Tajemství zapomenutých zvuků

Taky se vám někdy stává, že vám nějaký vjem (čichový, sluchový nebo chuťový) připomene nějaký konkrétní moment vašeho života? Takový malý „flashback“.

Mně se to stává pravidelně. Především s vůněmi. Vůně opalovacího krému nebo parfému, kterým jsem se voněla v létě, mi připomene pohodu prázdnin klidně i v samém prostředku šedivé zimy.

A taky písničky. Znáte to: každé léto existuje hit, který slyšíte dnes a denně až do zblbnutí. V rádiu v autě, v kavárnách, v restauracích. V plážových barech, má-li člověk to štěstí dopřát si prázdniny u moře. Takové písničky se mi vždycky brzy omrzí. Když je pak ale slyším po delší pauze, tzn. o pár měsíců (někdy i let) později, najednou se mi vybaví léto a všechno, co s ním souvisí: teplo slunečních paprsků na tváři, vůně suché trávy, cvrlikání hmyzu.

Obvykle je to hezký pocit.

Včera odpoledne jsem si dopřála chvilku pro sebe. Motýl odvezl svou starší dceru na narozeninovou oslavu jejího spolužáka a s tou mladší zajel do supermarketu dokoupit pár produktů, které jsem zapomněla při svém pátečním nákupu. Na dnešek jsme měli pozvané hosty – proto byly některé suroviny nezbytné.

Ačkoli se můj vztah k Motýlovým dcerám stále zlepšuje, ve chvíli, kdy se za nimi zabouchly dveře, jsem pocítila potřebu vychutnat si ten klid. Stále totiž platí, že Motýlovy holky u nás doma = zvýšená hladina hluku. Vzala jsem si knížku – další z té vysoké hromady knížek, na které si brousím zuby a které vrším vedle svého nočního stolku – a usadila se na terase. Přečetla jsem pár stránek a najednou… se něco stalo.

Zvedla jsem oči a podívala se na to dokonale modré nebe, bez jediného mráčku, potom na zelenou louku, kterou máme za domem a na které se ve větru vlnila už docela vysoká tráva. Nastala chvíle ticha. Nevím, kam se najednou poděla všechna auta na silnici za polem, žádný ze sousedů zrovna nesekal trávu na zahradě a jejich děti přestaly výskat. Jediné, co jsem slyšela a naplno vnímala, byl zpěv ptáků. Zpívali naprosto stejným způsobem, jako když jsem si jako dítě hrávala na dvorku u babičky (ne té pražské, té krkonošské). Na moment jsem se vrátila do dětství. Přes přivřená víčka jsem vzhlížela ke korunám stromů a chtěla jsem některého z těch ptáčků aspoň zahlédnout. Zdalipak si vzájemně rozumí, napadlo mě – tehdy v dětství. A včera taky.

Byla to magická chvilka.

Advertisements

2 thoughts on “Tajemství zapomenutých zvuků

  1. lukas 23.5.2011 / 00:31

    ten zaver super:)

  2. vonrammstein 24.5.2011 / 01:13

    Jako na zavolanou. Od téhle soboty konečně vím, co to je za vůni, co si pamatuju asi od tří let, když jsme chodili k babičce. Rozkvetlý kaštany to jsou 🙂
    A taky od téhle soboty vím, co to je spát pod otevřeným oknem v podkroví, pod kterým je střecha s jiřičkama. Uřvanej dobytek to je! 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s