Proč se červenám?

S červenáním jsem měla problém vždycky.

Červenám se v různých situacích.

Když někdo začne mluvit o tématu, které je mi z nějakého důvodu nepříjemné.

Když mám mluvit na veřejnosti, tzn. před větším obecenstvem známých či neznámých lidí (nevím, co z toho je horší), nedej bože před kamerou nebo do mikrofonu! V tomhle ohledu jsem při studiu žurnalistky zažila zapeklité chvilky.

Když někdo odhalí, že neříkám pravdu. To je jeden z důvodů, proč už ani nezkouším lhát, pokud to není nezbytně nutné. I naprosto nevinné, malé (a tudíž nepotřebné) lži mi vženou ruměnec do tváří.

Když se spletu. Když jsem o něčem pevně přesvědčená a pak se ukáže, že jsem se zmýlila. Vím, že mýlit se je lidské. Přesto se červenám.

A především se leckdy červenám naprosto bezdůvodně. Červenám se o to víc, když si uvědomím, že se červenám a že k tomu nemám důvod.

Nechápu, proč někteří lidé cítí potřebu nás červenající se nešťastníky a nešťastnice upozorňovat na to, že se červenáme. „Jééé, víš, že jsi celá rudá?“ V takové chvíli bych vraždila.

Kdy jsem se bezdůvodně červenala naposled? Minulý týden v kavárně.

O výhodách kavárenského psaní už jsem se několikrát zmiňovala. Ano, když mám čas nazbyt mezi několika pracovními schůzkami, ráda toho využiju k tomu, abych si prošla e-maily a popřípadě začala pracovat na některém z článků pro Dulcineu. Čas od času vzhlédnu, abych se zamyslela nad další větou nebo nad správným slovním obratem. Když vzhlédnu od svého pracovního stolu doma, vidím pole a krávy. To je uklidňující. Když vzhlédnu v kavárně, vidím hemžící se lidi na ulici. I to je uklidňující. A inspirující zároveň.

Taky občas zaslechnu útržky cizích rozhovorů. To neznamená, že záměrně poslouchám cizí rozhovory! Jen občas něco slyším, to je všechno. Někdy to ani jinak nejde. Posledně měl jeden pán u baru zřejmě už trochu upito (ve čtyři odpoledne!) a dvěma dámám, které popíjely s ním, vysvětloval cosi o tom, že i když je člověk na nudistické pláži, měl by se aspoň trochu zakrýt, když si jde do hotelového baru pro něco k pití nebo k snědku. No není to inspirující?

Představa nahatého cvalíka v hotelovém baru avšak nebyla důvodem mého červenání. Tím pravým důvodem byl celkem nenápadný mladík, na kterého jsem měla od svého stolku dost přímý výhled. Rozumějte: pokaždé, když jsem vzhlédla, abych se zamyslela, můj zrak padl nejdřív na něj. Nechtěně! On si to ale zřejmě vyložil po svém. Cítila jsem, že po mně pokukuje (i když to si možná myslel taky on o mně, a přitom to nebyla pravda) a z ničeho nic mi na monitoru vyskočilo okénko, které jsem nikdy dřív neviděla. Byla to jakási žádost o dálkové propojení počítačů. Moc jsem to nepochopila. Moje ruka byla rychlejší než hlava a žádost jedním kliknutím zamítla. Byla jsem přesvědčená, že mi ji poslal ten kluk od protějšího stolku a chtěl se mnou flirtovat. Později mi došlo, že jsem se možná spletla. Vždyť k čemu by mu to bylo dobré, propojit můj počítač s jeho? Efekt mého omylu se ale dostavil okamžitě: cítila jsem to známé teplo, které mě hřálo nejdřív ve tvářích, pak na čele, až se rozlilo po celém obličeji směrem k uším, odkud začalo klesat ke krku. Proč se sakra červenám? blesklo mi hlavou. Vždyť mě ten kluk vůbec nezajímá! Jediný, kdo mě zajímá, je Motýl. Do kavárny jsem přišla pracovat, a ne se seznamovat nebo propojovat počítače. Jenže čím víc jsem si uvědomovala, že k červenání nemám důvod, tím to bylo horší.

Chvíli jsem bezmyšlenkovitě civěla do počítače, čelo jsem si sofistikovaně podepřela rukou, abych aspoň částečně zakryla, že jsem celá rudá, a nakonec jsem to vzdala, zaklapla notebook, spěšně zaplatila a bez jediného pohledu směrem k mladíkovi jsem odcválala pryč.

 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s