, ze se mi nechce zadat, at to prelinkuje jinam mimo FB. A pak take kvuli ruznym oficialnim firemnim strankam.
    Ale profil pod vlastnim jmenem neprovozuji, prijde mi to moc zasah do soukromi. Coz je dalsi vec. Samozrejme vim, ze si lze nastavit, ze se z profilu nebude nikomu nic zobrazovat, JENOMZE jsem si vsimla, ze na tom v pripade fotek az tak nesejde – staci, kdyz nektery z pratel ma nektere informace volne pristupne na wall a pak nekomu okomentuje fotku, ktera neni verejna. Ale ten komentar k fotce se mu zobrazi na wall vcetne linku a po rozkliknuti si pak naprosto KDOKOLI muze prohlednout nejen fotku samotnou, ale dokonce cele album, kde je ona fotka. To mi prijde dost strasne.

    • Vanilka 6.6.2011 / 11:34

      Ano, to je pravda. Na tohle šíření fotek jsem zapomněla. Zaručený recept je tedy asi na FB vůbec nedávat fotky, které si nepřejeme šířit. Ono to navíc zní i dost logicky 🙂
      A taky občas někdo jiný na FB publikuje fotky, na kterých jsem já, a dotyčný na to upozorní tím, že mě na nich označí, aniž by mě požádal o svolení. S tím se nedá dělat vůbec nic. Leda nebýt na FB.

  3. ladyesik 25.6.2012 / 17:28

    Taky se raději seznámím nejdřív osobně a pak si můžeme psát s tím člověkem na internetu, ale většinou je to opačně. Já jsem například našla na internetu velmi dobou kamarádku a taky svého přítele, se kterým mám téměř vše společné a rozumíme si 😀 Akorát to riziko tu je a na takové schůzky chodím hrozně nervózní.

  4. Iri Novak 20.3.2013 / 21:22

    Mám to podobně … možná trochu radikálněji tak, že FB z osobního hlediska nenávidím, ale z pracovního potřebuju … a to je asi ještě v rámci zdraví.)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s