Běžecký neúspěch

Dnes jsem se setkala s velkým běžeckým neúspěchem. Zhruba po pěti kilometrech jsem prostě už nemohla. Výjimečně nešlo ani o píchání v boku, ani o to, že bych nemohla popadnout dech. Prostě jsem najednou byla strašně unavená, připadala jsem si těžká a každý další krok byl utrpením. Jak jsem se snažila ten pocit překonat, rozčilovala jsem se sama na sebe a pak na celý svět. Motýl, který běžel se mnou, mi chtěl dát napít a já se rozčílila i na něj: „Vždyť jsem ti řekla, že nechci, tak proč se mě pořád ptáš? Kdybych chtěla napít, řekla bych to!“

Pochopila jsem, že to nemá smysl. Zastavila jsem se. Vadilo mi, že Motýl, který trénuje na semimaratón (!), se zastavil se mnou. Tím pádem ten náš pseudo-trénink ztrácel smysl nejen pro mě, ale i pro něj. Nakonec se mi ho podařilo odehnat.

Změnila jsem hudbu v iPodu. Místo rockových Muse a Pink, na které se mi obvykle báječně běhá, jsem si do uší pustila Norah Jones, přes kterou jsem slyšela i zpěv ptáků. Cestu k autu jsem si chtěla zkrátit, a tak jsem opustila stezku a vydala se napříč lesem. Byla jsem přesvědčená, že jdu stále rovně, a logicky tak vylezu na další stezce, která mě k autu přímo dovede. Asi jsem nešla tak úplně rovně. Trochu jsem se ztratila. Ale nakonec jsem se znovu našla.

A díky tomu jsem mohla zhruba minutu pozorovat pasoucí se srnku a pochutnat si na sladkých lesních jahodách. Aneb všechno zlé je pro něco dobré.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s